Zpět na hlavní stránku

Recenze mobilů z Číny

jdomansky@ tiscali.cz 14.7.2012



Recenze
Xintai T200+
Huawei Ascend G300

Ericsson A1018 Moje první setkání s mobily
se odehrálo na horách, kde měl kamarád podnikatel s sebou hranatý Ericsson s velikou anténkou.
Dioda na mobilu každou chvilku blikla, celé to bylo tak tajemné a dalo se s tím parádně machrovat. Občas mu někdo zavolal a on na těch horách vyřídil zakázku - bavil se a přitom pracoval. Při návratu z hor mi ho v autobuse půjčil, abych si zavolal odvoz domů. Musel mi ho vnutit, bál jsem se na to sáhnout, abych mu tu drahou věc probůh nepokazil, ale ušetřil jsem díky mobilu půlhodinu času a pochopil jsem, že je to dobrá věc. Jen poněkud drahá - jindy jsem mu volal z budky a hodil jsem tam celých deset korun. Za minutu mi budka hlásila nedostatek peněz a já se zmohl jen na šokované: "Ale já tam přece hodill DESET korun!" Kámoš na druhém konci drátu se mohl potrhat smíchy. Inu, pevná a mobil, to byl zatracený cenový rozdíl. V té době měli mobil jen ti, co na to měli. Když jsem chvíli chodil s půjčeným mobilem po městě, mohl jsem prasknout pýchou. Dneska mají mobil i děti.




Alcatel Club DB První mobil


Když cena nejlevnějších telefonů spadla na přijatelnou sumu, koupil jsem si ho i já. Veliký, příšerně vrzající Alcatel OT Club s obrovskou anténou, a s dvouřádkovým maticovým displejem. Až doma jsem zjistil, že Eurotel u nás nemá signál a pokud jsem chtěl volat, musel jsem na půdě vylézt na trám. Inu, romantika. Ale oproti tomu, co nabízela pevná linka, to bylo jako zjevení z nebes! Tolik funkcí! A čísla se ani nemusela pořád vyťukávat, byla uložena v seznamu! A čísla bez předčíslí to nevzalo! A věta "dobít mobil" měla dva úplně odlišné významy. Mohl jsem dobít peníze, nebo baterku. Samá překvapení! A jak se s mobilem frajeřilo v zimě na svahu! V lyžařských rukavicích jsem v pohodě dokázal mačkat tlačítka (výhoda velkých mobilů) a než vlek vyjel nahoru, zavolal jsem přátelům. Mobil byl něco úžasného. Začal jsem si kupovat celé stohy časopisů o mobilech - Mobil, Mobility, i Telefon+ blahé paměti. Mimochodem - ze jména časopisu Telefon+ jsem původně soudil, že je to něco jako Zlaté Stránky a zpočátku jsem ho nekupoval. Jméno prostě prodává.




Alcatel OT 301 Druhý mobil


Svůj mobil jsem za půl roku prodal a koupil Alcatel OT 301. Mobil mi připadal tak maličký, že jsem měl obavy, jestli vůbec dokáže vysílat signál. O jeho kvalitách svědčí i to, že ho mám od roku 2001 doteď, jen baterka je tam pátá, naštěstí jsou levné. Baterka je také největší svízel tohoto mobilu, musí se formátovat a pokud se tak nestane, bleskově odejde. Když jsem nutně potřeboval volat, často se stávalo, že se zrovna vybíjel a neutáhl volání. Zkusil jsem mít baterky dvě, ale časté restarty dobíjecího systému je ničily. Lithiová baterka se pro tento typ nevyráběla, jinak bych ho měl snad do sta let. Malinkatý displej nebyl dobře čitelný, oranžové osvětlení bylo nevýrazné a na slunci nebylo nic vidět. Díky zk...ené kustomizaci byl na prvním místě v menu WAP, takže jsem vždycky musel ještě klepnout joystickem dolů. Byla to maličkost, ale jak neuvěřitelně to člověka dokázalo vytočit, kdy to dělal po stoprvé. Zvláště, když se uklepnul a začal zbytečně WAPovat a utrácet peníze za nic.




Alcatel OT 512 Třetí mobil


Pak mi padl do oka doprodej výborného Alcatelu 512, maličkého hliníkového mobilu s modrým podsvícením a lithiovou baterkou, to vše za 2600 bez blokace. Hned jsem si ho dal k Vánocům (na konci roku 2003). Alkáč byl tak malý, že jsem měl při psaní SMS potíže s mačkáním dolních kláves, ruka se tam neměla o co opřít. By to pěkný mobil se spoustou funkcí (na tu dobu) a moje spokojenost s ním byla veliká. Můj starý A301 byl jako nadbytečný skoro prodaný. Ale za pár měsíců po koupi mě o 512-ku připravil zloděj a recidivista Mojmír M. z H. Policie udělala vše, co bylo v jejích silách, totiž sepsala protokol a po 14 dnech průtahů chmatáka dokonce vyslechla (!!!). Pokud si uvědomíme, že policie ode mě znala jméno i adresu darebáka a případ byl nahlášen hodinu po krádeži, dobrý výkon. Nejvíc jsem litoval SIM karty, kde jsem měl dost důležité věci. Věci jsem zpátky nedostal a zloději se samozřejmě nestalo nic, nežijeme v pohádce. Musel jsem se vrátit k A301 a koupit jinou SIM kartu.




Spreadtone Z95 Čtvrtý mobil


Asi od roku 2006, když mě přebolela ztráta, jsem se opět pokoušel o pořízení nového mobilu. Zase jsem si začal kupovat stohy časopisů, ale ani jeden mobil se mi nelíbil. Trošku snad jen Sharp GX29, ale chtěl jsem, aby v mém novém mobilu byl slušný foťák a to Sharp nesplňoval ani omylem. Možná si někdo řekne: "proč ty problémy, kouknu se na poměr funkce/cena a koupím, co z toho vyjde nejlíp", jenže já si nemůžu pomoct, jsem prostě estét. Když vidím ty neskutečně nudné SonyEricssony nebo levné Nokie beze špetky nápadu - dusím se nudou, jako kdysi v hodinách občanské nauky. Mobily se unifikovaly. Jsou jeden jako druhý - ano, asi to zlevňuje výrobu, ale je to tak nudné! Kde jsou všechny ty mobily s NaviKey, NaviRoller, OneTouch a podobnými vychytávkami? V době, kdy jsem se rozhodoval co koupit, měly všechny mobily unifikované ovládání s kontextovými tlačítky "Zvolit/Odejít", tento systém byl kdysi jen u Siemensů a upřímně jsem ho nenáviděl. A nedalo se koupit NIC jiného! Všechny mobily vypadaly jako nevzhledné krabice a pokud se je výrobce pokoušel vyzdobit, působilo to jako pěst na oko. Mobil má zdobit střízlivý, působivý hi-tech design, ne nějaké barvičky a ozdůbky. Pak mi do oka padly čínské mobily na Aukru, nabízely spoustu funkcí a některé byly dost pěkné. Byl jsem už tak zoufalý z toho mobilního sucha, že jsem se rozhodl koupit jeden z nich a vzít na sebe obrovské riziko, že se mi doma bude válet těžítko za 5500kč, protože záruka na ně není. Dát takovou fůru peněz za mobil, o kterém nic nevím, koupit zajíce v pytli? Nedá se nic dělat. A koupil jsem.




Huawei Ascend G300 Pátý mobil


Po 4 letech, když mi mobil Xintai T200+ přestal dobíjet, nastal čas, podívat se po jiném mobilu. Věděl jsem, že dotykové ovládání mi nesedlo a používal jsem téměř výhradně klávesnici, takže jsem chtěl mobil s kvalitní hardwarovou qwerty klávesnicí. Jenže když už kupovat mobil, tak pořádný, včetně wi-fi, gps, slušného foťáku, kamery, se slušně výkonným hardware, a hlavně dobrou výdrží baterky. Jenže, ať jsem hledal, jak hledal, když měl mobil qwerty, tak neměl výbavu, když měl výbavu, tak zas neměl qwerty. Musel jsem nad qwerty mávnout rukou, ale štvalo mě to. Uvažoval jsem vážně o dotykovém mobilu Nokia C5-03, ale odradil mě scházející proximity senzor a čidlo jasu displeje a navíc v recenzích na Heuréka, uživatelé mobil moc nešetřili. Údajně to neustále vyhazuje hlášky o nedostatku paměti, zamrzá, nekonečně hledá satelity a tak podobně. Kdyby Nokia udělala vybavený mobil s hardware klávesnicí, tak ji koupím, klidně s výběhovým Symbianem, nebo i bez OS, protože důležité pro mě je to, aby to šlapalo. Co je v mobilu za software, mě vůbec nezajímá, pokud funguje a poskytuje mi, co potřebuju. Někdo by samozřejmě mohl říct, abych si koupil na focení foťák, na video kameru, na navigaci gps-ku, protože v mobilu nejsou dost kvalitní. Ano, i o tom jsem uvažoval. Koupit si levný mobil za 300 kč a zbytek koupit zvlášť. Ale, berete si s sebou do práce foťák? Co když potřebujete něco rychle, ale zrovna jste si to nevzali, protože se vám nechtělo, tahat s sebou tolik věcí? Ale co máte vždycky po ruce? No mobil přece.
Hledal jsem tedy nejlepší mobil na Heuréka i jinde, srovnával parametry, pročítal desítky recenzí, díval se na spousty ukázkových videí a pořád nevěděl co vzít. Aspoň, že jsem už nemusel řešit dizajn, vzhledem ke skutečnosti, že všechny dotykové mobily, dneska vypadají skoro stejně. Pak jsem narazil na další čínský mobil, Huawei Ascend G300, mobil s údajně nejlepším poměrem cena/výkon na našem trhu. U Vodafonu je k mání už za 4000. Je ovšem potřeba dodat, že například v takové Anglii, se údajně prodává v přepočtu za 3000kč, kdežto u nás máme tradičně vyšší ceny. To je daň za to, že bydlíme v malém státě a jsme malý trh s vysokými náklady. Protože byl mobil všude vyprodaný, věděl jsem, že ho nejpíš nikde nemají, takže, když jsem vcházel do prodejny Vodafone, přišel jsem spíš dráždit, než kupovat. Ovšem prodavač mě překvapil, když se zeptal, kolik jich chci, že mi prodá klidně pět, když budu chtít. Neměl jsem ani peníze, ale zajel jsem si pro ně a koupil.