29.09.2018 Zpět na hlavní stránku.
Situační náčrt, autor M. Plaček. Dovolil jsem si otočit ho vzhůru nohama, aby seděl k rekonstrukci hradu. Převzato ze serveru hrady.cz, na zdroj odkazuji.
Obrázek hradu, autor P. Šimeček. Obrázek malinko zkresluje, hrad stojí na ostře klesající ostrožně, takže čelo hradu je podstatně výš, než jeho zadní část. Pokud jsem to ještě nenapsal, čelo hradu toho turistovi moc neřekne, musíte dozadu k jádru hradu. Tam se jde po pěšině zboku, ostře dolů. Je to trochu matoucí. Obrázek převzat ze serveru hrady.cz, na zdroj odkazuji.
Zřícenina hradu Blansek stojí na kopci, přímo naproti vchodu do do Punkevních jeskyní. Budova vstupu se před nedávnem stavěla nová.
U hlavního vchodu do Punkevních jeskyní je i přístaviště lodí, kterými se proplouvá jeskynním systémem. Ale pozor, vstupenky jsou vyprodány na týdny dopředu, bez rezervace nemáte šanci!
Je tu i minimuzeum, s nějakými technickými věcmi.
Bohužel, hrad nad jeskyněmi mírně řečeno není v dobrém stavu a už ani nevolá, ale přímo zoufale řve v agónii po konzervaci. Stav hradních zdí je havarijní, ruinózní, s velkoplošně vypadaným lícem zdí a ze spár vyšlehanou maltou. Drží to pohromadě už jen silou vůle, jako domeček z karet. Pokud s tím někdo něco neudělá, do jedné generace z něj zůstanou jen terénní nerovnosti. Doufám že až to spadne, tak pod tím nějaký turista nezůstane. Měl jsem strach třeba jen hlasitěji promluvit, aby to nespadlo.
Ke hradu se dá jít dvěma způsoby, buď necháme auto na parkovišti u Kamenného mlýna a jedeme cca 2km pěšky, nahoru proti proudu Punkvy.
Pokud se nám nechce pěšky, od Kamenného Mlejna jezdí autovláček (jako na Pernštejně)
Od hlavní vstupní budovy do Punkevních jeskyní, ujdeme ještě cca 300 m nahoru a dál je tam odbočka do kopce a rozcestník. Tudy se jde na hrad.
Nebo druhou cestou, necháme auto na parkovišti u horního můstku Macochy (parkovné 50kč na den), pokocháme se pohledem sebevrahů do nitra Macochy a buď sjedeme lanovkou (zpáteční jízda 100kč),
nebo jdeme dolů pěšky, po pěšinkách vyznačených dřevěným zábradlím. Všude jsou rozcestníky, zabloudit by se nemělo. Když sejdeme dolů, ocitneme se přímo naproti cestě na hrad.
Středem údolí vede kilometry dlouhá asfaltka, cyklisté a chodci vítáni. Dobře se tu dýchá.
Vyjdeme-li z údolí na hradní kopec, uvidíme altánek, který věnoval klub přátel hradu. Hrad je za mými zády, velmi blízko, ale je skryt za vegetací.
Čelo předhradí, před ním zpola zasypaný příkop. Pozor, chyták. To co vidíte v čele hradu, je jen jeho menší polovina. K zachovalejšímu jádru, musíte po prudce klesající úzké pěšině podél pravého boku hradu.
Uprostřed předhradí je mohutný suťový pahorek, pozůstatek po (asi) věžové stavbě. Několik posledních kamenů ještě drží tvar, jinak je to amorfní.
Předhradí, výběh hradby, která bránila nepříteli v průniku podél zdí.
Předhradí, prudce klesající terén, opevněn hradbou, podél které se jde k zadnímu hradu. Ze zdí je úplně vyšlehána malta. Je jen otázkou času, kdy se lícní zeď začne sypat.
Bohužel není nic vidět, stromy všechno zakrývají. Jinak byste viděli, že mezi předhradím a jádrem je do skály zasekaný příkop, který je navíc zdvojený. Uprostřed má ponechanou přitesanou skálu, jako další hradbu. Tady už stojím v jádře a dívám se na zesílené nároží, podobné tomu na Holštejně, které se z čelní hradby jádra jako jediné zachovalo.
Hradní palác se zčásti zachoval, do výšky prvního patra, ale bohužel, jeho stav je strašlivý. Tesané články schází.
Část čtverhranné bašty nad skálou, s vykotlanými základy. Je otázkou času, kdy to spadne.
A její protilehlá část, i s kapsami po trámech stropu.
