Zpět na hlavní stránku

jdomansky@tiscali.cz

Hrad Cimburk u Koryčan, nějaké moje úvahy, teorie, pokusy a rekonstrukce.

Menší novinky.
Kudy vedly podlahy 2. podlaží?
Všechno špatně.
Vystřihovánka Cimburku.
Než to roztřídím.
Rozložení místností.
Palác hradu Cimburk.
Modely hradu Cimburk v Minecraftu.
Plány a historické obrázky.
Jak se dostat na Cimburk?
Nějaké říkání o historii hradu.
Stavebně historické úvahy.
Kudy se do hradu lezlo.
Současný stav.
Ztráty zdiva.
Kolem dokola hradu.
Pořady o hradech.
Památky na Prodej.
S francouzskými vzory na věčné časy a nikdy jinak.

---

19.04.2023

Menší novinky.
Něco málo od Polypejí, něco málo ode mě.

Občas je člověk málem slepý. Tuhle fotku jsem viděl stokrát, ale nikdy mi nenapadlo si ji přiblížit. A vida, pod otvorem po okně třetího podlaží, jsou jasně vidět dva oblé krakorce po arkýři. Dneska po konzervaci, jsou ty arkýře na fasádě jen plasticky naznačeny a uvidí je jen zájemce, který ví co hledá. Díky té fotce aspoň víme, jak krakorce arkýře vlastně vypadaly. Nicméně. Když se podíváme na obrázky, vidíme celkem jasně, že záchodová věžička u rizalitu hradního paláce, prochází MIMO okenního otvoru prvního podlaží. Byl jsem se na hradě dívat a ten otvor má skosení, směrem ven se zužuje. Když si protáhnu toto zkosení a odmyslím si novodobou cihlovou konzervaci, vyjde mi úzké okénko, které vede těsně vedle věžičky. Takže to mám na modelu asi špatně. Když se podívám na starou černobílou fotku této strany paláce, vidíme na ní zbytky omítek, ale nikde otisk, který by tam musel být, kdyby věžička vedla výš. Teď babo raď. Nemohlo to nakonec být tak, že věžička nebyla nikdy dokončená a záchod byl přemístěn na druhou stranu paláce? Teoreticky mohla míjet i okno druhého podlaží a při troše dobré vůle a lehkém zednickém bastlení, mohla trochu nouzově procházet i bokem arkýře třetího podlaží. Mohla zasahovat až do 4. podlaží? To se na této straně bohužel nedochovalo a nejsou ani staré fotky. Nemám rád, když musím říct, že "netuším."


Cihlová dlažba nádvoří, zdroj: Facebook sdružení Polypeje. Bez udání místa, ale pravděpodobně u paláce?


Výřez ze staré fotky, na které jsou trochu vidět zbytky střílen na koridoru a na nádvoříčku před jádrem. Jak vidíme, mám to na modelu bohužel špatně. Střílny na hradbě nádvoříčka jsou výš a mají jen jednu řadu. Střílny na koridoru mají dvě řady, to mám správně, ale spodní řada je úzká, horní střílny jsou viditelně větší a vyšší, na modelu to mám naopak a musím to předělat. To znamená, že ochoz na koridoru, nejspíš nebyl propojený s ochozem nádvoříčka. Viděl jsem na kastelánské prohlídce zříceniny malou, dosud nezveřejněnou fotku této části, ZEVNITŘ. Tyhle střílny na hradbě koridoru, byly vidět z druhé strany a nikde tam nebyly vidět otvory po trámech. Je to zvláštní, ale vážně to vypadá, že i když na ochozu koridoru byly dvě řady střílen a prostor byl hodně vysoký, asi to byla jen jedna vysoká prostora. Jestli byla hradba koridoru stejně vysoká, jako ochoz nádvoříčka, nevím - stopy se bohužel nezachovaly. Je možné, že malý schod tam být mohl.



Dostal jsem dotaz, proč mám střechy na hradě tak jednoduché, s mírným sklonem. Odpovídalo by to spíše střechám 19. století. Ano, to je sice pravda, ale už tuhle jednoduchou střechu byl docela problém udělat, díky nepravidelnosti půdorysu hradního paláce. Sketchup si opravdu nerozumí s nepravidelnými tvary. Kdysi mohly být střechy pultové, skryté za hradbou. Po zvýšení paláce a dostavbě třetího podlaží, mohl mít palác dlátkové střechy s obrannými ochozy. A je možné, že hradní palác mohl mít ploché průčelí se štítem. Po zničení hradního paláce v roce 1468, a znovuvýstavbě téměř všech vnitřních zdí hradního paláce, už je štítové průčelí málo pravděpodobné, z důvodu výstavby podstatně slabších zdí. Někdy v polovině 16. století byl palác zvýšen o další patro, už zámeckého typu, nejspíše bez ochozů. Od poloviny 17. století do roku 1684, proběhly na paláci poslední práce, před demolicí hradu. Nezachovalo se nic, takže nezbývá, než najít nějaký existující vzor. Zámek Březolupy měl v 17. století stejné majitele, jako Cimburk. Zámek byl přestavován ve stejné době, kdy probíhaly úpravy Cimburku. Jak vidíme, střechy se příliš neliší od těch mých. Jsou pravda lehce zalomené, ale to skoro není vidět.


V hradním paláci je dodnes vidět obdélný beztvarý otvor tvaru dveří. Dneska je zazděný, kvůli statice. Sdružení Polypeje tvrdí, že to nemohl být dveřní otvor, protože postrádá vylehčovací pas. Nicméně, ve sklepení hradního paláce je dodneška jiný dveřní otvor, který prokazatelně stále existuje a přitom také nemá vylehčovací pas. Ten pravděpodobný vchod, pravda nemá zvenku žádný náznak, kudy se do něj vlastně chodilo. Přímo pod tímto podivným otvorem, je tarasní zídka schodů hradního nádvoří. Mohlo to teoreticky být okno?


Kudy vedly podlahy 2. podlaží?

EDIT: 27.06.2023
Dostal jsem přes facebook messenger obrázky a hypotetické informace od uživatele Pavel Hruška, kudy by mohly vést podlahy druhého podlaží. Po zvýšení v druhé polovině 15. století totiž vedly neznámo kudy, jak o tom píšu níže. Cituji z doprovodné zprávy (lehce upraveno a zkráceno):

Četl jsem Vaše nové úvahy o Cimburku a úrovni jednotlivých pater. Taky mě to nikdy moc nesedělo. I po zvýšení podlahy v 1. komnatě, by podlahové trámy zasahovaly do portálu z nádvoří. První trám by možná jakžtakž vyšel, ale druhý už by byl ve vzduchu. V nádvorní stěně nejsou zevnitř ani žádné stopy po kapsách pro podlahové trámy. Jak jsem procházel svoje fotky a staré fotky a kótovanou výkresovou dokumentaci, všimnul jsem si něčeho, co mě dřív nenapadlo, ale ani nevím, jestli je to stavebně a tesařsky obvyklé. Na svých fotkách z roku 2008, kde ještě není příčka vyspravená jsem si uvědomil, že pod úrovní dveří v prvním podlaží jsou dvě vydroleniny. Napadlo mě, jestli tam nemohly byt osazené dva podélné trámy. Stejné stopy jsou pak i z druhé strany. Ty malé kapsy asi 10 cm v průměru, jsou nejspíš jen kapsy po trámcích samonosného lešení.


A z druhé strany.


Moje předchozí úvahy a modely, ohledně podlah 2. podlaží. (Obsahuje zastaralé informace)
Byl jsem se na hradě dívat, protože mi stále nejde do hlavy, kde byly stropy 1. podlaží. V paláci se pochopitelně zachovaly výrazné stopy po zastropení, po celém obvodu ve stejné výšce, které pěkně výškově sedí ke zbytkům krbu v komnatě nejblíž hlavnímu vchodu - zdánlivě to má tedy lehké řešení. Ale tyto výrazné a dodneška i po konzervaci dokonale zachované stopy po zastropení, výškově absolutně nesedí k portálům z nádvoří do paláce. Tak nevadí, podlahy se tedy zvyšovaly. Problém je v tom, že ve výšce kde bych čekal nějaké stopy po zvýšených stropech - asi o metr výš nad stropy starými, se nezachovaly téměř žádné stopy. Dobrá, začneme tím, že určíme podle zachovaných stop, kterým směrem vedly stropní trámy před přestavbou.

Komnata 1. - příčka vypadá, že byla možná dostavěna až dodatečně. Usuzuju tak podle toho, že v místě kudy kdysi vedla, je nepřerušená řada otvorů po trámech. Možná tam byl kdysi jeden velký sál a příčku postavili až při přestavbě na konci 14. století. Dneska je úplně zbouraná a o kus přemístěná. Krb poukazuje na to, že se jednalo o obytnou místnost.

Komnata 2. -zachované otvory ukazují jasně, kterým směrem vedly trámy. Okna pravděpodobně vedla jen na nádvoří, jestli vedla nějaká ven, pak jen větrací otvory.

Komnata 3. - A máme tu změnu. Otvory po trámech, doposud vzorně směřující napříč k ose paláce, se otáčejí o 90 stupňů. Samozřejmě logicky směřovaly na příčku, která byla po opuštění hradu zničena do základů.

Komnata 4. - člověk by čekal, že otvory po trámech budou pokračovat stejným směrem, ale ne - ani jeden otvůrek. Takže nezbývá, než předpokládat, že trámy vedly z ustoupení obvodové zdi, na příčku, která je dneska opět zničená do základů a není jistá ani její výška. Nebo tam bylo místo stropu schodiště.


Komnata 1. Dole vidíme jasně otvory po trámech podlah před přestavbou, a možná, jestli vidím dobře, i dva otvory po trámech podlah po přestavbě, označené bílou šipkou. Dolní část obrázku zobrazuje zeď po konzervaci.

Komnata 2. Vidíme otvory po velkých trámech v dolní části, stále stejná výška, asi metr pod úrovní oken. Mimochodem, vidíte, že stropní trámy POKRAČOVALY až pod dneska zaniklou příčku vlevo? Tu samou příčku, které podle všeho půlila kaplový arkýř na dvě části a nejspíše procházela až do posledního 4. podlaží? Ale otvory zjevně nepokračovaly do rohové komnaty. Jak si to vyložit? Ta příčka snad nemohla být vložená dodatečně, aspoň myslím.



Komnata 3. Otvory po velkých trámech, které zjevně vedly na dnes už neexistující příčku. Výška podlah v této stavební fázi, byla podle všeho po celém patře stejná.

Komnata 4. Je nejméně jasná. Výška okna v rizalitu paláce, ani výška portálu na parkán, (který byl vytvořen rozšířením původního okna - zdroj: Polypeje), k sobě nesedí. Otvory po trámech schází. Buď tam nebyly vůbec, nebo musely vést příčně k ose paláce, asi z ustoupení obvodové zdi, na příčku, ze které se dochovaly jen zbytky základů. Jeví se mi, že podlaha byla o něco výš, než podlahy ostatní. Existuje i teorie, že tam žádný strop nebyl a celou prostorou procházelo schodiště. Nevím, chce to další zkoumání.


A tady se dostáváme na tenký led domněnek a teorií. Jak vypadala podlaha 2. podlaží po přestavbě? Nemáme dost informací, takže jen hypoteticky.
Po přestavbě paláce na konci 14. století, byla v obvodové zdi ve druhém podlaží proražena nová, uzoučká střílnovitá okénka.
Dvě se dochovala dodneška, tři tato okna byla zničena a přebudována ještě v historických časech. Ze dvou jsou snad portály, z jednoho snad barokní okno a jedno bylo vylámáno, snad vandaly.
Spodní okraj těchto oken byl asi metr nad úrovní starých podlah, nabízí se myšlenka, jestli už tehdy ty podlahy nezvýšili.
Okna jsou nad starou podlahou sice neobvykle vysoko, ale jistota není.

1. komnata - Příčka je přemístěná, komnata je větší, krb je asi zrušen. Strop MUSEL být vyšší, nepatrné náznaky otvorů po trámech stropu se dochovaly, zbytek se mohl ztratit při konzervacích.

2. komnata - strop opět MUSEL být vyšší, dochovalo se sice pět otvorů snad po trámech stropu, ale velmi, VELMI tenkých. Pokud to byl vážně strop, pak nemohl držet velkou váhu.

3. komnata - ani na starých fotkách nevidím žádné otvory po trámech. Že by zůstal jak byl, bez zvyšování?

4. komnata - to samé, nevidím stopy po zvyšování. Pokud tam vůbec nějaký strop byl, pak asi zůstal na místě. Nedává mi moc smysl, proč by panstvo měnilo výšku stropů jen v půlce paláce, ale dokud nezjistím víc, musím se s tím spokojit.


1. komnata. Na pozadí vidíme, kudy vedl starý strop. Je celkem jasně vidět, že renesanční portál v popředí, by tam nemohl být, protože strop by byl příliš nízko. Strop MUSEL být výš. Nějaké stopy po něm snad jsou.


2. komnata. Další přestavba paláce, proběhla po zničení hradu maďary roku 1468. Původní příčka přední komnaty zmizela, místo ní je příčka zbrusu nová, dodneška dobře dochovaná a posunutá více dozadu. V této příčce je gotický portál druhého podlaží, který je už naprosto jasně VÝŠ, než staré podlahy. Dokonce je tady pro potvrzení i další, zazděný portál, ve stejné výšce. Tady už je bez jakýchkoli pochyb jisté, že došlo ke zvýšení podlah, ALE, tyto otvory po trámech jsou až překvapivě tenké, mám skoro pochyby, jestli to vůbec podlahy byly. No, nic lepšího nemám. V této komnatě opět strop zvýšený být musel, protože i z ní vedl na nádvoří portál, který je sice zřícený, ale výška je stále viditelná a portál byl jako v první komnatě výš, než byla výška starého stropu.


3. komnata. Nemám nejmenší ponětí kudy vedly trámy, nezachovaly se žádné stopy v této výšce. Buď se veškeré stopy ztratily při konzervacích, nebo strop zůstal v původní výšce a panstvo chodilo do dvou předních komnat po schodech - ale to se mi moc nezdá. Jestli byl strop zvyšován a kudy vedly trámy, u této komnaty nevíme. Mezi okny dole, se dochoval kousek silné omítky, ale nevidím na něm otisk po případném stropě. Je možné, že měl strop v této části paláce vážně původní výšku? Tím by padala moje teorie, že strop zvyšovali už na konci 14. století.


4. komnata. Tentokrát bez obrázku. Opět nikde nevidím otvory po trámech, nebo jiné stopy po zvyšování stropu, takže musím předpokládat, že se výška stropu asi neměnila, nebo tam žádný strop nebyl a místo něj mohlo být schodiště.

---

28.10.2022

Všechno špatně.

Po návštěvě hradu dne 20.10.2022 a kastelánské prohlídce, za kterou sdružení Polypeje velice děkuji, jsem byl upozorněn na některé skutečnosti, které jsem dříve nevěděl. Své povídání o hradu i model tedy postupně upravím a přizpůsobím novým poznatkům. Mimochodem, kdysi jsem se strašně pohádal na jednom fóru o historii. Napsal jsem tam, že jsem viděl původní sklep pod koridorem a dokonce jsem jím i procházel. Jasně si na to vzpomínám a bylo pro mě extrémně nemilým překvapením, když mi tvrdili, že je to blbost, že prý to spadlo už v padesátých letech. Přesvědčili mě tehdy, že se na moje vzpomínky nedá spolehnout a že jsem asi hňup, který si nic nepamatuje a šíří dezinformace. Nicméně podle sdružení Polypeje, ten šutrák spadnul až dlouho potom a tedy sklepem jsem procházet klidně mohl. Pamatuju si, že nad sklepem byla obří převislá skála, pod kterou měli tábořiště čundráci a do sklepa se dalo normálně vejít a ze tmy prosvítalo nároží, hned proti vstupu. Jestli tam ještě byl známý sedlový portál do sklepa, to už nevím. Dnešní stav je po utržení balvanu úplně jiný. Kromě toho mi Polypeje ukázaly i stopy po zcela zaniklé příčce v hradním paláci, o které jsem vůbec nevěděl. Stupavská bašta má jeden oblouk podstatně menší, než je na plánku od Hurta a Svobody, vstup do dolní světnice má podezřele široký otvor kolem 2m, ale zároveň podivně nízký strop. Zvláštní arkýř z druhotně použitých dílů ve 4. podlaží hradního paláce, byl skutečně nejspíše záchodem. Terén pod palácovým parkánem, který je dneska zdvižený, byl ještě donedávna rovný a na modelu jsem si tím zbytečně přidělal práci.

EDIT 19.04.2023: Byl jsem se na Cimburku podívat a překvapilo mě, že je model z papíru nějak porouchaný. Údajně ho někdo vytáhnul zpod skleněného poklopu, lehce podrtil a pohodil na zem. Naštěstí je z papíru gramáže 200 - slepit ho, byl celkem porod, ten papír by snesl i zásah z tanku, ale zase díky tomu ho stačilo jen vyrovnat a slouží zase.

---

09.10.2022

Vystřihovánka Cimburku.

Cimburk u Koryčan neměl vlastní vystřihovánku. Je to až s podivem, protože kdejaká tvrzka ji má, ale tak významný hrad jako Cimburk, ne. Aspoň jsem ji teda nenašel. Po mnoha pokusech, kdy jsem se jako laik samouk doslova prokousával nejrůznějšími problémy, zápasil s programy a jejich nastavením, se mi přece jen povedlo něco vytvořit.

EDIT: 15.10.2022
Protože freehosting eudora má už několik dní velké potíže dokonce i s jednoduchým načtením stránky, natož stažením několika megabajtového souboru, dal jsem obě vystřihovánky ještě na webzdarma.
Stažení ověřeného modelu, v měřítku 1:240. (doporučeno).

Stažení neověřeného modelu v měřítku 1:200.

EDIT 14.10.2022: U listu 05 mi díl 18A ujel dolů, všiml jsem si toho až po zveřejnění vystřihovánky, opraveno.

EDIT: 13.10.2022
Dostal jsem zprávu, jestli bych svou vystřihovánku nepředělal pro měřítko 1:200. Stalo se. Ale má to drobnou nevýhodu. Model je větší, některé díly jsem musel i rozdělit a listů A4 je tím pádem víc. Menší výhoda je, že jsem ty díly seřadil pěkně podle čísel, popořadě. Použít, pokud chcete opravdu velký model.

Postup prací.

Ze všeho nejdřív, jsem si zajel na Cimburk osobně a pokusil se nafotit a naměřit metrem, co jen šlo. Pak jsem si vytvořil model v Minecraftu. Je to včetně shaderů, teď nevím jestli chocapic, nebo aaagodshadows, nebo complementary. Model v Minecraftu byl velmi hrubý, metr žádná míra, ale pro hrubý odhad stačil.


Ve druhé fázi, jsem začal zápasit s programem Sketchup free. Byl to doslova boj. Někdo může říct, že program je jednoduchý. No jistě, pokud vám učitelka ve škole všechno natlačí do hlavy, se všemi potížemi vám poradí a pomůže, to se to frajeří. Ale přijít k programu, o kterém nevíte zhola nic a snažit se v tom něco udělat, to je peklo. Měl jsem pravda nějaký návod, ale jak už to tak u odborníků bývá, napíšou "udělejte to a tamto," ale nenapíšou JAK. A právě to "JAK" je na tom to nejdůležitejší. Proto budou mít kuchařské knihy pana Babici vždycky lepší prodeje, než knihy pana Pohlreicha, kterého si jinak velice vážím. Jenže je píše přesně takhle - pro odborníky skvělé, pro laika končí recepty obvykle katastrofou.

Pro podklad jsem použil největší obrázek, který byl k mání. Stařičký plánek ze třicátých let, od Hurta a Svobody. Použil bych novější, ale nesehnal jsem je dost velké. Pak jsem hodně litoval, ale co už. Právě vytvářím hrubou hmotovku hradu. Všechny výškové rozměry stanovuji pouhým odhadem, protože nemám žádný plán hradu.


Začínám modelovat plastické části hradu, později zjistím, že pro účely vystřihovánky je to nejen nanic, ale že mi to navíc přidá hromadu práce. Ale je to hezký.


Doplňuji do hrubého modelu grafické a plastické prvky. Kdybych věděl co vím teď, tak bych se na to vykašlal a dělal bych to až po rozvinutí modelu do vystřihovánky - mnohem líp se to pak dělá. Ale zase pak schází perspektiva, člověk si musí představovat, kde to vlastně bylo a jak to bylo otočené. Sketchup má velmi zvláštní ovládání, které bych neoznačil ze úplně povedené. Delší čas jsem strašlivě zápasil s feature, že otáčení kolečkem myši má různé rychlosti. Někdy byl pohyb mučivě pomalý, ačkoli jste točili kolečkem jak zběsilí, jindy jste na jedno lehké otočení vzlétli kilometr nad plochu. Šílel jsem z toho, nadával, zuřil, dokud mě nenapadlo podívat se na nastavení kamery a změnit ji. Kdybych to věděl dřív, ušetřil bych si tolik času a nervů. Každopádně se už kolečko myši chová jak má a nedělá mi nesmyslné efekty, které asi měly nějak ulehčovat práci a inteligentně rozpoznávat, jak rychle se chcete pohybovat, ale mě to teda vadilo strašně.


Delší čas jsem se rozhodoval o měřítku. Chtěl jsem samozřejmě model co nejpodrobnější, včetně plastických okének, arkýřů, ochozů, trámků z barvených zápalek a podobně. Ale bude to vůbec lepší? Bude tam hromada škaredých hran a stěny polepené od lepidla a efekt v podstatě stejný, jako když je to na fasádě jen namalované. Navíc, model by musel mít nejmíň metr, nebo bych musel při lepení zápasit s filigránskými chlopničkami. Ne, musí to být jednoduché, žádné složitosti. Dodneška si pamatuju na žlutý dům v městské památkové rezervaci pana Vyškovského, co vycházela v ABC. Makal jsem na tom skoro tři dni, bylo tam přes 20 oken, arkýře, renesanční atiky, klenuté podloubí a stejně mi hlavní stěna nakonec vyšla křivá, jak se papír po zaschnutí zkroutil. Ne ne, bude to jen namalované. I tak bude model přes půl metru dlouhý, při měřítku 1:240. Zkusil jsem mimochodem udělat střechu paláce i mansardovou, i gotickou lomenou. Šlo by to, ale výsledek byl hnus fialovej. Křivé, prohnuté, polepené od lepidla, s bíle svítícími hranami, tudy prostě cesta nevede. Jednoduchá rovná střecha je sice trochu nudná, ale vypadá pěkně a neruší.


Model ve Sketchup vypadá hotově. Sketchup si opravdu moc nerozumí s nepravidelnými tvary a oblinami a Cimburk je nepravidelný celý. Střechy paláce byly pravé peklo, vůbec nejtěžší ze všeho a shodou okolností jsem s nima začínal. Na hradě snad není jediný pravý úhel. Někde jsem četl, že kdyby stavitel hradu Krakovec postavil hrad pravoúhle, ušetřil by třetinu nákladů. Místa měl dost. Ale móda ve středověku byla, že všechno musí být nepravidelné a nakřivo. Takový hrad Točník nemá snad ani jedno okno stejné. Každé okno jinak vysoké, široké, s jiným poměrem stran, a různě vysoko nad zemí. Chápu že to byla taková móda, ale pak z toho dělejte vystřihovánku.


Potom co byl model vystavěn, jsem jej musel zase očesat o všechny 3D plastické prvky a pomocí Sketchup pluginu flattery, jsem jej postupně rozvíjel do plochy. Přitom jsem neustále narážel na problémy. Aby plugin pochopil, co se má rozvinout, musíte označit všechno. Každičkou maličkost, všechno co je ohraničené, jinak to zůstane na místě a plugin to ignoruje. Docela peklo, když musíte označit každičkou plošku na fasádě. Už jsem to tu psal, že je lepší rozvinout to jako obyč plochu a teprve pak ji zdobit. Kromě toho, pokud je nějaká plocha nepravidelná, tedy jakoby prohnutá, musíte do ní dát pomocnou úhlopříčku, jinak plocha nevznikne. S těmito úhlopříčkami si flattery neví rady a otáčí je blbě. Takže obvykle nezbylo nic jiného, než plochu změřit, vytvořit ji uměle mimo, s určitou nepřesností (ale co se dá dělat) a pak ji k původnímu objektu znovu připojit. Měl jsem docela problém pochopit, jak se tady otáčí objekty. Neustále jsem s tím zápasil a nechápal. Není to právě uživatelsky přívětivé. Člověk se musí postavit z takového směru, aby se objevilo kolečko jedné ze tří barev podle osy (výška je modrá, používá se nejčastěji) (celý objekt objekt musí být pochopitelně předem označen), pak kliknout na jeden bod - zatím se vůbec nic neděje, pak na druhý bod, kterým označíme osu otáčení, pak s tím otočíme jak potřebujeme, přitom se dole vpravo ukazují stupně a třetím kliknutím ukončíme operaci. Objekt je otočený. Tohle se naučit, mi docela trvalo. Vznikla opravdová vystřihovánka, ani jsem tomu sám nevěřil.


Pak člověk musí postavit zkušební model, zatím nepříliš dokonalý a z tenkého papíru, jestli tam není nějaký problém, který by v postavení vystřihovánky bránil. A musí se u toho sepisovat nějaký návod, jak to postavit co nejjednodušeji. U toho se neustále musí upravovat model v Sketchupu, rušit přebytečné chlopně, odstranit matoucí nebo zbytečné čáry a podobně. Sketchup si přitom rád postaví hlavu a někdy prostě ne a neudělá to, co po něm chcete. Osobně jsem udělal velmi špatnou zkušenost se skrýváním (hide). Pokud na to zapomenete a hýbáte s objekty, napojenými na skryté čáry, máte pak velký problém. Odstraníte bezvýznamnou čáru - a půlka modelu se nějak znehodnotí. Někde nejde udělat plocha, ať člověk dělá co dělá. Něčím hnete a na druhé straně se ztratí barvy a všimnete si toho až po hodinách práce. Takhle mi Sketchup drásal nervy. Doporučil bych používat funkci hide velmi opatrně, ne-li vůbec. Po dokončení jsem zjistil, že nahrubo obtažené obrysy hradních zdí, jsou samozřejmě různě široké. A ve vystřihovánce to dělalo pěkný bordel. Nezbylo než zatnout zuby a všechny předělat, aby byly pokud možno stejně široké. Kdybych to věděl dřív, kolik bych si ušetřil práce.


A to je vše, přátelé.

---

15.11.2021

Než to roztřídím.

Üdajný pohled na Cimburk a městečko Koryčany, někdy po roce 1720. Ještě v roce 1684 se na Cimburku něco stavělo, protože byla nalezena nápisová deska s tímto letopočtem. Ale krátce nato byl zdemolován a opuštěn. Takže obrázek může zachycovat stav asi 40 let po jeho opuštění. Je samozřejmě otázka, jestli autor obrazu F.B.Werner vůbec kdy Cimburk viděl. Protože to co zachytil - hlavně ve spodní části, nedává smysl. Mám na to teorii. Dejme tomu, že opravdu vážil cestu na hrad, aby se alespoň zběžně podíval jak to vypadá. Cimburk totiž z Koryčan určitě vidět nebyl a není. Ale obrázek není fotka, malíř si mohl věci přimýšlet. Je možné, že šel ke hradu odzadu, z cesty Lískovec - Stupava. Co odtud viděl? Nejspíš jen horní části hradu, protože spodní mu zakrýval vrcholek kopce. Viděl by zadní část paláce a někde vepředu věž. Namaloval by tyhle viditelné věci a pak by si asi řekl, jestli mu to stojí za cestu do kopce, aby domaloval i zbytek. A možná si řekl že ne a spodní části hradu přimaloval podle fantazie. Nějaké zdi, sem tam střecha a okno, to bude stačit. Nebo mylně považoval střechy Stupavské bašty za nějaký baráček. Kdyby byly horní části hradu skutečné, pak by to bylo nejstarší vyobrazení hradního paláce, který má ve 4. podlaží viditelně 4 okna, jak jsem předpokládal. Pravda je, že tam není dvojokno, které bych čekal. Ale jak píšu, obraz není fotka. Pak tam vidíme ještě gotické okno 3. podlaží, které je viditelně zvětšené, vylámané. To co tu píšu, je samozřejmě jen bohapustá domněnka, ale to, že hradní palác měl zezadu ve 4. podlaží 4 okna, dostává další nepřímý důkaz. Jinak vidíme, že hradní palác už je bez střechy, věž má cimbuří, hradní kopec už je porostlý stromy a hrad má pořád nějaké střechy. Co se týká věže, přední věž při pohledu odzadu skoro zaniká, ale tady malíř namaloval velkou věž v blízkosti paláce. Kde je vlastně psáno, že velká věž byla snesena za novověkých přestaveb? Ano, dělalo se to, ale nebylo to pravidlem. Co když velká věž přežila opuštění hradu a byla podkopána a zničena až při nějaké těžbě kamení? Tak trochu by na to odkazovalo poškození obvodového pláště, který věž obtáčel. Mohli věž podkopat, svalit a během pádu poškodila tento plášť i s hradbou nádvoříčka. Ale to opravdu jen hádám.


Nikde na Cimburku nevidím hlavní vstup do hradního paláce, který tu v 17. století mohl být. Ano, máme tam prokazatelně dřevěný ochoz se schody a stříškou, který vedl z čela hradního paláce do 3. podlaží barokním portálem. Ale ten není nijak nákladně reprezentativní, jak hlavní vstup do paláce v novověku obvykle býval, jako třeba například na zámku v Brtnici. Pořádně ani nevíme, kde byla schodiště. Já je dávám ze zvyku do kratší části písmene L, kde je umisťovali Hurt se Svobodou, ale to tak vůbec nemuselo být. Ano, hlavní reprezentační vstup mohl být v této krátké stěně, která se sesypala krátce po opuštění hradu. To, že se sesypala tak rychle ukazuje, že v sobě mohla mít velké a početné otvory. Ale v barokní době se obvykle schodiště řešila jako samostatná tělesa, oddělená od obytných prostor a tady by schody musely být součástí interiéru kuchyně a sálů nad ní. To je dost nouzové středověké řešení. Kdybych byl v novověku hradní pán, kam bych umístil schody a hlavní vstup do paláce? Asi na jediné logické místo, doprostřed hradního paláce, do jeho nejmenší prostory, tam kam vede oblouk se dvěma portály nad sebou. Právě z této místnosti 2. podlaží vedou k čelu paláce dva portály, z toho jeden zazděný, právě z této místnosti byl zřízen nějaký nouzový vstup na parkán kolem hradního paláce a právě zde je horní část vysokého oblouku, který sdružuje dva porty nad sebou a splňuje nějaký požadavek na vyšší architektonickou úroveň vchodu. Tahle místnost 2. podlaží mi přijde jako významný komunikační uzel a myslím, že právě tady bylo v době barokní i schodiště. Trochu na to i poukazuje asymetrické umístění vchodů, které si něco vynutilo. Kdyby hradní pán mohl, asi by vchody umístil symetricky doprostřed. Nikde ovšem nevidím na zbytcích omítky otisky po schodech, takže je to jen hypotéza bez důkazů.

Dovolil jsem si vytvořit několik modelů, jak mohl Cimburk (snad) vypadat. Neberu tady v úvahu předhradí, kvůli lepší přehlednosti staveb jádra. Hradní kopec je pro zjednodušení v původním stavu, předtím, než byl terén odkopán od skály - ačkoli tato terénní úprava tam jistě byla od samého začátku stavby. Neomylně na to poukazuje vysazení jedné části hradby na krakorcích nad skálu.

První model zobrazuje hradní palác jako dvojpodlažní, do písmene L. Palác nepřevyšuje hradbu a pultová střecha je schovaná pod ochozem s cimbuřím. Druhý model zobrazuje palác jako obdélný, ale zato třípodlažní, s běžnou střechou.


Třetí model zobrazuje hrad po rozšíření o přední věž a koridor. Hradní palác už je třípodlažní, čtvrté podlaží je obranné, s omítaným dřevěným podsebebitím (nedoloženo, vše je jen možná, asi). Doložené okenní otvory jsou tam, kde mají být. Tam kde se mi nezachovaly údaje, jsem nechal okna a dveře z poslední stavební fáze. Most do první brány končí v kopci, zatím nevím, kudy vlastně vedl.


Obnažená skála a prostor předhradí. Možné řešení prévetu a parkánu kolem nároží hradního paláce.

---

15.10.2021

Rozložení místností.

Vše co tu uvádím ohledně Cimburku, je samozřejmě jen hypotetické. Nezachovaly se jasné důkazy ani o úplně poslední fázi, natož o fázích starších. Takže tohle není slovo svaté a pokud na něco přijdu, modely opravím. Proto ostatně vznikl tento model, abych si v praxi ujasnil, jak mohlo vypadat komunikační schema paláce a kudy mohly vést příčky. Nejhorší problém mám s velkým sálem ve třetím podlaží, který měl velký klenutý arkýř, pozdeji zazděný. Tento sál nedává smysl, pod příčkami nutnými k jeho ohražení je jen vzduch, není kde zakotvit jeho stropní trámy a celkově jsem z něj zmaten. Je skoro jisté, že obrázky jsou špatně. Ale můžou být pomůckou, aby si to člověk promyslel a našel nějaké logické řešení tohoto hlavolamu.

EDIT: 11.11.2021
Posílal jsem nějaké dotazy na facebook sdružení Polypeje a vypadá to, že většina záhad je vyřešena. Kaplový arkýř nese jasné stopy, na které ale laik sám nepřijde, že byl mezi dvěma místnostmi, rozdělenými příčkou. Jinak řečeno, velký rytířský sál v tomto místě - nikdy nebyl. To není všechno. Kaplový arkýř, podle všeho nikdy nebyl dokončen. Podle sondáže kterou sdružení Polypeje provedlo, nebyl nikdy omítnut. Vypadá to, že už během stavby těsně před dokončením kapličky, došlo k vážné poruše statiky na jedné straně vylehčovacího oblouku nad kaplí a ještě před dokončením byla kaple nahrubo zdemolována a vyplněna zazdívkou.

Schodiště.
Jisté je jen to, že schodiště a ochozy se v průběhu historie měnily. Dávám schodiště ze zvyku do kratší části písmene L. Ale klidně mohla být kdekoli jinde. Prostřední místnost paláce se k tomu přímo nabízí. Je nejmenší a byl by z ní krásně vstup jak do komnaty hradního pána naproti vchodu, tak do velkého sálu, který by tím pádem nemusel být kvůli schodišti zmenšovaný. Ono je v podstatě všechno možné. Dnešní čelo paláce, nemusí být na původním místě, plocha paláce se mohla zvětšovat, čelo paláce se mohlo posouvat dopředu, bez hloubkového průzkumu to ovšem nikdo nezjistí. Hurt a Svoboda píšou o točitém schodišti uvnitř velké věže, po kterém se mělo zachovat okénko. Velká věž byla ovšem zničena někdy během novověkých přestaveb. V přední věži se zachovalo kamenné točité schodiště z prvního poschodí na vrchol. Věž měla přistavenou i pomocnou schodišťovou věžičku s točitým schodištěm. Věžička má ovšem zdivo s podílem cihel a je asi renesanční. Jak se do věže chodilo předtím, netuším. Že by tam zbrojnoši lezli po žebříku, vystaveni palbě?

Komíny.
Podle daňových zápisů měl hrad 6 komínů. Tři v paláci, jeden v dolní světnici - podle Hurta a Svobody se tím myslí světnice v prvním podlaží. Jeden komín byl na vrátnici - překvapivě, očazení po tomto komíně je dodneška vidět. Těsně vedle sedlového portálu do jádra, vidíme na bývalé hlavní věži nějaké cihlové úpravy a zčernalou omítku - a to byla právě ta vrátnice. Třetí komín byl od kuchyně, která byla údajně v rohové místnosti 2. podlaží a její zbytky byly zničeny při konzervaci hradu ve 20. století. Další tři komíny byly nejspíše od reprezentačních komnat. Pokud byly nějaké komíny na obvodových zdech, asi musely dost překážet a musely být přemístěny, protože poslední 4. podlaží, mělo po přestavbě na obytné prostory spoustu oken a mnohem tenčí zdi, než hradby pod ním. V komnatě proti vstupu, do jádra se dochovaly nějaké pozůstatky hned dvou podezřelých staveb. Ve druhém podlaží byl prokazatelně krb a kde je krb, tam musel být poblíž i komín. Ve třetím podlaží vidím na stejném místě velmi podezřelou cihlovou zazdívku, jakoby zazděný komín, který je vtažen do zdi. Na obvodové zdi 4. podlaží, vedle nouzového arkýře, je také nějaká podivnost, že by komínová šachta?. Podle sdružení Polypeje byl jeden komín také v jediné zachovalé příčce paláce, ale netuším kde přesně. Jediné co se dá s jistotou považovat za zbytek komínové šachty, byl cihlami vyzděný lahvovitý otvor v čelní zdi paláce, ve třetím podlaží. Ten byl ovšem zničen při pádu příčky.

Tady stála příčka, která v čele paláce uzavírala maličkou komnatu s krbem (vpravo od okna). Tato příčka spadla, spolu s částí nádvorních zdí, pravděpodobně po dobytí hradu maďary roku 1468 a následně byla zcela zbourána. Stopy po ní v obvodové hradbě, byly vyplněny cihlami. Během obnovy hradu po této katastrofě, byla vystavěna jiná příčka vlevo od okna, která se dochovala dodnes.


V poslední fázi života, měl palác tvar písmene L a celkově 4 podlaží.
První podlaží
bylo v podstatě polozapuštěným sklepem a sloužilo nejspíše jako sklady. Protože terén nádvoří klesá dolů, je čelní stěna tohoto podlaží celá zapuštěná pod zem, zatímco zadní stěna je nad zemí, proto píšu že polozapuštěné. Jediná obytná místnost tohoto nejnižšího podlaží, byla tzv. dolní světnice s komínem a kamny, v zadní kratší části onoho L. Do této místnosti vedl dveřní otvor, který se dochoval v základech a je překvapivě široký, asi 2 metry. Usuzuje se z toho, že by to mohl být vstup do koníren. Ale zachované otvory po stropních trámech leží tak nízko, že využití prostory jako konírny, je zcela vyloučeno. Napadá mě, že dveřní otvor mohl být opět vertikálně zdvojený, tedy mohl mít široký a nízký vstup do sklepů a nad tím vyšší okno či portál, do horního podlaží. Ale vzhledem k zániku konstrukcí, to nelze prokázat. V době barokní místnost dostala velké okno, vedoucí nad skálu. Tímto oknem se dodnes po strmých dřevěných schodech návštěvníci dobývají na prohlídku. Renesanční záchodová šachta pod oknem, už tady v té době nemohla stát v plné výšce, protože by do tohoto okna větší částí své hmoty zasahovala.

Asi jen metr široká příčka mezi dolní světnicí a rohovou místností, se dochovala jen v útržku u zdi. Ale protože se tam někudy chodit muselo a druhá, pravoúhle navazující, o něco zachovalejší příčka rohové místnosti vypadá celistvě, chodilo se tam asi z dolní světnice portálkem, který zanikl. Dolní světnice sloužila v novověku údajně jako kancelář, nebo čeledník. Naco by úředníci nebo hradní služebníci potřebovali ještě navíc tmavou sklepní místnost bez oken - nevím, možná na víno. V dolní světnici na zdi nevidím kapsy pro trámy a podle ustoupení zdi paláce je možné se domnívat, že snad vedly příčně k ose paláce, z příčky, na zmiňované ustoupení zdi. Na stropě rohové místnosti, se dochovaly kapsy pro stropní trámy, kladené podélně s delší osou paláce, hodně nahusto. Další dvě místnosti prvního podlaží, měly každá samostatný vstup z nádvoří a ještě navíc byly spojeny jedněmi dveřmi i vevnitř. Obě měly dřevěné ploché stropy, tentokrát kladené příčně k ose paláce. Jeden venkovní vchod z nádvoří se nám dochoval celý, je to lomený portál do čelní místnosti, další se dochoval jen jako stopa na zdi, protože stěna paláce se tam v roce 1915 zřítila a vzala tento port sebou. Tento druhý zničený portál je zajímavý tím, že na nákrese i na staré fotce, vypadá velmi vysoký, jakoby zabíral dvě podlaží najednou. Snad se jednalo o dva otvory, které byly nad sebou a byly vnitřní součástí jednoho sjednocujícího oblouku. První podlaží sloužilo jako nějaké sklepy, nebo sklady. Dříve se uvádělo, že sloužilo jako konírny. Konírny v přízemí paláce, to byla ve středověku skutečně běžná praxe. Jestli je to pravda, měla by půda i kamení i po těch staletích stále obsahovat čpavek a ten by se měl dát celkem snadno zjistit. Měli jste někdy v ruce cihlu z bývalých stájí, nebo chlévů? Je nasáklá čpavkem a na fasádě vám udělá krásný efekt mokré zdi. Nicméně do jádra podle mě nikdy povozy nejezdily, nenašla se ani stopa po nějaké větší bráně a na nádvoří by se vůz neotočil.
Polozapuštěné přízemí, nebo chcete-li sklepení, bylo rozděleno na čtyři prostory.


Druhé podlaží
mělo směrem do parkánu široce rozevřená střílnovitá okénka s bohatou profilací. V rohové komnatě byla kuchyně, po které ještě ve 30. letech 20. století Hurt Svoboda viděli stopy po očazení a snad i otisk komína. Kamna kuchyně byla prý hned vedle vchodu na rohovou renesanční baštu (soukromý prostor sdružení Polypeje, nepřístupno), ale neuvádí se, jestli byla kuchyň od předsíně oddělená příčkou. Na zemi ve skále se zbytky příčky dochovaly, nějaké ohraničené stopy na fasádě tam jsou, ale není jisté, jestli skutečně zasahovala i do druhého podlaží. Na delší straně paláce je dodnes částečně zachované šmorcování DVOU zaniklých příček. Třetí příčka se dodnes dochovala v plné výšce, ale byla vystavěna nejspíše až koncem 15. století, protože příčka dodnes dost nešikovně zasahuje do jednoho z oken 2. podlaží a je tedy zaručeně pozdější. Zadní příčka, ze které se dnes dochovaly jen základy, má na zdi šmorcování a pravděpodobně procházela skrz všechna podlaží, přitom ve třetím podlaží se dotýkala středního oblouku kaplováho arkýře. Přední příčka, dneska zcela zaniklá včetně základů, kdysi rozdělovala přední sál na přední malou komnatu a směrem k zadní části hradu, větší sál. V maličké komnatě v čele paláce, se ve druhém podlaží na stěně zachovala konzolka krbu, takže se tam zaručeně bydlelo. Strop tohoto sálu měl trámy uložené příčně k podélné ose paláce a dodnes se tam dochoval zazděný trám, na kterém strop ležel. Do komnaty s krbem vedl z nádvoří obdélný otvor s vytrhaným ostěním, snad dveře, ale pravděpodobněji malé okno, nebo jen vylámaný otvor. Vedle těchto dveří vedl z této komory do nádvoří další menší otvor, snad zbytek zničeného okna. Směrem ke vchodu do jádra, nebyl otvor žádný. V zachovalé příčce se dochoval krásný gotický portál. Příčka je vyspravovaná cihlami od základů až nahoru. Hurt a Svoboda píšou, že cihly jsou buchtovité, gotické a příčka přepažuje okno z 1. poloviny 15. století. Můžeme tedy počítat s výstavbou příčky někdy na přelomu 15. a 16. století, možná už po dobytí hradu maďary. V příčce je ještě zazděný novověký dveřní otvor vyzděný cihlami, poblíž kterého byly nalezeny ve zdi šipky z kuše. Prostřední komnata vedle kuchyně, měla podle všeho schválně vylámané střílnovité okénko, které bylo jak se zdá změněno na účelový portál (zdroj: PhDr. Jan O. Eliáš). Tento nouzový portál měl vést nad parkán u paláce, dneska těžko říct proč - ale bezdůvodně by to nedělali. Podle celkově hodně jednoduchého provedení je možno soudit, že se jednalo o účelovou úpravu pro potřeby hradní čeládky, která si nedělala žádné umělecké nároky.


Třetí podlaží
hradu bylo až do výstavby 4. podlaží hlavním reprezentačním prostorem hradu. Dříve se podle zbytků kaplového arkýře soudilo, že tady byl velký rytířský sál, ale ten na tom místě nikdy nebyl. Vypadá to, že hlavní reprezentační sál hradu, byl opravdu od začátku v zadní části paláce, v kratší části písmene L. Podle otvorů po trámkách vedl z nádvoří do třetího patra dřevěný ochoz, který mohl dříve obíhat kolem celého paláce. Podle sdružení Polypeje byl zastřešen a po novověkých přestavbách byl ukončen těsně za portálem. Jamky po trámech opravdu mají mezeru pod renesančním dvojoknem a pokračují až dále, jakoby byl ochoz přerušen. Je pravděpodobné, že dříve ve středověku vedl ochoz skutečně kolem celého paláce, ale po poslední přestavbě byl zkrácen. Směrem do nádvoří vede na ochoz z komnaty hradního pána dodnes zachovalý renesanční portál a dvojokno, zničené při pádu příčky. Ale později rekonstruované sdružením Polypeje. V zadní stěně paláce, je gotické okno se sedátky. Bohužel klenbička tohoto okna se záhy prolomila. Už na konci 19. století na starém vyobrazení hradu lze vidět, že horní část tohoto okna neexistuje. To se prostě stávalo, hrad byl jen hromada kamení a držel pohromadě jen gravitací, třením a silou vůle. Pokud byl stavitel hradu příliš odvážný a jeho konstrukce příliš křehká, mohlo se to začít bortit. Okno bylo nicméně sdružením Polypeje zase obnoveno. Na podélné ose paláce, dodnes vedou ven z hradu dvě gotická okna stejného druhu a typu, ale tentokrát dobře zachovalá, schází jim jen střední příčka. Mezi těmito okny byl kdysi velmi honosný trojitý arkýř, s křížovou klenbou. Je téměř jisté, že to měla být kaple. Byl to jediný klenutý prostor jinak důsledně plochostropého hradu. Ještě před dokončením, byl ale kvůli statické poruše otlučen a zazděn. Zadní část paláce byla vybavena prévetem, ke kterému vedla chodbička s hrotitým portálkem. Chodbička byla vyosená směrem k nároží paláce a vedla nad skálu nad stupavským nádvořím. Mám zato, že vyosení chodbičky bylo nutné kvůli parkánové zídce či hradbě, která tudy tehdy vedla. Po výstavbě renesanční bašty v nároží hradního paláce, už prévet na daném místě nemohl být, proto byl někdy kolem poloviny 16. století přemístěn nabok, dostal zděnou šachtu a dole měl jímku s vybíracím otvorem, které se částečně zachovaly.

Takhle nějak mohlo vypadat třetí podlaží. Kaplový arkýř je umístěný skutečně zvláštně, obvykle bývají podobné stavby uprostřed místnosti, jako třeba na Lipnici. Na Cimburku je, jak vidíme, uprostřed zakrytý příčkou místnosti.


Čtvrté podlaží
bylo původně asi obranné, možná jen dřevěné či hrázděné. Hurt a Svoboda uvádějí, že mohlo být také jen podstřeším s pultovými střechami obrácenými do nádvoří, podobně jako na nedalekém Buchlově. V neznámé době bylo toto podlaží změněno na obytné. Mohlo se tak stát asi na počátku 16. století. Ačkoli se toto podlaží relativně dochovalo a existuje dost starých fotek zničených částí, nemáme bohužel žádné architektonické články, o které by se šlo opřít. Zdi posledního podlaží jsou ale podstatně slabší než zdi středověké, okna mají jednoduchý tvar se segmentovými poloklenbičkami. Hurt a Svoboda píšou, že v jejich době se v dolních částech oken zachovaly okenní desky, které byly stejné, jako deska v tehdy plně zachovalém okně průčelním. Dá se tedy čekat, že všechna okna 4. podlaží byla tohoto typu. V zadní části paláce se zachoval poslední meziokenní pilíř a jeho okraje které držely okna, mají značný podíl cihel a opravdu mi připadají spíše novověce. Vypadá to, že v zadní části patra byl velký sál s nejméně 3 okny, které vedly na stupavské nádvoří. Po jednom okně bylo v obou kratších stranách sálu. Sál mohl mít v kratší zničené nádvorní stěně hypoteticky dveře na hradební ochozy. Na zdi 4. podlaží, se mezi okny bohužel nedochoval žádný otisk nebo stopa po příčce, ani na žádné staré fotce hradu nic takového není, ale nejvyšší patro je vystaveno nepřízni počasí a bylo určitě mnohokrát konzervováno, to mohlo tyto stopy zničit. Hypoteticky tedy dál k čelu jádra máme další komnatu s jedním oknem do nádvoří a s jedním oknem ven z hradu. V čelní části paláce je pak poslední komnata hradu. V průčelí bylo renesanční okno, které bylo bohužel zničeno, spolu s celým čelem paláce, v 80. letech 20. století. Do nádvoří vedlo jedno okno, už dříve bohužel vylámané a dneska je zničené. Ale ven z hradu vede zvláštní arkýřové okno s podílem cihel, s krakorci vyrobenými ze starších kusů vybouraných snad z kaplového arkýře 3. podlaží. Stavělo se bez ladu a skladu z materiálu, který byl zrovna po ruce - tohle nebyla žádná fešácká přestavba, na které by si někdo dal záležet. Podle sdružení Polypeje, se jednalo o záchodový arkýř, pod kterým byly nalezeny mince z doby Jaggelonské, tedy z přelomu 15. a 16. století. Směrem k čelu paláce, pak od tohoto zfušovaného arkýře zeď zeslabuje a je viditelně stavěna jinak, převážně z cihel.

Co je to tady ve 4. podlaží, nad kaplovým arkýřem? Nějaký zbytek zdi, snad příčky, který ze země obvykle není vidět?




Jak teda palác mohl vypadat během historie?

0. fáze, asi nikdy neexistovala.
Po návštěvě hradu a kastelánské prohlídce jsem byl upozorněn, že palác původně nemohl být jednotraktový, protože na zdi poblíž průčelí, se dochovalo šmorcování po dneska zcela zaniklé příčce. Tyto stopy jsou nepatrné, ale jsou tam. Palác byl tedy od začátku ve tvaru písmene L a žádná obytná věž, tam nejspíš nikdy nebyla.


Byl jsem se dívat na Cimburku, jestli je zeď v zalomení písmene L provázaná a přijde mi, že ano. Průčelní příčka paláce je skutečně přizděna na obvodovou hradbu nahladko bez provázání, ale tato příčka byla dozdívána dodatečně, po zničení zdi původní. Výsledný rezultát - palác měl od začátku půdorys do L.




1. fáze, první polovina 14. století.
Od začátku měl palác půdorys písmene L. V první fázi, mohl mít dvě podlaží. Jak vypadaly střechy nevím, mohly být normálně dlátkové s obrannými ochozy, nebo pultové, skryté za štítem hradby se střílnami. Přední část paláce byla rozdělena příčkou, která byla úplně a do základů zbourána (pravděpodobně po zničení hradu v roce 1468) a místo ní byla vystavěna příčka současná, posunutá více dozadu. V přední části paláce byla malá komnata s krbem, za ní byla větší komnata pak nejspíše velký sál v kratší části písmene L.


2. fáze, druhá polovina 14. století.
Hrad dostal třetí podlaží, které ale nevypadalo tak, jako dneska. Vepředu byla malá komnata, za ní větší komnata a pak sál. Tyto konstrukce byly později zničeny, pravděpodobně po dobytí hradu maďary po roce 1468.


3. fáze, první polovina 15. století.
Ve třetím podlaží paláce, se začal stavět kaplový arkýř s bohatou kamenickou výzdobou. Tento arkýř má mimořádně neobvyklé řešení. Začal se vydlabávat ve zdi v místě, kde byly místnosti oddělené příčkou. Oba boční vchody arkýře mají zdobení směrem do paláce. Ale střední lomený oblouk, má dle sdružení Polypeje, zdobení opačně, směrem do kaple. A dodneška jde vidět v horní části tohoto oblouku, že směrem do paláce je jeho povrch hrubý a neopracovaný. Co to znamená? Že příčka hradního paláce, se dotýkala prostředního oblouku kaple. Do kaple vedly boční vchody z obou místností a podle sdružení Polypeje není vyloučeno ani to, že středem příčky procházelo do kaple schodiště. Nebo snad, se do kaple mohlo vcházet chodbičkou v síle zdi, ze stejného podlaží? Do hloubky příčky každopádně vedla nika, takže průchod či schodiště v síle zdi, by nebylo nemožné. Tato teorie by navíc krásně řešila všechny trable s tímhle kaplovým arkýřem, který dělá potíže ještě pět set let po svém zrodu.


4. fáze, druhá polovina 15. století.
Náhradou za zcela zničenou příčku, byla postavena příčka nová, která ale nestála na stejném místě a byla posunuta dozadu. Tato příčka s příměsí cihel, přizděná na obvodovou hradbu nahladko, poněkud necitlivě zasáhla do jednoho střílnovitého okénka druhého podlaží. Pravděpodobně se tak stalo proto, aby se zvětšila komnata v přední části paláce. Na obrázku jsem si dovolil čtvrté podlaží udělat s dřevěným podsebebitím, jako další možné řešení střechy. Takové obranné ochozy se z protipožárních důvodů omítaly mazanicí a líčily vápnem, takže vypadaly jako zděné.




5. fáze, první polovina 16. století.
Došlo k výstavbě 4. podlaží. Toto podlaží už má tenké zdi a velká okna - už ani náznak snahy o obranu, jen snaha o rozšíření obytné plochy. Obranné ochozy můžeme v klidu vyloučit, byla to vyloženě zámecká přestavba. Zachovaly se nám informace o skoro všech okenních otvorech tohoto podlaží - s mírnou nejistotou v zadní části, kde bych ve zcela zničené části čekal dvojokno, pro které nejsou důkazy. Jistotu v rozdělení místností, máme jen v čelní komnatě naproti vchodu, kde se příčka zachovala téměř v plné výšce. Nicméně můžeme předpokládat, že palác ve 4. podlaží kopíroval půdorys místností podlaží třetího. Tedy velký sál v kratší části písmene L a dvě komnaty.

---

19.06.2021

Palác hradu Cimburk.

Dělám hypotetický model hradu Cimburk, včetně vnitřní výbavy a komunikačního schematu, ale narážím na nedostatek informací. Jak vypadal palác hradu Cimburk? A jak mohly (hypoteticky) vypadat jeho místnosti? Jak byly propojeny, kde byly dveře, příčky, okna? Palác Cimburku prošel několika přestavbami, palác byl zvyšován, snad i rozšiřován, měnil se počet místností, měnil se i jejich účel. Je docela možné, že palác hradu byl zvyšován ještě ve 14. století, protože nárožní armování je od jisté výšky odlišné. Velká obnova paláce musela proběhnout po zničení hradu maďary v roce 1468, kdy se hrad změnil ve zříceninu a vnitřní zdi paláce musely být znovu postaveny. Poslední přestavba paláce v barokním slohu, proběhla ještě těsně před opuštěním kolem roku 1684 a dodneška se po tom zachovaly jasné stopy. Konzervace hradu je samozřejmě nutná, hrad progresivně chátral a bez zajištění jeho zdí, by se rychle rozpadl. V článku o Cimburku vypočítávám stavby, o které hrad přišel jen ve 20. století. Je jich SPOUSTA, hrad utrpěl obrovské škody. Konzervace hradu je samozřejmě absolutní nutností, ale nutná konzervace zároveň bohužel stírá stopy po časech minulých. A tak často máme jako poslední zdroj informací o původním stavu, už jen pár starých fotek, nebo nějakou zmínku ve starých knihách. Proto jsem si dovolil tyto informace shrnout a podpořit důkazy. Snažil jsem se udělat ho co nejpřesnější, ale Minecraft je bohužel kostkatá hra, která si moc nerozumí s nepravidelnými tvary a tak jsem musel leccos poupravit a leccos jen odhadnout v neprospěch přesnosti.

Jediné co v paláci zaniklo brzy po opuštění hradu a zcela bez dokumentace, je nádvorní stěna paláce, na kratší straně písmene L. Dříve se z tak rychlého zániku usuzovalo, že se pod stěnou prolomily klenby, ale ty tam nikdy nebyly. Takže se nám z této zaniklé příčky zachoval pouze vchod do prvního podlaží a zbytky příček vyčnívajících jen lehce nad základy. Dolní světnice byla dosti maličká a byla v ní hradní kancelář. Kdyby ještě obsahovala schody, asi by se tam toho mnoho nevešlo. Počítám tedy, že nebyla průchozí. Do druhého podlaží ale něco vést muselo. Sice se tímto podlažím dalo projít z druhé strany, ale být hradní pán, scházel by mi přímější přístup do kuchyně. Počítám tedy, že do druhého podlaží (asi) mohlo vést z nádvoří schodiště. Třetí podlaží mělo zcela jistě dřevěný ochoz, po kterém se dochovaly jamky i otisky. Ochoz snad obíhal celý palác, a do zaniklé části mohl z onoho ochozu vést portál. Co se 4. podlaží týká, určitě mělo napojení na hradební ochozy, které mohly dobře sloužit ke komunikaci. Dříve jsem si myslel, že velký otvor čtvrtého podlaží v čele paláce, byl portál na ochozy. Ale dole neměl žádné otvory po ochozu, kromě čtyř malých otvůrků, snad po balkónku, nebo mřížích. Hurt a Svoboda navíc ve své knize jasně píšou, že se jednalo o okno. Můj model hradu vypadá nějak takhle, uvádím i s popisem.


0.Vstup z hradeb do paláce.
1.Renesanční okno, zničeno, zachován bok okenního otvoru.
2.Okno, dneska zničeno.
3.Okno, dneska zničeno.
4.Hypotetický vstup z hradeb do paláce.
5.Gotické okno se sedátky, zachován bok okenního otvoru.
6.Renesanční portál na ochoz, původně gotické okno se sedátky, portál zachován dodnes.
7.Renesanční dvojokno, zničeno po pádu zdi, obnoveno při rekonstrukci.
8.Renesanční okno, dneska zničeno
9.Nezachováno, bez důkazů. Snad okno, snad portál na ochoz kolem paláce.
10.Silně poničený otvor obdélného tvaru. Snad okno, snad dveře. Dneska zazděn.
11.Silně poničený otvor čtvercového tvaru, snad bývalé okno. Dneska zazděno.
12.Vysoký oblouk sdružující dva portály nad sebou. Dneska zničeno, zachován bok.
13.Nezachováno, bez důkazů. Čistě hypotetický vstup z nádvoří do 2. podlaží.
14.Lomený portál do hradního sklepení (1. podlaží) - zachováno dodnes.
15.Spodní portál vysokého oblouku, další vstup do 1. podlaží (sklepení).
16.Vstup do dolní světnice, zachováno v základech zaniklé příčky.

Nádvorní stěna paláce.
Malba s velmi přesným vyznačením okenních a dveřních otvorů (autor K. Parollko 1914). Pohled na delší nádvorní stěnu hradního paláce, dneska z větší části zničenou. Kratší nádvorní stěna paláce spadla krátce po opuštění hradu, ještě předtím, než jej někdo začal malovat či fotit a tak o ní nemáme žádné informace. Ve 4. podlaží vidíme renesanční okno v čelní straně, v delší straně vidíme dvě okna stejného typu, přitom bližší okno částečně zakryté větvemi, je evidentně poničené. Ve třetím podlaží vidíme další tři okna a jeden portál, stejného typu, jako okna ve 4. podlaží. Je zjevné, že majitelé hradu nádvorní stěnu paláce silně upravili podle dobové módy. Druhé podlaží má snad vylámaný portál, za ním je vylámané okénko, ale je zakryté větvemi a není vidět. Následně vidíme vysoký lomený portál, který kryje vstup do prvního podlaží a zároveň i do podlaží druhého. První podlaží má jen lomený portálek těsně u země, který se dodnes zachoval.

Unikátní fotografie i s vyznačením zničených částí. Pod dvojoknem se nachází vylámané čtvercové okénko, které, jak vidím, má na obrázku ještě zachovalý rám. Ve třetím podlaží vidíme řádek jamek po trámech, zbytků po bývalém dřevěném ochozu. Pěkně je vidět vysoký oblouk portálu, který zasahuje do poloviny výšky druhého podlaží. Snad obsahuje také okénko do druhého podlaží.



Pohled na nádvorní stěnu paláce zezadu, směrem ke vchodu. Pěkně jdou vidět renesanční, nebo snad raně barokní okna 3. podlaží, která už dneska v původní podobě neexistují.

Pohled na zničený vysoký portál se dvěma otvory nad sebou, ze kterého se dochovala jen boční strana. Jak vidíme, horní portál byl širší a více reprezentativní, narozdíl od spodního, což byl jen pouhý vchod do sklepa.


Průčelí paláce zvenku.
Gotické okénko se sedátky ve třetím podlaží, vedlo z parádní komnaty hradního pána přímo k portálu do jádra. Pán z něj mohl sledovat provoz u hradní brány. Všimněme si otisku po stoupajícím ochozu, který následně pokračuje k portálku. Ve středověku mohl z nádvorní strany obíhat celé třetí podlaží (možná, asi), ale pod dvojoknem se nám nezachovaly jamky po otvorech a proto se dá soudit, že byl v novověku přerušen a vedl jen k portálu. Podle sdružení Polypeje byl zastřešen. Pod portálem se zachovaly i otisky po opěrné konstrukci ochozu, nad portálem jsou další zachované otvory, snad po konstrukci stříšky.

To samé okénko a nad ním velké okno 4. podlaží. Původně jsem předpokládal, že by to mohl být portál na ochozy, ale pod oknem není ani stopa po takovém ochozu. Hurt a Svoboda navíc psali ve své knize, že se jedná o okno, které se v jejich časech zachovalo jako jediné ze všech oken 4. podlaží. Když se na to okno pozorně podíváte, najdete nahoře po obou bočních stranách okna erbíky majitelů, stejně jako na portálu 3. podlaží. Podle Hurta a Svobody, byly tyhle erbíky na všech oknech a dveřích, z té doby.


Na fotce palácového průčelí, vidíme otvor 4. podlaží hezky zezadu. A jasně vidíme, že ostění nesahá až k podlaze, ale je zazděno výš. Problém vyřešen, bylo to velké okno, žádný portál. Vstup do paláce z ochozů musel být jinde. A co to vidím vlevo? Prázdný otvor mezi obvodovou hradbou a příčkou paláce. Nemohl by to být ten hledaný vchod?

Na obrázku už někdo vylámal zazděné okénko pod stropem 3. podlaží. Snad to není klasický kouřovod, obvyklý na selských chalupách ještě v 16. století? Nemohlo mi uniknout, že hned pod ostěním velkého okna 4. podlaží, jsou 4 naprosto pravidelné malé otvůrky. Že by tam byly venkovní mříže, nebo nějaký kovový balkónek?


Průčelí paláce, otvor po komínu?
Fotografie z roku 1987, převzatá z oficiálního facebooku hradu Cimburk (autorka fotografie: Hana Baroušová), ukazuje neznámý pohled na otvor v čelní zdi paláce, která spadla v roce 1989. Z vnitřní strany paláce byl otvor nejspíše zazděn tenkou zídkou, která je na fotce už uprostřed rozpadlá, z vnější strany byl otvor zjevně vyzděn cihlami a směrem ven byl otevřený.

Stejný otvor z druhé strany. Pěkně jde vidět cihlové vyzdění, které pokračuje směrem nahoru, postupně se zužuje a pak je ukončeno. Viděl bych to na šachtu bývalého komína. Dole na zemi pod otvorem, je vidět nějaký základ zdi. Je možné, že se jednalo o komín, přizděný z vnější strany, k čelní zdi paláce. Ale jestli tam byl komín, kde je otisk v omítce?


Komnata v čele paláce.
Vidíme zevnitř okno 4. podlaží. Ve 3. podlaží je malé okénko se sedátky, v parádní komnatě hradního pána. Vpravo pak vidíme portál na ochoz a pod ním poničený vylámaný vstup do podlaží druhého, který je dneska ze statických důvodů zazděný. Všimněme si dále, že v průčelí třetího podlaží, je nějaká zazděná segmentová klenbička, snad větracího otvoru. Na některých obrázcích byl tento otvor vylámán a obnoven, snad při archeo průzkumu. Ale k čemu mohl sloužit když byl tak vysoko těsně pod stropem, těžko říct. Vedle portálu ve třetím podlaží, je stále zachován bok dvojokna, které bylo později sdružením Polypeje obnoveno. Značně rozmazaně vidíme ve 4. podlaží zbyteček okna, kterého kraj skoro lícoval s krajem dvojokna o podlaží níže.

Vidíme, že podlahy 4. podlaží, mají stále otvory po trámcích, které vedly příčně k delší ose paláce. Pod tím portál ve třetím podlaží, pak poničený (snad) portál ve druhém podlaží a ještě pod ním něco podivného, pravděpodobně jen otvor vylámaný vandaly. Pozůstatek (snad) okna vedle tohoto poničeného portálu, je totiž na fotografii zakrytý a navíc okno bylo po pádu příčky shora jaksi otevřené a není moc k poznání.

Krásně vidíme otvory dřevěného ochozu, i s otisky podpěr pod portálem 3, podlaží. V příčce paláce vidíme portálek, s erbem Horeckých z Horky, kteří shodou okolností měli také v erbu cimbuří, stejně jako zakladatelé hradu Cimburkové.



Komnata v čele paláce, zevnitř:RELOADED.
Detailní pohled na čelní stěnu paláce, zevnitř. Tato stěna je dneska téměř zničená, takže fotografie je už jediný zdroj informací. Uprostřed gotické okénko se sedátky ve výklenku, které bylo vyzděno i s celou příčkou snad po roce 1468, kdy přední příčka paláce (snad) spadla. Nahoře vidíme malý zazděný otvor s cihlovou klenbičkou, snad bývalý kouřovod? Zcela vpravo vidíme renesanční portál na novověký ochoz.

Před zřízením renesančního portálu, zde bylo (snad) stejné gotické okénko. Nad portálem vidíme zazděnou cihlovou segmentovou poloklenbičku, stopu po otvoru bývalého gotického okna. Jak vidíme, cihlová vyzdívka zleva skutečně sleduje tvar boku gotického okenní otvoru. Dokonce tam vidím i několik kamenů, ohraničujících bývalý okenní otvor. V popředí je bok zničeného gotického okna, můžeme se přesvědčit, že kameny u obou oken jsou stejné barvy i tvaru.


Jediná zachovalá příčka paláce a nádvorní stěna zboku.
Pohled na příčku hradního paláce, zezadu. Vidíme portály paláce 2.3. a 4. podlaží. Tři dveřní otvory v příčce, jsou umístěny schodkovitě. Dolní je gotický, střední je snad raně barokní nebo renesanční, horní, který leží skoro přesně uprostřed příčky, je dochovaný jen do poloviny své původní výšky. V 2. podlaží je zazděný portál, původně byl tedy na opačné straně. Příčka viditelně není provázaná s obvodní zdí a byla tedy dozděná dodatečně.

Na nádvorní obvodní zdi paláce vidíme nad sebou zbytky, vlastně omítnuté okraje oken. Jak vidíme, okraj okna ve 4. podlaží, skoro lícoval s okrajem dvojokna pod ním. V čelní zdi paláce prosvítá gotické okénko 3, podlaží, které jak vidno, skutečně směřuje ke vchodu do jádra. Co mají znamenat ta tři okénka nad vchodem, rozmístěná do trojúhelníku, by mě samotného zajímalo. Taková okénka se dělala obvykle u selských chalup jako odvod kouře, nebo u roubených komnat. Zajímalo by mě, jestli tam ten trojúhelník skutečně byl, nebo je to novodobá zkomolenina. Podle sdružení Polypeje měl tento ochoz skutečně dvě řady střílen nad sebou.

Pohled na otvory, které jsou dneska ze statických důvodů zazděné. Mohlo to být okno a dveře do nádvoří.



Zadní a kratší boční stěna paláce.
Zadní stěna hradního paláce. Ve 4. podlaží vidíme jasné pozůstatky nejméně tří oken. Tato část zdi, se propadla velmi záhy po opuštění hradu. Už na vyobrazení hradu z roku 1884, je to propadlé. Z novověké přestavby hradu, máme zdokumentované jen jedno jediné okno, v čelní zdi paláce. Sice už bylo zničeno, ale máme fotky. Dovolil jsem si zhruba změřit jeho okenní otvor a vychází mi přibližný poměr šířka/výška 1:1,4. Všimněme si výrazné mezery vlevo. Z velmi rychlého zániku této části paláce se dá soudit, že konstrukce byla v tomto místě zeslabená. Vešlo by se tam pěkně jedno renesanční dvojokno, ale je to zcela bez důkazů.

Boční stěna hradního paláce, směrem do hlavního nádvoří. V každém podlaží bylo po jednom okně, ačkoli samotná zeď je zřícená a dvě horní podlaží už neexistují. Barokní okno prvního podlaží není vidět, protože je pod zásypem.

Pohled na zadní vnitřní stěnu paláce. Dole vlevo vidíme vchod na baštu a střílnovité okno ve druhém patře. Vlevo vedle okna vidím nějaký záklenek, snad pozůstatek po komínu hradní kuchyně? Nad tím je pozůstatek stropu, trámy vedly podélně s osou paláce. Ve třetím podlaží vlevo, vidíme hrotitý portálek středověkého hradního prévetu, vpravo vidíme poničené gotické okno bývalého rytířského sálu. Ve 4. podlaží na zadní straně vidíme meziokenní pilíře nejméně tří oken. Jedno okno 4. podlaží vede na hlavní nádvoří, doleva. Tato část paláce byla zničena po zřícení ve 20. století a později dostavěna při konzervaci.



1. Renesanční okno, zachován bok otvoru.
2. Renesanční okno, zachován meziokenní pilíř bývalého okenního otvoru.
3. Renesanční okno, zachován meziokenní pilíř bývalého okenního otvoru.
4. Renesanční okno, zcela zničeno po pádu zdi.
05. Gotické okno se sedátky. Horní část se propadla ještě před dokumentací, obnoveno sdružením Polypeje.
06. Zazděný arkýř středověkého prévetu. Po výstavbě renesanční bašty pod ním, ztratil funkci.
07. Arkýř se třemi krakorci ve třetím podlaží. Dochován dodnes v nepatrných stopách na zdi.
08. Střílnovité okénko 2. podlaží, vedoucí do hradní kuchyně.
09. Dveře z paláce na renesanční baštu, dříve to snad mohlo být okno.
10. Otvor po okně 2. podlaží, silně upraven v novověku.
11. Otvor po okně 1. podlaží, barokní okno upravené v novověku.

Zadní a delší boční stěna paláce - zevnitř.
Pozůstatek meziokenního pilíře ve 4. podlaží, o poschodí níž pozůstatek gotického okna a lomený portálek prévetu ze 14. století, pod tím pak jamky po dřevěné podlaze, trámky směřovaly podélně s osou paláce, jako to bylo v zadní části paláce všude. Pod tím vstup na renesanční baštu a vedle něj střílnovité okénko bývalé kuchyně. Na zdi pozůstatky vápenné omítky. Podle stavebně historického průzkumu (zdroj: PhDr. Jan O. Eliáš) příčka v prvním podlaží, která oddělovala dolní světnici od rohové místnosti, nepokračovala do podlaží druhého a šlo o jednu nedělenou prostoru. Což mi v mé rekonstrukci paláce moc nevychází.


Delší boční stěna paláce zvenku.
Fotka ukazuje palác z venkovní strany, pěkně jsou vidět okna ve čtvrtém a třetím patře. Okno třetího patra zcela vlevo vrhá větší stín než ostatní dvě, z toho můžeme soudit, že už bylo poškozeno a jeho otvor nežádoucím způsobem zvětšen. Stavba vlevo je notoricky známá přední věž se schodišťovou věžičkou, stavba zcela vpravo je Stupavská bašta, dneska zničena kromě základů.

Detail na okno ve třetím podlaží, které bylo z větší části zničeno při pádu obvodové hradby ve 20. století. Cihlové segmentové poloklenbičky oken v tomto podlaží, byly těsně pod stropem posledního 4. podlaží. Tak těsně, jak jen to bylo technicky možné. Vidíme, že okno má narozdíl od ostatních dvou, opravdu vylámané ostění a je už silně poškozeno.



1. Renesanční okno, zachováno v podobě otvoru ve zdi.
2. Renesanční okno, zachováno v podobě otvoru ve zdi.
3. Arkýř s druhotně použitými prvky, částečně zachováno dodnes.
4. Gotické okno, zachováno dodnes.
5. Zazděný klenutý arkýř, údajně bývalé kaple. Částečně dochováno.
6. Gotické okno, zachováno dodnes.
7. Gotické okno, vylámáno a poškozeno ještě před dokumentací, později téměř zničeno po pádu obvodové hradby, zachován bok.
8. Střílnovité okénko hradní kuchyně.
9. Střílnovité okénko bývalého sálu, později vylámáno a snad změněno na nouzový portál.
10. Střílnovité okénko bývalého sálu, později částečně zazděno příčkou. Dneska vylámáno.

---

01.10.2020

Modely hradu Cimburk v Minecraftu.

Jak mohl hrad Cimburk u Koryčan vypadat dříve? Dovolil jsem si vytvořit ve hře Minecraft HYPOTETICKÉ modely z různých stavebních fází. Upozorňuji, že hrad mohl vypadat úplně jinak, jedná se jen o mou představu, možná, snad, pravděpodobně. Co se paláce týká, je nepřesný. Počet místností a oken, (snad) odpovídá stavu v době barokní, po poslední přestavbě. Rudě orámované otvory jsou otvory pravděpodobné, ale nezachované a bez důkazů.

Fáze 1.
Po založení v roce 1330 mohl hrad vypadat nějak takhle. Věž a předhradí se stavěly prokazatelně později - jsou k jádru přizděny na spáru. Na spáru jsou přizděny i přední příčky paláce, takže se odvážím říct, že byl původně jen dvoupodlažní a o polovinu menší. Do jádra, kde mohlo být více místa než dnes, se (snad) mohlo jezdit povozy. Pokud tomu tak bylo, pak se povozy nahoru na skálu mohly dostávat nejpravděpodobnějším místem, z pahorku před hradem.


Další možné dispoziční řešení, okolo roku 1350. Hrad je už dostavěn včetně přední věže a koridoru, palác je od začátku dvoukřídlý ve tvaru písmene L, ale je zatím podstatně nižší. Má jen dvě podlaží (není to moc vidět) a třetí obranné polopatro. Druhé podlaží má dva velké obytné sály, osvětlené střílnovitými okénky. Pomocná hradba koridoru zatím neexistuje - model se řídí podle teorie, že byla dostavěná až po zazdění první brány na konci 15. století a z první brány se tedy chodilo normálně na hlavní spodní nádvoří - ne na horní, kde by se povoz ani nevytočil. Od skály je (možná) odkopána zemina a násypem vznikla plocha na předhradí, opevněné dřevěnou hradbou. Od přední věže terén plynule klesá, není tam terénní schod na dnešní přístupovou cestu obkružující čelo hradu.

Možné řešení první brány, přibližně podle Vrly. Branka pro pěší a hlavní brána, nejsou v jedné rovině jak je to obvyklé, ale jsou vzájemně posunuté. Branka pro pěší nesměřuje ani stejným směrem jako brána hlavní a slouží spíše jako vstup, do menší věže vedle brány. Na ochoz brány by se pak chodilo nejspíše schodištěm uvnitř menší věže. Jestli bylo toto předhradí opevněno kamennou hradbou se neví, ačkoli podle poměrně výstavné podoby první brány, by se dalo tušit, že možná ano. Stopy se ovšem nezachovaly, takže od první brány dále, mám jen dřevěnou palisádu.


Snad poté, co Cimburk získal roku 1358 markrabí Jan Jindřich, byl hrad dokončen do (snad) původně plánované podoby. Odkopáním terénu od skály, vzniklo vedle hradu předhradí. Protože se do předhradí muselo nějak jezdit s povozy, dovolil jsem si do něj zřídit samostatný vstup. Samostatně opevněný vstup do jádra byl podle mě jen pro pěší, možná pro jízdní, protože na malém nádvoří by se (asi) povozy nevytočily a z koridoru se do předhradí nedá rozumně dostat. Palác byl (asi) zvýšen o patro, rozšířen a opatřen ještě (snad) dřevěným obranným polopatrem. Hrad měl od té doby (snad) 4 podlaží.


Někdy v polovině 15. století, během neklidných válečných časů, se zvyšovaly hradby a hrad se opevňoval. Je skoro jisté, že se to nedělo v jedné etapě, ale já jsem dovolil změny shrnout. Parkánová zídka kolem paláce byla zvýšena a změněna na bráněnou hradbu. Hradba jádra vysazená na krakorcích, byla zvýšena a výškově srovnána s hradbami obvodu. Hradba nádvoříčka před hradem byla zvýšena a je možné, že celá hradba koridoru taky - nějaký náznak se dochoval u schodištové věžičky. Ale spodní chodbička by pak měla asi 180 cm výšky a tak jsem od zdvojení ochozu na koridoru upustil. Přední brána byla zdvojená a mírně vyosená. To mimochodem pravděpodobně znamená, že vstup do těchto bran nebyl z pahorku, ale po rampě zboku. Brána má branku pro pěší a není vyloučeno, že to byla jediná brána do hradu, kam se dalo dostat možná pouze pěšky.


Konec 15. století, kolem roku 1490, se hrad opevnil pozdně gotickou hradbou. Původní brány, snadno zranitelné dělovou palbou, byly zrušeny, zazděny, zataraseny baštou. Tato bašta nemá příměs cihel, jen čistý kámen, tipnu si tedy, že to není renesanční stavba jak se často uvádí. Čelo hradu a jeho opyš (zadní část hradního kopce), byly opevněny dalšími baštami pro palné zbraně. Brána byla přenesena na bok hradu. Jestli byla nižší hradba koridoru už zrušena nevím, asi ano. Nebo v ní možná jen zřídili branku? Protože její zbytky včetně určitého výškového rozdílu, se dochovaly dodnes a kdyby ji zrušili, musely její zbytky stále dost překážet.


Polovina 16. století, (snad) je snesena hlavní věž, palác (snad) dostal nové obytné patro, už renesanční. Na parkánu kolem paláce jsou vystavěny dvě renesanční bašty, brána do hradu je zpevněna polygonální baštou. U věže předhradí vznikla schodišťová věžička.

---

Plány a historické obrázky.

Vyobrazení hradu z roku 1884, to je skoro přesně 200 let po jeho opuštění.	A pro srovnání, fotka hradu z první poloviny 20. století. Upřímně, není tam nic moc vidět, ale lepší nemáme. Hradní pán měl kdysi obraz svého hradu, pověšený ve své komnatě. Ale kde je obrazu dneska konec.

Plán hradu. Autor: Miroslav Plaček


Radim Vrla, hmotová rekonstrukce Cimburku. Velmi zajímavé je vyobrazení předsunuté bašty a hlavně jejího napojení na hrad.


Dali Figeli, hmotová rekonstrukce Cimburku.

---

Jak se dostat na Cimburk?

Možnosti jsou čtyři, ale nechávat auto u přehrady je zakázáno, takže spíše jen tři. Obrázek převzat ze serveru mapy.cz, na zdroj odkazuji.


1. Nejrozumnější je jet po silnici Koryčany-Vřesovice. Kde v Koryčanech odbočit, nám řeknou google mapy. Odbočíme doleva, kolem Koryčanského kostela a zase doleva a pak jedeme rovně ulicí Lhotka, do lesů. Silnice je poměrně úzká, ale byla opravena. Zato si užijete serpentin jako někde v Itálii. V nejvyšším bodě kopce, je parkoviště (jediné, splést se nejde), většinou tam parkuje hromada aut. Tam odstavíte auto a jdete na hrad pěšky. Cesty odtud vedou dvě. Ta vlevo vede přímo na hrad (opravdu přímo, bez odbočování, pořád rovně) a je dlouhá cca kilometřík (10 minut cesty) a ať vás nezmate, že cesta vede vlastně dolů.

Rovnou trasou přímo ke hradu. Nikde nejsou odbočky, až těsně před hradem je křižovatka lesních cest, na které se půjde zase rovně.

Křižovatka lesních cest před hradem. Vejdeme do lesního tunelu, ujdeme ještě cca 100m a jsme tam.



2. Druhá cesta z parkoviště vede vpravo (ta rovnější se závorou), je delší, ale zajímavější. Flašky na vodu s sebou, půjdem kolem pramene.

Silnice se záhy (cca po 200m) rozdvojuje. Vlevo ke Kozlu, Paní Míse a Cimburku (Jste-li hodně zdatný turista, dále k Buchlovu). Vpravo pak do kopce k přírodní rozhledně Kazatelna, která je asi 2km daleko. Z Kazatelny se dá lesní pěšinou sejít zkratkou zpět k paní Míse.

My jdeme kolem skály Kozel, kde často trénují horolezci,

Kousíček za Kozlem je altánek se studánkou U Paní Mísy, kde se dá posedět a popít. Cesta se tu lomí, jdeme vlevo z kopce dolů! Kdybyste to minuli a šli rovně, prošli byste se až někam na Buchlov. Všude jsou tu naštěstí rozcestníky a značky.

Hlavní rozcestí před hradem, jsme od něj jen kousíček. Ale lesní půda je hospodářsky využívaná, takže momentálně je to zarostlé, hrad není za stromy ani vidět. Je tam zase rozcestník, jdeme doprava, do lesního tunelu. Kdyby to někdo minul a šel rovně, došel by k přehradě.



3. Autem do Koryčan, nechat tam auto, jít po silnici na Stupavu a dívat se vpravo. Cca po půlhodince chůze po silnici, uvidíte na kopci hrad, nebo spíš neuvidíte nic, protože bujná vegetace vám v tom zabrání. Pak se koukejte po cedulích. Nebo ještě jinak, jakmile se ocitnete u brány v plotě, co vede kolem přehrady, přesně v tomto místě vede do kopce silnice sypaná kamínky, nahoru na hrad. Já jsem tuto cestu nikdy nepoužil. Ano, pod hradem je přehrada, ale je zbytečné tam chodit, je to totiž zdroj pitné vody pro celý kraj. Oploceno, nepřístupno, hlídáno, vjezd i vstup zakázán, tudy ne přátelé.

4. Kdybyste na tom prvním rozcestí na cestě číslo 3, neodbočili ke Kozlu, ale šli vpravo do kopce, dostali byste se až ke Kazatelně, která se ale celkem špatně hledá. Od Kazatelny byste sešli prudce klesající lesní pěšinou, která vede k Paní Míse. Vlastně byste k Paní Míse přišli z opačné strany, takže od altánku dolů (vpravo) jdeme cestou ke hradu, nahoru (vlevo) byste se vrátili ke Kozlu a zpět k parkovišti. Délka cca 3km, dost do kopce a z kopce.



Všechny čtyři cesty vedou na palouk před hradem, kde je velká křižovatka lesních cest. Od hradu jste asi 100 metrů, ale není vyloučeno, že ho nevidíte, protože před hradem je hustý lesní porost. Takže už stačí jen vejít do toho lesního tunelu a za chvilku už před sebou vidíte první baštu hradu. Jak zpátky? Ujdete od hradu 100m zase na tu křižovatku - vpravo dolů z kopce jdete k přehradě, vlevo jdete k Paní Míse (nezapomeňte u altánku u Paní Mísy odbočit vpravo ke Kozlu), ale protože už toho asi máte dost, zvolíte nejspíše cestu rovně, která nikam neodbočuje a dovede vás zpět na lesní parkoviště.

---

Nějaké říkání o historii hradu.

Cimburkové původně sídlili (asi) na Cimburku u Kutné Hory, kde se dodneška dochovaly pozůstatky dřevohlinitého hradu, takže Cimburkové jsou rodem českým. Proč je na Moravě problém najít místní domácí rod a proč je zdrcující většina šlechtických rodů česká, o tom už jsem myslím psal. Souvisí to s dobytím a zpustošením Moravy, do té doby nezávislé, českým vojskem v 11. století, když si předtím uvolnili cestu na Moravu, likvidací dominia Slavníkovců. To, co přežilo pád Velké Moravy, to nepřežilo Přemyslovce. Moravská místní šlechta, v počtu 300 lidí byla vlákána na nějaký hrad a tam byli zajati. I když byli prý dalším knížetem propuštěni, jejich majetky už zabrali čeští šlechtici a vrátit je nehodlali, takže to vyšlo nastejno. Ať už je to jak chce, Cimburkové přišli na Moravu z Čech až ve 13. století a usadili se u Moravské Třebové, kde sídlili neznámo kde. Hrad Cimburk u Trnávky, byl postaven nejspíš až na počátku 14. století, protože Ctibor z Cimburka, otec možného zakladatele hradu, se psal po Lipnici, nebo spíš Lipníku.

Jak byl založen?

Bernart z Cimburka datuje na Cimburku u Trnávky svou listinu roku 1308. Starý Cimburk (v pořadí druhý) se ovšem zalíbil Jindřichu z Lipé, nekorunovanému českému králi, který obratně využíval finančních potíží českého krále Jana Lucemburského a i když byl za podvody zavřen do vězení na Týřově a hrozila mu poprava, šlechta se za něj postavila proti králi, i jeho nepřátelé, takže zase vyšel, mocnější než předtím. Tento pán vlastnil hrad Střílky, ale nijak se mu nehodily. Šlechta ve středověku, se snažila vytvořit jednotné dominium, scelené do jednoho panství. Proto se zbavovali vzdálenějších panství a snažili se přikupovat vesnice nebo jejich části, aby vytvořili scelený útvar. Jindřich z Lipé nějak donutil Cimburky, aby mu vyměnili svůj hrad u Moravské Třebové právě za Střílky. Těžko říct, jak dobrovolná výměna to byla, ale spojenectví s pány z Lipé vyneslo Bernartovi titul moravského podkomořího a mečníka. Každopádně se Bernart z Cimburka stěhuje na Střílky a žení se se Sabinou z Koryčan. Na vyženěném panství zakládá Nový Cimburk, kolem roku 1330. Neví se to jistě, můžeme to jen odhadovat, protože zakládací listiny se nedochovaly. Jak k založení došlo? Proč byl založen právě tam kde stojí, dneska těžko říct. Záleželo samozřejmě na stavebníkovi, jak se rozhodl. Stavitel hradu prošel celé panství, našel vhodná místa a dal pánovi vybrat. Bernart si vybral skalnatou ostrožnu v lese, chráněnou ze tří stran strmými svahy a zepředu ještě skalkou.

Jak vypadal?

Původní hrad tvořil obdélník hradeb, vzadu byl palác, asi jen dvoupodlažní, jeho pultová střecha nejspíš nepřevyšovala hradby. V prvním patře měl sál kde se bydlelo a to asi stačilo. Okna směřovala jen na nádvoří. Hrad asi neměl věž, jen smyčku hradby, kde se později (asi) s výstavbou věže počítalo. Vedle hradu byl odkopán terén a obnažena skála, tam (asi) vzniklo předhradí, protože před hradem samotným (asi) nebylo dost rovného místa. Hradba která chránila hrad z této strany, je vysazena na kamenných konzolkách a je mnohem tenčí a nižší, než ostatní úseky hradby. S útokem z této strany se tedy moc nepočítalo a myslím, že tam musely být nějaké palisády, které chránily předhradí a hrad zboku) Až donedávna na tenčí hradbě byly vidět široké zuby zazděného cimbuří, které bylo zazděno během zvýšení hradby. Je velmi pravděpodobné, že nějaký druh dřevěného opevnění, stál i na místě dnešní přední věže. Díky velkému předhradí, se na hrad nemusely dostávat povozy, takže si tipnu, že hrad nikdy neměl v jádře klasickou velkou bránu, kterou dodneška badatelé marně hledají. Dnešní vstup do jádra hradu, sedlový portál pro pěší z počátku 15. století, nenese stopy po zmenšování brány a jinde brána být nemohla, na to by Hurt a Svoboda přišli.

V rukách vládce.

V roce 1358 se hrad zalíbil markraběti Janu Jindřichovi, který byl bratrem našeho císaře a krále Karla IV. Původně vyženil Rakousko sňatkem s Markétou Pyskatou, ale ta ho neskutečnou intrikou ve spolupráci s císařem Ludvíkem Bavorským vyhodila z jeho vyženěné země a rozvedla se. Prostě se Jan Jindřich jednou vrátil z lovu na hrad Tyrol a našel kufry přede dveřmi. S obrovskou ostudou musel odejít ze země, navíc nepřáteli pomluven, že je neschopen pohlavního styku. Karel IV, který měl do císaře ještě daleko, mu daroval Moravu a vděčný bratr nezapomněl, vzorně spolupracoval, podporoval bratra, kopíroval jeho politiku, cíleně vykupoval hrady a vytvářel mocné dominium. Takto mu padnul do oka i Nový Cimburk a cimburkové byli donuceni, tentokrát násilím, hrad vydat. Máme zprávy, že se jim nechtělo a markrabí Jan oblehl jejich hrad, jen se neví který, možná Tovačov. Cimburkové, rádi neradi, Nový Cimburk vydali a markrabí jej silně přestavěl a rozšířil. V okolí hradu založil malou augustiniánskou poustevnu pro šest mnichů, na hradisku Svatého Klimenta, kde od dob nešťastné Velké Moravy stál kostel, který byl markrabím opraven. Jan měl od svého vyhnání z Tyrolska trauma, že zůstane bez domova, takže na všech svých hradech budoval paláce, aby se tam mohl kdykoli nastěhovat, ačkoli jinak sídlil v Brně na hradě Špilberk. Ani s tou impotencí to nebylo tak zlé, když měl potom tři syny.

Války.

Po smrti markrabího Jana zdědili Moravu jeho synové, kteří se ihned začali rvát jak psi. Vypukla válka markrabat, ve které byl Cimburk napřed zastaven a pak dobyt pány z Holštejna (o Holštejně píšu). Zástavním hradem zůstal až do konce středověku, panství Střílky bylo od něj odtrženo, jako zboží dostal jen malé udržovací panství se třemi vesnicemi, Černíkovice, Vážany a Lískovec a městečkem Koryčany. Dneska byste Černíkovice a Vážany hledali na mapě marně, byly vybity a opuštěny už ve středověku. Zástavní držitelé si prostě nemohli moc vyskakovat a utrácet. Hrad nebyl jejich, byl jen v zástavě a to znamenalo, že kdykoli si panovník vzpomněl, mohl hrad vyplatit zpět a páni by museli odejít. Proč investovat do něčeho, co vlastně není moje. I kdyby investovat chtěli, hradní panství bylo nevelké. Vývoj hradu se tedy omezil na úpravy spíše kosmetické. Za husitských válek byl hrad napaden husity z Nedakonic, kde byla jejich základna, Menší Tábor. V okolí hradu byl zničen už zmiňovaný malý klášter. Jestli byl Cimburk dobyt, se neví. Markrabětem moravským se stal zavilý nepřítel husitů Albrecht Habsburský, který na to měl nárok díky dohodám mezi habsburky a lucemburky, uzavřeným ještě za Karla IV. Chudák Karel nemohl tušit, že ani jediný ze šesti synů, které měl on a jeho bratr Jan Jindřich, nebude mít děti a naopak habsburkové se tak vzchopí. Zikmund šelma ryšavá předal Albrechtovi Moravu, ale vymínil si několik hradů pro sebe, mimo jiné i Cimburk. Druhý velký problém hrad postihl, když náš král Jiří z Poděbrad udělal vpádem do Rakouska hrubou politickou chybu a poštval si proti sobě uherského krále Matyáše Korvína. Ten nás napadl a bral to ve velkém. Napadl i Cimburk, který měl být podle dávných dohod otevřen pro českého krále, takže byl maďary dobyt a pobořen, změnil se ve zříceninu a hrozila mu zkáza, jako tolika jiným hradům, které tento hrozný konflikt nerozdýchaly. Nicméně tehdejší majitelky hradu své nároky uhájily, na hrad se vrátily a obnovily ho.

V rukách šlechty.

Na počátku 16. století, se hrad stal majetkem Viléma z Víckova, který se Cimburku všemožně věnoval, získal ho do osobního vlastnictví ze zástavy, zlepšoval jeho opevnění, přestavoval palác už v renesančním slohu, zavedl na hrad vodovod, nejspíše od studánku U paní Mísy a dělal co mohl, aby z hradu učinil svůj reprezentativní domov. Ovšem neměl děti a jeho příbuzní, kteří hrad zdědili, o Cimburk neměli zájem, takže se jej po pár letech zbavili a prodali jej uherskému šlechtici, který jen investoval majetek, ohrožený v Uhrách turky. Ke hradu neměl žádný vztah, zadlužoval panství a celkově způsobil Cimburku spíš problémy, ačkoli byl i posledním pánem, který na hradě (i když jen občas) skutečně sídlil. Koncem 16. století, přesídlila majitelka panství z hradu do panského domu v Koryčanech. Na panství se nejspíš nezdržovala trvale, měla významnější sídla a pro dočasné krátké pobyty nepovažovala za nutné cestovat z centra panství, Koryčan, ještě někam na hrad v lesích. Nicméně Cimburk byl stále udržován, turci a tataři stále hrozili. Üdajně poslední zachovaná listina, datovaná přímo na hradě, pochází z roku 1614. Za 30-leté války byl hrad obléhán, podobně jako Pernštejn, menším oddílem švédů. Hrad odolal, ale kdyby si švédové dali záležet, nejspíš by padl, viz třeba hrad Sovinec. Velké boření hradů v polovině 17. století, kdy císař po válce nařídil zbořit všechny staré hrady, aby se tam neuchytil nepřítel, Cimburk ještě přežil, ani se v seznamu "prokletých" hradů nejmenuje. Roku 1671 se ještě o hradu píše v daňových záznamech,že má 6 komínů, takže se za něj platily daně a byl obydlen. V roce 1677 si panstvo v Koryčanech začalo stavět zámek, který dodneška stojí, i když je nepřístupný. Roku 1683 přitáhli k Vídni turci a panstvo nejspíše přesídlilo zase na Cimburk. Nicméně turci byli poraženi, utekli od Vídně a poslední nitka, která držela Cimburk při životě, praskla.

Jak zanikl.

Svými majiteli byl někdy po roce 1684 cíleně zdemolován, protože už nechtěli dál platit za jeho údržbu. Od konce 16. století stejně bydleli v Koryčanech. Z hradu bylo odvezeno všechno cenné, byly vybourány erbovní desky nad vchodem a zasazeny v Koryčanech na zámku a hrad byl opuštěn. František Gabriel Horecký z Horky, který zemřel 27. února 1703, už v pozůstalosti Cimburk vůbec neuvádí. V roce 1709 historik Středovský uvádí hrad už jako opuštěný a zdemolovaný. Od té doby leží ve zříceninách.

---

Stavebně historické úvahy.

Na všech plánech hradu - počínaje tím od Hurta a Svobody, je tato bašta propojená s pozdně gotickým hradebním okruhem. Hurt a Svoboda tady dokonce zdivo vyznačili plnou černou barvou, jakože se zachovalo. A tak to tam malují i všichni ostatní. Stal se z toho do značné míry zvyk. Troufnu si říct, že to tak (asi) nebylo.


Když se podíváme na skálu kudy měla hradba vést, zjistíme že je svažitá, bez jakýchkoli stop po zdivu. Bez šancí, na takovém svahu založit hradbu. Zato nahoře na skále, praští do očí údajná trojúhelná bašta.


Bašta na kterou se má hradba napojovat, je podstatně níže. Je utopená hluboko pod skálou. Bez šancí, že by se na ni ta hradba opravdu napojovala. Podle mé logiky hradba uskočila směrem k víceboké podstavě přední věže a pokračovala před věž, kde se dodneška ve stejné výšce zachovaly pozůstatky zdiva, které Hurt a Svoboda považovali za trojúhelnou baštu.


Nahoře na skále vidíme údajnou trojúhelnou baštu, dole pod ní je bašta pod věží.


Stojím vevnitř bašty pod věží. Vidím náznaky nějakého spojení mezi baštou a nárožím hradby na skále. Zeď, která jakoby vybíhá ke stavbě na skále, je evidentně dostavována dodatečně a je k baště přistavěna na spáru. Je možné, že to byla jen tarasní zídka?


Tohle z hradu nejspíš uvidíte jako první. Střelecká bašta v čele hradu, dole střílny pro hákovnice, nahoře pro lehčí zbraně. Asi konec 15. století. Bašta měla ještě počátkem 20. století jasně viditelné klíčové střílny.


Pohled na baštu pod věží zboku. Nahoře vidíme střílnu s široce rozevřenou špaletou, jejíž horní část už byla zničena. Vzadu vidíme pozdější dozdívku. Je možné, že tu došlo k nějaké změně plánu. Možná, že mělo vzniknout něco většího, ale sešlo z toho a bylo to upraveno, aby to šlo používat. Bašta by pak musela být nějakým způsobem uzavřená. Nebo, čistě hypoteticky - co když se bašta zboku napojovala na obezdění hradního příkopu a to se pak přikládalo ke skále, přitom tato hradba už zanikla beze stop? Trochu by se to podobalo napůl hranaté a napůl kulaté bráně na Helfštejně. V takovém případě by bašta klidně mohla zůstat otevřená. Více by osvětlil stavební průzkum. Nahoře v prvním patře bašty, je něco, co trošku připomíná polovinu portálu. Ale žádné jasné stopy tam nevidím, je to možná jen náhoda, že to zvětralo zrovna takhle. Je to bohužel useknuté právě v té části, kde to nejmíň potřebujeme.


Bašta pod věží v roce 1919. V přízemí klíčová střílna.


Vidíme dva obranné okruhy. Břitová bašta se zbytkem branky pro pěší, se napojovala výše a před ní ještě obíhala půlkulatá hradba, na způsob velké bašty, ale její zdivo bylo zakončeno v přírodní skále.


Dodneška je vidět zbytek zdi, kam až hradba na výšku dosahovala.


Fotka se zbytečkem cimbuří nebo střílen ukazuje, že ochoz koridoru byl stejně vysoko, jako ochoz hradby nádvoříčka před jádrem. Dnešní pochozí výška hradby koridoru je necelé dva metry níž, než zbytek ochozu na hradbě nádvoříčka. Hradba koridoru tedy možná nesla dvoupodlažní ochoz a byla tím pádem podstatně vyšší, než dnes. Dnešní pochozí výška je ve stejné výškové úrovni, jako zastropení nádvoříčka před jádrem. Nad tím byl ještě další obranný ochoz, který to výškově sjednotil. Ale ta dolní chodbička mohla být nanejvýš asi 1,5 - 1,8 metru vysoká. Viděl jsem fotku z 50. let, kterou mi ukázalo sdružení Polypeje, kde nejsou vidět žádné otisky po ochozu, ani jiné stopy po zastropení. Takže babo raď, mělo to dva ochozy, nebo jeden se dvěma řadami střílen?


Nároží hradního paláce. Vidíme, že od určité výšky vypadá kvádříkování jinak, je méně kvalitní a tak trochu lajdácké. Je pravděpodobné, že se hradní palác zvyšoval a možná i měnil výšku pater, protože kvádříky mění vzhled asi od poloviny výšky 3. podlaží, které se nejspíš dodělávalo až po prvotní dostavbě hradu. Já z toho vyvozuju, že hrad měl dřív jen 2 podlaží, možná s pultovými střechami, které nepřevyšovaly hradbu. Ještě ve 14. století se hradní palác zvýšil o patro. Další zvýšení o 4. podlaží prodělal hradní palác pravděpodobně cca v 16. století a toto patro snad využilo zídky, která kryla opět pultovou střechu? Jsou to jen dohady, pokud mě někdo opraví, budu rád.


Podlahové dlaždice šestihranného tvaru, podobně jako buňky na včelím plástu. Renesanční(?) okno 4. podlaží. Zdroj: Polypeje

---

Kudy se do hradu lezlo.

Myslíte že je to jasné a jednoduché? Ale kdepak. Vstup mohl vést původně (možná, asi) po pahorku před hradem, vstupoval dřevěnou bránou v místě dnešní první věže, vedl po skalním hřebenu přes nějaké to předhradí do jádra. Vzadu bylo kamenné obdélné jádro s brankou pro pěší. Dřevěné předhradí možná obtáčelo hrad palisádami i zboku a zezadu. Palác v jádře byl nejspíš obdélný, v patře měl sál, pultovou střechu nepřevyšující plášťovou hradbu a okenní otvory jen do nádvoří. Před předhradím byl vyhlouben příkop, snad s využitím přirozené rokliny. Hrad zpočátku neměl věž. V podrobném vědeckém elaborátu o Cimburku je fotografie druhotně použitého tesaného ostění, použitá v líci zadní věže, směrem do nádvoří. Pokud se věž stavěla s využitím vybouraných nebo zmetkových článků, tak je samozřejmě pozdější. Takhle hrad mohl vypadat (asi) do koupě hradu markrabětem roku 1358. Markrabě (asi) hrad významně rozšířil a přestavěl. Zrušil původní vstup do hradu, i samotné předhradí. Na místě vstupu vybudoval novou věž (proč má vlastně ten polygonální podstavec, by mě fakt zajímalo.) a původní přístupovou cestu ke hradu podélně zahradil 2,5 metru silnou, ale kupodivu nevysokou spojovací hradbou. Ona totiž původně stála na skalisku, které z jedné strany částečně zmizelo pod navážkami, její původní podoba byla dominantnější.

Teď si ale vzpomínám, že jsem kdysi psal, že neznáme žádný bergfrit, postavený po roce 1350, protože vyšly z módy. Cimburk se dostal do držení markraběte prokazatelně až po roce 1358. Že by markrabí nešel s dobou? Nebo to bylo jinak? Hurt a Svoboda ve své knize o Cimburku z roku 1940, kterou jsem měl nějaký čas ve svém majetku (než mě o ni jistý známý lstivě připravil), píšou, pokud si to správně pamatuju, že mezi lety 1321 a 1358, vzrostla cena panství o 600 kop grošů a považovali to za nepřímý důkaz o výstavbě hradu. Kdyby to byla pravda (tápeme, nevíme), tak hrad za 600 kop grošů by musel být podstatně větší, než ten malinký hrad s plášťovou zdí, jak na začátku Cimburk vypadal. A třetí věc, proč se majitelé rozhodli zřídit příkop tak daleko před jádrem hradu? Vysvětlení se nabízí. Protože od začátku počítali s výstavbou většího hradu a stavěli ho po částech. To by dávalo smysl. Vysoká cena za postavení hradu, použití bergfritu, příkop daleko před jádrem, i jasné stopy po rozfázování stavby. Přitom není ani vyloučeno, že stavitelé v průběhu stavby změnili původní záměr. Je docela možné, že na místě dnešního předního bergfritu, měla původně stát brána. Bylo mnohem rozumnější vést přístupovou cestu do hradu pěkně vysoko po skále, po pořádném mostě, než stavět ji na zranitelném místě pod skálou. Hrad ale potřeboval nějaké hospodářské předhradí a vzhledem k nedostatku místa a složitému terénu před hradem, se nakonec (možná, asi) rozhodli změnit původní plán.

Ne, cesta kterou se do hradu chodí dnes, není původní. Ruinózní slepenec zdí v čele hradu, nám nedával jasné odpovědi. Jsou tam vidět pozůstatky minimálně dvou bran, vzájemně posunutých. Starší je nejspíše ta zadní, ze které zbyly už jen základy. Je tam vidět i jasná stopa po kruhové stavbě, možná úzké věži EDIT: Podle sdružení Polypeje, se skutečně jednalo o věž, která měla údajně stejnou sílu zdí, i stejný vnitřní prostor, jako věž koridoru - to znamená její výstavbu kolem poloviny 14. století. Přístupová cesta údajně procházela po mostě, který vedl z pahorku před hradem. Nějak si neumím představit, jak se na pahorek dostávaly povozy s koňmi. Kromě toho je pahorek pohledově výš, než pata brány. Ale já se nehádám. Za bránou byl pak údajně koridor, kterým byla cesta sevřená pomocí druhé, tenčí hradby. Po něčem takovém se tam opravdu dochovaly základy, které vedou podél spojovací hrady na skále, ale nějak mi to nedává smysl. Do jádra hradu se povozy neměly jak dostat, brána byla jen pro pěší. Naopak první brána byla jasně pro povozy. Proč by stavitelé hradu budovali koridor, který spojuje dvě nesourodé brány a odkud se není jak dostat do předhradí? Není ten koridor jen zbožné přání? Není to třeba jen pozůstatek nějakých hospodářských staveb, přistavěných ke skále?

EDIT 14.06.2021:

Na oficiálním facebooku hradu vyšly fotografie (obrázek není můj, na zdroj odkazuji) z archeologického průzkumu a konzervace původní první hradní brány. Jak se dalo čekat, hloubkový průzkum ničím nenahradíš a všechno je jinak. Starý plánek první brány od Radima Vrly, se ukázal být až překvapivě přesný. A plánek první brány ze 40. let 20. století od Hurta a Svobody (čest jejich památce), se ukázal být mylný. Zdá se, že tzv. přeložená první brána, která měla být zdvojená a vyosená oproti původní první bráně, nikdy neexistovala a moje rekonstrukce hradu v Minecraftu, se mýlí. Hurta se Svobodou zmýlila branka pro pěší i s vpadlinou pro padací most, která tam prokazatelně dodnes stojí. Mysleli si, jestli je tam branka pro pěší, musela vedle ní stát i brána pro vozy, jen není vidět, protože asi zanikla. A tak ji tam namalovali jako předpokládanou. Musí to být rána pro spoustu historiků, kteří tuto neexistující bránu přebírali do svých plánků a malovali ji tam pořád dokola. Tak jak to teda bylo s první bránou? Mysleme logicky. Na horní hrad podle mě nikdy velká brána nevedla. Nejenže se po ní nezachovaly žádné stopy, ale na malém nádvoří by se vůz prostě nevytočil. Můžeme s klidem říct, že na horní hrad nikdy povozy nejezdily. První brána, která se i s pozdější zazdívkou v základech dochovala, měla odrazníky, vpadlinu pro padací most a šířku přes 2.5 metru. Je jasné, že touto bránou se povozy skutečně jezdilo. To znamená jen jedno. Slabší hradba, která sleduje koridor a která se taktéž v základech dochovala, tehdy podle mě NEMOHLA stát. Protože by naprosto šíleně překážela provozu. Podle mě nemohla být vystavěna už ve 14. století, jak se neustále maluje do rekonstrukcí. Z první brány se od začátku jezdilo pouze do dolního hradu. A na horní hrad vedlo z dolního nádvoří jen schodiště nebo rampa pro pěší. Dobytí hradu maďary a jeho proměna z úhledného hrádku ve zříceninu, nejspíše přineslo nutnost hrad lépe opevnit. Na různých místech se zvyšovaly hradby. Vypadá to opravdu, že branka pro pěší sloužila jen ke vstupu do věže a původní první brána zůstávala stále v provozu a k žádnému přeložení brány nedošlo. Po roce 1490 přišla třetí fáze, pozdně gotická. Vstup do hradu byl úplně přeložen a to na bok, kudy se do hradu jezdí dodnes. První brána byla zazděna a zůstala už trvale neprůjezdná. Před první branou byla navíc vystavěna břitová bašta, která s původní baštou utvořila dvojlístek, podobně jako na Stupavské baště. Tato břitová bašta svou hmotou zazdila i branku pro pěší. Podle mě, když už se čelem hradu nedalo projít ani projet, teprve tehdy vystavěli užší hradbu koridoru, nebo (možná, snad) byla tato zeď zbytkem hospodářského stavení(?), které se opíralo o skálu koridoru. Tato zeď se dochovala v základech a má jasný výškový rozdíl oproti dolnímu nádvoří. Ta zeď tam byla až do konce života hradu a nemohla tam být od založení, protože to prostě nedává smysl. Je to můj výklad a je možné, že je mylný. Počkáme, co na to odborníci.


Do příchodu palných zbraní, byl vstup do hradu slušně chráněn pahorkem před hradem. Z bergfritu bylo možné snadno postřelovat pahorek i příkop pod ním. A přístupová cesta vedoucí (asi) po úbočí pahorku (obrázek dole), byla nedostupná pro nějaké obléhací zbraně. Po příchodu palných zbraní, kdy obléhatelé mohli přitáhnout malý kanón až k bráně a střílet do ní napřímo, už byla situace jiná. A to bylo možná důvodem k postavení další brány, která byla vyosená tak, že směřovala skoro k vrcholku pahorku, takže most k této bráně musel vést pěkně do zatáčky. Pokud mám pravdu, pak by tam v příkopu měly zůstat nějaké stopy. Jamky po trámech, zbytky pilířů, něco. Zpočátku, během stavby jádra, se povozy mohly dostávat do hradu místem, kde později postavili přední bergfrit (možná, asi). Později postavili jinou bránu, dole u paty skály, která byla praktičtější a vedla jen do předhradí. Hlína tu byla odkopána od skály a násypem vzniklo nové nádvoří. Brána s relativně slabou zdí, směřovala nikoli na pahorek před hradem, ale na cestu, obtáčející pahorek zboku a vstupující do hradu po padacím mostě přes příkop, vytesaný ve skále mezi přední věží a pahorkem. Vedle brány stála štíhlá věžice, nebo věž.

Pohled na pahorek před hradem. Cimburk není vidět, stojí za ním. Po levé straně pahorku jsou stopy po cestě, které nejspíše vedla do první brány hradu. Ačkoli se mi zdá, že na první pohled je cesta podezřele vysoko. Zdá se mi, že je výš, než byla původní první brána.


Nevím, jestli za těmi buky vůbec něco půjde vidět, ale dívám se z údajné cesty vedle pahorku, přes hradní příkop na čelo hradu. Tam někde naproti byla původní první brána a snad do ní odtud vedl dřevěný most. Je tam trošku vidět branka pro pěší, tak asi v té úrovni byla brána.



Tady se někomu povedlo vyfotit čelo hradu lepším foťákem než ten můj. Velmi se omlouvám, že neuvádím zdroj, ale kdybych měl zdrojovat všechny převzaté fotky v tomto článku, nedělal bych nic jiného. Pokud si fotku někdo pozná, ať se ozve a já zdroj uvedu.



Původně jsem si myslel, že vstup do jádra hradu mohl vést tak, že obcházel palác zboku, pak přes Stupavské nádvoří, až by příchozí vstoupil do branky pro pěší, která se doposud zachovala a ústí na nádvoříčko před jádrem, ale vlastně z opačné strany. Tato teorie má ovšem zásadní chybu. Pokud to je, nebo dřív byla hlavní brána hradu, kde je nějaký pokus o reprezentaci? Jen holé kamení, nic tesaného. Kdepak, tohle určitě brána hradu nebyla, tohle byla jen účelová branka do parkánu. Vstup do hradu byl od začátku zepředu, tam kde je teď.


Často slýchám o údajném koridoru, který měl spojovat první bránu s jádrem hradu. Ano, podél skály skutečně dodneška je asi 3 metry vysoká zeď, rovnoběžná se spojovací hradbou. Podle sdružení Polypeje, vedl pod tímto koridorem klenutý vstup do sklepů, po jeho klenbách se dochovaly záseky. V samotném sklepě se dochovaly vysekané kapsy pro trámy podlahy, takže sklep byl původně nejméně dvoupodlažní. Třeba na Helfenburku u Úštěka, jsou dvě brány, jedna vede do jádra, druhá do předhradí. Není vyloučeno, že podobně složitý systém byl i na Cimburku, ale spíš si myslím, že horní hrad byl od začátku přístupný pouze po dřevěné rampě či později kamenných schodech a koně a povozy se dovnitř nedostaly a základ zdi je asi jen pozůstatek hospodářské stavby u skály. Ze stejného důvodu (asi) nemohlo přízemí paláce sloužit jako konírny.

Jak je dodneška vidět, první brána má zachovanou branku pro pěší, pojmutou do hmoty bašty. Hned vedle branky pro pěší, se dochovaly výběhy oblého zdiva původní věžičky nebo bašty, která postřelovala bránu zboku, Věk mi není známý, ale podle struktury zdiva bych si tipnul na značné stáří. Podle sdružení Polypeje, je tato věž přesně stejných rozměrů, jako věž koridoru. Už jen podle toho, byla vystavěna nejspíš už ve 14. století.

Všimněte si zaobleného základu nějaké budovy, možná úzká věž, věžice, nebo bašta. Je zničená do základů, už nám toho o sobě moc neřekne. Podle plánku P. Boliny, by její zaoblení mohlo navazovat na zbytky zaoblení na přeložené první bráně. Jak vidím, taky mu vrtalo hlavou, kde je zbytek základů přeložené první brány. Vyřešil to tím, že nechal původní první bránu v provozu.


Stará fotka hradu, ukazuje tuto oblou baštu či věž u vstupu ještě v dobách, kdy se z ní polovina dochovala. Dneska už byste ji hledali marně, bohužel. Zříceniny hradů, pokud o ně není stálá péče, neustále ubývají, až se ztratí docela. U nás podle zákona a představ památkářů, nesmějí hrady být obnoveny, smějí být pouze konzervovány. Samozřejmě je to k ničemu, chátrání se tím pouze dočasně zpomalí. Byly časy, kdy romantická zřícenina hradu stála na kdejakém kopečku. Lidi si bláhově mysleli, že vydrží navěky. Omyl, nevydrží. Cimburk v civilizovaném 20. století utrpěl těžké škody, přišel o spoustu staveb. Konzervován byl x-krát a jeho rozpad to stejně nezastavilo. Ještě na počátku 20. století v podstatě stačilo nahodit střechy, stropy, trochu to omítnout a hrad by byl zachráněn. Jenže císařpána víc zajímala stavba celkem zbytečného válečného loďstva, anexe chudých a neklidných zemí, jako Bosna-Hercegovina a podobné věci.


Hrad prodělal přestavbu, která přeložila hlavní bránu na úplně jinou stranu kopce a tam se také přesunulo těžiště obrany. Protože hradba, která obtáčí původní dvě první brány a tím do nich zamezuje vstup, vypadá pozdně goticky, tipnu si, že vstup na SZ bok hradu přeložili už v pozdní gotice koncem 15. století. Od bašty pod věží, vedla na pahorek před hradem prokazatelně nějaká zeď. Mohla to být klidně jen parkánová zídka určená k překážení a zpomalování nepřítele, který by pomalu přelézal hradbu, zatímco z bašty by ho posádka pohodlně ostřelovala. Ještě před pár lety byly vidět základy této hradby, vedoucí na pahorek, plus obezdění hradního příkopu, které na ni pravoúhle navazovalo. Nezdá se mi, že by stavěli bránu na tak zranitelném místě. Terén je tady v podstatě rovný, obléhatelé mohli střílet pohodlně přímo do brány, pokud tam byla. Tipnu si tedy, že se jednalo o parkánovou zídku, která nebyla bráněná.

Autor hmotové rekonstrukce J. Kohoutek, obrázek převzat z hrady.dejiny.cz, na zdroj odkazuji. Takto nějak si Hurt a Svoboda představovali původní vstup do hradu. Otočka kolem pahorku a zboku přes hradní příkop. Byl jsem na Cimburku na podzim, počkal jsem až spadlo listí, abych aspoň něco viděl. Zbytky něčeho jako cesty, která vede kolem pahorku před hradem, jsou viditelně výš, než zbytky bran ze 14. století. Ale kudy jinudy cesta mohla vést? Dal jsem si tu práci a prošel jsem si všechny tři pahorky před hradem. Ty bližší dva jsou maličké a nevysoké, ale ten nejvzdálenější je vysoký a hrad o dost převyšuje. Když se vrátíme zpět na pahorek nejbližší hradu a slezeme z něj bokem směrem k přehradě, zjistíme, že tam prostě není další cesta, ani pěšinka. Jen strmý svah a pod ním narazíme na už známou renesanční silnici, která vede pod pahorkem, pak zatáčí a vede dolů k přehradě. Jinak řečeno, nenašel jsem ani jediný náznak cesty, ve stejné výškové úrovni.




Pětihranná renesanční bašta, která kryla bránu přeloženou na bok hradu, má smíšené zdivo, s příměsí cihel. Ale hradba ve které stojí, je čistě kamenná. Hradba je starší, bašta byla dostavěná později. Vstup vedl už v pozdní gotice tudy kudy vede dneska, tedy po pozdějším násypu. Mohla tam stát palisáda nebo plot, aby se povozy nemohly zřítit ze svahu, ale téměř určitě to nebyla hájená hradba. To zdivo tam nejspíše neschází, nikdy tam nebylo a rekonstrukce hradu nahoře je špatně.

Před zbytky zdi, vedoucí od bašty na pahorek, se dochovaly opravdu slabé zbytky příkopu a valu, které by si leckdo snadno spletl s nějakou strouhou na vodu. Příkop a val zabíhaly až před pahorek. Je otázka, jestli na pahorku před hradem vůbec někdy něco obranného stálo. Ten pahorek je vážně malinkatý, terén před ním je nízký a nezachovalo se na něm nic, ani kamínek. To je přinejmenším podezřelé.

Na pahorku samém se nedochovalo absolutně nic, ani jediný kamínek.

Na pahorku je opravdu málo místa pro nějakou větší stavbu a před pahorkem je terén nehluboký. Každopádně by to stálo za průzkum, aby se záhada čela hradu Cimburk konečně vyřešila. Pokud tam něco bylo, muselo se přece zachovat aspoň něco.

Opevnění, které vede od renesanční polygonální bašty a obtáčí přeloženou první bránu, určitě vzniklo až po zazdění první brány, ale jeho zdivo bez použití cihel, mi přijde pozdně gotické, podobné zdivu půlkulaté bašty pod věží.

Vstup byl přeložen na místo, kde je teď, chodilo se po něm po násypu kterým se do hradu chodí dodnes a původní první brána byla prostě zazděna, jak vidíme na obrázku.





Cesta vpravo pochází ze 16. století, přeložil ji sem asi Vilém z Víckova, který vstup do hradu udělal zboku a vystavěl zde dvojitou bránu a vrátnici. Touto cestou se taky dá sejít k vodní nádrži, ale nic tam neuvidíte, zákaz koupání.

---

datum

Současný stav.

Pohled na bok hradního jádra.


Tenčí hradba, vysazená na kamenných konzolách nad skálou. Původně byla i nižsí.


Stavitelé hradů si se skalami uměli poradit.


V nároží stála kdysi věž, ve smyčce hradby, ale byla zbouraná asi při barokních úpravách, možná dřív.


Pohled na slepenec hradeb u bývalého vstupu do hradu. Jsou tam obsaženy dvě brány a dvě bašty.


Nějak se mi nechce věřit, že by tudy vážně jezdily povozy.


Střípky keramiky nalezené při výzkumech a rekontrukci hradu sdružením Polypeje.


Netřeba komentáře.


Erbovní kámen pánů z Víckova v lapidáriu zříceniny.


Wilém z Wíckova 1559, renesance, bylo to zazděno někde nade dveřmi.


V lapidáriu vidíme, kromě několika krásných renesančních dílů, i téměř všechny části velkého gotického sedlového portálu. Portál je stejného druhu, jaký se dodnes zachoval v bráně do jádra. Při troše snahy, by se z toho dal znovu postavit. Tipnu si, že (snad) mohl stát v bráně do horního hradu, takže by stály dva tyto portály těsně za sebou. Pod skálou se zachovala část oblouku, který kdysi nesl schodiště nahoru na nádvoříčko - to schodiště podle mě mohlo ústit právě do tohoto dneska zničeného portálu. Zdivo schodiště je asi novověké, ale mohlo nahradit starší dřevěnou rampu. I do sklepení pod koridorem vedl sedlový portál a byl zničen po utržení skály. Ovšem, proč by do sklepa tesali tak velký a krásný portál - to už bych si ho opravdu dokázal představit jako hlavní bránu do horního hradu.


Fakt povozy? Tudy? Každopádně tady vedlo na skálu to schodiště a tady podle mě stál ten sedlový portál, kterého části jsou v lapidáriu. Ale je to jen dohad, nevím kde byly ty části nalezeny.


Hrad zezadu. Jak stará je ta hradba, o to se vedou spory. Proč je chodbička záchodového arkýře tak vyosená? Na dalších fotkách si jde všimnout, že neprochází zdí rovně, ale šikmo, směrem k nároží hradního paláce. Na jedné z fotek jsem jasně viděl a na místě jsem se i přesvědčil, že parkán paláce je do určité výšky PROVÁZANÝ se zdí nádvoříčka před jádrem. Parkánová zídka tedy musela vzniknout už ve 14. století, současně s výstavbou koridoru a přední věže.


Zazděná snad kaple, se zbytky zničeného arkýře. Neví se přesně kdy vzala za své, nejpozději ale do poloviny 16. století, protože Hurt a Svoboda uvádějí, že v polygonální baště, vystavěné za Viléma z Víckova, byl zazděn kus ostění, podobný ostění tohoto arkýře.


Okno s vylámaným ostěním, v přízemí paláce. Podle omítky v jeho horní části se soudí, že bylo vylámáno ještě za života hradu a změněno na nouzový portál na nějaký ochoz, či schodiště.


Roh hradního paláce, s kamennými kvádry v nároží, dole zachovalé okno v přízemí, nad tím zachovalá okna prvního patra, mezi nimi zbytky arkýře kaple, vše ze 14. století.


Není nad detail.


Tohle dřív měli za vrátnici, nebo kuchyni, ale ona to prý byla cisterna na vodu. Ví se o tom, že Vilém z Víckova nařídil lidem z Koryčan vozit na hrad dřevěné potrubí na stavbu vodovodu, tady asi ústil. Vedle ní je brána do hradního jádra.


Brána do hradního jádra v detailu, stojí ve zdi 2,5 metru silné. Všimněte si kapsy pro trám, který se vysunul, zasunul do protějšího otvoru v hradbě a zabránil vyražení brány.


Tudy povozy jezdit nemohly, na hradním nádvoří by se ani neotočily. Spíš tu byla malá branka pro pěší, která byla na počátku 15. století zvětšena a vyměněna za reprezentační sedlový portál, který vidíte.


To samé zezadu.


Tady to až do padesátých let bylo zachované a nemuselo to spadnout, kdyby to někdo zajistil, když se to začalo vyklánět. Ale nikdo nevěděl, kde pan Někdo bydlí a tak to neměl kdo udělat. Vpravo si všimneme zbytku gotického okna a přibližně uprostřed cihlové zazdívky, která se ztrácí ve zdi a pokračuje tenkou zdí ve 4. podlaží. Podle sdružení Polypeje, se jedná o opravený výlom po spadlé a zcela zničené gotické příčce, z dob založení hradu. Ano, současný stav, se od původního liší.


Puklina ve skále, využitá jako střílna, nebo možná odvod přebytečné vody z nádvoří.


Okna přízemí, zevnitř. Zvenku tak maličké, ale zevnitř velkoryse rozevřené.


Okna v prvním patře, se sedátky ve výklenku. Typické gotické okno. Divím se, že přežilo všechny ty přestavby. Stavebníci se realizovali hlavně směrem do nádvoří.


To vpravo je samozřejmě rekontrukce, ale celkem zdařilá. Vlevo je portálek do chodbičky, která končila záchodovým arkýřem.


Nad kaplovým arkýřem okna druhého patra, bez nějakých znaků, ale vypadají novověké.


Zbytek hradní věže a pláště, který ji obtáčel.


Prostor před bránou do jádra byl v novověku zastřešen, a stal se vrátnicí. To střílnovité okénko vpravo ji nejspíš osvětlovalo. Vrátný tu měl prý i služební záchodový arkýřek. Na hradbě ještě vidíme zbytky cimbuří


Výhled na kopec Ocásek. Tam někde nad námi, je skála Kazatelna.














Čelo hradu. Pečlivě řádkovaný půlkulatý interiér nesedí k nepravidelné baště (nebo co to bylo) ve tvaru křivého písmene "L," která zakrývala druhou hradní bránu. Bašta to byla, vidíme na ní ještě zbytky cimbuří, nebo střílen.


Zbytek schodišťové věže se střílnovitým okénkem, která vedla nahoru na přední věž. Kdysi v ní byly i schody. Dochovala se až do poloviny 20. století téměř v plné výšce, pak byla stržena, údajně vandaly.

---

05.11.2014

Ztráty zdiva.

Fotky nejsou moje. V případě dotčení autorských práv je odstraním.

Schodišťová věžička u věže, dosahovala ve čtyřicátých letech až k portálu do věže. Dochovaly se i omítky, okénko, atd. Věžičku postavili v 16. století bytelně, bohužel ji dodneška vandalové stačili zničit, takže z ní zbývá jediný střep zdiva.



Průčelí paláce od vstupní brány. Dneska už z něj zbylo jen nároží.



K velké škodě na hradě došlo, když se v padesátých letech vyklonila a spadla nejstarší, 2 metry silná hradba, a vzala s sebou i renesanční baštu. Ačkoli statik úřady včas varoval, nikdo nebyl ochoten zaplatit statické zajištění. Památek máme přece fůry, žádná škoda když jich pár spadne, aspoň je o starost míň.



Během první světové války spadla nádvorní stěna paláce a vzala sebou několik raně barokních oken, pod kterými jdou hezky vidět kapsy po dřevěné pavlači, nebo ochozu. Dodnes se zachoval jen portál, kterým se na pavlač chodilo.



Po vyklonění, utržení a pádu hlavní hradby, vzala za své i cenná renesanční bašta. Dneska byste ji na Cimburku hledali marně.
Doufám, že potom, co se Cimburk začal staticky zajišťovat, už to byly ztráty poslední.



Zachovalá polovina silné bašty nebo malé věže. Stála vedle původních bran do hradu. Jako bych na její koruně viděl i zbyteček cimbuří. Dnes zničena do základů.



Stupavská bašta, velmi zajímavá dvoulistá obranná stavba. Dneska zničena do základů. Dole archeologický výzkum napojení hradby na zbytky Stupavské bašty. Zdroj: Sdružení Polypeje.



Roh paláce se zbytky dvou oken ve 4. podlaží. V těchto sálech bydlel hradní pán v 16 a 17. století, před opuštěním hradu. Meziokenní pilíř se zřítil i s rohem paláce už v první polovině 20. století.

---

Kolem dokola hradu.

Dodneška jsem nevěděl, že kolem Cimburka se dá projít i po pravé straně, až dozadu k silnici a přehradě. Silnice není moc dobře vidět. Když jdete směrem od Kozla a Paní Mísy, narazíte kousek před odbočkou na hrad na červené závory, jak je to vidět na obrázku. A pak jen po polní cestě dolů.


No, ono to ani jinudy nejde, takže rovně za nosem dolů.


Bohužel, půdu na hradním kopci vlastní Lesy ČR, takto nejhorší nepřátelé historických památek, takže všude okolo je les, zakrývající výhled a poškozující památku. A nedají si říct a nedají si říct.


Hradní kopec zezadu, tam někde nahoře nevidíme Stupavskou baštu.


Pod hradním kopcem je hluboký zářez, který vymlel potůček, co tudy teče.


Hradní kopec zezadu. Upřímně, moc toho vidět není, to ty stromy.


Parkánová zídka paláce je viditelně provázaná s hradbou nádvoříčka před jádrem, ale jen do určité výšky, pak je vidět spára. Vypadá to, že původně byla parkánová zídka stejně vysoká po celém obvodu. Pak ale vystavěli další hradební okruh a do parkánu umístili dvě bašty. Od nové bašty směrem k čelu hradu, terén stoupal. Předtím to nevadilo, ale po výstavbě pozdně gotické hradby, byl parkán shledán příliš nízkým a proto byl v krátkém úseku od bašty směrem k nádvoříčku před jádrem, zvýšen. Kromě toho před touto hradbou stála tenká krátká zeď s jasným lícováním a neznámým účelem. Na starém německém plánku hradu, je tu zakreslena maličká budova se dvěma dveřmi. Takže to snad bylo nějaké schodiště, či vstup do parkánu.

---

22.07.2014

Pořady o hradech.

Díváte se rádi na pořady o hradech? Tyhle jdou spustit přímo v prohlížeči.

---

02.07.2014
Památky na Prodej.
Díval jsem se na velmi zajímavý tv pořad Památky na Prodej, někdy z roku 2008-2010, kde se nabízejí na prodej zdevastované zámky, tvrze a hrady . Některé byly nádherné, velmi staré, unikátní, gotické nebo renesanční a o většině jsem ani nevěděl, že existují. Jenže aby člověk koupil takovou věc, musí být HODNĚ bohatý a HODNĚ velký fanda do historie. Protože pokud bude chtít památku rekonstruovat, narazí na problémy.

1.problém, je povolení památkářů. V případě velkých památek, se povolení na úplnou rekonstrukci nevydává vůbec. V případě méně známých objektů, poskytují povolení jen velmi neochotně, protože rekonstrukcí se památka trvale zničí jako zdroj informací. Zchátralá budova promlouvá o své historii a architektuře, odkrývá svá tajemství, kdežto rekonstruovaná už památkářům nic neřekne. Potíž je v tom, že bez rekonstrukce památka postupně chátrá víc a víc, až se nakonec zcela rozpadne, takže na povrchu zůstanou jen valy - v obydlených oblastech postupně ničené při terénních úpravách, v méně obydlených při lesní těžbě. Památkáři sice povolují konzervace zdiva, jenže ta stejně připraví památku o punc času a romantiku a chátrání jen dočasně zpomalí. Mnohé zříceniny se konzervovaly už několikrát a poznat to na nich není. I pokud majitel památky povolení získá, o rekonstrukci samé nebude rozhodovat majitel, ale památkář. Majitel jen provede, co se mu nařídí a zaplatí to.

2.problém, je domluvit se s majiteli památky a okolních pozemků. Je velmi nepříjemné, být nucen prodat svůj majetek. Nikdo to nedělá rád. Člověk má stále sklon doufat, že se stane zázrak, že nakonec rozjede nějaké podnikání, získá sponzora, nebo dostane dotace. Prodej památky znamená konec všech nadějí, konec snů a osobní selhání. A když památku majitel prodat musí, chce se aspoň zahojit finančně, aby si nepřipadal tak špatně. Proto je s majiteli památek většinou špatná domluva, zvláště pokud je jich víc. Slovenský Starhrad má například 8 majitelů. Pokud navíc přístupová cesta vede přes cizí soukromé pozemky jiného majitele, který samozřejmě nechce, aby mu přes jeho majetek někdo jezdil, nemá pochopení pro potřeby památky a nemá důvod své pozemky prodávat, popřípadě pokud má majitel okolních pozemků s budovou své vlastní plány, vzniká zdlouhavý problém, těžko řešitelný i soudně. Špatným příkladem nám budiž Nový Hrad u Adamova.

3.problém, je využití památky, aby si na sebe vydělala. Evoluce je neúprosná, pro co není využití, to zaniká. Hrady a zámky chátrají, protože ztratily důvod pro svou existenci. Nikdo kromě nadšenců o ně nestojí, bydlet či podnikat se v nich nedá a památek je tolik, že ze všech nemůžou být muzea, protože v naší chudé zemi se nikdy nenajde dost turistů, aby jejich provoz zaplatili. Že jsou krásné a dotvářejí krajinu je sice hezké, ale to jejich majitelům účty nezaplatí. Komunisté po revoluci v roce 1948, některé památky využili účelově, udělali z nich školy, byty, kasárny, archivy, sklady, jako třeba z hradu Veveří. Nevyšlo to. Památky se jen neuvěřitelně zdevastovaly, protože pro takové využití nikdy nebyly určeny. Nakonec bylo mnohem lepší, po vybydlení památky postavit pro účelové využití budovy nové a moderní, než spravovat historickou budovu. Památky dnes prostě NEMAJÍ jiné využití než turistické a ty které se turisticky využít nedají, zanikají.



4.problém, je ztráta informací o zničených objektech a vybavení interiéru. To co jednou zaniklo, už nikdo nikdy neobnoví a čím je objekt starší, tím méně informací o něm je. Pokud máte jen holé zdi bez omítek, střech a stropů, těžko památce vrátíte původní vzhled, protože prostě nevíte, jak to tam kdysi vypadalo. Nevíte jak byly místnosti zařízeny, nevíte jakou barvu měly omítky, čím byly pokryty střechy a podlahy, jakou funkci měly místnosti a jaký v nich byl nábytek - to všechno se nenávratně ztratilo a rekonstrukce je jen současnou představou, jak to mohlo být (třeba rekonstruovaný Kokořín). Ale o historii nám to už neřekne vůbec nic, je to jen zfalšovaná představa o časech minulých. Skutečně nepřerušeně zachovalé památky s původním mobiliářem, které nebyly upravované, byste spočítali na prstech. To jen my si tady fandíme, jaké že je to u nás architektonické bohatství. Z důvodu rozpadu zdiva u mnohých zřícenin ani není jasná výška objektů, ani která zeď sloužila k čemu, co byla hradba a co palác, jestli byla střecha schovaná za hradbou, nebo ji převyšovala. Například u hradu Cimburk u Koryčan, není dodneška jasné ani to, jak vlastně bylo ukončeno čelo hradu, protože zachovalé zdi nedávají smysl. Z tohoto důvodu je nutno různé kreslené obrázky hradů brát s velkou rezervou.

5. problém, je se statikou a vlhkostí objektu. Dřívější stavitelé základy hradu neřešili. Když si nebyli jistí, postavili zeď prostě tlustší. Byli schopni postavit zeď na čemkoliv a bylo jim jedno, že se to časem začne uvážet. Proto je dnes mnoho hradů doslova olepeno opěrnými pilíři, které měly zastavit praskání, vyklánění, nebo sesouvání zdí. Někdy nepomohlo ani to, což je asi příklad hradu Kamýk, který byl opuštěn už za Karla IV, nejspíše kvůli rozsáhlým statickým poruchám. Mnohdy se poruchy objevily až během různých přestaveb, třeba po zvýšení hradeb, nebo přístavbě dalších pater paláce. Například hrad Plaveč na Slovensku, byl přestavěn na zámek tak razantně, že ohromná okna vydlabaná do hradeb způsobila, že se stal nebezpečným a raději ho opustili. Zámky většinou potíže se statikou nemají, zato s vlhkostí. Omítka zámků se musela opravovat každý rok, aspoň u země - voda a mráz udělají svoje.Když vlhká omítka zmrzne, tak prostě upadne. A jestli jste někdy byli ve vlhké a plesnivé staré místnosti, tak víte, že takhle byste určitě bydlet nechtěli. Prostě staré stavby, třebaže to bylo ještě nedávno panské bydlení, už dneska v komfortu bydlení nesnesou srovnání ani s bytem v paneláku.

6.problém, je vandalství návštěvníků. Musí to být opravdu zvláštní pocit, za těžké miliony opravit památku a pak na čerstvé omítce najít první klikyháky nastříkané sprejem.

---

09.04.2014
S francouzskými vzory na věčné časy a nikdy jinak.
Kdykoli čtu cokoli o hradě Cimburk u Koryčan, skoro vždycky padne osudová věta, že hrad byl postaven podle francouzského vzoru. Co má Cimburk společného s francouzskými vzory, opravdu netuším. Snad jen to, že gotika vznikla ve Francii. Cimburk stojí na skalnaté ostrožně a tvar hradu se jí musel přizpůsobit. A neřídil se nějakým, písemně ani jinak nedoloženým francouzským vzorem, ale potřebami a možnostmi svých majitelů, zkušenostmi stavitelů a terénem, na kterém stojí. Jeho zakladatel Bernart z Cimburka, jej založil (pravděpodobně) jako klasický hrad s plášťovou zdí, tedy jako nejpoužívanější moravský typ, v okolním kraji velmi rozšířený. Už od začátku se (pravděpodobně) počítalo s výstavbou věže, pro kterou nechali v jednom nároží volné místo. Dodneška je vidět, že zbytky zdiva zadní věže (zbořena během přestaveb hradu), jsou od plášťové hradby odděleny zřetelnou spárou. Po dokončení věže (neví se přesně kdy) se z hradu stal naprosto klasický bergfrit, tedy opět běžný hradní typ. Nikde ani stopa po nějakých francouzských vzorech. V polovině 14. století získal hrad moravský markrabě a hrad rozšířil a přestavěl. Jeho dílem je (asi) přední věž s koridorem na skále. Ale zase žádný francouzský vzor nepotřebujeme, stavitel prostě neměl jinou možnost, než vést hradbu po nejvyšším místě úzkého skalnatého hřebene. Že by se na to musel jet zeptat až do Paříže? "Francouzští soudruzi stavitelé, nevíte kudy mám vést hradbu, aby to bylo OK?" Koridor s přední věží je novější, původní plán s ním (asi) nepočítal. Dodneška můžeme vidět, že hradba koridoru je ke hradbě vnitřního hradu přilepena na spáru a zdivo není provázané. Lucemburkové hradu dali bohatou kamenickou výzdobu, která byla bohužel během různých přestaveb a modernizací zničena. Pěkný příklad je třeba gotický kaplový arkýř, v neznámé době zrušený, osekaný a zazděný. Kaple na hradě, třebas maličká, to už byl velký luxus a je pravděpodobné, že ji má na svědomí právě markrabě, který hrad používal jako lovecké sídlo. Ale zase nikde žádné francouzské vzory nevidím. Pak přišla pozdní gotika, hrad kolem dokola obehnaly její tenké nízké hradby s krytými ochozy a bašty se střílnami pro hákovnice. Naprostá klasika, opět nikde francouzské vzory. Ale to je všechno jedno. Někdo někde napsal, že Cimburk byl postaven podle francouzského vzoru (jakého, to nikdo neví), všem se líbilo jak to zní a tak to začali opakovat a protože co je psáno to je dáno, Cimburk se už svého mystického francouzského dvojčete asi nikdy nezbaví.