19.06.2022 Zpět na hlavní stránku.
Během cesty se nic zvláštního nestalo, když si odmyslím klasický kolorit v okolí Znojma, tedy uzavírky. Ani během prohlídek se neudálo nic zvláštního, když si odmyslím jednu verbálně agresívní matku s třemi malými dětmi. Chtěl jsem na Bítově na věž, ale děti lezly po strmých schodech velmi pomalu, jedno dítě mělo asi dva roky a sotva chodilo. Protože to vypadalo, že mi dřív naroste plnovous, než se tam vyškrábe, dovolil jsem si prosmyknout se kolem - samozřejmě opatrně. A už jsem jen slyšel, jak matka naštvaně vykládá svým dětem o pánovi co leze kam nemá a předbíhá. Načež jsem zvesela odvětil, že pán nikam neleze, pán jde. A to je vlastně z průšvihů vše. Kdyby to byla samice od kance, tak mě nabere kly. V porovnání s tím můžu být rád, že byla jen nepříjemná.
U hradu Cornštejn je malinké parkovišťátko, asi na 5 aut, kde je věčně narváno. Tam tedy turista nezaparkuje. Ale nevadí, turista pokračuje po příšerně rozbité silnici na Lančov a asi půl kiláku od hradu, je volné označené parkoviště pro auta. Je to procházka na 5 minut, nic zásadního. A po cestě nějaká ta panorámata, kuk na Vranovskou přehradu.
Ke hradu se jinak jde skoro po rovině, vidíme první bránu nízkého pozdně gotického opevnění. Skoro celý hrad byl za komoušů nastříknut betonem, podobně jako Strečno, ale aspoň to déle vydrželo.
Na hradě mají normal záchody, i občerstvení. Platí se vstupné, 120 kč. Jen mě zmátlo, že se k okénku pokladny musí celkem krypticky obcházet dokola a tam kde bych čekal pokladnu, je služební vchod. Obvykle je to přesně naopak, okénko bývá směrem ven k cestě po které proudí turisti, ne dovnitř budovy.
Vidíme jádro hradu na skále, s čelní štítovou zdí bez otvorů a vedle další bránu. Hrad měl těch bran požehnaně. Platit tolik vrátných, bych teda nechtěl.
Nahoru k jádru a k další bráně. Od pěti návštěvníků dostane turista průvodkyni, jinak si může hrad prohlédnout i sám. Dostane papír s říkáním o hradu, pokud chce.
Brána do hradu. Dole zachované tesané ostění s vpadlinou pro vrata, nahoře nouzově dotvořené cihlami, po vylámání původní tesané části.
V posledním patře paláce, jasně vidím poslední kousek (snad) renesančního okna, jasný znak, že na hradě se bydlelo i v novověku.
Gotické okénko, ve druhém podlaží hradního paláce. Půlka ho schází.
Hradní nádvoří, pohled na zadní, prý novější palác. Hrad byl dvoupalácový, ale zadní palác byl nejspíše dodatečně dostavěný až někdy okolo poloviny 14. století.
Velké hrotité okno, vedlo nejspíše do kaple.
Pohled na přední palác, se vstupem do podzemí. Nika vpravo je další cisterna, hrad měl nejméně dvě, jednu měl i na dolním hradě. Z této horní nádrže, bylo oknem či arkýřem možné čerpat vodu i po obsazení nádvoří nepřítelem.
Celkový pohled na zadní palác, vlevo brána.
Podzemí vylámané ve skále.
Pohled přes další bránu, směrem na restauraci Rumburak s rozhlednou a obrovskou dřevěnou sochou orla, velmi blízko hradu Bítov.
Nějaké pomocné budovy u paláce, možná snad pekárna.
Předsunuté opevnění oproti vyššímu kopci, kde tábořili při obléhání hradu útočníci. Na onom vyšším kopečku je dokonce i předsunutá bašta, kterou jsem nenavštívil, takže nevím v jakém je stavu.
Výhled z hradu na Vranovskou přehradu.
Jádro hradu je s předsunutým opevněním spojeno novověkým mostem.
Pohled z předsunutého opevnění na jádro hradu s bránami dole a restaurací v dálce. Vlevo je budova vrátnice, která vypadá značně chatrně.
Na hradě působili páni z Lichtenburka, tvrdí němci a katolíci, nadutí a krutí. Už za Karla IV nechal jeden z nich utopit kněze pro údajnou urážku a musel činit pokání, i když se za něj Karel IV několikrát přimlouval u Papeže. Za vlády Jiřího z Poděbrad si jeden z nich nárokoval funkci a majetek, na který neměl nárok. Už jen proto mu Jiří tu funkci nedal a majetky mu odebral. Uražený ješita kvůli tomu opověděl králi válku a celý život Kunštátům škodil, kde mohl. Nemusím ani připomínat, že svůj spor vykládal jako útisk poctivého katolíka protestantským králem a byl fňukat dokonce i u Papeže v Římě. Ten se ho pochopitelně rád zastal, protože se snažil neustále proti Jiřímu hledat v čechách spojence. Hrad byl obležen a vyhladověn po 11 měsíců trvajícím obléhání. Tehdy byl samozřejmě menší, předsunuté opevnění vystavěli až potom.
Pohled z mostu na cestu, která prochází podél boku hradu.
Kousek od Cornštejna stojí zachovalý hrad Bítov, i když v novověku silně přestaven a upraven. Nicméně, silná štítová hradba s bránou, je alespoň ve hmotě původní středověká.
Kamenný most s lomenými oblouky je samozřejmě nesmysl, který s gotikou nemá nic společného. Je to romantická stavbička z 19. století.
Vstup na nádvoří je zpoplatněn, 50 kč. Dovnitř do paláce nejdu, moc bych se zdržel a navíc už jsem tam kdysi byl. Na hradě sídlil spolumajitel firmy Haas a Čížek, baron Haas, který zbohatl na výrobě keramiky. Pro svou potřebu hrad silně upravil, nechal si zřídit vlastní zoologickou zahradu a v paláci měl hromadu vycpaných zvířat, mezi jiným i vyhynulý psí druh, přesně ten, kterého ukradl dobrý voják Švejk pro nadporučíka Lukáše v Haškově románu.
Okna jsou rádoby gotická, nepůvodní. Takhle gotická okna fakt nevypadala. Ale samotné zdivo gotické je.
Přes tento můstek se chodí do paláce na prohlídku.
Kostelíček vypadá jako z cukrkandlu, evidentně upravován v 19. století, ale má skutečně gotické jádro.
Na hradním paláci jsou umístěny trouby, která vydávají podivný zvuk, když fouká vítr. Pan baron to tak chtěl, já bych to nesnesl.
Poslední majitel hradu, baron Haas byl už podle jména židovského původu, ale nebyl za to za okupace popotahován. Pravděpodobně díky protekci matky šlechtičny a vlivu úplatků. Chodil zásadně v rakousko-uherské uniformě a hlásil se k němcům, ale zároveň se považoval za antifašistu.
Úplně vzadu stojí břitová věž z dob založení hradu, ze 13. století. Nevypadá moc pevně, přijde mi, že už má hodně trhlin. A za ní je svah obehnaný hradbou, kde je malé zoo. Vždycky jsem si říkal, co je to za blbost, proč je břitová věž vzadu a ne vpředu, kde bych takovou věž čekal. On musel být dříve podstatně menší, jinak nevím.
(Terazky) Kášňa? Načo je vojaku treba kášňa? Vziať krumpář a kášňu rozbúrať. Kašna je opět novostavba z 19. století, i když vypadá rádobygoticky. Když na hradě po osvobození sídlila posádka Rudé armády, údajně se v této kašně připravoval bramborový salát.
Bítov je jeden z nejstarších hradů na Moravě. Něco tu stálo už v dobách velkomoravských v 8. století. Velkomoravská hradiska, která přežila maďarskou invazi, byla zcela zničena při dobývání Moravy českými vojsky. I toto hradisko nejspíš neušlo stejnému osudu. Přemyslovci následně náhradou vystavěli hradiska nová a o tom už máme i písemnou zmínku z roku 1046, kde se hradisko zmiňuje v zakládací listině kapituly ve Staré Boleslavi. Hradisko bylo nejspíš založeno knížetem Břetislavem. Na kamenný hrad bylo přestavěno snad někdy na počátku 13. století.
Pohled na břitovou věž zezadu, ze zadního nádvoří, kde jsou umístěny voliéry s papoušky a různými zvířátky.
Třeba takovými.
Úplně vzadu má hrad další věž. Je tu cedule, že se tu našly raně středověké pece z doby, kdy tu bylo místo hradu hradisko.
Když se hrad obejde zprava do kopce, dostanete se na vyhlídku, ze které se hrad dá krásně nafotit. Je to asi 10 minut chůze po rovné lesní cestě.
Využijeme dobrodiní zoomu a přiblížíme si to.
A ještě. Pohled na palác z druhé strany.
Když obejdeme hrad zleva, klesáme dolů k přístavišti (dolů, rovně a doleva), kde staví osobní parník, který bere turisty na projížďku.
Hradní palác na skále. Baron Hass tu měl dokonce prý i cvičenou lvici.
Zpětný pohled. Je docela horko a je to do kopce. To se bude těžko vracet, ale co bych pro fotku neudělal.
To už jsem z hradu pryč, fotím z mostu přes přehradu. A jak to skončilo s baronem Haasem? Po osvobození v roce 1945 byl zařazen do odsunu. Místo toho se radši zastřelil. Ovšem v časech hojnosti mu bylo přáno vrchovatě, podle všeho měl přes 80 milenek, o kterých si vedl pečlivé záznamy a známkoval si jejich výkony, jako ve škole.
Silnice vedoucí kolem hradu, měla jen jedno okno, kde byl hrad vidět mezi hustým porostem. Neodolal jsem, o kus dál jsem zaparkoval, vystoupil a šel fotit. Je pěkně vidět, jak od břitové věže klesá opevnění doleva podél skály. Tak velký byl asi původní hrad.
Takhle to vypadalo při napouštění přehrady. Mají z toho Subnautiku.
A to už jsem u velkého, ale málo známého renesančního zámku Uherčice. Poblíž stojí ještě renesanční zámek Jaroslavice, kde se natáčel seriál Černí Baroni, ale ten není přístupný. Bývalí majitelé zámku, kteří o něj přišli díky Benešovým dekretům, neustále podávají žaloby a zase je stahují (soudní trolling) a soudy se tím musí zabývat. Spor se vleče už desítky let bezvýsledně, majitel se do zámku bojí investovat a tak to vesele chátrá, takže bohužel není přístupný. Nevadí, Uherčice je taky pěkný zámek.
Aaa, další uzavírka a objížďka. Dávám auto k nějaké škole (či co to je), přes staveniště nové silnice klopýtám na zámek a doufám, že mě nikdo nepřijde vynadat, že špatně parkuju.
Krásný rybníček i s ostrovem, uprostřed obce u zámku.
Pozdně gotická baštička, okolo zahrad.
Nečekal jsem od zámku moc, ale vypadá to dobře.
U zámku jsou dvě restaurace. Jedna je ve městečku, ale byla prázdná a je to spíš hospoda, i když pěkná. Sedět ve skoro prázdné restauraci je zvláštně nepříjemný pocit.
Druhá restaurace stojí těsně u zámku, jde se do ní po schodech, ale měli takový fofr, že jsem marně čekal u výčepu, abych si objednal aspoň něco k pití. Když to ani po čvtrthodině stání nevypadalo nadějněji a už jsem pomalu musel na prohlídku, musel jsem to vzdát a šel jsem do zámku žíznivý jak velbloud.
Vstup do zámku. Tady stála věž, která za komunistů spadla. Na celý zámek byl za komoušů vydán demoliční výměr a měl být celý zbourán. Ale naštěstí nebyli lidi ani peníze, takže čekali, až to spadne samo. Díky jejich lenosti byl zámek zachráněn.
Renesanční arkádový ochoz prvního nádvoří.
Zlomek francouzské zahrady.
Vidím tam nějaké židle a vevnitř i vybavení restaurace. Ptal jsem se na pokladně, jestli tu něco prodávají, ale bohužel, zavřeno.
Kolem zámku je velká anglická zahrada, dokonce s umělou romantickou zříceninou, asi půl kiláku daleko, na kraji lesa.
Tudy do anglické zahrady.
Pekované omítky, dírky měly za úkol zjednodušit nahazování nové omítky.
Patrové renesanční arkády ve vnitřním zámku. Zpřístupněna je jen malá část celého zámku.
Jak vidíme, jedná se o čistou renesanci. Dole klasické oblouky a klenby, v prvním patře pak rovné římsové kladí.
Letopočet dokončení arkád, 1586. Co se mohlo stát kolem toho letopočtu? Pirát Francis Drake drancuje španělské državy v Novém Světě, následnice anglického trůnu Marie Stuartovna jde před soud, který ji odsoudí k smrti. Jakub Krčín z Jelčan právě staví rybník Svět v jižních Čechách a potýká se s rozsáhlými záplavami.
Kdyby někoho zajímalo, k čemu jsou tam ty vodorovné tyčky. Ne, není to na sušení prádla. I když by se daly využít i tak. Ty tyčky drží klenby a stropy arkád. Kdyby tam nebyly, klenby by roztlačily tenké zdi a celé by to spadlo.
Zřícenina hradu Frejštejn, nad obcí Podhradí.
Ku hradu tudy, kolem kostelíka a pak doprava do kopce. Silnice je úzká, ale dostupná pro auta. V obci je točená zmrzlina, velká porce za 40 kč a v kopci je restaurace.
V obci se strašně špatně parkuje, nikde není ani místečko, Projel jsem celou obec několikrát tam i zpět, marně. Mohl bych zaparkovat jen na hulváta, někomu před barákem, nebo u obecního ouřadu, kde je reserve a zákaz. Nakonec jsem to hodil nad obec, kde je v zatáčce rozšířená silnice, asi kvůli kamionům. Posloužilo mi to jako nouzové parkování, ale za tu cenu, že zpátky půjdu kilometr do kopce.
Od čeho mám zoom. Hrad údajně chátrá už od roku 1440, kdy byl dobyt a rozbořen jako sídlo loupežníků. Silně o tom pochybuju. I když je hrad stavěn na velmi kvalitní maltu i kámen, nevěřím, že by se dochoval tak dlouho. Počítám, že mohl být opuštěn minimálně o sto let později.
Vidíme velká palácová okna, jedno má ještě střední příčku, ale jsou zazděná odlišným zdivem s velkým podílem cihel. V ostění jamky po mřížích.
Stejný pohled trochu doleva. Stejná okna ve stejném paláci, ale tentokrát nezazděná. Ovšem stav tomu odpovídá, ostění jsou pryč.
Hrad je přístupný přímo ze silnice, slezete z asfaltky do příkopu a jste tam.
První stavba v čele hradu, se třemi nelogicky umístěnými okénky. Asi první brána.
Ovšem okénka nevypadají, že by je někdo fušoval v novověku.
První brána zezadu.
Druhá brána, ze které zbyla půlka. Klidně by šla podle zachovalé části obnovit a dostavět. Má vpadlinu pro padací most, ale nevidím otvor pro kladku. Jestli byl most někdy používán, tak před ním musel být příkop.
Druhá brána, zezadu.
Druhá brána zblízka, vidíme zbytek oblouku brány, původní omítku a zbytek po klenbě. Celá věž byla klenutá, směrem dovnitř byla nejspíš otevřená a obsahovala několik drobných klenutých místností nad sebou.
Vlevo novější spodní palác, vpravo na kopečku původní jádro se starým palácem.
Pohled ze zříceniny na vesnici Podhradí.
Pohled na jádro na kopečku.
V horním paláci stojí dodnes velmi kvalitně postavený oblouk, který nesl příčku v horním podlaží. Portál nad obloukem už má vylámané ostění. Hrady po staletí ničila povětrnost, ale hlavně místní sedláci, kteří je měli za kamenolom zdarma a s oblibou se zaměřovali právě na tesané články, které šly druhotně použít. Třeba jako vrata do chlíva.
Vlevo vidím otisk v omítce, že by dřevěné schodiště?
Levá část dolního paláce se zazděnými okny.
Pravá část dolního paláce.
Příčka dolního paláce.
Konzole krbu, v příčce dolního paláce.
Překvapivě dobře dochovaná, vysoká mnohaboká bašta, přistavěná dodatečně k hradbě. Pravděpodobně součást pozdně gotického opevnění.
Pohled trochu víc doleva.
Bok dolního paláce.
Jedna z hranatých bašt pozdně gotického opevnění. Fotí se špatně, vegetace je tu hustá. Je velká škoda, že se s hradem nic neděje. Byl by přímo ideální pro konzervaci, ještě se toho hodně dochovalo.
Plán hradu, autor: Miroslav Plaček.
