01.05.2016 Zpět na hlavní stránku.
Hluk, Bučovice, Střílky.
Byl to dneska zvláštní výlet. Původně jsem měl v plánu vyrazit úplně jinam, ale díky uzavírkám a nedostatečně značeným objížďkám jsem zabloudil i s navigací tak dokonale, že z původního cíle naprosto sešlo a musel nastoupit náhradní program. Prostě jak na jaře oschnou silnice, tak silničáři vyrazí na cesty a řádí jako pominutí, v podstatě není možné se někam dostat, všude uzavírky. Po cestě jsem viděl i auto, které jelo samo bez řidiče (někdo asi málo zatáhnul ruční brzdu) a v restauraci jsem čekal dvě hodiny, měli frmol. Pak jsem na jistém zámku pomáhal kastelánce odemknout zámek a to pravým renesančním klíčem. Nemělo to ještě feature, jaké mají dnešní fabky, takže kdybyste někdy odemykali renesanční zámek, musíte otočit klíčem, podržet a otevřít dveře klikou. No a pak jsem ještě zažil dlouhé nepříjemné couvání na uzoučké strmé silnici, která vedla k jistému zámku (Nesovice, neboli Nové Hrady - ani se nepokoušejte tam jezdit), který ale nebyl přístupný, což jsem nevěděl a nedalo se tam ani otočit. Měli tam jen zamčenou bránu a cedule soukromý majetek. A k velké nelibosti místních obyvatel a psů, jsem se odtud pokoušel vymotat. Asi tam viděli poprvé v životě auto, nebo co.
Tvrz Hluk
Po renesanční přestavbě, se tvrz změnila v malý opevněný zámek.
Vstupní portály do zámku, kdysi před nimi byly příkopy, jak je vidět z vpadliny pro padací mosty.
Zámek, který měl být v padesátých letech 20. století zbourán, se povedlo zachránit jen s velkým vypětím sil. Devastace proměnila zámek ve zříceninu bez omítek a střech, kterou bylo nutné v šedesátých letech rekonstruovat.
Točité schody na arkádový ochoz.
Pohled z arkádového ochozu na vstupní bránu, původem ještě z 15. století.
Celý zámek je využitý městskými úřady, je tu i restaurace.
Předpokládaná hmotová rekonstrukce tvrze, vystavěné roku 1303. Z listiny, kterou král Václav II povolil stavbu víme, že tvrz byla dřevěná. Tvrz vystavěl jistý Vladislav, zvaný Měšec.
Obrázek kreslil P. Šimeček, podle návrhu známého kastellologa Miroslava Plačka. Obrázek není můj, na zdroj odkazuji.
Koryčanská kaple, Chřibské hory.
Hora Bradlo, je pohledově nejvyšší hora na jižní straně Chřibských hor (544 m.n.m), i když celkově nejvyšší je hora Brdo (587 m.n.m). Tvoří ji dlouhý hřeben zarostlý lesem, s několika skalkami. V padesátých letech do Bradla narazil letoun Dakota, který převážel tiskové štočky Rudého Práva. Celá posádka zahynula.
Někde tudy se jde po hřebeni k vrcholu Bradla. Už jsem se tam vydal v zimě, ale i když jsem šel po turistické trase (spíš silnici) a cesta nebyla nijak a ničím uzavřená, zaslechl jsem nějaké rány a pak jsem prošel kolem čerstvě zastřeleného kance. Připletl jsem se k honu a myslivci se na mě nedívali nijak přívětivě. Člověk by čekal, že na silnici dají aspoň pásek, tohle bylo sakra o hubu. Ale na jejich obranu zase musím říct, že se chovali slušně, jen mě vykázali z lesa. Mimochodem, už je v jednání zákon, který ukládá za vstup do lesa pokutu 30 000kč, protože když myslivci chtějí lovit a jsou líní dát na cestu aspoň pásek nebo ceduli, je vina na straně občanů, jak jinak. Po tomhle zážitku nemám rád lidi, co chodí po lese s ostře nabitými flintami.
Hora je to vysoká, člověk by řekl, že se přímo nabízí pro stavbu nějakého hradu, ale její hřeben je široký, na obranu nic moc.
Kdo by to byl čekal, uprostřed lesa kaplička.
Jen blíže, jen blíže, vstupte a zapište se do knihy návštěv.
Vnitřní výmalba pseudobarokní Koryčanské kapličky.
Sraz veteránů v Bučovicích.
Lada a Volha, sovětská auta, i když Lada byl vlastně Fiat vyráběný v licenci. Sověti před výrobou vlastních aut, dali přednost nákupu licence,, i když už tehdy mnozí namítali, že je to chyba. A taky že byla. Tato chyba způsobila, že rusové nemají pořádný automobilový průmysl doteď. Četl jsem o ruském caru Mikuláši II. který nařídil postavit národní ruskou automobilku Russobalt a dokonce auta sbíral. Ten člověk nebyl hlupák, škoda že byl tak nerozhodný a váhavý. Kde mohlo Rusko dneska být, kdyby jeho váhavostí a neschopností neprohrálo První Světovou válku (Ostatně i válku s Japonskem. Kdyby místo celonočního modlení radši vyhlásil poplach v Port Arthuru, udělal by líp). Jeho zavražděním ztratili všichni pozdější ruští vládcové (i ten dnešní), legitimitu i mezinárodní uznání. A to všechno jen kvůli agentu německé tajné služby, panu Uljanovovi.
Jedny z posledních skutečně našich aut, luxusní automobily Tatra 613 a Tatra 700.
V popředí Škoda 1200, z padesátých let. Za ní Tatra 603. Pokud jsem tu Škodu špatně určil, můžete se podívat na stránku se všemi modely a opravit mě.
Gigantický americký Buick. Jestli americkým autům něco schází, je to skromnost. Našel jsem video, kde je američan nucen sednout si do ruské Lada Niva.
Tohle bych viděl ještě na První republiku. Nádrž u těch starých aut byla hned nad motorem, v případě čelního ťukance (nebo jen dírky v nádrži) by to znamenalo okamžitý požár. Dnešní auta mají nádrž pod zadními sedačkami, na nejbezpečnějším místě a benzín z nich vytéká pod auto, ne na vřelý motor.
Tenhle americký Corsair doslova marnotratně zabírá prostor. Všechno je na něm až absurdně protažené a abnormálně zvětšené. Neříkám, že Lada Niva je to pravé, ale tohle je už moc. Auto docela pěkně vystihuje americkou mentalitu.
Aut je tu spousta, ale co zámek, už jsem se na něj chystal dlouho, že bych si tam zašel?
Jak je mezera mezi zámkem a správní budovou, tudy se jde na nádvoří s pokladnou.
Pískovcové renesanční arkády, ve spodní části sloupků už dost poničené povětrností.
Arkády a schodiště, jsou podobně jako ve Hluku volně přístupné.
Renesanční zámky jsou přímým importem z Itálie, stavěli je u nás většinou italští mistři. Vychází z typického římského domu (domus), který byl v době antického císařského Říma doveden téměř k dokonalosti. Bylo to vzdušné, čisté, zdravé bydlení, ale hodilo se jen pro podmínky teplé Itálie. Navíc, i když se renesanční umělci snažili napodobit římskou kulturu a umění jak jen mohli (známý je případ, kdy sochař Michelangelo v začátcích své kariéry vyráběl sochy pro padělatele, kteří je pak prodávali jako "pravé římské sochy") neměli dost informací a proto renesanční styl který vytvořili, byl prostě jiný a to hodně jiný.
Všechny čtyři nárožní věžičky měly původně kopule a celkově zámek vypadal jinak. Dnešní vzhled je hodně strohý a nejsem si jistý, jestli by při pohledu zvenku zámecký pán vůbec poznal, že je doma.
Takhle zámek vypadal dříve. Podobně jako jiné zámky v okolí, byl opevněný a stál na umělém ostrově, včetně hospodářských budov, zahrad atd. Do dnešních dob se dochovalo jen očesané jádro zámku, příkopy byly zasypány, hradby zbořeny. Zámek od 17. století už nebyl sídlem panstva, ale jen kancelářemi. Na jednu stranu je to dobře, protože se dochoval v čisté renesanční podobě (nikomu nestál za přestavbu). Na druhou stranu, když vidím jak suprově dřív vypadal, je věčná škoda, že se nezachoval v původní podobě.
Obrázek zámku je výřez z obrazu, který si můžete prohlédnout jak na zámku samém, tak na oficiálních stránkách zámku. Obrázek není můj, na zdroj odkazuji.
Hrad Střílky.
Hrad byl vystavěn někdy před rokem 1258, kdy se o něm píše Smil ze Střílek. Tím je (nebo spíš byl) jedním z nejstarších šlechtických hradů na Moravě. Roku 1486 je na hradě připomínána kaple i s knězem. Kapli měly tehdy měly jen významné a důležité hrady. Ale už roku 1542, se hrad uvádí jako zřícenina. Šlechtici se přestěhovali dolů do městečka, do panského domu a hrad opustili. Hrad byl údajně dále bořen i za třicetileté války, aby se nestal útočištěm loupeživých rot. Přesto se jeho rozsáhlé zříceniny dochovaly až do poloviny 20. století v dobrém stavu, ale bohužel, díky naprosté bezohlednosti lesního podniku, byly srovnány se zemí při těžbě dřeva. A pokud si teď říkáte, "zatracení komunisti," asi vás zklamu. Krátce před mou návštěvou, se na hradě zase kácelo, celý areál byl lesní těžbou pěkně zrychtovaný a všude byly nasazené sazenice nových stromů. V tuposti a bezohlednosti, kapitalisti nijak nezaostávají za komunisty. Opravdu ten kousek lesa ten zatracený podnik tak nutně potřebuje? Nemohli by už tomu hradu dát konečně pokoj, jak to bývá zvykem ve slušnějších krajích?
Zubožený zbytek štítové hradby a střep úzké věže. Poslední nadzemní zbytky kdysi výstavného šlechtického hradu. Zdivo je až na výjimky amorfní a má vypadaný líc. Jinak řečeno, hrad nám dává poslední sbohem.
Zbytky sklepů hradního paláce.
Hned vedle je asi místo, které prozkoumala agartha.
Poslední zbyteček původní věže v čele hradu. Jeho konečný zánik je na spadnutí.
Možná podoba stavby, na ceduli u hradu. Ztráta informací o objektu je nevratná a tvůrce rekonstrukce si musí většinu hradu domyslet. Na netu není ani jediný starý obrázek hradu a já dokonce začínám pochybovat, jestli takový vůbec existuje. Nejstarší obrázek hradu co jsem vyštrachal, je pohlednice s malinkatým obrázkem zřícenin, jak trčí nad stromy. Na pohlednici je vidět, že do výše prvního patra zachovalá zadní stěna palácového jádra, je založená na prudkém svahu, a má dva okenní otvory nad sebou, s vylámanými ostěními. To je vše. Vážně hrad nikdo nikdy nefotil, ani nemaloval? Nikdo z místních není lokální patriot? Ani jedna amatérská fotečka, nákres nebo popis hradu před tím, než byl zničený?
Dům ve Střílkách. Hrome, tady někdo umí procházet zdí.
A na závěr jedna veselá příhoda, která pěkně dokládá, jaký vztah mají místní lidé ke svému hradu. Na dotaz, kudy se dostanu ke hradu, mě místní člověk poslal směrem na několik kilometrů vzdálený Cimburk. To bych se pěkně prošel. Tak nějak jsem čekal, že když se někoho ve městečku, kde mají hrad, zeptám kde je hrad, že místní lidi budou aspoň mlhavě vědět, že tam nějaký je.