14.09.2020 Zpět na hlavní stránku.
Už dlouho jsem se na to chystal, ale jet do Prahy po dálnici, natolik jsem svým řidičským zkušenostem přece jen nevěřil. Jen si vzpomenu na beznadějně ucpané dálnice v okolí Brna a dělá se mi zle. Takže jsem raději využil služeb cestovní kanceláře Čebus, která pořádá jednodenní výlety autobusem, i s průvodcem. Včetně vstupného, pojištění a tak dále, za 1160kč. To není špatné. Měl jsem od začátku největší vítr z toho, že v Brně neseženu parkování. Takže jsem šel na mapy.cz a našel si free parkoviště a pro jistotu na té samé ulici, ještě jedno záložní. Mimochodem, předělejte laskavě mapy.cz na android 4, ideálně i 3, abych nemusel vyhazovat funkční tablet a mobil jen proto, že jste líní, děkuji. Ráno vztyk, sprcha a letím do Brna. Blížím se ke Zvonařce, hledám ulici s vyhlédnutým parkovištěm - a sakra, zrada. Ulice kam mám odbočit, je zatarasená dopravními zábranami a rozkopaná. Tudy bez šancí. Otáčím se u Zvonařky a přemýšlím co dál. Hledám nějaké jiné parkoviště. I když je brzo ráno, všude je nacpaná hromada aut. Jedu pomalu a hledám. Nacházím něco volného cca 3 km od místa srazu, naštěstí jsem přijel včas, měl bych to stíhat. Nad hlavou ve tmě, se mi vznáší horkovzdušný balón, hořák jej osvětluje zespoda, pěkný pohled.
Chodníky nevedou logicky, jeden náhle končí, musím přejít na druhou stranu a přelézt plotek. Místní to tu asi znají, "joo to musíš," ale já to tu neznám a je tu tma. Přecházím prostě čtyřproudou silnici, na které je v pět ráno naštěstí malý provoz. Opilý cyklista s kamarádem stojí u přechodu a když jdu kolem něj, obrátí se na mě a říká: "pane, kamarád chce mrdat!" Předstírám, že blbečka neslyším a připravuju se na případný fyzický konflikt. Blbeček za mnou naštěstí nejde. Jsou lidi, které potkáváte rádi. A jsou lidi, kterým byste se radši vyhnuli - to bude tenhle případ. Od Zvonařky až k místu srazu, je ulice rozkopaná, vyhýbám se kalužím a blátu, míjím cedule "pozor, procházíte stavbou." Snažím se přejít na druhou stranu, jedna zábrana je otevřená, ale na druhé straně vysoká zábrana - zavřená. Zase přelézám plotek, někdo na mě troubí, nakašlat brňáku, máš si to pořádně označit. Konečně docházím k místu srazu. Od hotelu Grand se ozývá artikulovaný řev "cooo, ty píčoooo?" Před vchodem stojí skupinka tří pánů, i na tu dálku vidím, že patří k etniku. Spor naštěstí rychle skončil a pánové se rozcházejí. Pečlivě zkoumám, jestli náhodou nejdou mým směrem.
Snažím se vyluštit, jestli bych zvládl místní parkovací automat na blízkém parkovišti. Stejně bych se sem autem nedostal, protože ulice je rozkopaná a zase tak dobře to tu neznám, abych našel jinou cestu. Dívám se jen ze zájmu. Zjistil jsem si předem, že parkovné se tu platí i v sobotu, od 09-13 hod a zadává se tam RZ. Co je to RZ? Je to to samé co SPZ, nebo něco jiného? Platí se u vstupu, nebo až při výjezdu? Musím mít drobné přesně? Za 4 hodiny bych tam musel dát 160 korun v drobných. Vezme to i padesátikoruny? Nemám problém hodit mince do automatu v mém rodném městě, stisknout tlačítko a odebrat lístek. Ale v Brně, to chce asi vyšší úroveň politického myšlení. Zejména, když displej vjezdového automatu způlky nesvítí. No nevadí.
Čekáme na autobus, jmenná prezentace. Dva se nedostavili, asi netrefili nočním Brnem, nebo zaspali. Autobus velmi pohodlný, má dokonce dvoubodový pás. Oběti havárií autobusů obvykle vypadnou rozbitými velkými okny a jsou kutálejícím se autobusem přimáčknuti. S pásem se to doufám nestane. Vedle mě sedí nějaká babka, chvilku se pokouším o konverzaci, marně, tak si babky dál nevšímám. Proplétáme se brněnskými uličkami a vjíždíme na dálnici. Zdá se mi, že autobus jede po dálnici neskutečně pomalu, ale jistě. Řidič to má evidentně v rukách a nejede poprvé. Míjíme zámek v Velkém Meziříčí, pak lesy Českomoravské Vysočiny. Je ranní mlha krásně prozářená sluncem, která se pomalu zdvihá nad zvlněnými lesy, sem tam romantické jezero, či přehrada. Výhled z autobusu je velmi pěkný, stavitelé dálnice počítali s panorámaty. Na minutu přesně přijíždíme na benzínku za obcí Loket (ne ten Loket s hradem, ale jiný Loket), zastávka v půli cesty. Fronta na záchod, fronta na pití. Nevadí, to se dalo čekat. Po čtvrthodině jedeme dál.
A už je tu pražský obchvat a v dálce vidíme Zbraslavský klášter a kopec, kde kdysi stálo hlavní keltské město v Bohemii, oppidum Závist (dřív se jmenovalo pochopitelně jinak). Sjíždíme z dálnice na okresky, čím dál užší a rozbitější, na Křivoklát je to už jen kousek. Jedeme přes obec Lány, snad ne TY Lány? No ovšem! Zámek sice kromě špičky věže není vidět, protože je uprostřed zahrad, ale před vchodem je budka pro prezidentskou stráž. Tak sem jezdí pan prezident Zeman odpočívat. Ale zrada, přímo v Lánech uzavírka a objížďka. Se zákazem vjezdu. Řidič si v úzkých uličkách kupodivu poradil, jen v jednom místě musel nadvakrát. Nemohl bych být řidičem autobusu, tak úzké silnice, tak hnusně zalomené v pravém úhlu, brrr. Asi bych dopadl, jako ten polský řidič, který se do mého bývalého zaměstnání pokoušel dopravit náklad. Navigace ho těsně před cílem navedla do úzkých uliček, kde má problém se vytočit i osobák. V pravoúhlé uličce uvázl, na dohled od brány do továrny. Pak ho vyprošťovali asi týden, protože ve snaze to nějak projet, si poškodil kolo.
Silnice je čím dál užší a horší. Hluboko pod sebou v lesním porostu zahlédnu špičku věže Křivoklátu. Jedeme stále z prudkého kopce. I Křivoklát je jeden z hradů, na který se chodí z kopce. Konečně parking a ven, přejdeme dřevěný mostek a pak z kopce dolů po lesní cestě vedle silnice.
Já vím, tyhle fotky fotí každý. Mohl jsem hrad obejít a nafotit i z jiné strany, ale za to mi to nestojí, těším se na Karlštejn.
Brána do hradu.
Sedilie v průjezdu první brány.
Jestli mě něco na Křivoklátě překvapilo, jak je maličký. Čekal jsem kamenného obra a ocitl jsem se na docela malém nádvoří, obklopeném nízkými stavbami. Věž Huderka je vyloženě trpaslíček, oproti mým představám.
Brána do vnitřního hradu s královským palácem.
Poslední Jaggelonci, otec a syn. Oba naprosto neschopní vládci bez autority. Křivoklát byl jediný a poslední hrad, který jim v Čechách patřil. Na poměry začínající renesance, slabá umělecká úroveň díla. Mimochodem, Vladislav z Uher jednou přijel do Prahy na návštěvu. Jeho doprovod, uherská šlechta, zvyklá na absolutní zvůli vůči poddaným, se v Praze chovala jako v dobyté zemi, takže vyvolali vzpouru pražanů. Vladislav nechal několik pražských měšťanů napíchat na zaoblené kůly, kde v hrozných bolestech trpěli několik dní, než dokonali. Když z Prahy odjížděl, všichni mlčeli, žádný jásot. Odjížděl nenáviděný a nikdy se už do Prahy raději nevrátil.
Křivoklát se začal stavět ještě v dobách románských, ale stavba se vlekla, takže horní patra už se stavěla ve slohu gotickém. Románské přízemí se ale dodnes dochovalo, jen dostalo nové klenby.
Jak vidíte, arkýř z přelomu 15. a 16. století, byl vystavěn tak, že zakryl starší okno, dneska zazděné.
Pěkné, co? Škoda, že je to jen replika.
Slepé arkády, zesilující hradbu a vytvářející nahoře plochu, pro umístění palných zbraní.
Původní vchod do věže, kdysi s dřevěným mostem, upraveným na konci jako padací.
Bergfrit v čele hradu. Nedávno zesnulý pan Durdík o této věži tvrdil, že je to donjon (obytná věž). Obojí je pravda. Věž je skutečně v krajní nouzi schopna obývání, ale její hlavní funkce je být bergfritem. Tedy, chránit budovy za ní před ostřelováním. Palác vlevo má podivné spárování, takhle se ve středověku určitě nestavělo. Palác po vyhoření hradu v 18. století spadl a byl vystavěn v podstatě jako novostavba, ale co nejpřesněji podle starých vyobrazení a s použitím původního materiálu. To vpravo je s přihmouřením očí původní.
Podlaha brány do vnitřního hradu, byla prohloubená, kdysi byla podlaha o dobré dva metry výš, jak vidíme sedilie v průjezdu.
Hradní kaple.
Výmalba oltáře.
Velký sál. Bohužel, interiéry jsou po třech obřích požárech zničené, inventář shořel.
Bývalé hradby jsou dneska snížené a bez ochozů.
Nespalný strop věže Huderky zevnitř.
Pohled z věže Huderky.
Svatý Jan pod Skalou, poustevna a klášter, s historií sahající až k Velké Moravě. Kostel je barokní i s oltářem.
Proto se tomu říká Pod Skalou. Pod skálou jeskyňka, kde sídlili a byli pohřbíváni mniši.
Původní fotografie hradu Karlštejn, před puristickou přestavbou. Není to věčná škoda, že to tak zmrvili?
Na Karlštejn vede pěší zóna, autobus se musí dát k bunkru na parkoviště a dál jít pěšky.
Ten kdo má směrem na Karlštejn barák, ten má doma zlatý důl. Stačí jen poskytnout turistům, co takový turista potřebuje.
Vlevo velká věž hradu, vpravo vrcholek Kněží hory. Uprostřed je příkop, vylámaný za 16 let stavby hradu ve skále. Dneska tím příkopem vede cesta do hradu.
První brána do hradu.
Ta věž na skále, ta prostřední, má jasné znaky brány. Pravděpodobně původní brána, do které vedl mostek přes příkop. Později byla zazděna.
Cesta obranným předhradím do jádra.
Jo, ta vyšší byla evidentně brána. Dneska je k ní vstup zakázán.
Samostatné opevnění velké věže.
Druhá brána, kdysi s padacími mosty a samostatnou brankou pro pěší. Před ní byl kdysi příkop. Nechápu, jak se tudy švédové mohli dostat, leda by stráže spaly.
Vodárenská věž, s cisternou. Ani nevím, jestli mám zmiňovat notoricky známou příhodu, kdy stavitelé hradu kopali ve vápencové skále studnu a když už se dostali pod úroveň okolních vodních toků, pořád žádná voda. Tak kopali boční štolu, aby se dostali k nejbližší spodní vodě, pořád nic. Tak vykopali další boční štolu, stále nic. Tak nakonec nezbylo nic jiného, než vykopat podzemní chodbu k nejbližšímu potoku a jednou za čas vodu do "studny" napouštět.
Vpravo třetí brána do vnitřního hradu. Na hradě nikde nevidím hospodářské předhradí, ani větší plochu, kde by stály nějaké sýpky, nebo chlévy. Ale na královských hradech to bylo obvyklé, neměly hospodařit, jen spotřebovávat.
Nádvoříčko před vodárenskou věží.
Zbytek císařovy kaple.
Středověká táflovaná síň, kde císař přijímal návštěvy. Samozřejmě, jedná se o repliku, ale přesnou. Staré dřevo této světnice už se rozpadlo, až na zbytky.
Tímto oknem Karel IV. téměř určitě koukal ven.
Bohužel, Karlštejn dostal pořádnou ránu do vazu na konci 19. století, když se jeho majitelé rozhodli pro puristickou přestavbu. Jinak řečeno, zbourali všechno renesanční a barokní, jakkoli to bylo cenné a to gotické přestavěli k nepoznání. Stropy, podlahy, střechy, ochozy, všechno je dneska jen zfalšovaná představa o středověku. Původně jsem si myslel, že ta přestavba postihla jen střechy, ale bohužel, bestia triumphans řádila na celém hradě, vynechala snad jen Velkou věž.
Vlevo císařský palác, vpravo Mariánská věž. jsou spojeny spojovací stavbou s arkádou, na které stojím,
Chodbičky a schodiště.
Dřevěný krytý most, spojující Mariánskou věž s Velkou věží.
Kamenná rampa s padacím mostkem, vedoucím do Mariánské věže.
Vstupní brána do opevnění Velké věže.
Napojení mostku na Mariánskou věž.
Vstup do Mariánské věže zblízka.
Přízemí císařského paláce, arkády.
Spojovací a schodišťové křidélko, které spojuje císařský palác s Mariánskou věží.
Kdysi samozřejmě hrad svítil pestrými barvami do kraje. Středověk neměl rád bílou, to byla barva prázdnoty. Co mohli, to pomalovali.
Třetí brána, do vnitřního hradu zevnitř. Tuto bránu bohužel dobyli švédové a kromě Velké věže celý hrad vyloupili. Sice nám teoreticky přišli pomoct proti habsburkům a rekatolizaci, ale poněkud pozdě. Už se na to radši mohli vykašlat. V podstatě u každého hradu a zámku v 17. století, čteme smutné: "roku 16xx, byl hrad vyloupen švédy." Samozřejmě, někdo může říct, "aspoň se to tam nerozkrade, mají tam neutralitu a tak." Obávám se nicméně, že jestli se tam budou černoši a arabové množit tak jako doposud, nezbyde tam do sta let kámen na kameni. Když v Egyptě arabové demokraticky zvolili muslimské bratrstvo, silně podporované USA, co myslíte, že udělali jako první. Začali pálit muzea a knihovny, protože jsou prý plné pohanských předmětů a to uráží Alláha. Vrcholem bylo, když chtěli vyhodit do povětří pyramidy. Pokud se zrádcům jako jsou piráti, TOP 09 apod, povede přítáhnout k nám araby podle plánů EU, nedávám Karlštejnu víc než sto let, než ho odstřelí, nebo změní na mešitu.
Mariánská věž, v pozadí za ní Velká věž s kaplí Svatého kříže, nejcennějším prostorem hradu.
Bok císařského paláce.
Schodišťátko do císařského paláce.
Arkády v přízemí císařského paláce, průčelí.
Bývalé purkrabství, bohužel silně přestavěné při puristické přestavbě hradu v 19. století.
Brána ze studniční věže do předhradí.
Purkrabství, zboku.
Pohled ze studniční věže do městečka Karlštejn.
Hrad od studniční věže.
Chtěl jsem hrad obejít. Vrátil jsem se k první bráně, zahnul doleva a šel po cestičce lesem dolů. Odbočovala špatným směrem, ale pak se stočila a dovedla mě přímo na náměstíčko. Ano, dá se obejít kolem dokola, jen vegetace trochu vadí.
Vrátil jsem se zpět na parkoviště, kde můj zájem vzbudil lehký pěchotní srub opevnění, vzniklého před Druhou Světovou. Provádí se každých 10 minut, srub je docela maličký.
Polní telefon, to by bylo něco pro sběratele mobilů. Běžte do háje s Nokiemi co spojují lidi, tady máte polní telefon, co spojoval vojáky.
Srub je plně vybaven, včetně výzbroje. Ta je samozřejmě nefunkční, jen aby někoho nenapadlo, jít se tam vzbrojit.
Odjezd z hradu proběhl podle plánu, za tři hodiny zpět v Brně. Cestou nám pouštěli film, Slasti Otce Vlasti. I když už jsem to viděl stokrát, v autobuse se na to rád podívám. Měl jsem velké obavy, jak proběhne tříkilometrová cesta potmě zpět k autu. V místě, kde jsem se nachytal při přecházení silnice, se pro změnu nachytala nějaká slečna. Taky zamířila otevřenou zábranou. Chtěl jsem jí říct, že na druhé straně bude muset přelézt plotek, ale aby se mě nelekla, radši mlčím. Bylo půl deváté večer, tma a v Brně právě probíhal noční život. Můj odhad je, že z cca 50 lidí co šli proti mě, bylo dobrých 30 romů. Dobíhám slušně oblečený mladý pár, říkám si, aha, konečně bílí. Ovšem po přiblížení jsem zaslechl, jak se mezi sebou baví romskou hatmatilkou. Připadám si jako v minovém poli, jen čekám odkud přijde nějaký průšvih. Opět bloudím mezi nelogicky vedenými chodníky, ocitám se před zábradlím, přímo na silnici. A provoz je silný. Přecházím opět přes 4 proudou komunikaci v místě, kde se to nesmí. Asi jsem měl jít přes blízký podchod, ale vracet se už nebudu a do podchodu mě tu potmě nikdo dobrovolně nedostane. Posledních 50 metrů před mým autem (konečně), jde proti mě nějaká důchodkyně a zároveň dobíhám menšího chlápka v košili s vyhrnutými rukávy. Něco důchodkyni vykládá, ta zdrhá a když jde kolem mě, zaslechnu něco o ožralých hovadech. Aha, tak tihle se asi neznali. Předbíhat ho radši nebudu, dokud je ke mě zády, všechno OK. Ještě by mohl chtít zaplést konverzaci se mnou. Konečně u auta, startuju a čekám u výjezdu. Pořád jezdí auta, provoz je vážně silný. Konečně okno na vyjetí, kopnu tam plný plyn a pryč! Na autobusové zastávce na mě z nějakých důvodů mává nějaká omladina, vypadá to jakoby stopovali, ale spíš jen blbnou. Za celých 6 kilometrů mého putování po Brně, jsem nezahlédl v ulicích jediného policajta, jen policejní auta. Rychle pryč z téhle multi-kulti blbárny, plné romů, opilců a rádobyvtipných hulvátů. Někde jsem četl, že jednotka uživatelské nepřívětivosti, se jmenuje Brno. Dneska už jsem o tom přesvědčen.