27.09.2015 Zpět na hlavní stránku.
Zámek Kunštát. Pohoří Chřiby.
Jsem fanda hradů a zámků, ale jak tak poslední dobou jezdím po památkách, tak se mi zdá, že nejhodnotnější zážitek z celého výletu, obvykle bývá konec prohlídky a oběd v nějaké místní restauraci. Prohlídka zámku, je obvykle všude stejně nudná. Tlačíte se s hromadou dalších lidí v těsných místnostech, nemůžete se hnout, máte skoro záchvaty klaustrofobie, přešlapujete z nohy na nohu a posloucháte výklad, který ani mě, milovníku historie, nic neříká a v duchu si myslíte, jak by to bylo fajn, moct si to projít sám od sklepa po půdu a nemuset se nechat vodit, jako pes na vodítku. Na Kunštátu se mi výklad zdál obzvláště zdlouhavý a nějak mi přišlo, že v každé místnosti stojíme celou věčnost. Průvodkyní to nebylo, ta se snažila, ale když není moc co ukazovat, pak je to těžký. Vstupné do horních panských komnat (tedy třetí okruh) stálo stovku a když to srovnám s Lysicemi, nebo i s takovým Tovačovem (který mě zklamal), tak i v tom Tovačově toho bylo o třídu víc a za míň peněz. Já osobně, jsem byl nejvíc zvědavý na románské zdi, staré 800 let. Na ten zvláštní pocit, když vnímáte dech historie, která čiší ze staré stavby, která přežila svou dobu a všechny, co ji stavěli i bořili. Stavbu, která pamatuje lidi, o kterých jste se učili v dějepise a vnímáte je dnes spíš jen jako postavy z pohádky. Tak mohu odpovědně říct, že žádný dech věků na mě nedýchnul, protože z románského hradu jsem viděl v podstatě houby a interiéry zámku mě silně nezaujaly. Možná jsem měl jít radši na prohlídku sklepů (90kč), ale když jsem viděl ty expozice, barevné jak papouch a zaměřené vyloženě na děti, tak mě přešla chuť. Aspoň že se dalo obejít kolem dokola zámku, většinou na to kasteláni kašlou a nechávají tam růst keře a trní, jak kolem zámku Růženy Šípkové. Co se historie týče, hrad byl založen před polovinou 13. století v románském slohu. Nebyl jsem u toho, ale tipnu si, že určitě nemá jméno podle Kuny z Kunštátu, který tam žil až později. V dobách kdy hrad vznikl, by si ani nejbohatší šlechtic nemohl dovolit postavit tak výstavný a velký románský hrad. Tipnu si, že jméno hradu Kunštát, je zkomolenina z německého Königstadt, nebo z něčeho podobného. Jak je na začátku názvu kun, nebo kyn, většinou to naznačuje královské založení. Páni z Kunštátu na hradě asi dělali purkrabí a později si ho přivlastnili, nebo ho dostali darem jako výsluhu, byla to obvyklá praxe té doby, i když mimořádně nešťastná pro královu moc. Páni z Kunštátu na hradě sídlili až do vymření rodu na počátku 16. století. Nejvýznamnější vlastník hradu z tohoto rodu, to dotáhl až na český královský trůn a my ho známe pod jménem Jiří z Poděbrad. Nešťastný král, který celý život bojoval o holé setrvání na trůně, zradila ho Morava i Slezsko a musel se vzdát dvou třetin svého území výměnou za křehký mír. A sotva se mu začalo vojensky dařit a vypadalo to nadějně, sklátila ho choroba. Zatracený Korvín. Kdyby tak Jiří z Poděbrad tušil, jakého darebáka to propouští z vězení, mohla se jeho vláda odvíjet jinak. No, to už dneska nevyřešíme. Ale přeci mě jedna věc na zámku silně zaujala. V knihovně u dveří, je busta velmi krásné mladé slečny, nemohl jsem z ní odtrhnout oči, možná mi někoho připomínala. Ptal jsem se průvodkyně kdo to byl. Byla to prý některá z dcer majitelů zámku, ale není určená. Škoda.
Pohoří Chřiby, Salaš, Roštín, Bunč.
A teď, něco úplně jiného! 100km od Kunštátu, na procházkách po horách Chřiby.
