29.10.2023 Zpět na hlavní stránku.
Už dlouho se chystám zase jednou do Jižních čech, na pořádně dlouhou trasu. A už druhý rok se nedaří, pokaždé, ale opravdu POKAŽDÉ do toho něco vleze. Tak si říkám, mám poslední šanci o víkendu, než všude zavřou. Protože od listopadu se hrady a zámky zavírají, až na výjimky, jako Cimburk u Koryčan, nebo tvrz Kestřany. Samozřejmě, opět do toho něco vlezlo. Den předtím jsem něco dělal, hlásili že ve čtyři ustane déšť. S důvěrou v předpověď jsem se pustil do fasády a ejhle, nejenže nepřestalo pršet, naopak, v nejkritičtější hodinu se spustil liják. Jak dopadla fasáda, nemusím ani říkat. Vzápětí potom, co déšť fasádu poničil, vykouklo slunce a udělalo se krásné počasí. Připadal jsem si jako malíř Leonardo da Vinci, který jednou dostal za úkol cosi vymalovat a rozhodl se, že použije zvláštní způsob vypalování barev. Zkusil si to v malém, fungovalo to , tak takhle vymaloval všechno a začal vypalovat. Všechna barva místo vypálení sjela ze zdí. Takže, sobota je úplně ztracená, budu se snažit opravovat škody na vodou nacucané fasádě. Ach jo. Tak ale v neděli, aspoň v neděli, to už musí klapnout, protože v pondělí už je všechno zavřené. Snad v tu neděli nepřijde nějaká Nedělinova katastrofa. Což je připomínka toho, že spěchat se má pomalu a termíny a "všeliké kvaltování, toliko pro hovado dobré jest", jak nám připomíná učitel národů, Jan Ámos Komenius. Hlavní je, ráno NEPŘEMÝŠLET!!! Jak začnu ráno přemýšlet, co se všechno může stát a co když se stane to nebo tamto, nepojedu nikam. Nepřemýšlet a jet podle plánu. Jakmile se už jednou ocitnu v autě, půjde to samo. Od toho se ostatně auto jmenuje auto, aby to jelo samo. Ráno se překvapivě budím minutu předtím, než začne vřískat budík. Chystám se na cestu podle plánu a nepřemýšlím. Hlavně se snažím nemyslet na debilní zimní čas, díky kterému se právě dneska, bude stmívat o hodinu dřív. A díky tomu nemám šanci stihnout obvyklé čtyři památky, ale bohužel jen tři. Už aby zavedli jen letní čas, jako v Rusku. Celkem mě fascinuje, že je u nás dost lidí, kteří mermo mocí chtějí zavést zimní čas! To jako proč? To jako fakt někdo chce, aby den byl o hodinu kratší? Aby se stmívalo o hodinu dřív? Prooooč?
Vyjíždím potmě, ale změna času se projevuje, takže i v tak časnou ranní hodinu, se už slunce dere na obzor. Po cestě vjíždím do mlhy, která mě neopouští až do cíle. Mží mi na čelní sklo, čas od času pouštím stěrače. Naštěstí mlha není příliš hustá, takže se dá jet rychle. Ale mám vážné obavy, jestli předpověď počasí zase nekecala. Co když bude takhle hnusně celý den? Navigace mě z nějakých důvodů táhne vesničkama, ale cesta není špatná, celkem to odsýpá. Před cestou jsem si zjišťoval, jestli někde nejsou uzavírky a objížďky. Chtěl jsem původně jet jinou, prověřenou a rychlou trasou. Po pěkné cestě, lemované památkami, které jsem sice už navštívil, ale rád se na ně podívám znova, aspoň zdálky. Co to hlásí web? Uzavírka? A další? A další? Kudy že to vede objížďka? To si snad dělají srandu, objízdná trasa po dálnici? To jsou desítky kiláků navíc! Dálniční známku nemám, sice na objížďce možná neplatí, ale kdo mi to zaručí? Dobrých pět uzavírek? Tak tudy nejedu. Objížďky nebrat!!! Všem jsem to tady na tý silnici řikal, nejezdi objížďkama, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný. Silničáři opět řádí jak pominutí a kam se člověk podívá, samé objížďky. Po své, pečlivě vybrané cestě, jsem narazil jen na tři uzavírky, a to jen poloviční na semafor, takže žádný stres. Blížím se k cíli, vyjíždím z hradby mlhy, slunce svítí, vlhká podzimní příroda čaruje, dělá se krásné počasí. Trasu jsem plánoval na mapy.cz, včetně času potřebného na dojetí. Měl jsem obavu, jestli budu stíhat, ale ukázalo se, že čas ještě lehce předbíhám a termíny bez problémů zvládám. A to nejedu nijak rychle. Snažím se ze všech sil nedostat pokutu a úzkostlivě dodržuju i debilní třicítky. Ale je to jen o štěstí. Jedu pod padesát a navigace řve. Co je? Kouknu na ni. Cože? 40? Ona byla v obci zóna 40 a já si v té změti značek nevšiml. Jestli tam byl radar, pokuta bude. Osobně si myslím, že takzvané měření rychlosti je úplně zbytečné a postrádá jakýkoli smysl. Kromě buzerace řidičů a výběru pokut do státní kasy. Pokud je řidič schopen, jet po pěkné rovné a prázdné silnici 130, proč by nemohl?
Přijíždím do osady Landštejn, která je tvořená asi dvěma baráky. Celé to projedete za 10 vteřin a už jsme na konci. Cesta se dál dělí a nevím kudy mám jet. Hrad by měl být poblíž, ale kde? Tak to hodím sem do osady a půjdu pěšky. Někoho bych se zeptal kde je hrad, ale je tu liduprázdno. Otáčím auto, vracím se a... co to tam vykukuje nad lesem? To je věž! Aha, tak to bych nečekal. Cestou do Landštejna hrad není vidět, i když projedete těsně kolem něj, po levé ruce. Jsou tu dvě placená parkoviště, ale dávám to radši na volný plácek vedle silnice. Čekal jsem něco ve Slovakia or Bezděz style, nějaký obří kopec a na něm zdaleka viditelná mocná pevnost, hrdě se rozhlížející po krajině. Ale hrad Landštejn stojí na krtině. Nízké pozdně gotické hradby, obkružující jádro hradu, bych při troše snahy možná i přelezl. A z jedné strany ty hradbičky dokonce převyšuje stoupající kopec. Hmm. No, čekal jsem to poněkud dominantnější, ale nevadí. Výhodou je, že kolem hradu je les, takže pokud si potřebujete odskočit, naskýtá se vám široká paleta možností. Hrad se otevírá v devět ráno, nejdříve ze všech třech památek, proto bude navštíven jako první. I když na mapě je vlastně uprostřed a trochu si zajedu. Každá půlhodinka času do setmění je cenná. Mám chvíli času, takže obcházím hrad kolem dokola. V devět se otevřel, cena 120kč, prohlídka volná bez průvodce. Osobně jsem zato rád. Dá se vylézt až na věž. Je tu i možnost jít do románské kaple s průvodcem, ale jen 2x denně v jiném termínu a na to nemám čas. Z hradu odjíždím podle plánu. Pokud by to někoho zajímalo, tady je pořad O Poklad Anežky České, který se točil i na Landštejnu.
Pohled na Landštejn 41 let po požáru, autor Franz Richter, rok 1812.
Pro srovnání, dnešek. Převzato z https://www.facebook.com/nasehistorie, na zdroj odkazuji.
Předhradí s placeným parkovištěm.
Vstup do konzervovaných zřícenin hradu Landštejn
O hradě se dřív myslelo, že tak vysoká architektura nemohla být postavená čechy.
Předpokládalo se, že ho postavili němci, podobně jako Přimdu a do českých rukou se dostal až druhotně.
Ale ne, všechno špatně, hrad vystavěl na počátku 13. století, asi ve dvacátých letech, český král Václav I.
Název Landštejn, je zkomolenina z německého land stein, zemský kámen.
Hrad byl vystavěn v románském slohu a jeho půdorys, sloh i poloha se až podezřele podobá hradu Buchlov na Moravě.
Měl dvě hranaté věže, mezi nimi byl palác, z jedné strany hradba vymezovala nádvoří.
V 15. až 16. století hrad dostal nový hradební okruh, určený pro palné zbraně.
Hrad byl v dobrém stavu až do 18. století, ale v roce 1771 byl zapálen bleskem a jádro hradu vyhořelo.
Majitelé hradu Herbensteinové, by hrad snad i obnovili, ale bohužel, byli zadlužení až po uši a nucený správce nedovolil zbytečné utrácení.
Ve dvacátém století se hradu ujal nadšenec Karel Veselý, který začal s konzervací hradu.
I přes to, že mu někteří, jak už to tak bývá, házeli klacky pod nohy a dokonce na něj podávali i trestní oznámení.
Vodní nádrž Landštejn z hradu.
Cestou na Heidenreichstein jsem udělal dvě blbosti: Za prvé, jsem se snažil předjet traktor přes plnou čáru a musel brzdit a zase se vracet, když zpoza terénní vlny vylítlo auto. A za druhé, jsem zmatkoval na křižovatce, kde jsem měl přednost, ale neviděl jsem značky. Takže jsem dával přednost zprava, oni zase mě, no chaos. Na zpáteční cestě jsem se schválně díval, jestli tam značky jsou a nebyly tam! Ta křižovatka není rozlišená! Ať už si myslím o našich silnicích cokoli, tohle by se u nás stát nemohlo. Každá křižovatka je vzorně označená a dost se mi ulevilo, když jsem z Rakouska zase vypadnul. Cesta od rakouských hranic do Heidenreichsteinu byla dost rozbitá a všelijak zflikovaná, to naše cesty byly o řád lepší. Za co ale nejspíš vděčí panu Hitlerovi bylo, že silnice byla rovná, jelo se po ní velmi rychle a lidi NEPŘEDJÍŽDĚLI. U nás by mě pořád někdo stříhal zleva či zprava, kdybych jel podle předpisů. Po cestě byly jen dvě malé vesnice, cedule začátek a konec obce tam byly.
Konečně v cíli, zaparkoval jsem na free parkovišti hned na kraji městečka a šel se koukout po hradu. Míjím kostel, koukám po nějaké věži, nic nevidím. Věděl jsem, že by měl stát někde v centru, ale zakrývala mi ho zástavba. Zeptal jsme se anglicky nějakého páru, kudy se jde na hrad, ale zjevně neuměli. Zato slovo "schloss" pomohlo. Zažíval jsem zvláštně nepříjemný pocit cizosti a xenofobie. Ti lidi nejenže mluvili jinak, ale oni i vypadali úplně jinak. Takové obličeje u nás prostě nevidíš. Jako bledé přízraky. Viděl jsem v cestopise Dana Přibáně, jak se černošské dítě utíkalo v hrůze schovat, když poprvé vidělo bělochy. Tak tak nějak podobně, jsem se cítil já v Rakousku. Neustále se nám podsouvá, že emigranti co za komunistů zdrhli byli hrdinové a jak dobře udělali. Nemůžu si pomoct, ale než bych si já měl zvykat v Rakousku, možná bych radši bral to vězení v ČSSR.
Hrad patří dodnes jedné z větví šlechtické rodiny Kinských. Pokud je vám to jméno povědomé, ano, jedná se o původně český rod, který pochází z vesnice Vchynice, tedy kdysi to byl pan Vchynský. Později se zkomolením příjmení změnilo na Kinský. Hrad je zvenku opravdu krásný, je postavený na skalce, částečně obtékané jezerem. Na románský původ zjevně ukazují kamenné kvádříky, ze kterých je postaven. Okna taky vypadají románsky, ale přišlo mi, že nejsou původní (můžu se mýlit). Pokladna se otevírala těsně před prohlídkou, jinak byla zavřená, cena necelých 11 euro. Naproti pokladny je záchod. Paní průvodkyně byla, řekl bych typická němka s velmi drsným hlasem a typicky sebevědomým německým způsobem jednání. Domluvil jsem se s ní anglicky, nabízela mi český překlad, ale jako čechiše untermenš jsem tam byl sám a přišlo mi to vůči ostatním krajně nefér, zdržovat je českým překladem, když mě navíc překlad vůbec nezajímá.
Fotit se uvnitř nesmí, takže z interiérů nemám fotky, ale nic zásadního tam stejně neuvidíte. Obrazy, zbraně, nábytek, truhlice a takové věci. Prohlídka měla trvat 50 minut, ale asi trvala déle, protože jsem odjížděl se zpožděním cca 8 minut. To by nebyl problém, ale časová rezerva byla dost natěsno a počítala jen s 20 minutami. Pokud bude po cestě nedejbože ještě objížďka, nebo budu v Žirovnici bloudit, tak to nestíhám. Mám před sebou přes 50 km cesty a nesmím se zdržet. Mohl jsem samozřejmě vzít všechny tři hrady v jedné linii, ale jak píšu nahoře, musel jsem napřed na Landštejn, který otevíral nejdřív a nezbývalo, než si trochu zajet. Rakousko jsem opustil s velkým ulehčením a byl rád, že jsem zase mezi lidmi, kterým je rozumět, vypadají jako já a mají značené křižovatky.
První, renesanční brána do hradu Heidenreichstein. Není se co divit, že se tyhle dlouhé německé názvy u nás komolily. U nás by se tomu říkalo Hechštejn, nebo tak nějak.
A pro veliký úspěch, i druhá brána, s brankou pro pěší, zjevně středověké.
Nádvoří směrem k bráně. Hrad je postaven z kvádříků, i když ne nějak přesně opracovaných, už se zjevně šetřilo.
Do Žirovnice jsem přijel včas, po cestě jsem opět něco nahnal. Auto jsem hodil na náměstí, kde se ve všední dny, od 06:00.-18:00 platí a stát můžete jen hodinu. O víkendu řešit nemusím. Tak a teď ještě najít hrad. Jdu po náměstí nahoru ke kostelu, kde tuším cíl. Moc církevní a světská se obvykle držely při sobě. Po cestě vidím ceduli doprava. Ale pro kterou uličku to platí? Jsou tu dvě uličky a značka je umístěná nejasně. Chvíli jsem zmaten, pak pokračuju dál ke kostelu. Až při odchodu zjistím, že ke hradu vedou uličky obě. Hrad je od náměstí doprava, nejvýš 100 metrů. Vstupné jen 70kč, to je směšně málo, tolik stojí vstupné na kdejakou zříceninu. Jako průvodkyně a pokladní tu pracují mladé holky, hrad je v majetku města. Je unikátní tím, že má částečně dochovalou výmalbu z konce 15. století. Hrad bohužel za komunistů vyhořel a jako symbol feudálního útlaku měl být zdemolován. Naštěstí se našlo dost lidí, aby tomuto šílenému plánu zabránili. Je až neuvěřitelné, jak obrovské škody na kulturních památkách, stačili komunisté za 41 let své vlády napáchat. Zde odkaz na PDF o historii hradu.
Renesanční vstupní budova.
A z druhé strany.
Vstup na nádvoří hradu Žirovnice.
Zachovalo se to jen částečně, ale člověk vidí, že ten temný středověk, nemusel být až tak temný, ale mohl být i veselý a světlý.
Malby v interiérech.
Takhle hrad vypadal na konci 15. století.
Jak vidíme, původně měl věže dvě. Druhá věž byla v nedávných časech zničena.
Plán hradu.
Český Rudolec, zámek ve stylu anglické tudorské gotiky. Něco jako Hluboká, nebo Hrádek u Nechanic. Jak vidíme, potřeboval by sem tam vyspravit. Vypadá, jakoby sem ani nepatřil, stojí tu jako duch z jiných časů.
Takhle vypadal někdy v roce 1915.
Zpáteční cesta proběhla v pohodě, až na tmu a oslňující světla v protisměru. Sem tam někdo neměl seřízená světla, sem tam někdo "zapomněl" vypnout dálková, oblíbeným trikem u nás, je vypínat dálková světla až vteřinu či dvě poté, co jste oslnili protijedoucího řidiče, který je samozřejmě moc rád a podobné radosti velmi ocení. Ale nic zásadního, co bych nečekal předem.
Zřícenina Landštejn
Hrad Heidenreichstein
Hrad Žirovnice
Štíty Království Českého, playlist
Zajímavosti z historie