Milotice, Dolní Kounice
Takhle vypadaly Milotice kolem roku 1710 (převzato z archivu Reichsstadt Nürnberg). Byl to opevněný zámek na umělém ostrově. A takhle vypadají dnes. Foceno mobilem jako vždy, ale světelné podmínky byly špatné.
Cedule s užitečnými údaji a most přes příkop, s barokními sochami. Na zámku vystupovalo ochotnické divadlo Hrozen s představením VII. Hroznolhotské etýdy - "ZABIJAČKA".
Pohled na průčelí a levé křídlo.
Pohled na pravé křídlo a průčelí s erby.
Pohled z nádvoří do zahrad a na zadní schodiště.
Zahrada. V dálce už se připravuje divadlo. Pohled na zámeckou zahrádku s různými bylinkami.
Zámek ze zahrádky. Stmívá se, za chvíli vypukne divadlo. Byla to komedie o dění na typické moravské zabijačce a člověk který to psal, to měl evidentně všechno z praxe. Dost dobrá komedie a na amatéry slušné herecké výkony. Představení jsem nefotil, můj mobil potmě nefotí dobře.
A tady už se můj ultimátní silniční predátor přesunul v časoprostoru o den později a o 70km dál, před zámek Dolní Kounice. Cestou tam, mě pěkně potrápila velmi nepříjemná uzavírka, spojená s delším blouděním (jak já nesnáším uzavírky) a časový plán dostal vážnou trhlinu. Ale naštěstí jsem přijel přesně včas na prohlídku. Počasí bylo mizerné, schylovalo se k bouřce. Vstupuji do hradu miniaturním pozdně gotickým barbakánkem.
Takto vypadal zámek v roce 1698, podle dobového nákresu. Převzato ze serveru castles.cz Barokní malíři měli sklon stavby zvyšovat, takže jsem si dovolil ho oproti originálu trochu stlačit. Pro srovnání současný stav (převzato ze serveru rajce.idnes.cz/)
Brána, před kterou se čekalo na průvodkyni. Není tam kasa, průvodkyně turisty inkasuje během prohlídky (70kč). Fotit se smí podle libosti. Z mostu k bráně jde v dálce krásně vidět Pálava, i s hradem Děvičky. Pohled na vnitřní nádvoří hradu.
Po návštěvě hradu Veveří, jsem byl přesvědčen, že jsem viděl tu nejhorší prasárnu, jaká byla kdy státem a jeho rádoby-odborníky, na historické památce spáchána. Ale Dolní Kounice nasadily laťku ještě o třídu výš. Už pohled na totálně zdevastované průčelí zámku s vytlučenými okny dával tušit, že tady za komunistů proběhl těžký průšvih.
Vchod do hradu vypadal ještě nadějně. Zachovalá gotická brána, se žlábkem pro padací mříž a zazděná gotická sedátka (sedilie), kde mohl znavený poutník spočinout po dlouhé cestě. Tohle by při troše snahy hradní pán ještě mohl poznat.
Krásná, ale totálně zdevastovaná rytířská síň, je jedinou, opakuji JEDINOU zachovalou místností, která nebyla za komunistů otlučená až na holý kámen a následně nastříknutá betonem. Vstupní část je evidentně nepůvodní, s iluzívními malbami, které mají doplnit zničenou část, ale druhá část by mohla být původní, pozdně renesanční, nebo manýristická. V budově zámku byly za komunistů sklady, učiliště a jeden čas dokonce i továrna. Komunisti se po vybydlení pokusili zámek rekonstruovat, rozuměj zničili a zabetonovali všechno, co ještě zničené nebylo. Po revoluci se ta rádoby-rekonstrukce zastavila, následovaly klasické spory o vlastnictví, zdlouhavé soudní spory, opuštění a ponechání svému osudu. Dnes v soukromém vlastnictví.
Zbytky krásných a cenných gotických maleb. Nepředstavujme si hrad tak, jak nám ho vnucují v amerických filmech. Oni totiž přebírají anglosaskou architekturu, která se vyžívala v neomítnutém zdivu. Dodneška mají v Anglii módu neomítnutých baráků. Odtud jsou pak ty mylné představy, že ve středověku bydlelo panstvo jako ve chlívě. Ale hrady a tvrze u nás, byly omítnuté a pomalované pestrými barvami zevnitř i zvenčí. Na každé bezvýznamné tvrzce, se při rekonstrukcích nacházejí pod novějšími omítkami středověké a renesanční malby, jako tady. Jen si je musíte představit nové a zářivé. Hrad je průhledný jako paneláky v Chánově. Mám dojem, že kulturním lidem celého světa, musíme připadat jako bílí cik.ni, když jsme nechali tak nesmyslně zdevastovat cennou památku.
Nádvoří bez oken, s vybydlenými zabetonovanými komnatami, působí docela depresivně. Kamenná ostění oken a portály, vystavené povětrnosti, jsou většinou silně poškozeny a rozpadají se. Stropy a podlahy byly za komunistů vybourány a místo nich se dostavěly stropy z traverz, hurdisek a železobetonu. Podlahy pak tvoří jen hrubý beton. Celý zámek je tak zdevastovaný, že by člověk brečel. Nenapadá mě vhodný výraz, kterým bych popsal takové zvěrstvo. Současný majitel hradu, vrazil do rekonstrukcí střech 10 milionů korun, ale tady by to chtělo miliardy a STEJNĚ by to památce její původní podobu nevrátilo. Těžko uvěřit, že ještě v roce 1948, tady stál pohledný a zachovalý goticko-renesanční zámek.
Pohled z prvního patra na vstupní bránu a na zříceniny kláštera Rosa Coeli, který leží těsně vedle hradu pod kopcem. Průvodkyně tvrdila, že byly spojeny chodbou (dnes zčásti propadlou a zatopenou), čemuž docela věřím, protože je to kousek. Klášter byl v 16. století zrušen pro znesvěcení, rozuměj jeptišky si užívaly sexuálního života (no a co).
Krásné unikátní renesanční schodiště, které si nechal vystavět pán Žabka z Limberka. Schodiště je samozřejmě totálně zdevastované. Kamenný oblouk není okno ani portál. Je to vpadlina se žlábkem pro padací mříž. Je to součást středověké brány a nebyla uvnitř budovy, ale venku. Byla to kdysi hlavní čelní hradba hradu. Později před hradbu dostavěli renesanční palácovou budovu, na podlaze které stojím.
Krásný, ale silně poničený renesanční portál na schodiště, se znakem Žabků z Limberka. Bohatě zdobený renesanční portál.
Náměstí ve městě Dolní Kounice a řeka Jihlava. Od bližšího zkoumání mě odradila tlupa cik.nských výrostků, posedávajících na schodech. Myslíte rasizmus? Kdepak, to jenom osm století evoluce přidalo do našeho pudu sebezáchovy položku, díky které se nám v hlavě rozbliká výstražný majáček kdykoli je vidíte a pak máte neodbytné nutkání se co nejrychleji vzdálit a ušetřit si případné potíže.
Vstup do zřícenin kláštera Rosa Coeli, Vpravo na kopci zámek. Pohled na zříceninu obydlí mnišek. Ve zříceninách se natáčela pohádka O Statečném Kováři.
Portál do chrámové lodi. Opravuje se to, takže je to obalené lešením. Počasí je opravdu hnusné a stmívá se.
Krásný, i když poničený gotický portálek, kterému schází střední část. Pohled do chrámové lodi. Tady se nešetřilo. Hospodářská síla klášterního panství musela být velká. Mnišky si postavily nejen kostel, který svou výzdobou a velikostí snesl srovnání s katedrálou, ale i klášterní hrad na kopci.
Zachovalá část, kapitulní síň. Rajský dvůr.
Rajský dvůr s gotickými klenbami, obíhá kolem dokola maličkou zahradu. Tady mnišky bydlely. Po odchodu z kláštera začalo kapat a odjížděl jsem v prudkém lijáku, který vydržel celou cestu. Zpáteční cesta byla docela horor, jel jsem přes Brno a díky špatně nastavené navigaci jsem zabloudil kam jsem neměl a se zamlženými skly v prudkém lijáku, jsem v hustém provozu bloudil mezi uzavírkami a objížďkami. Ale dojel jsem.
Zámek Milotice, oficiální stránky
Zámek Dolní Kounice, oficiální stránky