15.04.2018 Zpět na hlavní stránku.
Hrad Nový Hrádek, u vesnice Lukov u Znojma, si není dobré splést s hradem Lukov. Jsou to dvě různá místa a jsou od sebe celkem daleko. Cesta začala optimisticky, kraj relativně znám, takže jsem ani nezapínal navigaci, zběžně jsem se kouknul do mapy, před Znojmem odbočím, projedu pár vesniček a jsem na místě. Ovšem jako obvykle jsem podcenil entuziazmus silničářů, kteří, pokolikáté už, zcela sabotovali můj záměr. Až ke Znojmu se dařilo, ale před Znojmem, kde se vzala, tu se vzala, uzavírka. A druhá. Kudy teď? Zkusil jsem po paměti, ale vše marno, naprosto jsem se ztratil. Vytahuji tedy navigaci, která potvrdila moje podezření, že se vracím. Otočka a znovu. Samozřejmě, na nejbližším kruháči, navigace vytuhla. A kousek dál stejně uzavírka. No, sice mi na nějakém kilometru nesejde, ale časová rezerva není zase tak marnotratná, na hrad musím dorazit v celou hodinu a ještě mě čeká pár kiláků lesem a neznám cestu, možná budu bloudit. Nevadí, všechny cesty vedou do Říma, zkusím to oklikou. Jedu nějakou vesničkou, navigace ukazuje, že na křižovatce u rybníka mám jet doleva, jedu teda podle ní, ale po padesáti metrech zákaz vjezdu, uzavírka. Já se tam nedostanu. Začínám promýšlet alternativní cíle. Že bych to střihnul do Znojma? Pochodím po městě, podívám se do podzemí a na městský hrad. Ne! Cíl je daný, nějak se tam dostat musím. Objíždím obrovskou oklikou uzavírku a už pomalu nevěřím, že se z těch vesniček vymotám. Cesta se pomalu ale jistě mění v česko-moravskou klasiku, parkour mezi objížďkami, po šíleně rozbitých okreskách. Peklo. A najednou, když má nálada už atakovala nulové hodnoty, jsem ve vesničce Lukov. Poptal jsem se na cestu. Hrad je od Lukova cca 3-4km.
Plán hradu, převzatý ze serveru hrady.cz. Na zdroj odkazuji. Autor: ing. Petr Kroupa
Rekonstrukce hradu převzata ze serveru castles.cz. Autor: P. Šimeček Na zdroj odkazuji.
Dobré je, že se na hradě provádí i od jednoho návštěvníka (Styď se, zámku v Kroměříži, kam nás na prohlídku nechtěli vzít ani dva). Kudy se na hrad ale dostaneme? Na stránkách hradu jsem o cestě na hrad nic nenašel. Zdá se, že to zbylo na mě. Teď přesně popíšu cestu ke hradu. Dejme tomu, že nás navigace dovedla až dolů do vesnice Lukov a stojíme někde u penzionu u rybníčka. Otočte to jeďte zase nazpátek, až ke křižovatce s kapličkou uprostřed. Na té se dejte vpravo a jeďte asi kilometr rovně, do mírného kopečku, který na mapách zove Kozí vrch. A pak, na dohled od Lukova, na Kozím vrchu, uvidíte pahorek za kterým je bunkr. Taky je tu zastávka autobusu. Vesnice Lukov je na fotce směrem doleva, Znojmo doprava, cesta na hrad vede za mými zády. Takže udělám čelem vzad a pochod může začít.
Vzadu, za tím pahorkem milé děti, je betonový bunkr. Blíže jsem nezkoumal, ale podle blízkosti státní hranice, si tipnu, že by mohl být pravý, z počátku Druhé Světové. Aby nedošlo k nějakému zmatení. U bunkru necháte auto, přejdete silnici na druhou stranu a jdete k lesu, po polní cestě. Začíná tu přísně chráněná krajinná oblast.
Od bunkru vede polní cesta, jak už jsem uvedl, směrem k lesu. Les je samozřejmě nadohled, není možno zabloudit. I vydejmež se tedy po cestě polní, a krajinu vůkol pozorujmež. A ani se nenadějeme a jsme u lesa. Přivítejme tedy mohutné pralesní velikány a vstupme do říše divočiny. První křižovatku projdeme rovně. Pořád rovně za nosem, do hloubi lesů.
Abyste neřekli že jsem svině, přiblížím vám ty cedule z předešlé fotky. Ale ne zase moc, abyste nebyli zhejčkaní. Jak vidno, cedule uprostřed ukazuje jasně, na hrad rovně.
Druhá křižovatka je kousek za první, opět dobře značená, včetně cedule se šipkou. Držíme se pravé strany.
Třetí křižovatka. A teď soudruzi, babo raď. Já bych šel kupředu levá, ale kudy. No vlastně, vlevo jsme šli 41 let a prý to bylo špatně, tak snad radši doprava? Ano, to je ten správný směr. Doprava levá! Po bílo zelené značce kupředu, zpátky ni krok! (Kdyby to někomu nebylo jasné - máte jít doprava.)
Lesní cesta se nám tady napojuje na jinou lesní cestu, ale na stromě je namalována bílo-zelená šipka, zase doprava.
Co je to za hrad, na který se jde z kopce, to mi vysvětlete. Cesta se tu začíná svažovat a uhýbá mírně vlevo. Znovu podotýkám, že pohybovat se mimo značené turistické stezky, je trestné, jsme v nejpřísněji střeženém národním parku.
Úvozem, jdem úvozem, pěšky jako za vozem.
Támhle před námi prosvítá něco, možná skála, nebo že by už hrad?
Přímo před hradem stojí jako obvykle kopec, který hrad dokonce převyšuje.
A hradní příkop, vylámaný ve skále, to taky všechno nezachrání.
Vstupní brána v parkánové hradbě, už zničená. Vedle ní je malá bašta, s klíčovými střílnami.
Pohled od druhé brány, směrem k první bráně. Cesta je vylámaná ve skále. Původně se do hradu chodilo z protilehlé strany čela hradu. Tam je to ale uzavřené a nesmí se tam, bohužel.
Info co a jak.
Druhá brána, před kterou návštěvy čekají na průvodce.
Nevěříte, že je to vylámané, co? Tak se mrkněte na ty záseky špičákem. Poctivá ruční práce.
Hrad je dvoudílný. Podobně jako třeba Nový Hrad u Adamova, se panstvo přestěhovalo z původního hradu na konci ostrožny, do původně jen předsunuté bašty, na jejím začátku. Se jménem Nový Hrad, se mělo trochu šetřit, všechny hrady se přece nemůžou jmenovat stejně, měl na to být nějaký zákon. Jen pro upřesnění, u Adamova je hrad Nový Hrad a pak ještě jeden nový hrad, jménem Ronov, jsou kousek od sebe. To je zmatek, s těmi novými hrady, co? Předsunuté bašty se většinou stavěly na místě bývalých obléhacích postavení, aby se nepříteli zabránilo, usadit se tam podruhé. No a pak se to rozšiřovalo a rozšiřovalo, až se z předsunuté věže stal samostatný hrad i s palácem a se vším. Vidíme pozdně gotická okna z počátku 16. století.
Už renesanční vstup do paláce předního hradu, byl opatřen padacím mostem, jak o tom svědčí vpadliny pro jeho skrytí. Musel tu být příkop, který později zasypali.
Hradní palác předního hradu, pravá strana, přízemí. I když je už skoro renesanční, hodně se dbalo na obranu. Silné zdi, malá okna.
Vnitřní nádvoří předního paláce připomíná, podobně jako na pernštejně, spíš studnu. Je úzké a hluboké. Čelo předního hradu, je z nějakých důvodů nepřístupné, dokonce se nesmí ani obcházet hrad dokola, takže upřímně nevím, jak bylo čelo hradu vlastně řešeno. Nicméně podle těch spár bych si tipnul, že se díváme na bývalou věž, snad.
Je to k nevíře, ale až do příchodu komunizmu, byl hradní palác obydlen a byla tam turistická ubytovna. Později byl ponechán svému osudu a protože byl v hraničním pásmu, nikdo se o něj nestaral, takže takhle zchátral.
Tudy se před nástupem komunizmu chodilo k točitému schodišti, které spojovalo patra. Schodiště je samozřejmě už zničené. Nad vstupem vidíme pozdně gotický portál s přetínanými pruty a jamky po trámech pavlače, na kterou se těmi dveřmi vstupovalo. Celé nádvoří bylo omítnuto, dochovaly se ale jen maličké zbytky omítek.
Okna bývalé turistické ubytovny.
Fragment nějaké jednoduché výmalby v okenní klenbě.
Klenby hradního paláce, jsou shora pokryty hlínou.
Pohled z vrcholu předního hradu, na zadní hrad. Ten pochází ze 14. století a nechal jej vystavět samotný mladší bratr císaře a krále Karla IV, Jan Jindřich Lucemburský. Jako moravský markrabě zanechal VELKOU stopu na našich hradech, patřilo mu kdeco a hodně toho postavil, nebo přestavěl. Ani nevím, jestli mám začínat o jeho traumatu, vyhnání z vlastního hradu a Markétě Pyskaté. Asi by se mu moc nelíbilo, že to někdo po 700 letech zase vytahuje na světlo. Každopádně, tento panovník, který nám vládl v první polovině 14. století, měl velké trauma, že přijde o domov. Už jednou se mu to stalo a tak si na každém svém hradu, zařizoval pohodlné bydlení, kdyby něco. V tomhle byl podobný svému synovci, pozdějšímu českému králi Václavu IV. Ten měl zase trauma že ho chytí a někam zavřou. Stalo se mu to dvakrát. Takže na jeho hradě Točník, najdete dodneška chodby a početné branky, kterými se dalo z hradu zdrhnout, kdyby něco.
Krajina v okolí řeky Dyje, na hranicích s Rakouskem, se markraběti moravskému Janu Jindřichovi velmi líbila a tak vyměnil vesnici Bantice, za kus lesa, kde v podstatě nic nebylo, ale byl to skvělý lovecký revír a dobrá rekreace po náročném vládnutí. A nařídil tam postavit hrad.
Kromě toho hrad stál proti rakouskému hradu Kaja a chránil hranici před nepřítelem. Ano, to na druhé straně řeky, už je Rakousko.
Dyje meandruje (točí se dokola) a tak je sem tam člověk na pochybách, co je ještě (zatím) naše a co už patří Rakouské islámské džamhúríi.
To vpravo je asi naše, uprostřed to patří Mohamedovi, a to vlevo je asi zase naše. Za dob Velké Moravy a chvilku ještě i za českých knížat, sahal náš stát až k Dunaji. Ale silný populační přetlak němců, spojený s neustálým vyháněním a zotročováním slovanů, vedl k tomu, že dneska ty země obývají jiní. Je potřeba říct, že prodej vlastních nevolníků do otroctví (většinou usvědčených ze vzývání pohanských bohů), byl i pro naše vládce vítaný zdroj příjmů. Radši ani tyhle časy nepřipomínat. Každopádně, kdyby naši vládcové nebyli fanatickými vyznavači jisté ideologie a kdyby náš národ byl jednotný a stál za svými lidmi proti komukoliv, bez ohledu na vnucovanou ideologii, mohly být hranice našeho osídlení úplně jinde.
Obě samostatné části hradu, byly spojeny nižšími hradbami, u kterých stály hospodářské budovy.
Právě stojím v jedné z nich. Byla patrová a vedla z ní střílnovitá okénka nad bráněný svah.
Aby se do místnosti dalo vejít, byla skála vytesána do podoby brány. To co tady stálo, nebylo až tak nevýznamné. Snad obydlí hradního správce? Nebo obydlí vedlejší větve rodiny? Všimněte si ale, z jak malinkatých kamínků, se přední hrad stavěl. Celý přední hrad je postaven takhle. Zdi jsou většinou z malinkatých kamenů, mezi kterými je sem tam velký balvan. Nevěřím, že takhle malé kamínky zedníci opravdu zdili. Tipnu si, že zdi jsou lité.
Kapsy pro trámy podlahy prvního patra. Pořád ten samý objekt. kapsy jsou jak vidíme částečně zasekané do skály, kterou stavitelé osekali tak, aby se stala součástí hradního interiéru.
A to už stojíme v příkopu zadního, staršího hradu. Všimněte si původního vstupu do hradu, který byl později zazděný. Až tak vysoký byl most, kterým se do hradu kdysi dostávali.
Později vedle hradu postavili parkán a v něm tuto novou bránu.
Pilíře pro padací most, už nemusely dosahovat takové výšky, příkop byl z obou stran obezděn hradbou, vidíme tam i výpadní branku.
A zboku hradu pak vylámali jinou bránu. Bohužel si to dost odnesla. Někdo ji evidentně vylámal, až kam dosáhl. Předpokládám, že to mají na svědomí sedláci z okolí, kteří potřebovali kamení na chlívek. Obvyklá praxe té doby, bohužel.
Pohled do parkánu zadního hradu, kudy vede cestička do jádra zadního hradu.
A jsme na nádvoří zadního hradu a díváme se směrem k přednímu hradu (který ale za zdí není vidět.) Vpravo je boční brána, kterou jsme sem přišli, vlevo je původní obydlí hradního pána, které se přimykalo k obvodové hradbě. Později byly budovy na hradě doplněny o další, takže se nádvoří značně zúžilo. Po zániku hradu se některé budovy zřítily a nádvoří se zaplnilo sutí, takže to tam dřív vypadalo určitě jinak, než dnes.
Patrový objekt se třemi okny v každém patře a v prvním patře i se vstupem na dřevěnou pavlač. Byla to nejzadnější budova hradu, její zadní část je oválná, jak sledovala smyčku hradby. Její interiéry byly nízké, plocha nevelká, kamenická výbava schází. Kdoví, kdo tam kdysi bydlel. Každopádně byla obytná a omítnutá.
Ta samá budova, z nádvoří, z polovina bohužel zakrytá. Na nádvoří bylo bohužel velmi málo místa na focení. Je vidět vstup, nad ním jedno okno a trošku i vstup na pavlač v prvním patře.
Pohled do paláce hradního pána. Byl posklepený, jak o tom svědčí hluboká proláklina dole, dneska zaplněná sutí. Příčka je evidentně mladší, než obvodová zeď. V dotyku obou zdí je zřetelná spára.
Hradní palác z nádvoří. V přízemí vidíme schůdky ve vchodu, který stál naproti hlavní vstupní bráně. Vedle je pak okno, které fungovalo jako násypka věcí do hradního sklepa.
To samé, zevnitř.
Vstupní brána do hradního paláce, s totálně vylámaným ostěním. Z toho se už těžko něco pozná.
Zbytky krbu i s konzolemi a částečně zachovanou klenbičkou nad nimi. I včetně otvoru, kterým se přikládalo z/do vedlejší místnosti. Proč je ale ten krb od podlahy tak vysoko? Že by to nebyl krb, ale spíš malá domácí kuchyňka? Kdo ví.
Detail interiéru prvního patra hlavního paláce. Vidíme dobře zachovaný krb, který by už zoufale potřeboval konzervaci a vedle něj jednoduché hradní okno, bez ostění. Je potřeba říct, že na hradě panstvo bydlelo až do Třicetileté války a hrad byl samozřejmě přestavován a předěláván podle dobového vkusu. Není zdaleka jisté, jestli by to tu zakladatel hradu vůbec poznal. Dále si všimněme mohutných a hustě nasázených kapes pro stropní trámy. Tady bydlel někdo relativně důležitý.
