29.04.2018 Zpět na hlavní stránku.
Navigace.
No, upřímně, čekal jsem to jednodušší. Vyrazil jsem na hrad Otaslavice a zámek Plumlov, které jsou blízko u sebe. Na obou jsem už kdysi byl, ale nezaškodí si to osvěžit. Navíc jsem z těch výletů neměl fotky. Zkoušel jsem kromě toho novou navigaci Sygic, na mém novém tabletu. Předtím jsem používal MapFactor, ale bohužel, kvůli reklamě na mém tabletu MapFactor neustále vytuhával a nešel ukončit. Prostě, kdykoli jsem dal ukončit, vyskočilo okno s reklamou a MapFactor vytuhl. Cesta nezačala nejlíp, Sygic se točil kolem dokola jak šílený a nabízel mi ty nejšílenější trasy, které vzápětí měnil za ještě zmatenější. To to pěkně začíná. Ale cca po dvou minutách se uklidnil, chytnul správný směr a pak jel přímo ukázkově. Sygic mě vedl určitým směrem, ale protože jsem krajinu znal, měl jsem svou hlavu a jel jsem podle sebe. To se mi mělo záhy vymstít. Uzavírka. Vlevo to nejde, vpravo to nejde, musel bych se vracet cca 15km, než bych chytil jiný směr a to není zdaleka jisté, jestli tam nečíhá další uzavírka. Bože. Jak na jaře oschnou silnice, vyrazí silničáři na cesty a řádí jako smyslů zbavení. Všude objížďky, uzavírky, omezení dopravy, semafory. Zkouším to objet, ale bez šancí, slepá ulička. Proč musí být cestování po našich silnicích takové peklo.
Jak na objížďky.
Stojím zpátky na oné křižovatce, navigace ukazuje správný směr, ale je tam zákaz vjezdu a značka slepá ulice. Z úvah co budu dělat, mě vytrhne auto, které kolem mě profrčí stovkou a bez váhání míří do onoho zákazu vjezdu. Ani náznak zaváhání, vlítne tam a zmizí za kopcem. No, koneckonců, pod tím zákazem vjezdu je jasně napsáno, s výjimkou dopravní obsluhy. Jsem já dopravní obsluha? Ano, s trochou fantazie v podstatě ano. Šup za ním do zákazu. Samozřejmě, značka slepá ulice lhala, silnice je normálně průjezdná jedním pruhem, doprava se pouští kyvadlově přes semafor, který dokonce ukazuje vteřiny do zapnutí zelené. Cháááápu. Místní to tam znají a můžou v klidu projet, přespolní ať si nakašlou a jedou jinudy. Úžasné. Po cestě byly sice další uzavírky, ale stačilo je prostě ignorovat. Asi jsem na ty uzavírky našel ten správný recept. Může se člověk divit, že se v téhle zemi tak masivně porušují dopravní předpisy? Pokud je nejzákladnější doprava z bodu A do bodu B tak složitá a plná omezení, co mají řidiči vlastně dělat jiného?
Zřícenina.
V Otaslavicích už zdaleka vidím velkou věž, zdálky vypadá působivě. Hrad stál vlastně v údolí, ale na slušně vysokém terénním útvaru, který vytvořil potok. Hrad je dostupný neuvěřitelně snadno, stačí nechat auto někde v Otaslavicích a ujít cca 150 metrů. Původně tam byly vlastně hrady dva, byly od sebe asi 80 metrů daleko, stály na jednom hřebeni, ale patřily dvěma různým majitelům. Z toho druhého se nedochovalo absolutně nic, jeho areál je pokryt parazitní zástavbou a pokud z něj něco zbylo, není to vidět. Nadějný je spodní hrad, ze kterého se dochoval zbytek válcové věže. Nad zbytkem portálu se dosud dochoval erb pánů z Kunštátu. Dříve se jim věž připisovala, ale téměř určitě to není pravda. Kunštátové se na hrad dostali tak, že se přiženili a to někdy před rokem 1377, kdy je hrad zmiňován. V té tobě se válcové bergfrity už nestavěly, vyšly z módy. Neznáme jediný bergfrit, postavený po roce 1350. Za dlouhé vlády Karla IV. nebylo potřeba až tak moc dbát na obranu.
Jak to kdysi bylo?
Zdá se, že věž byla (snad) obtočena kolem dokola hradbou a tvořila tak samostatnou vyvýšenou pevnůstku. Za věží stával (asi) palác, který byl od věže oddělen zřetelným příkopem. Pokud to tak bylo, pak se asi z paláce do věže chodilo po padacím můstku přes ten příkop. Zatímco strana kopce, obrácená směrem k potoku, byla dokonale chráněná před útokem, protilehlá boční strana, obrácená k vesnici byla strmá méně (turista by se i hádal, celkem jsem se zadýchal, do toho kopce). Proto byl na této méně strmějsí straně, hrad chráněn příkopem a valem. Kudy procházela procházela přístupová cesta, se nedá bez průzkumu říct, takže můžeme jen hádat. Dochoval se jen střep věže a valy, hlavně kvůli blízkosti vesnice, které hrad sloužil 500 let jako kamenolom. Příkop chrání hrad ze tří stran, i zezadu. Vzadu je pak srovnaná nižší plošina, možná kdysi využitelná jako předhradí.
Slavní rodáci.
Neměl bych zapomenout. Právě v Otaslavicích se narodil náš nejúspěšnější vojenský pilot, Josef František, který ve Francii a později ve Velké Británii na tehdy už poněkud zastaralém Hurricane, sestřelil nejméně 17 německých letadel. Později zahynul při přistání, pravděpodobně kvůli bojové únavě.
Možná rekonstrukce hradu, autor Jan Štěpánek, převzato ze serveru hrady.cz, na zdroj odkazuji.
A ze stejného úhlu, stará fotografie z doby, kdy hradní kopec ještě nebyl zakryt vegetací. Všimněme si srovnané plošiny za hradem, chráněné skalami. Fotografie přavzata ze stránek ambros.cz, autor fotografie neznámý, na zdroj odkazuji.
Přístupová cesta k místu, kde kdysi stál hrad Otaslavice. Hrad stál na protáhlém skalnatém ostrohu. Z jedné strany jej chránil strmý skalnatý svah padající k potoku, z naší strany pak svah a příkop. Vidíme zbytek věže, která stála v čele hradu.
Před hradem, v bývalém hradním příkopu se cesta lomí doleva a pokračuje dál na vrchol ostrohu, ke gotickému kostelu a k místu, kde kdysi stál druhý hrad.
Nás ale nezajímá vzduch, chceme něco hmatatelného, že. Takže dělám vpravo vbok a koukám na zničený hradní bergfrit. Dobré je, že máte možnost sledovat přízemí hradní věže pěkně v řezu, jako někde v laboratoři. Hrad byl prý zdemolován pomocí střelného prachu, ačkoli ověření této domněnky, je samozřejmě dneska nemožné. Věž taky mohli podkopat hledači pokladů, nebo lamači kamene.
Odpovídalo by tomu, že nechali na pokoji stranu, přivrácenou ke strmému svahu nad potokem. Pokud se z hradu něco zachová, obvykle to bývá věž. Ale na spoustě hradů, ani z věží a jejich několik metrů silných zdí, nezbylo nic, než terénní vlna. Na hradě Roupov, je například nejzachovalejší částí hradní kuchyně. Protože se v ní i po zániku hradu vařilo, tak ji prostě nebourali. Na zřícenině hradu Přimda mají zase dodneška 900 let starý, plně funkční a použitelný záchod. Všechno ostatní zmizelo beze stopy. Hradní zdi se dokonce jednou zbortily jen kvůli pouhému dětskému křiku (nevymýšlím si, byl tam i smrťák) ale část věže kde je záchod, pořád stojí. Zpět k Otaslavicím. Všimněme si zřetelného odsazení zdiva v horní části. To nejspíš nebyl ochoz, ale prostě ústupek zdiva.
Odtud stavitelé hradu čekali útok, pohled na čelo hradu přes příkop. Věž byla dříve cca 2x vyšší a samozřejmě i 2x širší.
Všimněme si, že spodní část věže, má o něco širší dutinu, než horní. Dole byla opravdu hladomorna. Ale v časech válečných, když na trestání nebyl čas a každý metr čtvereční navíc, byl na malém hradě dobrý, tam byl možná spíše sklad. Nad hladomornou v úrovni vchodu, si všimněte rozrušeného zdiva, podle mě zbytek malé klenbičky. Nahoru na vrchol věže mohlo vést točité schodiště, nebo možná jen žebřík, protože na nějaké schody je tam dost málo místa. Strůpek nad vchodem mohl být taky klenutý. Takže to nejspíše bylo tak, že ze vstupní místnůstky vedl klenbou poklop dolů do hladomorny, nahoru asi vedl jen krátký žebřík a nad další klenbičkou už mohlo začínat točité schodiště, ale vzhledem k faktu, že výš se to nedochovalo, je to jen hádání. Vidíme zbytek ostění vchodového portálu, prý tam má být i erb Kunštátů (na zámku Kunštát jsem byl), ale ten kámen se mi nepovedlo rozumně vyfotit. Ale každopádně je aspoň pořád na svém místě.
Takhle to vypadá za věží. Zachovaly se jen terénní pozůstatky a ty ještě nemusí být přesné. Pokud se hrad opravdu zbořil náložemi a pak se z něj dobýval kámen, mohl se jeho povrch úplně přeorat a pozměnit. Pokud terénní stopy dovolují nějaké závěry, vidíme, že věž, kterou mám za zády, stála na pahorku, odděleném příkopem od zadní části. Příkop se ale v levé části nad potokem, jeví jako nedokončený. Za tímto příkopem je velká lichoběžná prohlubeň, snad bývalý hradní palác (možná, asi).
To samé, trochu víc doprava. Vidíme zřetelně oddělení pahorku s věží, od zadní části. To celé z boku od vesnice obíhá příkop. Hrad je obíhán příkopem ze tří stran.
Přerušení valu směrem k vesnici. Možná byl rozkopán, kvůli lepšímu přístupu k dobývanému kamení.
Tady, blízko zadní části hradu, je val také přerušen.
Příkop v zadní části, bohužel zarostlý vegetací. Upřímně, už jsem spěchal na zámek Plumlov a trnul jsem, jestli někoho nenaštvu, že mu parkuju před domem, takže i přes pokušení do příkopu slézt a prozkoumat ho, jsem to neudělal. Pak jsem toho litoval, protože podle všeho hrad pokračuje dál. Je tam další nižší plošina, kde taky něco stálo.
Skály pod horním hradem. Z této strany to měl majitel hradu zajištěné. Jak už jsem několikrát psal, majitelé hradů na malých panstvích, často museli vzít zavděk tím nejméně špatným místem pro hrad. Pokud neměli panství kde byl vysoký kopec, nebo neměli příhodnou skálu, tak musela stačit ochrana jen z jedné strany. Ze zbylých třech musel stačit val a příkop. Díváme se na ostroh, na kterém stály oba Otaslavické hrady.
Za vytvoření toho skalního ostrohu, může tahle říčka. Miliony let tekla, až vybrousila tohle údolí. Z jejího pohledu, byl hrad Otaslavice jen kratičkou epizodou.
Plumlov, příjezd a parkování.
Příjezd do Plumova proběhl standartně, vysoký zámek byl vidět zdaleka, po chvíli bloudění jsem našel i jedno místečko na narvaném parkovišti. Zámek byl asi 200 metrů od náměstí, takže opět pohoda.
Někdo staví sádrové trpaslíky, někdo zámky.
Hlava rodu Lichtenštejnů, který byl sám architektem, nakreslil projekt obrovského zámku se 4 křídly. Kdyby někoho zajímalo, jak ke stavbě zámku došlo, zde odkaz na vědeckou práci, která se tím zabývá. Kdyby byl postaven, pak by se původní hrad Plumlov, tyčil na skále přímo na hradním nádvoří. Nebylo by to super? Představte si, že jste zámecký pán. Mrknete z okna na nádvoří a tam se tyčí romatický hrad. Jsou i tací, co si staví maličké hrady doma na zahrádce, jako okrasu. Tohle by mohla být velká frajeřinka. Jenže, nekonalo se. Synátor architekta nechtěl tatínka zklamat a tak váhavě dal povel ke stavbě, i když v ten projekt moc nevěřil. Ale nařídil přitom stavbu podstatně zjednodušit, aby nestála tolik. Plumlov stál úplně mimo zájem Lichtenštejnů, nikdy na něm nesídlili, leda vyjímečně, když občas cestovali kolem. Byl to příliš drahý špás, stavět si tak obrovský zámek jen pro legraci. Prostě, otec se synem se nepohodli a stavba se zastavila ve čtvrtině. K dovršení potíží, zámek a hrad poškodila vichřice a vážně se uvažovalo, že se zámek strhne. Nakonec se tak nestalo, ale aby se ušetřilo na údržbě, byl do základů zničen aspoň bývalý renesanční hrad. Jen velká skála na zámeckém nádvoří a pár zbytků zdí a kleneb, prozrazuje, co tu kdysi stálo. Obrovská škoda. Mnohem raději bych navštívil ten hrad na skále. Jenže jeho hmota se s mou přítomností neprotnula v časové rovině, už je tam jen vzduch.
Pohádkové fiasko, aneb: Mě není pět!
Z návštěvy zámku, jsem bohužel neměl absolutně nic. Z nějakých záhadných důvodů, se na zámku dělaly prohlídky POUZE pro malé děti. Podcenil jsem přípravu. Sice jsem se díval na otevírací dobu a akce co se tam konají, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že se normální provoz zámku kvůli tomu úplně zruší. Ach. No tak jsem si koupil lístek aspoň na tuhle show v domnění, že to nějak přetrpím a budu se místo toho věnovat zámku. Omyl, velký omyl. Vstup do první komnaty, hraná scénka pro prťata, deset minut tam stát jak debil, když mě to nezajímá a dívat se na holé zdi. Aspoň, že tam měli vystavené velmi zajímavé novodobé fantasy obrazy, i když kus stál 50 klacků. Hmmmm. Další místnost, to samé. A další a další. Hodina pryč, konečně. Vážení návštěvníci, děkujeme za návštěvu, to je vše. Ach Bože, díky, že už to utrpení mám za sebou. Nemuselo to být špatné, vzpomínáte na soutěž O Poklad Anežky České? Hrané historické scénky, v původním prostředí, v původních kostýmech, podle skutečných událostí. Pro mě osobně zajímavé velmi. Ovšem z pohádek, pověstí a naivního moralizování, už jsem vyrostl. Ze zámku jsem odcházel totálně znuděný, s pocitem naprosto vyhozených peněz, promarněného času a s bolavýma nohama. Ještě, že jsem měl špunty do uší, které s sebou neustále prozíravě nosím. Naprosto netvrdím, že hráli špatně. Hráli dobře, nepochybuju, že pro děti to může být zábava, ale tyhle pohádky jsem v televizi viděl aspoň 10x. Nic pro dospělého se zájmem o památky. Tohle je dost smutné napsat. Byl jsem na zámku Plumlov, ale není tam NIC pro dospělého se zájmem o památky. Bylo FAKT nutné kvůli tomu zabírat CELÝ zámek? Nestačilo by to zahrát v jedné dvou komnatách, nebo rovnou na nádvoří? Musel se kvůli tomuhle zabírat CELÝ zámek a rušit běžné prohlídky? Takže pozor, důrazně varuji. Pokud se chystáte na Plumlov, zjistěte si napřed, jestli tam zase nepořádají něco podobného a pokud ano, pak dále od zámku dále, ať vás nestihne pohádkové divadlo pro prťata nenadálé. To neplatí, pokud jdete na hrad s malými dětmi. Pak právě naopak.
Kašlu už na zámky (asi).
No, abych si spravil chuť a protáhnul tělo, obešel jsem zámek dokolečka dokola. Radím jít při pohledu k bráně doprava, dostanete se tak až k zadní části vysokého zámku s výhledem na přehradu. Doleva to sice jde taky, přes spadlý plot, ale dál je to tam silně zarostlé, hotová jungle. Kolem zámku vedou pěšinky a pod zámkem nějaká zpevněná polní cesta, viděl jsem tam jezdit lidi na kolech. Teď mě tak napadlo. Já už jsem na zámku kdysi dávno byl, to byl ještě nepřístupný a na nádvoří byl les kopřiv. A taky jsem ze zámku v podstatě nic neviděl, jen jsem ho obešel kolem dokola. Hmm, historie se ráda opakuje. Uvidím já sakra někdy ten zámek pořádně zevnitř? Je mi líto, ale asi s těmi zámky definitivně končím, už toho mám dost. Už jsem se na zámkách spálil tolikrát. I ty Otaslavice mě bavily víc, než tohle. Nebaví mě stát v každé místnosti deset minut a poslouchat něco, co nemá smysl vykládat, protože to stejně obratem zapomenu a je celkem jedno, jestli je to divadlo pro děti, nebo výklad z jakého století je která váza. Proč ty zámky tohle dělají, takhle nudit a stresovat hosty. Nebylo by lepší hrad nebo zámek ukázat celý, nedělit ho na okruhy a poskytovat výklad jen na zeptání? Mě osobně nebaví nechat se vodit jak pes na vodítku a tlačit se s 30 dalšíma lidma, přes které stejně nic nevidím a poslouchat výklad, který mě nezajímá. Dělají to špatně. Pokud to nebaví ani mě, fanouška historie, tak koho to baví? Chcete na zámku návštěvnost? Musíte na to jinak. Návštěvníci nepřišli kvůli průvodcům, ale kvůli památce. Památka je to, co je zajímá. Pokud už o něčem bude výklad, pak o něčem, co zajímá i laika. Historický bulvár? ANO! Pokud je pravdivý, ano.
Báje a pověsti
Naprosto netvrdím, že si mají vymýšlet nesmysly. Třeba že hrad postavili loupežníci na bráně pekelné a podobně. Upřímně, k smrti nesnáším pověsti. Ledaže by byly napsané čtivě, otimisticky a s fantazií. Sem tam se i takové najdou. Dokonce vlastním 3 velké knihy pověstí o hradech, ale jen proto, že tam jsou slušné staré obrazy hradů a zámků, které bych jinak tak uceleně nesehnal. Nenašel se ani jediný zámek, kde bych byl pověstí ušetřen. Naco mám poslouchat příběh, který se NIKDY NESTAL, nedává smysl a je celkově pahistorický. Pryč s pověstmi! Pryč se suchým výkladem, ať žije zábava! Ať lidi neodcházejí z hradů a zámků, jako by právě byli na koncertě Manowar (Cože? Už je konec? Ale já jsem si nic neužil!).
Jak to bylo kdysi.
Zámek a hrad Plumlov, když se ještě strmily k obloze svorně pospolu. Jak sami vidíme, bývalý hrad, později renesanční zámek, měl celoobvodovou zástavbu a přibližně čtvercový půdorys. Nad průčelím je věžička, vlevo z něj vystupuje nějaké křídlo, možná kaple? Hrad je opatřen mohutnými opěrnými pilíři uprostřed čela a v nároží. Kolem jádra hradu, je na násypech zbudováno vojácky přesné, obdélné, novověké opevnění s dělovými bastiony v nárožích. Autor: J.A.Delsenbach, 1720. Převzato ze stránek: hrady-zriceniny.cz, na zdroj odkazuju.
Všimněme si kostela na návrší, který dneska stojí v souvislé zástavbě. Podle toho, co se píše ve zmiňovaném vědeckém pojednání, které uvádím na začátku, autor projektu vůbec nevěděl, kde se zámek staví. Vytvořil prostě projekt a nazajímalo ho, kde zámek bude stát. Teprve po roce mu hlásili, že místo pro zámek bylo zvoleno špatně, že zamýšlený zámek se 4 křídly tam nejde postavit, protože překáží zámecká skála uprostřed, kterou by nešlo bez velkých nákladů odstranit. A že by se mělo přeložit ke kostelu. Architekt následně ostře vytknul stavitelům zámku nevhodně zvolené místo. Vypadá to, že tady opravdu levá ruka nevěděla, co dělá pravá.
Obrázek převzat ze stránek mapy.mzk.cz, na zdroj odkazuji. Převzato pravděpodobně z archivu Reichstadt Nürnberg. Autor: J.A.Delsenbach
Hlavní vstup do zámku.
Všimněme si vpadlin pro gotický padací most, zasypaného příkopu a zazděné branky pro pěší. Vstup do hradu byl pro majitele vždycky výkladní skříň jeho bohatství. Ale tohle byl později jen užitkový zámek, kde bydleli jen úředníci. Pro ně takový vstup stačil.
Jdete-li doprava, ocitnete se na pěšince, která vede kolem zámku. Cestička není nijak značená a trochu jsem se obával, že mě přijde někdo vyhodit, ale nestalo se.
Jdete-li od brány doleva, taky se dá, ale cestička tam postupně přechází v džungli. Tudy ne, přátelé.
Vkročíte-li do brány, uvidíte skálu, na které kdysi stál původní hrad, později přestavený na renesanční zámek, dneska úplně zbořený. Za skálou stojí torzo dosti zchátralého barokního zámku.
Výzdoba fasád zámku, byla kdysi nová, zářivá a barevná. Ovšem, kdeže ty loňské sněhy jsou, přátelé.
Poslední zbytečky bývalého hradu, na úpatí skály.
Zbytek klenby, na vrcholku hradní skály. Muselo to být zajímavé, na té relativně malé skalce stavět. Stavitel musel využít každého kousku místa.
Pohled z vrcholku hradní skalky ke vchodu. V pozadí kostel Nejsvětější Trojice. Podle serveru hrady.cz, kníže Lichtenštejn vážně uvažoval o zbourání kostela a stavbě zámku na jeho místě. Upřímně, bylo by to mnohem lepší. Kostel je sice v jádru renesanční (Zvláštní to věc. Renesanční kostely u nás, spočítáte na prstech, jak je jich málo. Uhodnete proč?), ale s tuctovým barokním kabátem, nebylo by ho snad taková škoda.
Jak už jsem psal, pokud zahnete před hlavní bránou doprava, dostanete se na lesní pěšinku ve svahu, která hrad obtáčí.
Vidíme vysoký zámek z boku, vedle něj nějaká nepravidelně oválná bašta, tak přelom 15. a 16. století a vedle ní zbytek dělového opevnění, ačkoli dneska má zazděné střílny a je silně zchátralé. Ale nevypadá to jako klasický pevnostní barokní bastion. Je to kamenné a vypadá to silně archaicky. Netroufnu si to určit. Že by to měli na svědomí už Pernštejnové na konci 16. století? Nebo až Lichtenštejnové, v 17 až 18? Netuším.
Dole přehrada Plumlov. Kdysi jsem tu kempoval, kemp je o dva kiláky dál, poblíž hráze.
Dole kolem zámku vede nějaká silnička, asi cyklostezka.
Zbyteček baštičky z přelomu 15. a 16. století, kterou bylo stavitelům během stavby zámku líto zbourat.
Nějaká zelenina na hradním kopci.
