07.06.2017 Zpět na hlavní stránku.
V čele hradu stála kulatá věž s břitem natočeným proti směru možného útoku (stejný je třeba na Veveří), za ním byl palác, obojí bylo spojeno hradbami, které věž v čele obtáčely a kopírovaly její půdorys, takže hradby tvořily další ostrý břit dole před věží. Hrad navíc nebyl odkázán jen na strmost svahů kopce, ale k jeho obraně přispívala i skála, která dala hradu jeho půdorys, hradby totiž vedly kolem dokola po této skále. Dneska skoro celá zmizela uvnitř paláce. Do hradního jádra se stavělo tak dlouho, až už nebylo kam a tak hradní palác překročil původní hradby na skále a začal doslova olepovat jádro hradu kolem dokola dalšími a dalšími komnatami, až v hradním paláci původní jádro hradu úplně zmizelo. Ano, doslova zmizelo. Pokud se pozorně podíváte, uvidíte dodneška, že původní hradní věž s břitem, která kdysi stála v čele hradu a neohroženě nastavovala svůj břit střelám, vykukuje z hradního paláce už jen špičkou střechy a původní hradní nádvoří, se zaplnilo stavbami tak, že dneska připomíná spíš studnu. Kolem dokola hradu vznikly terasy, vzniklé odkopáním hlíny od skály a srovnáním terénu. Tíha obrany už neležela na původní hradbě, ale na tomto parkánu. Aby byl tento druhý hradební okruh zpevněn, postavili proti vstupu vedle brány hranatou věž (dnes věž čtyř ročních období), která zastoupila už nefunkční bergfrit, ačkoli vlastně svou hmotou skoro nic nekryje. Ale jako vězení posloužila dobře. Trojúhelný hrad se pak ještě 2x rozrostl, napřed o už zmíněný barbakán a pak o první nádvoří s čelní baštou. Cílem bylo oddálit čelo obrany co nejvíce od samotného jádra hradu. Kolem dokola pak vznikly ještě obezděné příkopy a tím byl stavební vývoj hradu vlastně ukončen. Za třicetileté války byl 14. dní obléhán švédy a ostřelován z devíti děl. Obléhatelé se samozřejmě nenamáhali dobývat dělové bašty a ostřelovali z okolních kopců jádro hradu, přesněji věž čtyř ročních období, která měla jen dřevěný ochoz, takže jej snadno rozstříleli. Proto na věž dneska vede jen jeden můstek, ačkoli na starém vyobrazení jsou vidět dva.
Takto hrad vypadal v 17. století. Tento obraz je dodnes na hradě (barevný), ale jeho lepší fotku jsem bohužel nesehnal. Všimněte si, že celý hrad je důsledně obehnán obezděnými příkopy (to je ta nízká zídka) a na Věž čtyř ročních období vedly dřív můstky dva.
Pro srovnání současný stav. Obrázek převzat z info.bystricenp.cz, na zdroj odkazuji. Bohužel, lepší jsem nesehnal. Hradby, které vidíte na starém obraze, už se proměnily na hospodářské budovy, kopec je porostlý vysokým lesem a hranatá věž v čele hradu je díky švédskému ostřelování o patro nižší.
Parkoviště, ze kterého jezdí silniční vláček nahoru na hrad. 60kč za parking na celý den, to je fér. Jinde vás klidně stresují časovým lístkem, který dělá z turisty štvance. Místo aby si užil památku, pochodil po okolí, utratil peníze, tak se zbytečně stresuje, jestli se neopozdí na parkoviště, aby neměl nepříjemnosti. Prodávat na parkovišti časové lístky, třeba na hodinu nebo dvě, to je, jako byste turistovi řekli, "mrkni na hrad, nezdržuj se, moc neutrácej a VYPADNI co nejdřív, protože další zájemci o naše parkování čekají." Prostě ten celodenní chválím, jen by to chtělo lépe označit, že jde o parkoviště u Pernštejna. Vláček stojí taky 60kč, ale kdybych věděl, jak blízko hrad je, asi bych to nedal.
První obranná linie hradu, mohutná pozdně středověká bašta, obehnaná ještě druhým pláštěm. Stavba byla vyzbrojena hákovnicemi, střílen pro těžké kanóny jsem si tam nevšiml.
A jak vlastně proběhla cesta na hrad? V pořádku, nikde žádná uzavírka, nikde problém,když si odmyslím ježkocidu na silnicích. Po cestě jsem viděl minimálně deset přejetých ježků. K cíli jsem trefil prakticky bez navigace, jen jsem se předem mrknul, kudy pojedu. Před cílem jsem narazil na vzorně označené cedule ke hradu, které mě bezvadně vedly, ale už dopředu jsem tušil, že poslední kilometr bude nejhorší. A taky že byl.
Začalo to celkem nadějně, přímo přede mnou se objevil hrad na vysokém zalesněném kopci. Ale vidět hrad a dostat se na něj, jsou dvě různé věci. Hrad mi zase zmizel, jel jsem úzkými lesními údolími a přes stromy jsem prostě neviděl nahoru. Poslední cedule Pernštejn, ukazovala někam nahoru do kopce, navigace hlásila poslední kilometr do cíle a někde přede mnou za stromy ten hrad musel být. Ale cesta mohla klidně vést ještě spoustu kilometrů, mohla obcházet hradní kopec a pak se kilometry vracet, to člověk nikdy neví, kudy vede.
Jedu tedy podle cedule do kopce, vlevo vidím nějaké zákazy vjezdu a závory, jako někam do mafiánské vily. To přece nemůže být ono. Jedu, jedu, cedule přece ukazovala sem, ne? Ale už jsem kilometry daleko od místa, kde jsem hrad viděl naposledy, nejedu já někam do háje? Podle nejasného tušení, bych ho měl mít za zády, ne? Mám jet dál, než narazím na další ceduli? Nebo to mám otočit? Nebo se někoho zeptat? Ach jo, proč ten poslední kilometr cesty, je vždycky takový porod. Zastavuji, otáčím, vracím se, i když nevím jestli dělám dobře. Do mafiánské vily se pokoušejí dostat nějací motorkáři, ale nezdá se, že by je tam chtěli pustit. Možná je to kemp jen pro zvané, třeba pro holanďany. Už jsem tu kdysi tábořil, v jednom kempu pro holanďany, ale tam brali i nás místní. I v blízkém zábavním parku Šiklův mlýn jsem byl, mimochodem doporučuji. Když si odmyslím mračna dotěrných vos, tak je tam opravdu spousta atrakcí, každý si něco najde, velmi se mi tam líbilo. No, jednou cestou jsem přijel, jednu cestu jsem zavrhnul, i když cedule jasně ukazovala doprava, nezbývá, než zkusit tu poslední, ostatně i navigace ukazovala, že mám jet tudy.
Po sto metrech míjím nějaké velké hlídané parkoviště (to s tím vláčkem), ale nikde nápis Pernštejn. Co když auto nechám tam a pak zjistím, že hrad leží za dvěma kopci 5km odtud? A obsluha parkoviště si dá zrovna šlofíka a pak ještě cigárko a já tam zůstanu hodinu zbytečně trčet? No, pojedu ještě kousek, to mě už nezabije. Těsně u hradu, právě tam, kde je nejvíc potřeba jasné označení, které dovede autoturistu tam kam je potřeba, nikde ani cedule, ani lísteček, ani náznak. Jak já tohle nesnáším. Jedu další kilometr, jsem ve vesnici Pernštejn, vidím tam nějaké pozůstatky starších staveb (bývalé panské zahrady), ale hrad není za lesem vidět a jsem čím dál zmatenější.
Na konci obce konečně cedule ke hradu, ale se zákazem vjezdu. U cesty parkuje pár aut, ale stojí tam značka, která vzdáleně připomíná autobusovou zastávku, chvíli váhám, jestli to mám risknout a hodit tam auto taky. Nakonec se rozhoduji, že auto hodím na placené parkoviště a půjdu pěšky, hlavně že vím, kde přibližně jsem. Na parkovišti jsem si z automatu vzal lístek, zaparkoval a šel rekognoskovat terén. Ve stánku jsem si dal párky s křenem a hořčicí. Prodejce se mě zeptal kolik, říkám dvakrát. Cena se mi zdála celkem vysoká, ale co, je to jednou za čas. Až pak jsem zjistil, že jsem si objednal omylem dvě porce. Během pojídání jsem si všiml, že na protější straně silnice je cedule na hrad Pernštejn, ovšem viděl bych ji, jen kdybych nehleděl na parkoviště, ale na opačnou stranu.
Během jídla se z hradu (jak mi už došlo) vrátil silniční vláček, který tam převážel lidi. Stihl jsem to akorát, takže nahoru jsem jel jako pán. A co byste řekli - vjezd do té mafiánské vily, se zákazy vjezdu a závorami, je právě TEN vjezd na hrad. Takže poslední turistická cedule ukazovala v podstatě správně, až na to, že se tudy autem na hrad nedostanete. Když jsem jel kolem poprvé, kdybych pořádně napnul oči a díval se vlevo, viděl bych mezi stromy prosvítat čelní baštu hradu. No, pozdě bycha honit, auto si už hoví dole na parkovišti. Poslední opatrné kodrcání vláčku na hrbolatém mostě a jsme tam. Proti nám se tyčí zřícenina široké pozdně gotické bašty.
Na hradě jsem už kdysi dávno byl se školou a pamatuju si, jak mi přišel OBROVSKÝ. Ale dospělý člověk vnímá ty rozměry jinak. Za baštou, která je přístupná a je tam docela pěkné posezení, je první nádvoří s restaurací a záchody. Za ním je další pozdně gotická bašta, ale tentokrát určená pro těžké kanony, tzv. barbakán. Za ním je pak pokladna.
Ani Pernštejn se bohužel nevyhnul nešvaru poslední doby, kterým je rozdělování hradu na několik prohlídkových tras. Proč hrad ukázat najednou, když můžem ten samý hrad prodat třikrát, že. Pamatuju si, že jako dítě jsem z hradu viděl víc, byli jsme i v podzemí v hladomorně, ve sklepeních, atd.
Přijel jsem na hrad asi v jednu, prohlídka měla být ve 14:20, což mi nevadilo, na hradě je hned několik muzeí, přístupných zdarma v ceně lístku. Když už se pomalu schylovalo k prohlídce a byl jsem už na zadním nádvoří, kde si nás měla vyzdvihnout průvodkyně, zákon schválnosti zafungoval a mě se začalo chtít na malou.
Vracel jsem se ve svých stopách a hledal záchod. Ten nikde. Zeptal jsem se v prodejně suvenýrů "Jo, záchody tu nemáme, to musíte dopředu." Letím do pokladny, kde tam mají záchod, "ten tu není, to musíte na první nádvoří." Šest minut do začátku prohlídky, jsem u pokladny na druhé straně hradu a mám jít hledat záchod na prvním nádvoří. Než ho najdu, než oběhnu celý hrad zpátky na místo, hmm. Počítám, že to asi nestihnu. Co se dá dělat, musím to 70 minut vydržet.
Spěchám zase zpátky, přicházím právě včas. Napřed jsme vyzváni, abychom si uložili své batůžky do úschovny, protože chodby jsou úzké a na zdech jsou vzácné nápisy, které by se mohly otíráním poškodit. Předchozí výprava tam jeden batůžek zapomněla, nevědělo se čí to je, asi se to nijak neeviduje a počítá se s poctivostí lidí. Pak jsme vyrazili po nepříjemně vychozeném dřevěném schodišti plném suků nahoru do paláce.
Ačkoli Pernštejn patřil jednomu z nejbohatších rodů v zemi, přeci jen se na něm už hodně podepsal zub času. V 15. století katastrofálně vyhořel, takže památek na středověk, je na hradě překvapivě málo. Komnaty jsou většinou čistě vybílené, což bylo v těch dobách téměř nemyslitelné. Na hradě je překvapivě tma a chladno a celkově by se mi takovéhle bydlení moc nelíbilo. Těžko říct, jak takové bydlení kdysi skutečně vypadalo. Dnešní hrad je zvenku poněkud odpudivý, už by to chtělo nové fasády.
Hrad vznikl ve druhé polovině 13. století, jako šlechtický hrad pánů z Medlova, kteří dříve sídlili na jiných hradech a psali se po nich. Nicméně Pernštejn (zkomolenina z německého Barenstein - Medvědí Kámen)se stal jejich rodovým hradem, po kterém se začali psát všichni příslušníci rodu a psali se po něm až do jeho vymření v sedmnáctém století. To už jim hrad nepatřil, byl nuceně prodán pro dluhy.
Pokud se divíte té podivné střeše, asi rekonstrukce. Hrad sice před několika lety částečně vyhořel, ale v jiné části. Naštěstí to nebylo tak fatální jako na Krásné Horce, která díky tmavším spoluobčanům vyhořela komplet.
Jak vidíte, kdysi tady byl padací most přes příkop, který zapadal do vpadliny v bráně. Dochovaly se i otvory s kladkami pro jeho vytahování, ale kde je dneska konec mostu i příkopu.
Neskutečně hrbolatá cesta ke hradnímu jádru. Doslova o zlomení kotníku. Těm slečnám v elegantních botkách nezávidím.
Jo, přesně tahle brána a to co je za ní, vyhořelo. Ale už je to zase obnoveno.
Hrad měl štěstí. Požár naštěstí nepřeskočil na hradní palác. To by byla tragédie. Místo něj vyhořely jen barokní užitkové budovy, kterých zase taková škoda nebyla.
Tohle jsou ty obezděné příkopy. jejich zídka přesahuje terén, aby nebylo tak lehké do nich slézt. Nepřítel napřed musel přelézt tu nízkou zídku, pak z ní spustit žebřík dolů a slézt po něm a pak ho napadli hlídací psi, kteří v příkopu pobíhali a byl ostřelován z hradu. Teprve ze dna příkopu mohl přistavit žebřík ke hradnímu jádru. Příkop měl prostě překážet a zpomalovat útočníkovi cestu ke hradu a to dělal velmi dobře.
Zejména, když přístup ke hradbám znesnadňuje i skála.
Po tomto krytém mostku jsem s výpravou šel. Celkem nepříjemný pocit, že pod vámi je taková hloubka.
Hradní paláce jsou olepeny arkýři z bílého Nedvědického mramoru. Opravdu to je středověké a původní, žádný romantizmus.
Jižní strana hradu s reprezentačními sály.
Tudy si nás odebral průvodce, tady se čekalo na prohlídku.
Přízemní barokní kaple.
Která nahradila původní gotickou, nahoře v paláci. Ono se po rovince do kaple přece jen chodí líp.
