21.12.2014 Zpět na hlavní stránku.
Zapomenutý hrad Ranšperk, Břestecká skála.
Pohoří Chřiby na Jižní Moravě, má velmi dobré turistické značení.
Někdy je toto značení až tak důkladné, že se stane přímo zbytečným a odchází s hanbou na smetiště dějin.
Mým cílem jsou pozůstatky hradu Rabensberg v obci Vřesovice, jehož jméno bylo místními obyvateli zkomoleno na Ranšperk. Tudy na hrad.
Cesta na hrad od Vřesovic. Vlevo je vidět hradní kopec. Hrad vznikl pravděpodobně ve 14. století a nejspíš nepřežil 15. století, protože se tehdy pořád válčilo. Snad byl dobyt a zničen husity z Nedakonic, při jejich tažení proti Cimburku a poustevně Svatého Klimenta, ale jistě se ví jen to, že roku 1461 se ves Rabensberg těsně pod hradem (dnes součást Vřesovic) uvádí jako pustá.
Ze zadní strany, je hrad téměř nedobytný.
Hrad se na mnoho staletí úplně vytratil z povědomí lidí, nikdo o něm nevěděl. Teprve v roce 1983 byl zase objeven (jméno objevitele bych rád uvedl, ale neznám ho.)
Ke skále je přizděn kdysi výstavný a velký slovácký sklep (to je místní specializovaná stavba, určená na juchání, družbu a popíjení vína, obvykle pomalovaná moravskými motivy) Sklep je dnes v dezolátním stavu, stejně jako celá moravská národní tradice, která na vesnicích pomalu zaniká a kterou oprašují už jen nadšenci (většinou) z měst, viz třeba Slovácký Soubor
Kolem celého hradu je pruh srovnaného terénu, kde stál první pás opevnění, snad palisáda. Bylo důležité mít kolem jádra hradu nějaký plot, aby byl nepřítel zdržován a aby měli kde pobíhat hlídací psi.
Pohled na hradní jádro zezadu. Vyvýšený pahorek nesl nějakou obrannou stavbu, možná čtverhrannou věž, nebo malý obdélný palác. Za ním (blíže k nám), snad mohlo být nějaké ohrazené nádvoří. Pahorek je evidentně nasypán uměle a buď nesl lehčí stavby na svém vrcholu, nebo je sám zbytkem stavby. Ale hrady a tvrze s malým centrálním, uměle nasypaným pahorkem, jsou v kraji zdejším obvyklé, viz třeba Nechvalín.
Pod hradním jádrem, byl z této strany minimálně dvojitý pás nějakého opevnění, po kterém nám tu zbyly jasné terénní stopy.
Klub českých turistů se o hrad stará slušně. Náletové klestí vyklučeno, hrad popsán. Ale co tady zase dělají ty stromy? Proč sázet stromy na památce? Orá snad někdo na nádvoří Karlštejna traktorem?
Nejvyšší část hradu, centrální pahorek zboku. Kolem něj vede příkop a val. Toto bylo kdysi čelo hradu, které mělo zastavit hlavní nápor nepřítele.
Centrální pahorek z boku, z větší dálky.
Úzké čelo hradu z většího odstupu. Je vidět val kolem centrálního pahorku a druhý val, který z nějakých důvodů obíhal jen jednu stranu hradu.
To samé více doleva.
To samé více doprava. Odtud přichází přístupová cesta z Vřesovic.
Pohled na čelo hradu více zboku. Je vidět, jak dvojitý val a příkop obtáčí levou stranu hradu. Není mi úplně jasné, proč této straně, kde je hrad chráněn opravdu strmým srázem, věnovali tolik pozornosti.
Pohled z nejvyššího pahorku v čele hradu na předpolí. Obávám se, že obléhatelé měli z vyvýšeniny před hradem, obránce jako na dlani. Nicméně takovéto řešení bylo ve středověku obvyklé. Třeba takové Malenovice nebo známý Karlštejn postavili přímo pod kopcem. A nebyla to nějaká naše specialita, takhle stavěli i jinde, viz třeba rakouské hrady Katz, nebo Krämpelstein
Pohled z nejvyššího pahorku v čele hradu více vlevo, na přístupovou cestu z Vřesovic.
Mělký příkop mezi jádrem hradu a jeho zadní částí.
Od zadní části hradu, kopec přechází v úzký a dlouhý, strmě klesající skalnatý hřeben.
Je to pořádný sešup, až k silnici po které jsme ke hradu přišli.
Když říkám, že hřeben kopce od zadní části hradu strmě klesá, myslím tím opravdu strmě. Ale výhled na svoje poddané, měl hradní pán pěkný. Škoda, že středověk asi neznal dalekohled, hned by viděl, kdo z nevolníků se fláká. Hradní kopec byl ve středověku samozřejmě prost jakékoli vyšší vegetace. Stromy ani keře kolem hradu nesměly růst - hradní kopec byl naprosto holý a zatravněný. Trávníky pěstované celá staletí, kam se na nás hrabali angličani. Ovšem pak to všechno zaniklo a zarostlo.
Protože jsem ještě neměl dost, zajel jsem si na Buchlov, trochu se projít po okolí. Zde pohřební kaple pánů z Buchlova.
Vchod do kaple svaté Barbory. Letopočet nad vchodem řadí stavbu do doby barokní.
Od kaple svaté Barbory po zelené značce pořád dolů. Evidentně jsem si těch strmě klesajících skalnatých hřebenů ještě neužil dost. Cestu bych nedoporučil méně zdatným chodcům, je opravdu strmá. Ti mohou jít raději po červené, dojdou na stejné místo, jen půjdou vedle kopce a ne po jeho hřebeni. Zvířata v dálce jsou jen ze dřeva.
Po cestě jsem míjel zajímavé skalní útvary.
Tyhle skalní schody jsou zleva evidentně uměle odkopané. Jako by tu kdysi něco bylo (nebo se hradní pán z Buchlova bavil). Nevím proč, ale Chřiby a jejich okolí, jsou doslova poseté hradisky a starými pohřebišti z různých dob. Kdysi tu bylo nějaké opevnění na skoro každém strmějším kopci.
Poslední úsek cesty, byl doslova o hubu. Strmé skály chyby neodpouští. Pod Břesteckou skálou je restaurace s lidovými cenami, spokojenost, doporučuji. Poblíž je i krátký lyžařský vlek, kdyby byl sníh. Stmívá se, je čas vyrazit zpět. Ale po zelené už zpátky nejdu ani za nic. Půjdu hezky po relativně rovné červené.
A sakra. Na tomhle místě jsem už byl a vypadalo to teda jinak!
Vypadalo to takhle!
Jen cedule s bláboly o okolním unikátním bukovém porostu, hlídá tuhle spoušť. Co je to za ceduli, když ani stromy neuhlídá. Ale zase na druhou stranu, to je dřeva na topení co? Srdce každého majitele krbových kamen, by zaplesalo. Zajímavé odkazy:
Kolegové turisti.
hrady.cz Ranšperk
chriby.page.tl
hrad-buchlov.cz
Hospoda pod Bresteckou skalou