18.11.2017 Zpět na hlavní stránku.
Kdysi jsem na hradě byl, ale to se smělo ještě zajet přímo ke hradu a zaparkovat vedle hřiště. Dneska je tam zákaz vjezdu a je dost mizerně vidět. Jen díky tomu, že jsme nechtěli trápit auto do kopce, jsme nedostali pokutu. Přímo za námi totiž zrovna jeli policajti a zákaz vjezdu nebyl z našeho úhlu vůbec vidět. Vlevo vedle nás, je vidět stolová hora, prostě hora s useknutým a plochým vrcholem. Podobné jsou v jižní Americe, ale ty mají obrovské převýšení, klidně i pár set metrů a jsou absolutně nepřístupné díky strmým skalám. Díky tomu mohl spisovatel Arthur Conan Doyle (ano, přesně ten, co napsal příběhy o Sherlocku Holmesovi) napsat svůj román Ztracený Svět, ve kterém na vrchol jihoamerické stolové hory umístil dinosaury, kteří tam měli přežít zkázu, odděleni od ostatních zvířat. Na naší stolové hoře samozřejmě dinosauři nežijí, a dostat se tam dá celkem snadno, buďme rádi za ty naše malé moravské poměry. Jinak jsme na Pálavě, což je takový malý kousek Rakouska u nás, s vápencovými skalami a vinohrady, celkem romantika. Pálava jde velmi dobře vidět i z velké dálky, můžete si jí všimnout i na 50 a víc kilometrů a na jih od Brna slouží jako takový orientační bod. V okolí je přehrada, na které jsem kdysi dávno dokonce řídil půjčenou plachetnici, ale už je pěkná zima, takže od vody jdu radši dál. Popelnice v popředí není známka pop-artu, ale jen a jen moje lenost kvůli fotce trochu popojít.
Hmotová rekonstrukce hradu podle M.Plačka. Autor kresby P.Šimeček. Převzato ze stránek castles.cz, na zdroj odkazuji. Opět, je to jen představa, nutno brát s rezervou. Hrad tak mohl, ale taky nemusel vypadat. Na hradě se natáčelo i pár filmů, například Třetí skoba pro Kocoura
Všimněme si zvláštní ležaté střílny, která je asi jediným architektonickým článkem, který se na hradě dochoval a taky toho, že před čelem hradu stála nějaká úzká budova, nejspíše schodišťová věžička, sloužící k propojení pater hradu.
Stavitel hradu důsledně kopíroval terén, nic jiného mu ani nezbylo. Hradba je zalomená a její nároží je armované velkými kvádry. Je možné, že zalomení hradby sloužilo k lepšímu postřelování prostoru před vstupní brankou. Pokud se vám zdá, že místa je na skále dost, je to jen optický klam, protože mezi skálou na které stojím a jádrem hradu, je úzká, ale hluboká průrva. Nízká hradba, která vypadá jako opěrný pilíř, je asi konzervovaný zbytek hradního parkánu, který nejspíše kryl přístupové schodiště. Brána nemohla být jinde, než v té scházející zřícené části zdi a parkánová hradba ji kryla. Všimněte si velmi zřetelného vrstvení zdiva do pruhů, které dodnes jasně vystupují.
Další nároží hradu má armování velkými kvádry jen od půlky nahoru. Pokud vidím správně, je spodní část tohoto nároží novodobá rekonstrukce. Prostě se to asi utrhlo a muselo to být dozděno. Ale scházející armování nároží je jinak celkem častým jevem, kamenická výzdoba byla drahá a často se nahrazovala jen fake kvádříky, plasticky vyvedenými z malty.
To je ta průrva ve skále, o které jsem už psal. Hrad se nachází na třech vápencových skalách, které jsou od sebe odděleny dvěma takovými průrvami. Skála na které stojím, nenese na první pohled žádné stopy po zdivu nebo valech, ale nějak obranně využitá být musela, protože strž mezi skalami je uzoučká a hradu odtud hrozilo ostřelování.
Interiér hradu se tady zužuje do úzké chodby, ukončené nejspíš nikoli okny, ale portály, které asi vedly do schodišťové věžičky, která spojovala patra. Dole se zachoval zbytek valené klenby, nahoře taky vidím nějaký skromný pozůstatek, možná taky klenba.
Výhled z čela hradu, pěkná výška. Naproti hradu je nějaké letní jeviště a dole ještě hřiště. Proč mám zase prst v obraze, no, nemůžu za to, jak číňani vyrobili můj Huawei. Pokud by někoho zajímal letecký pohled na hrad, můžu posloužit cizím videem.
Interiér opačné strany hradu. Pokud se divíte jedinému oknu, bylo to asi z obranných důvodů, tato strana byla přístupová a tudíž nejohroženější. Zeď s tímto oknem tedy vedla přímo na hradní nádvoří. Z hlediska obranného bylo to okno přímo přehnaný luxus na úkor obranyschopnosti. Hradní pán chtěl mít nejspíš přehled o tom, kdo mu chodí po nádvoří a taky chtěl mít výhled na hradní cisternu. Ve středověku bylo nejspíše zamřížované, nebo je rovnou novověké, protože mi tam moc nedává smysl. Okno je už minimálně jednou konzervované, soudě podle hladšího zdiva kolem něj - kdo ví, jak to opravdu vypadalo dřív. Většina oken asi vedla nad druhou skalní průrvu (vlevo), kde je nemohlo nic ohrozit, leda by útočníci uměli lítat. Nicméně, tato zeď (asi) s okny doplatila na nižší pevnost a dodneška se nedochovala, úplně se zřítila. Na protějším skalisku stála druhá část hradu a nehrozilo odtud žádné nebezpečí. Tím směrem také (asi) vedl most, který obě skaliska spojoval, protože třetí skalisko nemá jinak spojení s okolním terénem.
Tohle je pohled na třetí skalisko, kde jasně vidíme zbytek kamenné stavby neznámého vzhledu a účelu. Dochovaly se jen zbytky základů. Tato část hradu byla nejlépe chráněná a naprosto nepřístupná, na vysoké skále. Protože se z ní skoro nic nezachovalo, můžeme jen hádat, jakou měla důležitost. Je možné, že právě tam stála hlavní obytná budova hradu. Proč by hradní pán utrácel peníze za opevňování nepřístupné skály, kdyby s ní neměl větší plány? Mě osobně by celkem lákalo mít palác radši pěkně v bezpečí. Zachovaná část hradu na střední skále, by pak plnila jen funkci opevněné vrátnice a brány a kryla by svou hmotou zadní skalisko. Ale jak to bylo doopravdy, dneska už nezjistíme.
Ve skále je něco jako polojeskyně, nad tím vidíme beztvarý zbytek hradby s vypadaným lícem, už by to chtělo zakonzervovat.
Jako by tou skálou projel šinkansen.
Skoro panoráma. Koukám vpravo na přehradu.
Koukám na střed, v dálce je vidět vrchol Pálavy a vedle něj v dálce zřícenina královského hradu Děvičky. Tam jsem kdysi dávno taky byl, ale fotky bych musel oskenovat, používaly se ještě normal filmy a analogové foťáky.
Koukám vlevo, zase je vidět přehrada. Jo, je to fakticky velká přehrada. Mohli si ale dát komunisti práci a pokácet v ní před zatopením ty stromy, co trčí z hladiny.
