28.05.2018 Zpět na hlavní stránku.
Můj původní plán byl, jet na zámek Letovice, ale po příjezdu na místo bylo zavřeno. V pondělí tam mají zavřeno, kdyby to někdo nevěděl. Já jsem to nevěděl. Známý se kterým jezdím po těch vejletech, měl prostě volno jen v pondělí. Zavolal jsem na číslo správy hradu, ale nepotěšili mě, zavřeno je a bude. Kolega turista dostal svou obvyklou depresi, když něco není podle jeho představ, já jsem byl v klidu, cesta je cíl. Nemají otevřeno dneska, super, aspoň se nechám překvapit někdy příště. Šli jsme tedy do Letovic do města a slečna v obchodě s kebabem nám poradila, že asi 20km odtud je hrad Svojanov a měl by mít v pondělí otevřeno. Měl jsem zato, že se spletla, nevěřil jsem že by byl tak blízko. MapFactor s free OpenStreetMaps bohužel neumí hledat hrady a našel nám Svojanovy dva, jeden 20 a jeden 50km daleko. Nezbylo, než nasadit Sygic, který hrady hledat umí. Ten potvrdil, že hrad by měl být cca 20km. Bylo to pro mě překvapení, že je tak blízko Letovic. Koneckonců, Svojanov je i známější, než Letovice a jede se k němu krásnou přírodou, kolem nějakého jezera. Rád vezmu zavděk tímto náhradním cílem.
Ačkoli byl hrad Svojanov mimořádně významný a byl hradem českých královen, je docela malý. Návštěvník by neměl problém, prolézt ho od sklepa po půdu tak za 20 minut. To ale nebrání současnému majiteli, městu Polička, aby hrad nerozdělil na 3, slovy TŘI (!!!) návštěvní okruhy. Koupil jsem si rovnou okruhy A a B, abych něco užil. Okruh A, projdete pár sklepů pod palácem, v jednom je instalovaná fake mučírna (na hradě se útrpné právo nevykonávalo), ze které měly největší radost děti, které se ochotně nechávaly vsazovat do klecí a klád a natahovat na skřipec. Převážná část prohlídky se ale sestávala ze souvislého pásma pověstí o hradu. Nemusím asi psát, že pověsti mě mírně řečeno nebaví. pak jsme šli do domu zbrojnošů, což je v podstatě renesanční ubytovna pro hradní posádku, s obnovenými trámovými stropy. Jediná zajímavá věc pro mě, byla v posledním patře, kde je výstava papírových modelů hradů a zámků. A... konec prohlídky, děkujeme za návštěvu. No nevadí, tak snad trasa B bude zajímavější. Potíž je v tom, že hradní palác, ačkoli je v jádru středověký, byl silně přestavěn na novodobý empírový zámek a prohlídka se skládá převážně z vyprávění o místních záhadách, duchách a strašidlech. Ono to do značné míry svádí, protože na hradě se údajně opravdu ženská kostra zazděná do hradby našla. Byla to pravděpodobně Kateřina ze Šelmberka, zaživa zazděná pro nevěru. Přesto si troufnu říct, že strašit dospělé lidi nějakými duchy, krvavými otisky dlaní, mrkajícími babičkami na obraze, atd. je mírně řečeno zvláštní a nelíbilo se mi to. Kdyby měl zůstat duch po každém, kdo někde zemře hroznou smrtí, tísnil by se zástup duchů na každém metru čtverečním. Každá smrt je hrozná a není potřeba tím strašit lidi. Nejvíc se mi na celé prohlídce líbil její závěr, kdy nás pustili do zřícenin renesančního čelního paláce a mohli jsme si vylézt na věž. Nezachovalo se žádné vyobrazení hradu z doby, kdy byl ještě nezřícený, bohužel. O jeho historii, která je chronicky známá, psát nebudu, bylo by to nošení sov do Athén. Na hradě se odehrává děj knížky pro děti Tajemný Hrad Svojanov kterou napsal Bohuslav Březovský a kterou jsem kdysi četl.
Model hradu uvnitř paláce. Převzato ze stránek zschocen.cz Krásný renesanční zámek, člověk může jen litovat, že to vyhořelo. Kdyby se dochoval v této podobě, žádný návštěvník by nelitoval prohlídky. Na hrad se díváme zezadu.
Zřícenina hradu zespoda z vesnice.
Hrad byl vystavěn v raně gotickém slohu kolem poloviny 13. století. V čele stála kulatá věž z čelním břitem, po kterém sklouzávaly střely obléhatelů, za věží stál palác. Od věže proti vstupu stála 8 metrů silná plášťová hradba, která obepínala nádvoří. Hrad měl více méně kruhový půdorys. V pozdní gotice dostal další hradební okruh pro palné zbraně, který vidíme v podobě už přestavěné na patrovou hospodářskou budovu s bránou v čele hradu.
Později byl přestavěn na opravdu krásný renesanční zámek, odtud jsou zbytky renesančních sgrafit na čelní hradbě, i velká okna ve zřícenině paláce. V roce 1569 vyhořel. Někde je uvedeno, že byl renesančně přestavěn před tím požárem, jinde zase, že až po něm. Tak nevím.
Po dalším vyhoření hradu roku 1842, už byl obnoven jen částečně a jeho palác byl upraven do podoby empírového zámečku. Zbytek hradu byl ponechán ve zřízeninách.
Empírový, v jádru ale středověký palác.
Renesanční brána, vylámaná v obvodové hradbě někdy v 16. století.
Zbytek velkých renesančních oken ve zříceninách čelního paláce.
Cesta na věž.
Přízemí věže, ve středověku využívané jako tuhé vězení. Koho tam jednou spustili, ten měl opravdu velký problém. Aby se vězeň nemohl úzkým prostorem nějak vyšplhat nahoru, byl dole obvykle ještě připoután za krk do želez. Taková železa i s řetězem, se našla třeba na hradě Kumburk. Dole bylo samozřejmě vlhko a teplota se držela v létě i v zimě nízko. Dlouhodobější pobyt pro vězně znamenal prochlazení a trvalé podlomení zdraví.
Větrací okénko ve věži.
Výhled z věže na městečko. Právě tam dole prý vypukl v 16. století onen ničivý požár, který zasáhl i hrad.
Tak vysoko na kopci a pěstují tam řepku.
Pohled na předhradí.
Kopce v okolí hradu.
Pohled na střechu věže.
Břitová věž a zřícenina renesančního paláce.
Nějaké skály v okolí, po cestě ke hradu.
