27.07.2020 Zpět na hlavní stránku.
Cesta proběhla standartně, Na dálnici se mi povedlo zabloudit cestou tam, i zpátky. Nemám problém se vymotat ze spleti okresek třetí třídy, ale dálnice, to je pro mě předpeklí satanovo. Těsně před cílem jedna uzavírka v nějaké vesničce. Neříkal jsem už aspoň 5x, že si musím koupit automapu? Obvykle se prostě vydám naslepo a ono to nějak dopadne, zatím jsem se vždycky z uzavírek a objížděk vymotal. Cestou jsem si na dálnici všiml dlouhé nahnědlé čáry napříč přes silnici. Nějaký motorkář se tam asi prolítnul vzduchem a jeho tělní tekutiny opatřily silnici novým dopravním značením. Muselo to být celkem nedávno. Na zpáteční cestě se vyskytly dva nepěkné případy. Poprvé v životě jsem viděl vybržďovače. Naštěstí jen ve zpětném zrcátku. Za mnou jela Škoda Octavia a za ní nějaké tmavé auto. To se pokusilo předjet, ale Škodověnka vyhodila blikače a bezdůvodně najela do levého pruhu. Prostě mu zablokovala cestu. Chvíli si takhle hráli na blokovanou, ale škodověnka, milé děti ho nepustila. Pak ten v tmavém autě usoudil, že má co do činění s magorem a delší čas se o předjetí nepokoušel. Pak nám to oběma "nandal" v obci a vítězoslavně nás předjel. Upřímně, oba to byli pěkní magoři. Další případ, jedu z kopce na pohodu, asi stovkou, najíždím do mírné, ale nepřehledné zatáčky a najednou koukám, že mě předjíždí škodověnka felicia combi na plný kotel. Málem na mě šáhla smrt. Kdyby mu tam něco vyjelo z protisměru, smete jeho i mě. Dupnul jsem na brzdu a magora urychleně pustil, ale co to mají škodovkáři za psychický blok, že všem okolo musí pořád něco dokazovat? Kdykoli vidím nějaké prase na silnicích, skoro vždycky škodovka. Mám dojem, že vlastnictví škodovky je už skoro psychologická diagóza.
Zámek Brtnice byl původně středověký hrad. Páni z Valdštejna si ho postavili potom, co jejich hrad Rokštejn dobyla vojska města Jihlavy. Jihlava si udržela čistě německou a katolickou populaci až do novověku a dokonce za to dostala vyznamenání i od pana Hitlera. Takže když se páni z Valdštejna dali k husitům, nevzali to měšťané z Jihlavy nijak sportovně, protože v těsném sousedství města měli rázem nepřátele. Když se navíc panstvo začalo angažovat v přepadání kupců a dokonce si dovolili (neúspěšně) přepadnout i samotné město, ztratili Jihlavané trpělivost a Rokštejn oblehli. Hrad sice ještě nezanikl, ale jeho zjevné obranné nedostatky a odlehlost od větších měst zapříčinily, že si páni z Valdštejna založili hrad nový, přímo ve svém městečku Brtnice. Městu Jihlava se to ani trochu nelíbilo, protože Brtnice byla dokonce blíž, než Rokštejn. Chtěli se zbavit nepříjemného souseda a místo toho se soused přestěhoval blíže k nim. Jihlava napsala dopis správci Moravy, Albrechtu Habsburskému, úhlavnímu nepříteli husitů a žádali ho o zboření hradu Brtnice. Ale protože zámek dodneška stojí, je celkem jasné, že jim nebylo vyhověno. Hrad stojí na kopci nad městem, který je obtékaný z jedné strany říčkou Brtnicí a z druhé strany potokem, který se vlévá do Brtnice. Ze strany k městu je docela strmý svah, ale ze strany k potoku je kopec jen větší krtina. Ne nadarmo se Brtnici přezdívá moravské Hradčany, protože terénní situace je velmi podobná. Hrad samotný byl bezvěžový a velmi jednoduchý, protože byl postaven až po husitských válkách. Pryč byly pyšné věže a vysoké hradby starých sídel. Brtnice byly vyloženě nízké, opatřené po obvodu baštami pro palné zbraně. Hrad byl později přestaven renesančně, pak barokně a nakonec ještě několikrát, aby byl podle dobové módy.
Obraz zámku Brtnice z 18. století, převzato ze stránek castles.cz, na zdroj odkazuji. Jak vidíme, malíř oproti skutečnosti zvýšil budovy zámku, aby to vypadalo líp.
Současný stav, převzato ze stránek historickasidla.cz, na zdroj odkazuji. Je to trochu posunuté, ale nic ve správném úhlu jsem nesehnal.
Z interiérů hradu, nebo i pozdějšího zámku, toho mnoho nezbylo. To byl bohužel úděl trvale obydlených zámků. Každý nový zámecký pán byl přesvědčen, že stará výzdoba komnat je bezcenná veteš a musí se to předělat. Velmi podobně to dopadlo třeba na zámku Jevišovice. Oba zámky jsou jak dvojčata, oba vzniky jako náhrada za katolíky dobyté hrady, oba měly zvláštní nízký až strohý vzhled, přizpůsobený palným zbraním, oba jsou přímo ve městečku, na obou panstvo bydlelo až do konce 2. světové. Jen pak se jejich osudy liší. Zatímco Jevišovice se staly muzeem a bez potíží přežily, Brtnice se dostala do pařátů místním komunistům a ti z ní účelovým využíváním nadělali kůlničku na dříví, podobně jako z Veveří, nebo (pánbů mě netrestej) Dolní Kounice. Po 41 letech bez jakékoli údržby, byl zámek vybydlen, inventář rozkraden, komnaty vybíleny. Po revoluci a dalších 30 letech bez jakékoli údržby, se zámek začal samovolně rozpadat a pomalu měnit ve zříceninu. Propadaly se stropy, omítky opadaly, střechou zatékalo, zdi se rozpadaly. Po 70 letech se konečně začalo něco dít, zámek je KONEČNĚ otevřen pro veřejnost, vstupné 150 kč. Není to málo, ale musíme si uvědomit, jak zoufale zámek potřebuje peníze na nejzákladnější údržbu. Berte to jako dotaci. Kdyby někdo chtěl, je tam i schránka na dobrovolné příspěvky. Prohlídka je samostatná, vyznačená červenými šipkami, prohlížet můžete jak dlouho chcete. Žlutá šipka vede z velkého sálu na renesanční arkádu. Akorát bych opatrně našlapoval, stropy už nejsou, co bejvávaly zamlada.
Pohled z náměstí na zámek, je špatné počasí, poprchá.
Pohled na palác v zadní části hradu, pod tímto palácem se dodneška nacházejí středověké sklepy.
Nábřeží říčky Brtnice, nahoře na kopci vykukuje zámek.
Středověká bašta pro palné zbraně, 15. století. Za ní účelové předhradí zámku.
Zadní část zámku zboku, kdysi to bylo jádro původního hradu.
Zámek zezadu, od rybníka v zámecké zahradě.
Tohle je ta zahrada.
Tohle je ten rybník.
Umělý ostrůvek na rybníce.
Pohled ze zámku do anglické zahrady.
Čelo zámku.
Erb rodu Collalto nad vchodem do zámku. Rok 1652.
Bok zámku zepředu. V nároží výrazná bosáž.
První nádvoří, pohled k renesanční bráně vstupu na druhé nádvoří.
První nádvoří, pohled ke vstupní věžové bráně. Zcela vpravo zbyteček nárožní bosáže nějaké už pohlcené stavby.
Detail. První nádvoří bylo určeno pro hospodářský provoz, jsou zde velká vrata na zaparkování povozů, chlévy, stáje, atd. Vidím tam mohutný zazděný oblouk, a ta bosáž tvoří výzdobu patky jeho sloupu. Už to mám, nejspíš tu kdysi bylo stavení s mohutnými otevřenými arkádami v přízemí, které ale později zazdili, z tepelných a užitkových důvodů.
Krásně tesaný renesanční portálek, kombinovaný se značně neumělými nýtovanými dvířky, které podle rozměrů evidentně patří někam jinam. Koneckonců, drobné vady jsou typickým znakem rukodělné práce. Krásný příklad střetu krásného umění se stylem lidového primitivizmu poloviny 20. století. Radši ani nechci vědět, kde se tam vzaly dírky pro uchycení dvířek. Představuju si velkého chlapa s vrtačkou, jak natahuje prodlužovačku, pak si jde půjčit ještě jednu, protože předchozí je moc krátká a následně do toho vrtá 12-kou vídiákem. Na chvíli přestává, zapíná na vrtačce příklep a pokračuje. Ale taky se můžu mýlit, třeba tam byly už od výrobce.
Detail renesanční brány průchodu na druhé nádvoří. Vidíme vpadlinu pro padací most a zazděné otvory pro lana či řetězy zdvihacího zařízení. Musel tu být kdysi příkop, dneska zasypaný.
Druhé nádvoří, pohled ke vstupu.
Velmi zajímavý, až rustikálně zhrublý, pozdně renesanční portál z nějaké žuly, nebo co to je. Umístěn v průchodu z prvního na druhé nádvoří. Rok 1604. Erb zubří hlavy, hmm, co by tu dělali páni z Pernštejna? V té době zámek patřil Valdštejnům a ti měli v erbu lva.
Krásný goticko renesanční sedlový portálek, jeden z mála originálních prvků bývalého hradu.
Na druhém nádvoří je vyhlídka, aby zámecký pán viděl, jak mu ve městě šlape ekonomika.
Detail na můstek přes Brtnici, snad 18. století.
Úplně vpravo vyčuhuje místní barokní klášter.
Pohled z druhého nádvoří na poslední, zadní část zámku. Jestli je tu něco zajímavého, bude to nejspíš tam.
Vstup na první nádvoří, do jádra zámku. Nad vchodem alianční erb rodů Collalto a Portia nad bránou, s letopočtem 1668.
1668, ach ano, staré zlaté idylické časy. 30.letá válka byla už za námi, města se zalidňují německým živlem, bourání a kácení všeho co připomíná husitství, všude dosazené německé panstvo, vládne nám císařpán, pro kterého jsme tou nejposlednější položkou v jeho žebříčku priorit, promluvit česky je v lepší společnosti považováno za krajní nevychovanost, utužování nevolnictví, lid sedřený robotami a daněmi až na hranici zoufalství, zbičování za to, že jste se na pána jen škaredě podívali, nikde zastání, nikdo nemluvil za nás, všichni jen proti nám. Idylické časy upalování kacířů, kteří si dovolili zapochybovat o autoritě jeho Svatosti Papeže, vyhánění lidí jiné víry ze země, no úplná selanka.
Když o tom tak přemýšlím.
2020, ach ano, staré zlaté časy. Studená válka za námi, evropská města se zaplňují arabským, černošským a romským živlem, kácejí se sochy, které připomínají staré časy bělošské nadvlády, do všech bílých států na světě je dosazené multi-kulti panstvo, vládne nám nikým nevolená Evropská komise, pro kterou jsme tou nejposlednější položkou v žebříčku jejích priorit, už jsem viděl na netu i názory českých školáků, že je potřeba češtinu zakázat zákonem, aby se všichni naučili anglicky, neustálé utahování a zpřísňování zákonů a pravidel, (roboty a daně to je asi jediné, do čeho si nemůžu rýpnout), hrozba 15 let vězení za kecy na diskusních fórech, nikde zastání a ti co mají křičet a prát se za nás, berou jidášský groš a mlčí. Idylické časy upalování nevěřících v klecích benzínem nebo chrstání kyseliny do obličeje, když si nevěřící dovolí zapochybovat o svatosti islámu, vyhánění lidí jiné víry a barvy pleti z jejich vlastních zemí, no úplná selanka.
No, je to určitý pokrok, páni doktoři, to jo, ale zase ne tak velký.
Krásné renesanční arkády, ve druhém patře s rovným římsovým kladím. Malé, ale elegantní dílo. Přístupné pro návštěvy.
Renesanční palác, dole původní gotické sklepy, samozřejmě přístupné pro návštěvy, u vchodu do sklepů se dá zapnout světlo. Akorát nešlápněte potmě do vody, jako já. Nad renesančním portálem do paláce, je alianční erb s nějakým říkáním. Věřili byste, že tím portálem vstupoval roku 1723 do zámku císař Karel VI.? K jeho návštěvě vznikl samostaný sál (nepřístupný) s 11 malbami z jeho návštěvy. Na Brtnici se císařové objevovali často. 1630: Ferdinand II., 1638: Ferdinand III., 1679: Leopold I., 1701: Josef I. a 1723: Karel VI. Malby vytvořil malíř Karel František Tepper.
Alianční erb Claudia hr. Collalto a Marie Isabely kněžny de Gonzaga, převzato ze stránek hrady.dejiny.cz
Pohled na příčné křídlo z prvního nádvoří, směrem ke vchodu do zámku. I na dřevěnou arkádu se turista dostane.
Pohled z prvního nádvoří na bok zámku, směrem do anglického parku.
To samé, ale z opačné strany. Pohled z anglického parku, na jádro zámku. V popředí renesanční bašta, nebo spíš její spodní část s klíčovou střílnou.
Gotický vstup do sklepů.
Další gotické sklepy. Být tu zavřen jako vězeň, to by se mi moc nelíbilo. Chlad, vlhko, tma.
Detail renesančních arkád, druhé patro.
Detail renesančních arkád, první patro.
Detail arkád, druhé patro, interiér. Bohužel silně zchátralé, strop přestal existovat.
Fotka interiéru, před zničením a vykradením.
Současný stav po rekonstrukci. Trámy uprostřed podpírají strop, který už není v nejlepší kondici. Parkety se zachovaly, ale jsou ve špatném stavu.
Velký sál, odtud se jde na arkády, po žluté šipce. Vlevo cenný krb. Podlahy byly asi kryty koberci. Na zámku výstava moderního umění, s možností nákupu.
Enfiláda, kdysi barokní pýcha každého lepšího zámku. Dnes už neposkytuje moc reprezentativní pohled.
Schody do přízemí.
Klika i s klíčovou dírkou, věk si netroufám odhadnout, snad 19 století. Klíč byste k tomu dneska asi hledali marně.
Stála návštěva na zámku za to? Interiéry si to pěkně schytaly, vnitřní výbava schází, zámek je šíleně zchátralý a jeho zajištění přišlo spíše pět minut po dvanácté, než včas. Turista ať nečeká nádherné zámecké komnaty, na to si zajeďte na zámky Tovačov, nebo Lysice. Sice je tam několik vzácných komnat, třeba Sál Vjezdů, s barokními malbami malíře Teppera, které zachycují stav zámku v roce 1723. Ale já jsem je neviděl, asi se běžně návštěvníkům neukazují a ani se nedají nikde stáhnout, v trochu slušném stavu. Na druhou stranu je to pěkný výlet, zámek je veliký, má tři nádvoří a park, leží nad městečkem které se dá prozkoumat a pokud zámek jako cíl nestačí, stavte se v Brtnici v restauraci a pak si zajeďte na zříceninu hradu Rokštejn, uprostřed lesů a luk. Já jsem si návštěvu celkem užil, ačkoli jsem zdaleka nečekal, v jak špatném technickém stavu zámek je. Nescházelo moc a zámek se stal zříceninou. A ještě zdaleka nemá vyhráno. Náklady na opravu bych odhadnul tak na půl miliardy korun a to zámku stejně původní vzhled NEVRÁTÍ. To co jednou zaniklo bez dokumentace, je ztraceno navždycky.
Odkaz na zajímavou práci o zámku v PDF, Zámek Brtnice a jeho renesanční úprava v druhé polovině 16. století, autorka: Lucie Zahrádková
Zajímavý popis zámku a pamětihodností na něm.
Zámek Brtnice zezadu, 19. století, převzato ze stránek impuls.cz, na zdroj odkazuji. Obraz je podepsaný, ale podpis autora nepřečtu.
