06.10.2018 Zpět na hlavní stránku.
Boj s navigací.
Minulá cesta s navigací Sygic mě trochu vytrestala, ale měl jsem ji špatně nastavenou, na "nejkratší." Tak jsem si ji tentokrát nastavil na "nejrychlejší" v domnění, že se to zlepší. Nezlepšilo, zase mě to táhlo vesničkami. Když se auto ocitlo na kostkové dlažbě, po které se nedalo jet rychleji než krokem, vypnul jsem Sygic a nastartoval MapFactor, ale už jsem byl stejně v háji. Cestu jsem přitom znal, už jsem tudy jel, velmi rychlá silnice, člověk je za chvíli v cíli. Na zpáteční cestě jsem zapnul radši už rovnou MapFactor, který mě ale k mému překvapení vedl úplně jinudy, než jsem chtěl. Takže otočka, návrat do výchozího bodu a jel jsem asi 20 km jen podle silničních cedulí, než se MapFactor chytnul a vedl mě správně. Uff. Kolikrát už jsem si chtěl koupit autoatlas a nikdy to nevyšlo. Doma jsem pak zjistil, že cesta MapFactoru měla určitou logiku, taky by to šlo.
Kam jsem vlastně jel.
Vydal jsem se na hrad Sovinec. Založen byl jako malý bergfrit na skalce a podobně jako Moravský Šternberk, v nevýrazné poloze v údolí, obklopeném dokola vyššími kopci. Nejstarší palác byl po požáru v 17. století zbořen, zachovala se ale věž. Hrad, přestavěný na opevněný barokní zámek, byl na konci 2. Světové vypálen a v této zřícené podobě se dochoval. Zdálky vypadal impozantně a sliboval mocný zážitek.
Kudy na hrad a jak je to s parkováním?
Ve vesnici Sovinec se parkovat nedá. Ona je to spíš osada, kterou projedete autem za 10 vteřin. Hrad jde vidět přímo ze silnice. Musíte nahoru, tak 200m za vesnicí je po levé straně placené parkoviště, za 60kč za den. Když sejdete dolů, zjistíte, že hrad je doslova obležen domy a pozemky místních obyvatel, alá Talmberk. Projít se kolem hradu, je vyloučená věc. Jedna mohutná předsunutá bašta - Lichtenštejnka, stojí dokonce někomu na zahrádce. Zkusil jsem to horem, kde ale byla cedule od nějakého místního občana, "Zákaz vstupu," ačkoli na mapy.cz je tam značená turistická cesta. Nejspíš na to neměl právo, ale nechci dělat problémy, točím o 180 stupňů. No, vidím, že místní občané tu mají rádi turisty, asi jako na zámku v Nesovicích. Zkouším to obejít zespoda, ale cesta zatáčí pryč od hradu a bez papírové mapy si netroufám moc experimentovat. Později jsem zjistil, že se tudy hrad obejít dá, ale mapu, nebo tablet s netem s sebou. Škoda, chtěl jsem nějaká panorámata z neobvyklého úhlu a nemám nic. Mám jen tuctové fotky, které na místě může pořídit každý. Kdyby turistu aspoň pustili do hradních příkopů, které hrad obtáčejí, ale ani to mi nebylo dopřáno.
Co se tam dá vidět.
Na hradě se právě konala velká akce, přehlídka ženských středověkých kostýmů plus nějaké tance, divadelní představení, šermířský zápas, sokolníci, ukázky středověké kuchyně, opékání masa, výčep, atd. Zaslechl jsem nějaké stesky že je málo lidí a to byla taky pravda, návštěvníků bylo pomálu. Netvrdím, že se mi nelíbila přehlídka slečen v kostýmech, to bych lhal. Samotný hrad je bohužel jako turistický cíl slabší. Zdálky vypadá líp, než zblízka. Na hradě toho není moc co ukazovat, je silně zastrčený v maličké horské vesnici, vevnitř se toho po přestavbách a ničivém požáru moc nedochovalo a jak už jsem psal, ani ta panorámata se nekonala, kvůli mizernému přístupu - chtělo by to označit cedulemi stezku kolem hradu, aby turista věděl, kudy má jít a že to vůbec jde. Tohle by chtělo poladit, silně poladit.
Hladový jsem odcházel z hradu, že se stavím v restauraci před hradem "Hostinec u Rytířů." Obcházím to ze všech stran. Na jedněch dveřích je napsáno, "WC jen pro hosty." Věřte nebo ne, ale to byl hlavní a jediný vstup do restaurace. Na dveřích jinak nebylo absolutně nic. Žádný nápis restaurace. Jen cedule, že je to WC. Musel jsem se ptát lidí, kudy se tam jde, protože vstup na zahrádku byl jen zevnitř. Člověk nemusí být Pohlreich z kuchařské šou, aby mu došlo, že je to špatně. V restauraci jsem nechal skoro tři stovky, ono se to postupně naskládalo.
Teď budu psát o restauračním byznysu jen obecně, ať se nikdo neurazí. Mám rád, když ukážu na jídlo a je mi přineseno vcelku. Naopak nesnáším ohavný zlozvyk v 95% našich restaurací, kdy si host jídlo skládá sám jako lego. Nebylo by super přijít do restaurace a dát si guláš, nebo rajskou, nebo svíčkovou, nebo rizoto (A tím rozhodně nemyslím vařenou bílou rýži s hráškem, jakou dostanete ve většině restaurací, jakože rizoto.) a nemuset u toho přemýšlet, jaký trik si na hosta restauratér připravil, nebo jaké jídlo se skrývá pod nějakým úžasným názvem, třeba kotlík pytláka Kolbaby?
U ukázek středověké kuchyně, zase nebylo jasné, co se po turistovi chce. Je to ochutnávka? Jestli ano, kde je ceník? A kam se má turista s jídlem posadit? Turista nebyl na stránkách, neví, tápe, netuší.
Jo, to dole je fakt dravý pták, byli tam sokolníci.
Ochoz věže je nepůvodní, věž byla původně vyšší.
Brána s erbem pánů ze Sovince a Holštejna
Renesanční sklepní portálek. Kde já už jsem viděl přesně stejný, i s tím evidentně nesedícím obloukem?
Ostění raně renesančních oken, počátek 16. století.
Zbyteček renesančních sgrafit na vnitřní fasádě ochozu.
Přesněji tohoto ochozu, kolem kterého se dá obejít celé nádvoří.
Bohatě zdobený, raně renesanční portálek s přetínavými pruty.
Sedlový portálek, nejspíše původní vstup do věže, je dneska oknem.
Pěkně spravená renesanční brána.
Původní zámecké budovy vyhořely. Nebyly nijak cenné, takže cajk.
Tudy asi vedly chodby.
To samé shora z věže.
Z této strany se hrad nedá obejít (zásadní mínus!), takže jen prostrčím foťák skrz mříž.
Pohled přes polygonální baštu ke vstupu. Ani se nedivím, že švédi měli s hradem tak lehkou práci. Je přístupný skoro po rovině.
Pohled z věže na původní jádro hradu, kde kdysi stál gotický palác. Po požáru byl ještě v historických dobách zbořen do základů. Děla na terase pocházejí z poloviny 19. století.
Vyhlídka z věže byla impozantní, lidi dole na nádvoří byli jako mravenci, Jako jeden z mála lidí na věži jsem si uvědomoval, že pod deskami na kterých stojím, je už jen vzduch a pak jen několik desítek metrů volného pádu.
Pohled na lesy v okolí.
Nádvoří, kde se konalo představení. Nechtěl jsem slečny v historických kostýmech znervózňovat, když jim to tak pěkně šlo, takže jsem fotil až o přestávce. Ostatně, tyhle akce jsou na hradě každou chvíli, mrkněte se sami. Hrome, ta večerní ohnivá podívaná mi utekla.
Zezdola se to nezdá tak vysoko, zato shora. Tam nahoře na ochoze jsem se pohyboval.
Původní jádro hradu stálo na nevysoké skalce.
Malovaná železná truhlice.
Nějaké nálezy na hradě. Pod touto budovou byly nalezeny dvě lidské kostry. Asi 55 letý muž a 17 letá dívka, se svázanýma rukama a roztříštěným obličejem. Jedna lebka je tu i vystavená, ale bez upřesnění, ze které doby asi pocházely. Podle článku je budova ze 17. století. Můžeme si domyslet, o co tam šlo. Je jasné, že se jednalo o dvojitou vraždu, po které se někdo zbavil těl. Vojáci při drancování a zabíjení, by se nenamáhali se zakopáváním těl. A kdyby těla objevil někdo cizí, zakopal by je křesťansky na hřbitově a ne pod podlahou hospodářské místnosti na předhradí. Dotyčné zabil někdo, kdo v této budově na předhradí bydlel, nebo tam aspoň častěji docházel. Vraždil pravděpodobně hradní úředník, který měl v té budově kancelář, nebo tam bydlel. Děvče před vraždou svázal, takže původně ji hned zabít nechtěl. Snad se jednalo o znásilnění svázané, u kterého byl vyrušen oním starším mužem a zbavil se proto obou nepohodlných svědků. Po vraždě se snažil zbavit těl, aby je nikdo nenašel. A jak vidno, vraždy dotyčnému prošly. Vražda pro peníze je méně pravděpodobná, to by je prostě klepnul a nemusel svazovat. A po bohatých lidech by se pátralo. Je zjevné, že si netroufal těla z hradu vyvézt a někde je pohodit. Takže zase takovou moc na hradě neměl, aby si mohl vyskakovat na stráže u brány. Vytrhat prkna z podlahy a vykopat jámu, uklidit místo činu, umýt krev, atd mu muselo trvat nejméně celý den, možná i několik dní. Tipnu si na vraždu z vilnosti. Ať už to udělal kdokoli, ať se dlouho a vydatně smaží v pekle.
Kamenné barokní bastiony, tehdy poslední výkřik módy v umění opevňování. Tady nesou stopy po rozsáhlé vysprávce. Možná válečné poškození, možná se to prostě uvezlo. Až později se přišlo na to, že kámen, ze kterého po zásahu z kanónu létají spršky ostrých úlomků, asi nebude na tento účel nejvhodnější a začaly se používat měkké cihly. S příchodem výbušných granátů ve 2. polovině 19. století, pak cihly byly nahrazeny betonem.
Tady se pokouším dostat ke hradu z druhé strany, ale spíš se vzdaluju, než blížím. Šlo by to, ale musel bych velkou oklikou.
Jedna z předsunutých bašt, využitá jako podstavec osmiboké věže kostela.
Protože jsem z hradu odjížděl silně nespokojen, stavil jsem se kousek za hradem v arboretu (vstupné 60kč). Před arboretem je obří free parkoviště, jen pozor při přecházení silnice.
Obrázek převzat, na zdroj odkazuji.
Letecký pohled na hrad. Je smutné, že jsem na hradě byl a přitom mi tohle video sděluje něco, co jsem neměl možnost vidět.