25.05.2019 Zpět na hlavní stránku.
Jedu na zříceninu hradu Templštejn. Hrad má kupodivu majitele, který se o hrad stará a má i vlastní webové stránky, velká pochvala. Snad to ten člověk nedělá sám, z vlastních peněz, to by ho za pár let asi odvezli. Proč se jmenuje Templštejn? Postavil ho totiž rytířský řád Templářů a to doopravdy, není to pověst. Řád rytířů Templu působil po celé Evropě a měl pár hradů i u nás. Dneska tento řád neexistuje. Proč? Řád měl hlavní sídlo ve Francii a francouzký král Filip IV. Sličný si od Templářů půjčoval peníze. Protože se mu nechtělo platit, s neuvěřitelnou bezohledností psychopata nařídil roku 1307 pochytat vedení řádu, mučením z nich vytlouct přiznání k neexistujícím zločinům a pak je veřejně soudit. Před veřejným soudem templářští rytíři odvolali své výpovědi, prohlásili, že z nich byly vynuceny krutým mučením. Takže šli znovu do mučírny a pak byli zaživa upáleni. Mimochodem, ještě na hořící hranici prokleli krále a kupodivu, jejich prokletí se celkem splnilo, vládnoucí rod pak šel od katastrofy ke katastrofě, celé to vyvrcholilo stoletou válkou. Papež se jich teoreticky měl zastat, ale prakticky sídlil ve Francii v Avignonu a francouzký král si už pohlídal, aby na papežský trůn dosadil svého člověka. Papež tedy jen vydal listinu, kde projevil jakýsi nepatrný záchvěv protestu, ale jinak pro templáře nepohnul prstem, právě naopak, začal vzorně spolupracovat s králem na zničení řádu. Řád byl roku 1312 zrušen, vedení řádu upáleno, řádoví rytíři museli přejít k jiným řádům nebo byli uvězněni, majetek řádu z větší části sebral francouzký král. Doufám, že se ten psychopatický zmrd smaží v pekle, málokdo uškodil církvi tak jako on. A to byl prosím taky křesťan. Mimochodem, díky Francii a Avignonu později vzniklo dvojpapežství, rozkol v církvi, války mezi papeži a podobně, takže díky Francie, to nemuselo být. Na webu je i podrobný dokument v PDF, jak ničení řádu probíhalo.
Na zříceninu hradu Templštejn se jde polní cestou, která odbočuje z asfaltky mezi vesnicemi Jamolice a Dukovany. Jamolice jsou jediný takový název u nás, takže pohoda při zadávání do navigace. Každý, kdo nikdy nedojel do úplně jiného Kostelce, Lhoty, Újezdu, Uhřic či Drnovic, není pořádný GPS autoturista. A ten, kdo nikdy nepřekopnul kabel, není pořádný kopáč. A ten, kdo nikdy nezničil stroj za půl milionu, není pořádný technik (radši ani nevzpomínat). No a Dukovany, tam je zase jaderná elektrárna. Kvůli Temelínu svého času řádili rakouští ekologové. Vzpomínáte si na nesmyslné blokády hranic, které těžce znepříjemňovaly život turistům, vracejícím se z Chorvatska? Upřímně, nechtěl bych mít u Dukovan chatku. Ačkoli nejsem žádný fanatický odpůrce jaderné energetiky, člověka to přeci jen znepokojuje, neviditelné smrtící záření, Černobyl Fukušima Three Miles, Windscale, moravsko-český šlendián k tomu, hmmmmm.
Když jedete z Jamolic do Dukovan, uprostřed uvidíte tuhle odbočku na polní cestu. Značení je vzorné a pozor, je tu i zastávka autobusu!!! Takhle pohodový přístup na hrad, to je luxus.
200m za odbočkou je obří parkoviště, naprostý luxus. Pokud někdo chce, může jet autem dál, kousek dál je další, ale mnohem menší parkoviště. Za sloupem elektrického vedení, prosvítá stavba hájenky, cesta ke hradu vede přímo kolem ní. Říkám to dopředu, protože jsem se nachytal a cca 3km šel zbytečně špatným směrem.
Tady jsem narazil na bludný kámen. Měl jsem jít rovně po žluté, směrem k hájence (která tu z dolíku ale není vidět). Prostě přímo za nosem, cestou vpravo.
Ta samá křižovatka. Kouknul jsem na mapu co je na té ceduli a název Templštejn na ní byl umístěn špatně, někde vlevo. Cesta klesala, ale to mě neznepokojilo. U nás je normálka, že se na hrady chodí z kopce. Takže znovu upozorňuji, TÍMTO SMĚREM NE! Prostě, jak uvidíte značku zákaz vjezdu (kterou tam v dáli vidíme), tudy cesta na hrad nevede.
Včelka, obdělávající své květy. Jen takový pokus, jestli můj foťák umí fotit makro aspoň za dobrého světla. Neumí. Upřímně zjistil jsem, že se fotky zase tak moc neliší od těch z mobilu. Takže Ali děkuji za příspěvek, asi fakt nemá smysl kupovat nic pod 10 000kč.
Jdu pořád dolů (úplně špatnou cestou) a na každém kopci napjatě vyhlížím staré zdi. Každou chvilku se raduji že už, ale vzápětí jsem zklamán, protože kmeny stromů mají skoro stejnou barvu, jako zažloutlé kamenné zdi. Začínám mít podezření, že jdu blbě. Mohl bych se podívat na GPS v mobilu (díky, android aplikace mapy.cz, co bych bez vás dělal), ale malinko jsem podcenil přípravu. Mobil je 7 roků starý a stejně stará je i baterka a navíc jsem ji zapomněl dobít. No a tablet, ten je úplně v háji, od Znojma ležel zapomenutý v autě v šuplíku, takže byl vybitý do mrtě. Jak říká staré přísloví, jaký pán, takový krám. Zajímavé, jak řeknu Znojmo, vybaví se mi chuť sladké Pálavy, což je víno, jak asi tušíte. Sladké jak limonáda a neuvěřitelně dobré. Koupil jsem si tam sedmičku, že ji někomu dám, ale celou jsem ji vypil sám. Na stará kolena ze mě snad bude alkoholik. No, vytahuju mobil, zapínám mapy.cz a GPS modul. Chvíle čekání, no samozřejmě že jdu blbě, scházím dolů podél Rakouského potoka, do údolí řeky Jihlavy. Zpět, znovu a lépe.
Zpět na správné cestě, směrem k hájence, to je ten barák v pozadí. Cesta malinko uhýbá, nevadí. Počasí se mění každým okamžikem, začínám mít podezření, že jak vytáhnu foťák, slunce schválně zaleze. Celý vesmír se spiknul, aby mi pokazil fotky. Naštěstí zatím o nic nejde, jen dokumentuju cestu.
Před hájenkou je další odbočka z cesty, kudy turista NEMÁ jít. Připomínám, že jdeme stále po žluté. Před značkou zákaz vjezdu je malé parkovišťátko, pokud si chcete ušetřit pár kroků. Takže znovu připomínám, tuhle odbočku mineme po levé straně a pokračujeme dále kolem hájenky. Ta žlutá cedulka pod označením státní rezervace, je tzv. záchranný bod. Je to místo, kde se můžete nechat odvézt sanitkou, když nahlásíte číslo na cedulce. Uvádím, že je to ZN 006.
Křižovatka lesních cest, jdeme po hlavní, doprava. Na stromě je značka i šipka.
Pod větvemi je trochu vidět směrová tabule na hrad, takže doleva. Konečně cesta na hrad vede tak, jak to má být. Dolů.
Tak teď babo raď. Vedou odtud tři cestičky, dvě dopředu, jedna vlevo. Zkouším jít cestičkou vlevo nahoru a jsem lehce zmaten. Terén mi silně připomíná hradní příkop, dole je kamenná suť, že by předsunutá bašta? Šplhám nahoru, nikde stopa po zdivu, ale je to tu podezřelé. Vytahuji zase GPS, vůbec nevím kudy. GPS mi ukazuje, že stojím těsně před hradem. Mimochodem, obě ty rovnější pěšiny vedou ke hradu.
Dole pod kopcem je nějaký tábor. A když napnu zrak, vidím před sebou hustým porostem prosvítat zdi. Sláva, jsem tu.
V čele hradu stojí mohutná, 5 metrů široká a 70 metrů dlouhá štítová hradba, která za sebou kryla jako štít jádro hradu. Hradba stojí na stoupající skále.
Dolní roh štítové hradby, zepředu. Spodní část je hranatá, horní kulatá, asi se jim nechtělo tesat kameny úhelné.
Roh štítové hradby zboku.
Roh štítové hradby, zezadu. Jak vidíme, ve zdi jsou kapsy po trámech. Možná tu něco přízemního stálo. Zboku je stopa po nízké zdi, která se na štítovou hradbu napojovala v pravém úhlu.
Horní roh štítové hradby, na skále. je ukončená podobně jako dolní roh. Nároží je dole hranaté, nahoře oblé. Směrem dozadu (vlevo), jsem ale nenašel stopy po hradbě, která by kryla příkop zboku. Že by tam nebyla?
Uprostřed štítové zdi, je podivná mezera. Člověk by řekl že se to prostě zřítilo, ale to by čelo té zdi nesmělo být šmorcované.
Takhle to středověké šmorcování vypadá. Je to úprava zdi, aby k ní šla později navázat další zeď. Prostě zedníci nechají ze zdi vystupovat kameny na navázání jiné zdi. Navíc, dolní a spodní část štítové zdi, na sebe nenavazují, jsou vzájemně posunuté. Bylo by zajímavé zjistit, co se tu kdysi dělo. Štítová hradba každopádně nebyla nikdy dostavěna. Připomíná mi to nedokončené opevnění hradu Rábí. Začala se stavět strašně silná hradba, ale pak došly prachy a nikdy ji nedostavěli. Mimochodem, slyšel jsem i teorii, že v místě proluky měla stát věžová brána, protože proluka stojí přímo naproti brány v jádře. Je to docela možné.
Na vrcholu štítové hradby je vyhlídková terasa.
Uděláme si panoráma.
Vlevo vbok a vidíme jádro hradu.
Pohled do krajiny, dole je řeka Jihlava a trošku prosvítá tábor, na jejím druhém břehu.
Pohled z horního boku štítové hradby.
Směrem dopředu, odkud hrad očekával útok. Asi tam mohla na pahorku kdysi stát předsunutá bašta, ale vzhledem k vegetaci, nic nevidíme.
Pohled na jádro hradu ze štítové zdi.
Stejný pohled na jádro hradu, ale z hradního příkopu, mezi jádrem a štítovou zdí.
Informační tabule s plánem hradu. Po kliknutí se obrázek zvětší.
Kytky.
Ňáký kytky.
Ňáký jiný kytky.
Hradní studna, nebo cisterna.
Před studnou vidíme stopy po dveřním otvoru.
V zadní části hradu, v bývalé patrové budově, je nějaké zázemí pro hradního pána a pracovníky.
Svého času jsem viděl nějaké video ze Slovenska, kde si nadšenci koupili hrad a snažili se ho opravovat. Jenže starosta blízké obce se z nepochopitelných důvodů rozhodl že se mu to nelíbí, začal jim házet klacky pod nohy a dělat všemožné problémy. Mimo jiné prohlásil, že prostředky na rekonstrukci hradu prý promrhali na výstavbu přístřešku pro svoje ubytování. To jsem fakt nepochopil. Mít na hradě ubytování, mít kde schovat své osobní věci a nářadí, mít kde uložit zásoby, materiál atd, to je naprostý základ, pokud chcete něco dělat. Mimochodem, pro stavbu je potřeba velké množství vody, elektřina, atd. Kde se k nim dostanete na hradě, kilometry od nejbližší přípojky? Na hradě si nenabijete mobil, ani nepřipojíte hadici k vodovodu. Všechno, ale naprosto všechno co považujeme za samozřejmost, je na odlehlém hradě problém. Je potřeba opravdu smeknout před každým nadšencem, který se do konzervace hradu pustí. Zmrdi, kteří 2x přepadli třeba majitele hradu Berštejn a okradli ho, patří pověsit za koule do průvanu a nechat tak.
Mimochodem, právě jsem spáchal ideozločin. Dopustil jsem se zločinu předsudečné nenávisti. Co když to byli hodní hoši, kteří jen šli navštívit babičku a zabloudili na kopec? A zlý rasistický kapitalistický feudál je napadl, tak se bránili? Podle rádoby "českého" zákona, který nám tradičně vnutila šílená Orwellovská EU, je zločinec už v podstatě každý. Velmi tvárný zákon, použitelný proti komukoli, kdo "zlobí." Že tu nechcete migranty z Arábie a Afriky, to už bylo trestné i předtím, při troše kreativního myšlení ze strany justice. Podle nového zákona vás ale můžou zavřít, i pokud se zastanete někoho, kdo nemá rád migráčky a je za to "potrestán". Už předtím šlo na neposlušné "zakleknout." Teď už to bude hračka. Nechci být špatným prorokem, ale Okamurova SPD, bude brzo postavena mimo zákon. Jsou u nás zmanipulovaní idioti, kteří se z toho budou i radovat. Než zakleknou i na ně. Je neuvěřitelné, jak se ta historie neustále točí kolem dokola a jak málo rozumu z historie zatím lidstvo pobralo.
Slézám dolů a koukám, že tady něco bylo. Snad nějaký portál?
Směrem k jádru hradu vede ze zadní budovy stoupající klenutá podzemní chodba.
Myslíte nějaké šutráky? Cenné články dveřních a okenních ostění.
Budova v zadní části hradu měla trámové stropy, po kterých se nám tu zachovaly kapsy ve zdech a těsně pod stropem v přízemí, měla úzká střílnovitá okénka.
Přecházím do jádra hradu. Pohled na zadní část jádra. Vidíme tam zazděnou nějakou konzoli, těžko říct co měla nést. Místnosti jsou tu překvapivě úzké.
Zoom na konzolku.
Abychom si udělali představu kde stojíme, to samé nároží, směrem k opěrnému pilíři a čelu hradu.
Pohled na jádro zboku, zvenku. Úsek od nároží, směrem k opěrnému pilíři, který je směrem doleva.
Za jádrem hradu je vzadu ještě další hradba, tady vidíme její zbytek.
Pohled na nároží jádra, se zbytkem otvoru, snad okna a se zbytky původních omítek. Ve středověku se nejčastěji používala roztíraná omítka. Malta co vyhřezla ze spár, se rozetřela tak, že vrcholky kamenů byly stále vidět.
Okenní otvor o kterém píšu nahoře, zevnitř, zblízka.
To samé nároží, vidíme trhlinu, ohrožující zeď.
Ta samá zeď, jádro hradu zezadu a zvenku, protilehlé nároží. Jádro hradu tu ustupuje širokým obloukem.
Ta samá zeď, jádro hradu zevnitř, směrem dozadu.
Bok hradu, jádro zevnitř, vidíme tři poslední kapsy po trámech stropu a příčku paláce.
Myslíte věž? Kdepak, díváme se na bývalý opěrný pilíř, kterým dole procházela brána. Kde jsme viděli podobné řešení? Na Boskovicích. Všimněme si úzké ležaté šachty v pilíři, která tu zbyla po vyhořelém, vyhnilém trámu. Původně možná zpevňoval zeď.
Opěrný pilíř z druhé strany. Dole z něj vychází další zeď.
Opěrný pilíř zezadu, detail.
Ajajajajaj, nějak jsem si neuvědomil, že ten pilíř už pomalu nemá na čem stát. Podobně jako na Zubštejně, pokud povolí ta tenká klenba, celý pilíř se sesype. Tady to akutně chce konzervaci. A já jsem pod tím procházel, dvakrát. Mimochodem, viděl jsem na stránkách hradu obrázek pilíře z roku 1930 a stav pilíře je stejný jako dnes, včetně té trhliny. Takže ještě chvíli vydrží, doufejme. Hrad si už další ztráty zdiva nemůže moc dovolit.
Podle té trhliny hádám, že pilíři se rozvolněné základy moc nelíbí a chystá se pomalu spadnout.
Parkán ohraničující jádro, je dneska skoro sesypaný. Sem tam se zachoval úsek. Pohled k čelu hradu.
Pohled na čelo jádra hradu, stojím v hradním příkopu.
Mezi jádrem hradu a přední štítovou zdí, stála velmi výstavná obrovská budova, s obřími okny. Snad kaple, snad pokus o přestavbu na zámek. Pohled zezadu, z jádra. V přízemí je symetrická trojice oken, prostřední je užší a je umístěno výš, dvě krajní jsou širší a umístěná níž. Snad kaple?
To samé, více zboku. Dál od zdi je zbytek protilehlé stěny (snad). Hledal jsem tu uprostřed mezi zdmi nějakou dělící příčku, protože budova by jinak byla neskutečně široká. Ale podle těch obřích oken, snad to opravdu tak široké bylo. V přízemí vidíme doširoka rozevřená okna s lomenými oblouky gotických tvarů, ale nevím nevím, jestli byla gotická. Podobná, ale mnohem užší okna, jsem viděl na kapli na hradě Malenovice. Taky jsou tam tři vedle sebe. Nechápu, proč jsem si je na Malenovicích nevyfotil pořádně, aby byla vidět všechna. Gotické stavby se mimochodem stavěly a dokončovaly ještě v 17, století, protože si gotiku lidi tak nějak spojovali s církevní architekturou. Není vyloučeno, že pokud to opravdu byla kaple, že stavitel v renesanci schválně použil gotizující styl.
Detail na klenutí okna. Vidíme stopy po destičkách, pomocí kterých to klenuli. Trochu mě mate. Bylo to vůbec omítnuté?
To samé zezadu, Podle ostění oken a podle otvorů pro trámy stropu, stojím uvnitř té budovy. V prvním patře byla obří novověká okna, dozdívaná cihlami, už vyloženě zámecká. Stav zdi je ruinózní, chtělo by to rychle zakonzervovat. Počasí se kazí a začíná drobně pršet. Ale už stejně skoro končím.
V horním patře se dochovala dvě, ale původně byla nejméně 4. Na krajích zachovalé zdi, jsou zbytky dalších dvou.
Pozůstatek protilehlé zdi paláce, opět kapsy pro trámy. Jinak se z ní moc nedochovalo. V prvním patře vpravo z ní trčí nějaký beztvarý ostrý kámen a vlevo je nějaká vpadlina, snad pozůstatek komína? A co říct na závěr. Trochu jsem se bál, že na hradě toho nebude moc k vidění, ale opak byl pravdou. Bylo tam i celkem dost lidí, na poměry odlehlé zříceniny. Zachovalo se ještě dost zdí, příroda v okolí vypadá dobře, výletu rozhodně nelituju.
Po návštěvě hradu Templštejn, jsem se rozhodl zajet si ještě na zámek Moravský Krumlov. Kdysi tam byla umístěná Muchova Slovanská Epopej, pak ji odvezli do Prahy, tam nevěděli co s ní, tak ji začali vozit jako putovní výstavu a pak ji šoupli do skladu. Pokud vím, Praha dodnes neví, co si s těmi obrazy vlastně počít. Drobně prší, ale je teplo. Stejně jsem si sem chtěl časem zajet, aspoň zjistím, jestli to stojí za výlet. Už se mi párkrát stalo, že jsem jel naslepo, vzal s sebou někoho a na místě pak nebylo nic zajímavého, nebo bylo zavřeno. Když člověk jede sám, má to své výhody a jednu nevýhodu. Výhody jsou, že může jet kdy chce a kam chce, nikdo mu do toho nekecá, nemusí se nikoho doprošovat aby jel a nikdo mu výpravu neodřekne, může jít na jakou prohlídku chce, nemusí na nikoho čekat a nemusí hledat nikoho ztraceného. Nevýhoda je v podstatě jen jedna, jet sám je divný.
Moravský Krumlov je upřímně to nechcíplejší město, které jsem kdy navštívil. Byl jsem jediný turista na zámku a jediný turista v liduprázdných ulicích. Zámek je silně zchátralý. Po prohlídce jsem zamířil do města, že to obhlídnu. Naproti zámku kavárna, na dveřích nápis "přijdu za 20 minut." Tomu se říká smůla. Jediný zákazník za celý den a zrovna si museli odskočit. Mířím do města. Vcházím do jediné restaurace na náměstí, úplně prázdné. "Máme zavřeno!" (Říká nepřátelsky obsluha.) OK, ok, rychle to otáčím a mizím, než dostanu přes držku. Tak jdu aspoň do cukrárny. Mají to dost drahý, ale musím pochválit výbornou ananasovou zmrzlinu. A švestkovou jsem měl taky poprvé. Pak jsem si ještě skočil na menší pěší výlet ke kapli svatého Floriána, patrona hasičů. Upřímně, návštěva města a zámku je více méně ztráta času. Zámek vám neukážou a ve městě chcípnul pes. Měli by si vzít příklad z Dolních Kounic. Tam mají k ukázání jen totálně zdevastovaný zámek, díky "rekonstrukci" za komunizmu. A nebojí se to ukazovat. V čem je problém? Že je zámek zchátralý a bez výbavy? Nevadí! Návštěvy nejsou upřímně zvědavé na výstavy a moderní umění. Chtějí vidět zajímavosti, když už vážili cestu. I kdyby viděli jen prázdné zdevastované sály, viděli by aspoň něco, nad čím by se mohli rozčilit nebo dojmout. Pořád lepší, než neukázat nic.
Za vstup na arkády se platí 30kč, do samotného zámku vás nepustí. Arkády jsou vyzdobeny erby manželek majitelů. Šternberkové, Pernštejnové, Kunštáti, Boskovicové, samé nejslavnější moravské rody.
Nepustí vás samozřejmě ani na věž.
Za arkádou prosvítá ještě další malé nádvoří.
Pohled na arkády nádvoříčka.
Interiér. Kdeže jsou ty časy, kdy se nad výstavností a nádherou zámku rozplývali i králové. V zámku je výstava moderního umění za 80kč, pokud někdo nemůže bez moderního umění být, protože by bez moderního umění chcípnul v křeči, může se podívat.
Lidové umění v návštěvní knize, je obsáhlá a značně rozporuplná. Jedni vychvalují do nebes, jiní nadávají.
Co je to tady? Zazděná gotická brána, nebo nějaké šméčko na návštěvy? Ta plechová vrata píšou. EDIT 23.06.2019 Tak to je opravdu gotické a kdysi to byla vstupní brána do města. Měšťané nemohli jezdit přes hrad, to bylo bezpečnostní riziko. Hrad musel být od provozu města oddělený. Proto vedle hradu vystavěli jakýsi koridor se samostanou bránou a to je právě tahle brána.
Pohled na zámek ze zahrad, depresívní pohled.
Chátrá to chátrá. Zase musím říct renesance. Pořád říkám renesance. Co mám dělat, když je to renesanční.
Pohled do zahrady, konal se tam golfový turnaj.
Věž od silnice. Asi jediný pozůstatek po starém gotickém hradě. Kdysi tu stály pravděpodobně 4 takové věže.
Aspoň tohle okno je pozdně gotické.
Náměstí, liduprázdno. Jen cyklista hlasitě laje a láteří, protože na něj zbytečně troubilo auto. Co je to támhle na kopci?
Zoom na zajímavý objekt, To se musí rekognoskovat. Ale kudy?
Kostel se zajímavou výzdobou. na co asi církevní architekt myslel, když to kreslil. A to prosím stojí naproti škole! Hned zbourat!
Ulička s kamennou zdí, kolem sklepy.
Opracovaný kámen s nějakým profilováním.
Překračuji řeku po mostě kolem hřiště.
To zvládnu, ale ten kopec vypadá strmě.
Než skončí den, tvůj skalp se bude houpat na mém pasu.
Obloha černá, ale slunce svítí jako o život, ideální na focení.
Lužní les kolem Krumlova.
Pohled přes stromy, na ten barokní chrám u školy.
Ale jak tak koukám, má gotické jádro.
Jdeme po červené. První pěšinka směrem vlevo nahoru do kopce, je to co hledáme. Já jsem ji minul a vracel se. Ani nevím, proč jsem ji nevyfotil.
Příroda v akci, stále po červené.
Jdu po červené a najednou koukám, jdu po modré. Co to? Vracím se zpět a vidím, že pěšinka zahýbá v ostrém úhlu. tady je to vidět pěkně, ale cestou nahoru z opačné strany, to nebylo vidět vůbec.
Cože? Už na kopci? To má být nějaká výzva? Příště zdolám Mount Everest.
Pohled z hory na město.
Zoom na zámek a náměstí.
A tudy udělám okruh a vrátím se zpět k zámku. To jsem se dneska prošel.
A jak to tu vypadalo kdysi? A pro srovnání, jak to vypadá dnes. Město a hrad byly vystavěny už ve 13. století. Řeka Rokytná tu vyryla do terénu široký oblouk, díky kterému bylo město ze tří stran chráněno vodou. Jediný přístup po souši, vedl krčkem mezi rameny řeky, na kterém byl postaven hrad. Krček byl poměrně široký, takže hrad nabyl podoby obdélníku, delší stranou otočeného proti jedinému možnému směru útoku. Měl chránit město jako štít. Jádro hradu mělo klasickou podobu městského hradu, jaké se v té době stavěly. Byl to čtverec a v každém nároží měl hranatou věž. K jádru se přikládalo opět čtvercové předhradí. Na hrad se napojovaly hradby města, sice nevysoké, ale za řekou dostačující. Na nějaký zbytek opevnění jsem při bloumání městem narazil, ale bylo to konzervované a přišlo mi to silně ahistorické. Vůbec to na mě nepůsobilo středověce, spíš jako historizující ochrana svahu proti sesutí. Ale opravdu to kdysi byly hradby.
