22.04.2019 Zpět na hlavní stránku.
Mám já to s těmi foťáky trápení. Před nedávnem jsem psal na blogu o svých problémech s fotoaparátem, který jsem musel vrátit, protože nefungoval. Koupil jsem si jiný, ale musel jim tam ležet hodně dlouho, protože baterka byla úplně vybitá. Tušil jsem že to bude problém, protože moderním bateriím stav vybití škodí, pokud trvá dlouho. Ale byl jsem s foťákem na zřícenině hradu Děvičky, nafotil cca 100 fotek a baterka se tvářila stále jako plně nabitá. Ukolébán do klidu, vyrazil jsem na zámek Vranov nad Dyjí. Kdysi jsem už na něm byl, ale nemám z toho fotky, říkám si, napravím to. Celou cestu jsem jel podle cedulí, kašlat na navigaci. Projel jsem městečkem Vranov, přijel až k zámku a chvíli zmatkoval s hledáním parkoviště. U zámku můžete tento jen vidět často. Zmatkující a otáčející se auta, která nevědí, kam se vrtnout. Takže udělám službu pro národ a řeknu, kde se dá zaparkovat. Vstup do zámku je v ostré zatáčce stoupání silnice. Těsně u zámku zaparkovat nejde. Ale když sjedete od brány zámku po silnici dolů a díváte se vlevo, je tam placené parkoviště, 40kč na den. Je tam člověk co to prodává, žádný příšerný automat s hodinovou sazbou a horentními cenami, jako v Lednicích. To parkoviště je asi 200m od zámku, pak se musí jít chvíli pěšky do kopce. Takže jsem hodil auto na parking, zaplatil, šel na hrad, vytáhnul foťák že udělám fotku, objektiv se vysunul.... a zase zasunul. Co je? Zkouším to znovu. Objektiv se vysunul... a zase zasunul. Dobijte prosím baterii. Ach jo. Tak jsem se zase vrátil k autu, přece s sebou nebudu tahat nefungující foťák. No a zákon schválnosti. Přišel jsem na zámek 12:05, pokladna zavírala ve 12:00 a následně měla 50 minut pauzu na oběd a 12:10 šel turnus na prohlídku. Kdybych přišel o 5 minut dřív, tak jsem to stihnul. Nevadí, aspoň mám čas prozkoumat okolí. Po prohlídce se už člověku obvykle nechce. Co se WC týká, jedno je na parkovišti, druhé za vstupem do zámku, napravo. Obojí za 5kč.
Staré vyobrazení opevněného zámku Vranov před požárem a následnou barokní přestavbou. Na zdroj obrázku odkazuji. A co na něm vlastně vidíme? Vzadu stojí věžová gotická kaple, dneska do základů zbořená. Na jejím místě vyrostl sál Předků. Studniční věž má dřevěnou nástavbu s můstkem a dřevěným kolem na čerpání vody z řeky. Kraj nástavby je vysunut nad řeku na dřevěných trámech. Při švédském obléhání byly prý dokonce pokusy odvést vodu z řeky do jiného koryta a posádku donutit se vzdát. No, to by si švédi pěkně mákli, prokopat ten kaňon se jim nemohlo povést. Palác nad řekou byl zbořen do základů, dneska je tam vyhlídka z hlavního nádvoří. Velká věž v čele jádra hradu, údajně břitová, je zbořena. Hradní příkop mezi jádrem a předhradím, je dneska zastavěn. V bývalém předhradí se dodneška dochovala nakoso postavená čtverhranná věž a z dalších příkopů se staly zahrady. Středověké opevnění se dochovalo na více ohrožené opačné straně, kde byl hradní kopec chráněn pouze strmým svahem. Dodneška tam stojí pozdně gotické opevnění se čtverhrannými, dovnitř otevřenými baštami.
Stará fotografie zámku ze strany, kam jsem se já neuměl dostat. Obrázek převzat ze stránek vranov-nad-dyji.eu, na zdroj odkazuji.
Po cestě ke hradu, kaplička nad městem.
Po cestě ke hradu, skály v okolí.
Hrad vypadá, jakoby byl v dominantní poloze, vysoko nad řekou. Ale ouha, je to jen optický klam. Zámek ve skutečnosti stojí v dolíku, obklopen vyššími kopci. Do údolí se sjíždí po silnici právě z těch kopců a střechy zámku trčí z lesa někde hluboko pod vámi.
Vlevo na hrad, rovně ke hrázi Vranovské přehrady, která je na dohled.
Brána zámku. Jak vidíme, chlápek v šedém autě se s tím parkováním nemaže.
Hrad byl kdysi opravdu hradem, ale přitom hradem velmi luxusním. Dodnes se uvnitř zachovaly zbytky středověké parní lázně, s podlahovým vytápěním. Ovšem netuším, jak tam dostávali vodu, doufám že vodárenská věž nebyla jejím jediným zdrojem, to by se sloužící uběhali. Lázeň musela mít obrovskou spotřebu vody. Díváme se na bývalé předhradí, které kryla nakoso postavená hranatá věž, která dneska vyrůstá z novodobé zástavby zámku. Kostel vlevo je barokní novostavbou.
Hluboký ve skále vylámaný příkop a středověká hradba s cimbuřím. Na mostě je velmi nízké zábradlí, celkem nebezpečné.
Dřevěné části obranného ochozu, už samozřejmě dávno vzaly za své.
Bývalý druhý hradní příkop, je dneska zahrada. Ale stále opevněná pozdně gotickou hradbou.
Bývalé předhradí s pokladnou a lavičkami pro hosty.
Vnitřní nádvoří. Levá strana je otevřená, jak to bývalo tehdy zvykem. Stejně to mělo panstvo zařízeno i na Veveří. Odbourali nestarší palác, aby měli pěknou vyhlídku.
Mohutný oblouk přepažuje skálu, vedle barokní kostel, zezadu. Bohužel, z prohlídky jsem toho moc neměl. Chtěl jsem plnou trasu, už nebyla na prodej. A šli jsme tedy jen malou trasu, takže prohlídka byla klasická jako vždy a všude. Viděli jsme pár komnat, vyslechli si pár letopočtů které jsem už zapomněl a z toho co mě zajímalo, jsem neviděl kromě sálu Předků nic. Vážně by to chtělo s těmi prohlídkami zámků něco udělat. Je až takový obrovský problém nezdržovat lidi výkladem který návštěvníky stejně nezajímá a místo výkladů ukázat zámek celý? Jak já nesnáším, když musím stát jak tvrdé Y v nějaké komnatě a poslouchat, z jakého století je která váza.
Výhled z terasy vnitřního nádvoří, přes vodárenskou věž.
Pohled na město Vranov.
Pohled z hradní skály.
Pohled do hradního příkopu. Pokud člověk obejde hrad zprava, je tam značená Kozí cestička. Bohužel, hradní kopec je porostlý vegetací, takže není moc vidět. Cestička vede dolů do městečka.
Kolem hradu je silně zchátralé středověké opevnění z konce 15. století, které by zoufale chtělo opravit. Budeme udržovat baroko protože to sype od turistů, ale středověk necháme spadnout? Co je to za logiku? Zadní část hradu je ukončena touto čtverhrannou věží, s kulatým interiérem, kde jsou vidět stopy po vylámaném točitém schodišti.
Sál předků ze zadní části hradu.
Barokní výzdoba Sálu Předků.
Ochoz kolem sálu předků. Bohužel nebyl součástí prohlídky, asi by to turisti odřeli batohy.
Zbytky středověkých hradeb.
Malé čtverhranné bašty v pozdně gotickém opevnění.
Ostrůvek pod hradem.
Škoda že jsem sebou neměl pořádný foťák.
Můj mobil bohužel neumí správně podat barvy.
A neví si rady s hrou světel stínů. Jak do vody svítilo slunce, vypadala jako tekutý med.
Zámek Miroslav, bývalý středověký hrad, či velká tvrz.
Obezděné příkopy s opěrnými pilíři.
Příkopy obíhají jen polovinu hrádku, tam kde bylo potřeba oddělit skálu od okolního terénu.
Pohled na hrádek z parčíku.
Zazděný renesanční portál.
Krásný a cenný portál do sklepů, které vyhloubili za obezděním příkopů. Škoda že je evidentně vystaven působení vandalů. Pravý erb je už silně poničen.
Arkýř se secesním oknem. Co mě zajímá víc, je raně renesanční okénko o patro výš.
Hrome, kolik těch vchodů do hrádku tu původně bylo? Napočítal jsem už tři.
Krakorce zničeného arkýře.
Nádherný pozdně gotický rohový arkýř, se zazděnými bočními okénky.
Renesanční okno s přetínavými pruty a ozdobně tesanou profilací.
Jiné renesanční okno se složitější profilací.
Věž hrádku nezapře, že byla v době barokní přestavěna. Mansardová střecha ve spojení s malými ležatými okénky, mi silně připomíná barokní sýpku.
Tady jsem litoval mého zatraceného foťáku a jeho zoomu. Mobil to nafotit pořádně neumí. Výřez z fotky ukazuje historická okénka, bohužel silně poničená. Podle mě jsou renesanční, ale trochu mě mate že jsou ležatá.
Budova vedle věže, nese stopy po rozsáhlé přestavbě. Okna, střecha, štíty, všechno je dneska jinak.
Celkový pohled na zámek od vstupní brány do parčíku.
