19.04.2019 Zpět na hlavní stránku.
Tak jsem si koupil napodruhé nový foťák. Tentokrát Canon PowerShot SX620. Lehce mě znejistilo, že baterka byla úplně vybitá, muselo jim to v obchodě ležet aspoň rok. Dlouhotrvající stav hlubokého vybití, té baterce asi moc neprospěl. Uvidím, jak to bude fotit. Zkusil jsem napřed makro a je to rozostřený hnus, foťák makro vůbec neumí. I můj 7 let starý mobil Huawei fotí makro líp. No, snad to bude použitelné aspoň na dálku.
Staré vyobrazení hradu z roku 1675, autor neznámý, ale díky za jeho obrázek, bez něj bychom neměli vůbec nic. Převzato ze stránek hrady-zriceniny.cz, upraveno. Obrázek odhadem snížen, aby se potlačil barokní zlozvyk, přehnané zvýrazňování výšky. Jak vidíme, autor si s obrázkem dal práci. Sem tam nesedí drobnosti, třeba počet zubů, střílen, nebo oken, ale jinak vidíme, že se obrázek v podstatě shoduje s tím, co nám na hradě zbylo. Autor zachytil odstupňování čelní hradby, čelní parkán (S cimbuřím? Nemělo to mít klíčové střílny?), boční obezdění hradního příkopu (opět s cimbuřím) i předsunutou dělovou baštu, kterou autor zakončil zase cimbuřím, ačkoli měla mít spíše hrázděné obranné polopatro. Ale já se nehádám, když cimbuří, tak cimbuří. Uprostřed hradu stála hranatá věž, evidentně barokně přestavěná, ale do dnešní doby zmizela do základů. Věž mi silně připomíná podobnou věž na zámku Černá Hora. Hrad je zde zachycen snad už jako poloviční zřícenina, zadní palác je nejspíše beze střech a trčí z něj vysoký zdobený komín. Zadní část hradu byla zvýšená. Opevnění vzadu ještě pokračovalo parkánovou hradbou s cimbuřím, ta už zmizela beze stopy.
Plán hradu, autor M. Plaček. Na zdroj obrázku odkazuji. Plán je oproti předchozím obrázkům obráceně.
Hmotová rekonstrukce hradu, autor P. Šimeček. Na zdroj obrázku odkazuji.
Abych si to užil, obcházím vápencovou horu kolem dokola směrem na Klentnici s druhou zříceninou hradu, také ještě slušně zachovalou. Ale nejdu až na Klentnici. Mým cílem je dostat se do horské brány, odkud se dá přejít ke hradu Děvičky pěkně po celém hřebeni Pálavy. Ano, trochu si to prodlužuju, ale cesta je cíl. Silnice obtáčí celý bok hory, zabloudit nejde. A tudy nahoru.
Po lesní pěšince. Všude jsou tu rozcestníky a mapy, takže zabloudit by se nemělo.
Kdysi jsem tu už byl, šel jsem stejnou trasu, ale opačně. Teď jdu k Děvičkám, tehdy jsem šel od Děviček. Dalo se jít přímo po holém hřebeni Pálavy. Ani tyhle schody tu nebyly, myslím.
Je mimořádně horko. Já s sebou tahám mikinu, lidi tu chodí v kraťasech. Ale mikiny s sebou tahá víc lidí. Zima skončila před nedávnem a ráno ještě mrzne. Teplomilná fauna už opustila své díry.
Zvědavá jako opice.
Připomíná mi to zelené pahorky Africké od Hemingwaye.
Je jasno, ale kouřmo a zamlženo. Není vidět do dálky, nic moc na focení. Zkouším zoom, jestli se to bude dát použít. Fotím z ruky, vypadá to, že stabilizátor obrazu si s tím umí poradit. Na fotce ostrov s kostelem, zbytek zatopené vesnice.
Na nejvyšším vrcholu Děvín. Po hřebeni se už nedá projít, je tu plot. Takže sejít zpátky a po červené ke hradu. Právě koukám jeho směrem, ale je někde hluboko pod námi, tak není vidět.
Jdu po okraji kopce, dole vidím svoje auto. Co se to tam kolem něj děje? Od čeho mám zoom, tak se podívám.
Aha, motorkáři si přišli prohlédnout Mazdu. No, upřímně, poslední rok pěkně sešla, už je pomalu zralá na vrakoviště. To v tomto okamžiku ještě nevím, že k velkému údivu kolemjdoucích turistů a majitelů ostatních aut, při odjezdu pěkně obrousím spodek auta o zem. Důkladně jsem šmirgloval spodek o místní kamínky za patřičných zvukových efektů. Nepotěšilo mě to, mírně řečeno. Celkově by parkování pod hradem chtělo ještě vychytat. V Pavlově se zaparkovat moc nedalo, tak jsem to musel nouzově hodit na cizí pole.
Jak píšu, z nějakých důvodů je celá levá strana hradu zbořená do základů, těžko říct proč.
Mezi jádrem a předsunutou baštou, je čelní hradní příkop obezděn hradbou. Podle síly zdi nejspíše bráněnou.
Pohled na čelo hradu z hradního příkopu. Pod čelní štítovou hradbou, zbytek hradního parkánu.
Pětiboká dělostřelecká bašta se střílnami pro skutečné kanóny. Ve zdrcující většině případů jsou takové bašty vybaveny nejvýš střílnami pro hákovnice. Tady ale skutečně kanony byly, střílny jsou široké a mají dokonce rozšíření pro obsluhu, nebo pro větší palebný odměr. Bohužel, bašta je ve velmi špatném stavu, horní střílny už melou z posledního, jedna dolní střílna je vylámaná vandaly. Podobná bašta stojí před hradem Mikulov, který je kousek odtud. Obě stavby vznikly nejspíše současně.
Předsunutá bašta zevnitř. Horní střílny jsou ve velmi špatném stavu, volají po konzervaci.
Další vylámaná boční střílna v předsunuté baště a pohled na hrad. Jak vidíme, dovolil jsem si kvůli fotkám nerespektovat ohrazení, které sem zamezuje vstup. A bylo mi zlehka vyspíláno jednou návštěvnicí, která mě svým dětem dala za příklad zlého turisty, který porušuje pravidla hry. Upřímně nechápu, proč bych nemohl jít nafotit hrad zboku, čemu to vadí.
Jak vidíte i sami, hrad nese stopu po četných novověkých vysprávkách a přestavbách. Vypadá to, že celá pravá strana hradu byla v renesanci znovu vystavěna. I klíčové střílny pro palné zbraně na vrcholu čelní hradby, jsou renesanční, či pozdější. Nad nimi jsou pak zbytky nějakého cimbuří, které by v novověku už bylo dost anachronické. Možná spíš zbytky renesanční atiky? Podle starého obrazu zříceniny od F. A. Hebera, je záplata v čelní hradbě vysprávka z konce 19, nebo počátku 20. století.
Ta mohutná trhlina v čelní hradbě, nevěstí nic dobrého.
Zadní část hradního paláce, komíny v síle zdi. Nacházíme se v prvním patře, pod námi jsou valené cihlové klenby přízemí. Jak vidíme, hrad tu měl nejméně dvě patra, přitom první patro bylo snad výrazně vyšší, jak naznačují jamky po trámech stropů ve zdech.
Cihlová vezdívka novověkých oken. Vertikální dvojokno, v baroku u vysokých prostor obvyklé.
Jak vidíte sami, hrad byl před opuštěním přestavěn na opevněný zámek. V hradbě byl vylámán otvor, ten byl vyzděn cihlami. Velké okno se otevírá ven z hradu a pod ním se procházejí turisti. Ochranu okna tu zajišťuje jen strmý svah pod hradem. Vedle okna bylo kdysi další, nižší, které někdo zazdil.
To samé z odstupu. Nad velkým oknem je vylehčovací pás a nad tím zbytky dalšího okna, ze kterého se zachovala jen pravá část. Zeď nese stopy po rozsáhlých a početných novověkých přestavbách.
Pohled do zadní části paláce. Jak vidíme, komnaty nebyly nějak zvlášť široké. levý roh paláce se utrhl a zřítil, takže je odtud vidět přehrada. V zadní části paláce, se nám dochovaly zbytečky dalších rozměrných oken, nad sebou. No, chce to hodně fantazie si to představit. Okna jsou novověká, renesanční nebo barokní. Gotika nikde. To byl osud velkého množství hradů. Majitelé je přestavěli na zámek, zničili všechno gotické, protože to nebylo podle poslední módy a pak hrad opustili. Klasickým příkladem je třeba hrad Lukov, kde nezůstalo z původního královského románského hradu skoro nic. A z gotických fází žalostně málo. Většina hradů byla totiž opuštěná nikoli s příchodem renesance (i když i takové byly, samozřejmě, třeba Střílky.), ale až v pozdějším novověku, v 17., 18., vyjímečně i v 19. století (většinou požárem). Když jde člověk na zříceninu hradu, čeká tam rytíře a gotiku a netuší, že se vlastně dívá na zříceniny renesančního, nebo barokního zámku, kde zůstalo ze středověku jen málo.
Pohled zevnitř paláce směrem k čelu hradu. Díváme se na čelní zeď paláce, se 2 velkými okny prvního patra a nějakými otvory v přízemí.
To samé, mírně doleva, pohled na vnitřní příčky paláce, rozdělující palác na více místností. Zcela vpravo vidíme zbyteček bývalého portálu.
Zoom na zbytek portálu. Je tam jakási vpadlina pro dveře či můstek.
Opět pohled do nitra paláce, směrem dozadu.
Pohled z paláce na nádvoří, směrem k čelu hradu.
Klíčová střílna v boční hradbě.
Čelo hradu je zajímavě řešené. Dolní patro ochozu je rozdělené kamennými pilířky na menší kasematy, z každé vede klíčová střílna. Nad tím je pak další ochoz, snad jen estetické ukončení bez obranné funkce. Ale na starém vyobrazení hradu je vidět cimbuří. Tak je to asi přeci jen cimbuří.
Zesílení čelní štítové hradby.
Tady vidíme zajímavé stupňovité snížení původní renesančně upravené hradby. Důvod proč to udělali zrovna tak, mi uniká.
Procházím kolem vnější stěny paláce. Konečně nějaké slohově uchopitelné znaky. Vidím na fasádě vnější ostění nejméně tří oken či portálů. Všechna jsou zazděná a z jednoho zazděného okna vybíhá klenbička něčeho pozdějšího. Snad zbytek portálu, nebo roh zaklenutí?
EDIT: Zbytek cihlové klenbičky, je na 90% zbytek klenby arkádového ochozu. Viděl jsem něco podobného na hradě Košumberk
Zbytek zazděného okna či portálu v prvním patře hradního paláce, evidentně novověké, jinak bez detailů.
Zbytek ostění vstupu do klenutého sklepení, v přízemí hradního paláce.
To samé, z druhé strany a zevnitř.
Klenuté hradní přízemí, interiér, směrem k čelu hradu. Za zdí v čele je další sklep, téměř celý zanesený sutí.
To samé z větší dálky, všimněme si mohutného opěrného pilíře, který zasahuje do prostor přízemí.
Výhled z okna klenutého přízemí. Jsme v zadní části hradu a díváme se částečně na vesnici Pavlov (vpravo), ale hlavně na místní jachtařský klub, kde jsem kdysi chvilku řídil 6 metrů dlouhou plachetnici.
Parkánová hradba v čele hradu. Všechno je to smíšené zdivo cihly-kámen, které neomylně ukazuje na renesanci a pozdější styly. Vlevo pak vidíme kus hradby bez příměsi cihel, tedy možná původní středověké zdivo.
Parkánová hradba vypadá, jako kdyby měla cimbuří, ale zdání klame. jsou to zbytky klíčových střílen.
Právě takových střílen. U této zase schází vnitřek, s průstřelnicí tvaru klíčové dírky.
Čelo hradu s parkánovou hradbou.
Jak vidno, nebylo úplně snadné stavět z takových vápencových šutrů. Zůstávaly mezi nimi velké spáry, které lajdák stavitel nevyplnil ničím.
Renesanční stavitel spáry vyplnil cihlami.
A středověký stavitel je pečlivě vyplnil menšími kousky kamení. Všimněme si, jak ostře odlišné je zdivo novověké s velkým podílem cihel (vlevo) a zdivo středověké, čistě kamenné (vpravo).
Pohled na opěrný pilíř a okna nad ním.
Pohled na zadní stranu hradu. Opět vidíme, že celá jedna strana je zbořená. Vysvětluju si to tak (snad), že rozebírači hrad ničili přednostně z lépe přístupné strany, kam mohli zajet s povozy. Vidíme rozměrné okno z klenutého přízemí paláce a také zbytky bývalých omítek. Zadní část hradu je také asi i nejstarší, konečně žádné cihly.
Čelo hradu s parkánem.
Zboku vidíme klíčové střílny hradeb, které se tady dochovaly prakticky v původní výšce a dále vzadu okna paláce. Škoda, že se u nás od státu nikdy nedočkáme ničeho, co by památkám skutečně pomohlo. Dříve nebo později přijdeme o většinu z nich. Nezájem vole, nezájem.
Jdu z hradu pryč, už ne po červené, ale po zelené. Dole z kopce by měla vést do Pavlova žlutá stezka, musím dávat pozor, abych ji neminul. Nechtěl bych obcházet zase celý kopec.
Zase zkouším zoom, dobrý. Ale podání barev by mohlo být lepší.
Ještě silnější zoom, ať to stojí za to. Ruka se mi už klepe, foťák neví na co se má zaostřit, ale statečně dělá další ostrou fotku.
Pohled z hradu na Pavlov.
To samé, ale už jsem z kopce dole, jdu po žluté do Pavlova. Vycházím tak 100m od svého auta. Kdybych tak tušil, jak si za chvilku totálně pokazím náladu ohoblováním spodku auta o terén.
Zdaleka viditelný kostel v Zaječí, poblíž Děviček, má středověké jádro s částečně zachovalým gotickým presbytářem. Zbytek stavby je slohově dost neuchopitelný, připomíná mi románské stavby, ale románské to není. Prý byl v novověku několikrát přestavěn.
Tu zatracenou politiku už cpou všude. Zase Babišovo čapí hnízdo.
