02.06.2019 Zpět na hlavní stránku.
Udělal jsem si výlet na zříceninu hradu Cimburk u Trnávky (neplést s Cimburkem u Koryčan) a na blízký renesanční zámek Moravská Třebová. Jel jsem po hlavní, ale pak jsem poslechnul navigaci a zabočil na okresku. Takové silnice bych čekal někde v Rusku. Až do Jevíčka jen příšerně rozbité křapky, po kterých se nedalo jet rychleji, než cca 50km/h. Zpátky jsem jel pěkně po hlavní přes Svitavy, je to sice dál, ale vyjde to nakonec rychleji. Po příjezdu do městečka Trnávky, jsem to hodil někam k obchodu a vydal se hledat cestu na hrad. Ten byl sice vidět zdaleka, protože stojí na kopci přímo nad městečkem, ale najít na něj cestu je jiná věc. Trnávka je jinak podobná třeba Bojkovicím, taky tam schází náměstí, nebo výrazný střed obce. Bohužel, ačkoli v rádiu hlásili pěkné počasí a celou cestu bylo jasno až horko, na místě samém se jak naschvál zatáhnulo a začalo pršet. Ujel jsem špatnému počasí na zámek Moravská Třebová, chvíli si užíval sálajícího slunce a vedra, vzápětí se zatáhlo a začalo pršet. Začal jsem si připadat jako postava z románu Turistův průvodce po galaxii. Tam vystupuje chlápek, který je bohem deště. On o tom neví. Ale kam se hne, tam se za ním táhnou mraky, slejváky a bouřky. No nevadí.
Autor Franz Richter. Obrázek převzat a upraven ze stránek moravska-galerie.cz, na zdroj odkazuji. Obraz zřícenin snad kolem roku 1825. Díváme se zezadu. Jak na obrázku vidíme, už na začátku 19. století byly zříceniny v podstatě ve stejném stavu, jako jsou dnes. Jen čelo bočního paláce, se tu ještě tyčí do výšky druhého patra (uprostřed obrázku) a má v prvním patře nějaký velký otvor, snad okno. Z čelní hradby těsně za ním, vidíme jen vysoký střep. Pokud byla čele velká věž, už po ní nevidíme stopy. Ale mohla zaniknout při přestavbách na zámek. Nezapomeňme, že hrad prodělal přestavbu ještě v baroku a byl zničen až zásahem blesku a ničivým požárem v roce 1776. Tedy asi jen 50 let, před namalováním tohoto obrázku. Troufnu si říct, že hrad za tak kratičkou dobu nemohl zchátrat přirozenou cestou. Viděl bych to na cílené bourání hradu na stavební kámen. Toto možné ničení zastavil až obnovený romantický zájem o staré hrady. A proč rozebírali jádro a ne předhradí? Možná se do předhradí už nedalo dostat původní trasou přes čelní příkop. Zato se mohli boční cestou pohodlně dostat k jádru a shora kámen shazovat na vozy. Nebo se mýlím a všechno bylo jinak, těžko říct, když jsem u toho nebyl.
Rekonstrukce hradu Starý Cimburk, autor Ladislav Svoboda. Zkopírováno z PDF dokumentu o hradě, autoři Luboš Lancinger a Ladislav Svoboda.
Ručně kreslený plánek hradu z roku 1912, autor plánu: E. Tuč. Zkopírováno z PDF dokumentu o hradě, který vytvořili Luboš Lancinger a Ladislav Svoboda. Vzhledem k faktu, že na hradě nikdy neprobíhal hloubkový archeologický průzkum, musíme vzít zavděk tímto situačním plánkem z počátku 20. století. Ale našel jsem na netu výsledky povrchového průzkumu hradu, od Jana Štětiny.
Srovnání stavu zachovalých zdí, vlevo počátek 20. století, autor neznámý, vpravo 1993, autor Ladislav Svoboda. Jasně vidíme, že všechna tři okna druhého patra měla vylámaná ostění a jejich dnešní stav je výsledkem konzervace. Stejně i okno v prvním patře. Co to znamená? Že jsou nepůvodní.
Zadní část hradu se dochovala až do výšky druhého patra, takže jde vidět až z Trnávky, ale kudy se tam dostanu?
Jedeme-li od Moravské Třebové, o kousek dál ve stoupání kopce, je u silnice cedulka. Dá se tu i zaparkovat. Ovšem z opačného směru tu značení schází, zrada. Pokud někomu obrázek přijde nějak vyšeptalý, ano, foťák tady selhal na celé čáře.
Kolem zchátralého kamenného baráku, nahoru. Jdeme po žluté.
Obě cesty vedou ke hradu. Ta vlevo je kratší, ale strmější. Ta vpravo je o pár set metrů delší, ale méně strmá.
Takže, napřed po té strmější. Vidíme tu rozcestník, zabloudit tu nikdo nemůže. Jediný problém jakou dva velmi hluční psi, co vyčuhují zpod cedulky.
Romatická lesní cestička ke hradu.
Tady se napojuje na lesní cestu. Jsem už těsně u hradu. Tahle lesní cesta k němu vede přímo. Vpravo je nějaká vysílací anténa. Na fotce není vidět, protože fotím jen relativně hezké, nebo zajímavé věci. Ovšem jinak je značně nepřehlédnutelná.
A teď zkusíme druhou, delší cestu. Vrátíme se k obrázku 04 a na křižovatce vedle kamenného baráku, jdeme vpravo do polí, až se ocitneme tady. Za kamenným barákem jdeme vlevo, tak jak to vidíme. Bylo by asi divné, když máme zalesněný kopec po levé ruce, jít doprava, že.
Další odbočka, kopec s hradem je po naší levé straně, takže logicky doleva.
A zase doleva, stále do kopce. Cesta už dál nikam neodbočuje, vede přímo na hrad. Kopec vypadá vysoký, ale zdání klame. Z vesnice je to na hrad jen pár set metrů.
Stojím v hradním příkopu a koukám na mohutnou hradní bránu a kulatou baštu na skále.
Věžová brána má důsledně vylámaná ostění. Původně do ní přes příkop vedl most. To pletivo nahoře, má za úkol zachytit padající kameny, aby to někoho nezabilo.
Takhle vypadá zboku. Proti svahu byla do určité výšky zesílená. Všechny rohové armovací kameny, bohužel někdo vytrhal.
Od brány dozadu vede zeď, která nese stopy po nějaké konzervaci. Možná to někdo jen vyspároval, možná je to postavené od základu znovu, těžko říct.
Brána zevnitř. Vidíme, že byla dovnitř otevřená, protože se z téhle strany dochovaly líce zdi a vlevo dokonce pár posledních armovacích kamenů, kam pantátové nedosáhli, když hrad ničili, aby měli kamení na chlívek. Zboku má otvory po trámech stropu. Dřív měla nejméně tři podlaží. Dolní podlaží s bránou, horní, které se dochovalo z části a pak ještě nejméně jedno obranné podlaží, které se už nedochovalo. Podle síly zdí, mohla klidně mít podobu věže.
Pohled na čelo hradu. Vlevo obranná věžovitá bašta, vpravo brána.
Pohled na čelo hradu, zevnitř.
Pohled na bránu a silnou hradbu v čele hradu, zevnitř.
Poslední nárožní kámen v bráně, všechny ostatní vylámali. Pohled zevnitř.
Pohled na věž nebo baštu v čele hradu. Měla za úkol bočně postřelovat bránu, čelní hradbu a také bok předhradí.
Pohled zboku, napojení kulaté věže na hradbu předhradí. Jak vidíme podle výšky hradby, původně byla věž podstatně vyšší. V hradbě vidíme doširoka vylámané a zničené střílnovité okénko nějaké budovy, která se přikládala k hradbě zevnitř.
Pohled na baštu zepředu.
Dnešní vstup do bašty, údajně nepůvodní, vylámaný lamači kamene.
Zbytek po kupolové klenbě. Toto spodní patro bez otvorů, bylo nejspíše přístupné pouze shora a sloužilo snad jako prachárna. Nad ním se nacházelo ještě nejméně jedno, spíše ale dvě obranná patra.
Pohled na flankovací věž nebo baštu a bok předhradí, se třemi vylámanými okénky.
Boční hradba předhradí, má v sobě nahoře řadu čtvercových otvorů. Na střílny je to příliš malé a příliš nízko. Žeby otvory pro trámech dřevěného nebo hrázděného podsebití?
Úplně na kraji zdi, jsou jasné stopy po portálu, tradičně s vylámaným ostěním. Dole ve městě někdo FAKT HODNĚ potřeboval CO NEJVÍC okenních a dveřních ostění. Z portálu nám zbyla půlka, zbytek hradby směrem doleva je zničen. Nemáme ani nároží, které by nám řeklo, kde hradba končila. Nicméně, někde končit musela, že. Jsou i obrázky hradu, které nemají směrem dozadu hradbu vůbec a předpokládají ukončení jen nějakou palisádou. To by od pánů hradu byla pěkná blbost. Ta hradba tam být musí, jen je zničená do základů. Četl jsem, že údajně řád německých rytířů na hradě prováděl vykopávky a chtěli hrad obnovit, podobně jako blízký Bouzov. Ale v řádových archivech o tom údajně není ani zmínka. Takže na hradě se spíš archeologický průzkum neprováděl. Proto o něm víme jen to, co se dochovalo nad zemí. Proto je potřeba plány a rekonstrukce hradu brát s HODNĚ velkou rezervou.
Za ostěním, které tu už není, byl dřív hluboký otvor pro zasunutí trámu. Když se vysunul, zapadnul do protilehlého otvoru a měl zajistit dveře proti vyražení.
Zoom na zbytek portálu. Vpravo nám ze zdi něco vyčuhuje, netuším co, nicméně kameny vypadají zčernalé a značně staré, nepodobají se těm co jsou ve zdi okolo. Snad zbytek něčeho staršího, co tu bylo ještě před postavením předhradí?
Celkový pohled do předhradí, zezadu. Co je to tady dole?
No vida, nejspíš zbytek pilíře mostu, který vedl z předhradí do jádra. I se zachovalým nárožím.
Celkový pohled na pahorek předhradí, zezadu
Hradba předhradí, zevnitř. Vidíme, že tam stála přízemní budova, která měla stropní trámy zapuštěné ve zdi a otevírala se do příkopu úzkými střílnovitými okénky, umístěnými těsně pod stropem, které někdo poctivě zničil a vylámal. Podobná okénka jsme (snad) mohli vidět na Templštejnu a Novém Hradě U Lukova. Nad tím vidíme jasné stopy, po dodatečném zesílení horní části přizdívkou - to je ta výrazná spára.
Zajímavé je spíš první patro nad tím. Vysvětluju si to tak, že původně tam byl obranný ochoz vysunutý na dřevěných trámech nad svah. Vnitřní zděná část ochozu byla oproti dolní části hradby zeslabená a byla dokonce omítnutá. Později byla zeslabená část hradby v prvním patře dodatečně zesílena dozdívkou, po které se zachovala výrazná spára a původní ochoz byl zrušen. Jak byl ochoz ukončen poté, to se nám nedochovalo, takže nevíme.
Okolo tří stran hradu je dochován bývalý hradní příkop a val. Hradní kopec totiž není tak strmý, jak by bylo potřeba a tak bylo nutné tuhle věc napravit terénními úpravami. Hrad tedy stojí na kopci a ještě navíc na malém umělém kopečku.
Z poslední, čtvrté strany, to vypadá takhle. Hrad se několikrát přestavoval, takže není vyloučeno, že původně příkop obíhal i tuhle stranu. Každopádně později zde vystavěli nový palác, kterého přízemí právě zvenku míjím.
Když ho obejdu, naskytne se mi pohled na zachovalou zadní část jádra. Kdysi musel být na hrad z Trnávky impozantní pohled. I tyhle zubožené zbytky dodneška působí mocným dojmem. To je jedna z věcí, které jsou našemu století upřeny. To co kdysi bylo normální, běžné, samozřejmé a tuctové, na to se my můžeme dívat už jen ve skanzenech a na zříceninách. Tím netvrdím, že bych chtěl bydlet na studeném hradě, nebo někde ve stáji u sedláka v dřevěnici. Jde mi jen o estetický dojem. Když si někdo dřív postavil chalupu, byla krásná sama od sebe. Srovnejme s tím, jak vypadají zvenku naše sídla dnes.
Všimněme si prosím otisků po dřevěných podpěrách v omítce, na rozhraní prvního a druhého patra. Na fotkách z počátku 20. století jsou velmi výrazné a doslova svítí. Dneska už jsou sotva viditelné. Kdysi to mohlo vypadat podobně, jako ochoz na hradbách Českého Krumlova.
Pod palácem vidíme zbyteček zdi parkánu, který obíhal jádro. Zprava mohutný opěrný pilíř. Stavba opěrných pilířů byla oblíbenou zábavou hradních pánů, když se hradní zdi začaly na svahu rozjíždět. Ze zadní části jádra vycházel portál, podle poměru výška/šířka snad renesanční, jako na Boskovicích. Na hradě není zachovalé ani JEDINÉ ostění. Doslova s maniakální důsledností, jsou vylámaná i z oken ve druhém patře paláce, vysoko nad zemí a to z obou stran. Tady nejspíš "úřadovalo" samo panstvo, které nenechalo na hradě cokoli cennějšího.
Pohled z hradu na městečko Trnávka. Upřímně, je to spíš větší dědina. Co je to tam vzadu za kouř, že by už zemědělci sklízeli obilí? Není na to nějak brzo?
Aha, jezdí se tu motokros. Já jsem si říkal, co to zdola pořád slyším za randál.
Pohled na jádro hradu z hradního příkopu. Nahoře zbytky hlavní obvodové hradby, dole pod tím zbytečky parkánu, který v tomto úseku zároveň tvořil obezdění hradního příkopu. Jen ten socialistický sloup elektrického vedení, tu nedělá dobrý dojem. Navíc není ani funkční.
Nahoře zbytek hlavní hradby, pod tím zbyteček parkánu.
Někdy v šedesátých letech, v rámci péče o kulturní vyžití občanů, tu za socíku postavili letní divadlo. Dřevěné části sedadel už vzaly za své, zbyly tu jen betonové nožky. Cesta ke hradu přes odkopaný hradní příkop, může být původní. Možná měl Cimburk jeden vstup do hradních příkopů a druhý do jádra. Něco podobného jsem mimochodem řešil i u Nového Cimburku, taky tam přístupové cesty moc nedávají smysl. Plánek hradu z roku 1912 ukazuje, že v čele hradu stála věžová brána, do které vedla cesta ZBOKU a právě v těch místech, kde se nachází tento vstup do příkopů. Takže je možné, že cesta je původní.
Pohled na bývalé čelo hradu. Moc se nám z něj nezachovalo. Vidíme tu zbytek parkánu, který dole obezdíval příkop a nad tím pahorek se zřícenými zbytky zdiva.
Stojím na místě, kde kdysi bylo čelo hradu a koukám na zadní část jádra. Vlevo vidíme klenby sklepů, vpravo přízemní zbytky paláce.
Klenby sklepů, to je třeba prozkoumat.
Boční vstup do sklepa. Tudy se do něj kdysi chodilo.
Nepřekvapí, že vstup do sklepa nemá ostění, ani žádné uchopitelné slohové znaky. Ale podle valené klenbičky vstupu je rozhodně novověký, renesance a dále.
Interiér sklepa. Uprostřed suťový kužel po propadlém nebo vykutaném stropu. Sklep je nejméně dvojdílný, zadní část má lomenou klenbu. Pokud vám přijde nízký, je to tím, že je zpola zasypaný sutí.
Pokud se z čela hradu otočím doprava, vidím nízké přízemní zbytky nějaké budovy, snad paláce.
Střední část bočního paláce. Přes porost jde sotva vidět. Kdysi se možná tyčil stejně vysoko, jako zachovalý střep paláce vzadu.
Napojení bočního paláce na čelo hradu.
Pohled na čelo hradu do místa, kde se napojuje boční palác.
Napojení bočního paláce vzadu.
Okno v přízemí bočního paláce. Podobné jsme viděli na hradě Brumov.
V čele hradu naproti vstupu, je pozůstatek po silné zdi, podélně s delší osou hradu. To nevypadá na příčku, ta by nemusela být tak silná. To vypadá jednoznačně na obrannou stavbu, s největší pravděpodobností je to boční zeď čtverhranné věže. V čele hradu je výrazný pahorek, muselo se tam sesypat něco velkého.
Portál do parkánu, směřující do zadní části hradu. Z této strany měl asi jen jednodušší výbavu, bez větší kamenické parády. Vnitřek portálu je dodnes omítnutý, nějaké malování jsem nenašel. Vzhledem k faktu, že omítka portálu končí přesně ohraničená, je docela možné, že portál měl dřevěné zárubně.
Přímo naproti tohoto východu, se nachází nároží nějaké stavby, dole s tesaným soklem. Tesané články soklu jsou silně poničeny vandaly. Pohled k čelu jádra.
Pohled k čelu jádra. Vidíme pahorek, pravděpodobně pozůstatek věže. Celé jádro hradu je zavalené troskami. Kdyby se to vyčistilo a stojící zdi se zakonzervovaly, myslím, že bychom možná byli překvapeni, kolik se toho pod zemí dochovalo. Jen aby to pak nedopadlo, jako svého času chudák Vízmburk. O co tam šlo? V osmdesátých letech, při běžném průzkumu, našli věc, o které sní každý archeolog. Našli hrad, zavalený troskami velké věže, až do výšky prvního patra. Jako časovou konzervu, kterou nikdo neotevřel od roku 1447. Původně tam byl vysoký pahorek, když ho odkopali, vyloupnul se z pahorku skoro celý hrad, pochopitelně bez zničené věže, ale se spoustou unikátních nálezů. Takové malé české Pompeje. Tisk šílel, odborníci byli nadšeni, lid jásal. A jak to dopadlo? Hrad se vykopal, nálezy se nalezly a po počátečním velkém humbuku odpovědní ztratili zájem a nechali vykopaný hrad klidně chátrat. A tak ten vykopaný hrad chátrá dodnes, rychle se rozpadá a nikdo se k odpovědnosti nehlásí. Nálezy z hradu byly uloženy po všech čertech a jen zázrakem se ještě neztratily. Nemám k tomu jiný výraz, než bordel a nezodpovědnost. Dokonale to vystihuje celkový přístup tohoto národa k památkám. Kdyby ten nešťastný hrad radši nechali být, udělali by líp. Zůstal by hezky chráněný pod stovkami tun kamení a možná by ho objevili později, v kulturnějších časech. Mimochodem, takhle dopadla spousta památek, které odborně zkoumali archeologové, zvlášť bohužel za socíku. Na vykopání peníze byly, na konzervaci, nebo aspoň zakopání zdí zpět pod zem, už ne. A tak se to nechalo tak a většinou to rychle zmizelo. A protože výsledky archeologických výzkumů nejsou veřejně jednoduše dostupné, archeologický výzkum většinou památku jen silně poničí a výsledek nula nula nic. Pokud hrad nemá majetkově silného vlastníka, nebo se nestará stát, je lepší nechat ho být, než se o něco snažit o víkendech. Většinou to vede jen k rychlejšímu zániku zbytků památky. Dobré je třeba mít na záchranu hradu spolek, jako sdružení Polypeje na Novém Cimburku, který jednoznačně chválím. Nebýt Polypejí, Cimburk by se postupně ztratil ze světa. Zdrcující většina hradních zřícenin u nás, je jen v podobě terénních náznaků. A bez pomoci státu, to zbytek zřícenin čeká taky.
Zbytek hradby v čele hradního jádra.
Konečně se dostávám k nejzachovalejší části paláce. Jak naschvál se ovšem zatáhlo a prší. Vidíme tu dvoupatrovou budovu, přízemí má dole nějakou slepou niku a už zmiňovaný portál do parkánu. První patro obsahovalo tradičně reprezentativní sály s mohutnými okny, téměř jistě novověkými, snad se sediliemi. Mezi okny je vylámaný zničený portál, vedoucí na vnější ochoz, nebo do arkýře. Možná se jednalo o bývalý záchod? Budova měla trámové stropy, po kterých se nám tu dochovaly otvory ve zdech. Druhé patro obsahovalo obytné místnosti s menšími okny. Smíšené cihlovo-kamenné zdivo odkazuje na renesanční, ale spíše barokní nástavbu, která pravděpodobně využila a upravila zdivo původního obranného ochozu. To nároží v přízemí, mi tam nějak nesedí. je to moc blízko k vnější straně paláce. Možná to jen podpíralo něco v prvním patře, nebo to byl základ komína?
Okna prvního a druhého podlaží zvenku. Výhledu na zdi silně brání vzrostlé stromy před zdí, takže to snímám takhle zboku. Pod okny druhého patra, jsou otvory po trámcích nějakého ochozu. Možnosti jsou dvě. Buď se jedná o stopy původního středověkého podsebití, nebo si tam panstvo v novověku postavilo vyhlídkový ochoz.
Průchozí kapsy pro trámy ve zdi, mi silně připomínají zbytky ochozu na předhradí. To provedení by ukazovalo na stejného zedníka a možná i přibližně stejnou dobu výstavby. Ale vzhledem k faktu, že na vnějším obvodu zdi, se dodneška dochovaly otisky po opěrných trámech tohoto ochozu, je docela možné, že ochoz zůstal zachován až do zániku hradu.
Okno v prvním patře a vlevo vedle něj, zbytek dalšího. Ten opěrný pilíř z druhé strany tam nestavěli pro legraci, nejspíš se to tu uváželo nebo vyklánělo.
Pohled do přízemí, je tam vidět slepý výklenek neznámého účelu a stopu po příčce dělící místnosti v paláci, která sahala až do druhého patra. Na staré fotce hradu je ještě vidět jasná stopa po příčce, na mojí fotce už jsou z příčky vidět jen drobné náznaky.
Pohled do přízemí paláce.
Detail na okna ve druhém patře.
Detail na silně poškozené okno v prvním patře.
A tady jsem už na Moravské Třebové, celkem horko. Pohled na raně renesanční bránu, jednu z mála renesančních památek, postavených u nás ještě v 15. století. Něco podobného a ze stejné doby, mají i na Tovačově.
Zámek je vlastně jen účelovým předzámčím původního zámku, kterého půdorys je na nádvoří vyznačen kamennými obrazci. Původní zámek, vlastně hrad, byl zbořen do základů, zůstalo nám tu jen předzámčí.
Vstupní věž. Pokud jí člověk prošel, ocitl se rovnou ve městě. Pak zahnete doleva a jste na náměstí.
Vstupní brána zámku při pohledu od centra města.
Zámecké arkády.
Zbytek gotického hradu, ze kterého se v zámeckých budovách částečně dochovalo jedno křídlo.
Zámek Moravská Třebová je celkem pěkný zvenku, kolem je relativně živé město, parkování zdarma je přímo u zámku. Bohužel, zevnitř už je to horší, zámek je více méně čistě vybílený. Oproti Tovačovu, Lysicím, nebo i Letovicím, to je slabota. Trochu to nahrazují celkem cenné sbírky renesančních a středověkých nálezů.
Snad jsem na nic nezapomněl. Jestli mám s něčím problém, tak je to ukončení stránky. Co sem mám dát, aby to nevypadalo tak useknutě? Nějaké shrnutí, či úvahu? Zajímavost, nebo veselou příhodu? No, nevím. Od Moravské Třebové jsem nic moc nečekal. Ale zvenku to nevypadá špatně, aspoň si člověk po výletě na Cimburk může zajít do města na oběd a po cestě zkoukne i zámek. Výlet se podobal předchozímu, jako bych to bral přes kopírák, včetně počasí. Celou cestu pěkně a v cíli prší. Cimburk má turistovi pořád co nabídnout, ale už si nemůže dovolit další ztráty zdiva, stejně jako na Templštejnu, nebo Starém Jičíně. Ale příjemně mě překvapilo, že hrad je pořád relativně atraktivní a zachovalo se toho mnohem víc, než jsem podle obrázků na netu očekával. Tak, snad to jako závěr stačí.