21.09.2024 Zpět na hlavní stránku.
Onehdy se mi stala zvláštní věc. Kousek od mého bydliště je vesnice, kterou jsem projížděl snad 100x. V autě či na kole obvykle koukám dopředu a mám tunelové vidění. Onehdy jsem byl na výletě na kole a povedlo se mi 12 km od bydliště píchnout. Už počtvrté. Kdyby někoho zajímalo proč. Ráfek kola kryje páska, která má ráfek oddělit od duše. Okraje pásky mají být schované pod okrajem ráfku. Pokud tomu tak není, okraj té pásky časem rozřeže duši jak nožem, v typickém místě - dole proti ráfku, ale trochu stranou. Sám bych tomu nevěřil. Asi nezbyde, než pásku strhnout a nalepit novou, velmi pečlivě. Je to bolestně získaná zkušenost o kterou se nezištně podělím, to musí každý ocenit.
Jak jsem se tak pěšky vracel onou vesnicí, kterou jsem předtím mnohokrát projížděl, zjistil jsem, že tam mají náměstíčko, které se napojuje na hlavní cestu v pravém úhlu a nikdy předtím jsem ho neviděl! Podobně jsem jel několikrát po dálničním mostě kolem Velkého Meziříčí, ale autem a nemohl koukat kde co lítá. Ovšem onehdy jsem jel autobusem na jednodenní výlet na Karlštejn a Křivoklát. V autobuse sedíte vysoko a máte čas koukat kolem. Dole, hluboko pod mostem jsem viděl celkem pěkný zámek, zjevně přestavěný z hradu. Velké Meziříčí. Dal jsem si závazek, že se na něj někdy musím zajet podívat. A ta chvíle přišla.
Ráno před výletem utíkám volit. Den předtím jsem neměl ani vteřinu čas, musím teď, nebo nikdy! Samozřejmě nevěřím, že ta volba k něčemu bude. Pětidemolice zase jako vždy dostane většinu a zlý sen jejich šílené "vlády" bude pokračovat. Popřípadě si vymění role s jiným agentem Aspenu, Babišem a pojede to nerušeně dál. Ale jestli nepůjdu volit, bude mě to štvát, jako nesplněný rest. Chceš změnu a přitom nejsi schopný jít na 5 minut hodit obálku do urny? Tak na co si stěžuješ? Volební komise mě upozorňuje, že mi pomalu propadá občanka. Ještě štěstí že mě upozornili, protože bych to nevěděl a dál žil v blažené nevědomosti. A pak že volby nemůžou nic změnit!
Jedu napřed pro spolucestující. Musím cca 30 km opačným směrem, než je trasa výletu. Mám tam být v devět, vyjíždím v 8:15, stíhám to na pohodu. Asi v půlce cesty vidím značku slepá ulice. Na cestě je zjevně uzavírka, ale objížďka NENÍ ZNAČENÁ! Co? Co je to za blbost, slepá ulice na hlavním tahu? Nevyznačená objížďka? To snad ne! Chvíli se snažím najít náhradní cestu tak, že jedu za ostatními auty. Někdy to vyjde, někdy ne. Už se mi kdysi stalo, že jsem narazil na policejní uzávěru a policisté nás naváděli z hlavního tahu někam do vesniček, kde jsem v životě nebyl. Jeli jsme v koloně za vedoucím autem a to nás vedlo pár kilometrů, až jsme skončili ve slepé uličce v polích. Zjevně taky nevěděl kudy.
Kdyby někoho zajímalo jak tahle příhoda dopadla, nějak jsme se tam otočili a každý pak jel na vlastní pěst. Po kratším bloudění vesničkami jsem usoudil, že tudy netrefím a vrátil se zpět k uzávěře s tím, že se policajtů zeptám, kudy mám jet. Když jsem se vrátil na místo, už tam bylo volno a policajti zmizeli. Asi odstraňovali nějakou nehodu. Zpět k tématu Velké Meziříčí. Po marné snaze najít objízdnou trasu si říkám, že zkusím projet uzavírku napřímo, občas to jde. Asi 2 km za značkou slepá ulice, je zákaz vjezdu a vyfrézovaná silnice. Nikde ani noha, nikdo tu nepracuje. To vypadá nadějně. Několik aut zmateně maturuje u zákazu vjezdu a nevědí, co mají dělat. Ani se jim nedivím. Kterého debila napadlo dát na hlavní tah zákaz vjezdu a ani se neobtěžoval vyznačit objížďku? Bordel! Samozřejmě jsem se před jízdou díval na mapy.cz a tam o uzavírce ani slova.
Neohroženě vjíždím přímo do zákazu vjezdu a jedu další kilometr, než narazím na neprostupný val z kamení, schválně navršený tak, aby tudy nikdo neprojel. Kdybych měl tank, mohl bych pokračovat, ale tank nemám. Vjíždím do boční uličky abych se otočil a tam stojí hlídač. Bere telefon a někam volá. Ajaj, tak to je radost. Otáčím auto, vystupuju a jdu se družit. Na mou otázku jestli můžu uzavírku objet odpovídá, že by to nedoporučoval, je tam zákaz vjezdu a osm kamer. Jeeee. No to je radost. Tak na 80% mám další pokutu, tentokrát bude dost mastná. Porušení zákazu vjezdu, to bude kruté. Jen proto, že jsem se snažil bez zlého úmyslu projet z místa A do místa B. Naše silnice se nedají popsat jinak, než jako naprostý Mordor, bordel, hnus a stres.
Píšu sms spolujezdkyni, že se opozdím. Chvíli uvažuju že to vzdám, ale pak se otáčím, vracím se a podle rady hlídače objíždím uzavírku širokánským obloukem, několik desítek kilometrů dlouhým. S půlhodinovým zpožděním přijíždím ma místo, vystresovaný a pěkně vytočený. Čekám najisto že dostanu vynadáno, že jedu pozdě, ale spolujezdkyně se taky náramně diví té uzavírce, která tam prý včera ještě nebyla. Tak můžem vyrazit. Nejkratší cesta k Velkému Meziříčí vede po dálnici, ale nechci o tom ani slyšet, musel bych zase objíždět uzavírku a bůhví jestli tam nečíhají další. Pojedem hezky vesničkama, je to dál, ale zato horší cesta. Na jedné částečné uzavírce řízené světly, jsem najel do prostisměru, protože před semaforem stála dodávka zakrývající výhled. Prostě jsem ta světla neviděl a myslel jsem, že tam jen parkuje. Jen jsem couvnul a hotovo. Cesta byla až na výjimky krásná, rovná, takhle kdyby se jezdilo pořád, nestěžoval bych si.
Na zámku samotném byla svatba, takže bohužel, nejbližší prohlídka byla až od 13:30. Aspoň máme dost času na prohlídku města. Na zámku jsou tři okruhy a nedoporučuju brát ten první, okruh Zámek. Stojí sice jen 70 korun, ale upřímně to za mnoho nestojí. Projdete pár komnat, dozvíte se informace, kdo je namalovaný na kterém obraze a to je tak vše. Mě ovšem zajímá zámek a ne obrazy. Aspoň jsme viděli i svatební sál, pěkně zdobený malbami z 18. století a mohli jsme si tam i sednout. Já k smrti nesnáším prohlídky, kdy stojíte v cimře 10 minut, posloucháte výklad, bolí vás nohy a ještě za to utrpení platíte. A to jsem fanda památek, jak se u toho musí cítit běžný turista, radši nechci vědět. Taky bych vypíchnul, že zámek v roce 1914 patřil chlápkovi, který jel na stupátku auta vedle Františka Ferdinanda D'Este v Sarajevu a byl přímým svědkem jeho smrti. Na zámku jsem viděl i kapesníček s vévodovou krví.
Zámek je přestavěn z románského hradu pánů z Tasova. Románské hrady byste u nás spočítali na prstech a zámek je velmi vzácnou památkou. I město bylo opevněné kamennou hradbou, nějaké její zbytky jsem viděl u vjezdu do města. Šel bych se na ně podívat, ale musel jsem brát ohled na spolucestující, která do toho tak žhavá není. Na nádvoří zámku jsem zahlédl krásné gotické malby a je tu podle všeho i malovaný gotický sál, kam bych příště směřoval prohlídku. Po skončení okruhu Zámek, jsme byli vyzváni k odchodu, zatímco ostatní pokračovali plynule na okruh Muzeum. Kdybych sakra věděl že se ty okruhy dají spojit do jedné prohlídky, tak koupím okruhy oba, ale to by mi někdo napřed musel říct. No nevadí.
Ptal jsem se průvodkyně jak se dostat na vnitřní nádvoří, ale není přístupné a fotit se tu nesmí. Majitelé zámku z rodu Podstatzky-Liechtenstein tam osobně bydlí a prohlídky zámku jsou dost omezené. Aspoň se mi povedlo vyfotit soukromé nádvoří přes sklo v průjezdu. Spolucestující je z prohlídky lehce zklamaná a já upřímně taky. Aspoň je v okolí zámku zachovalé středověké opevnění, které oddělovalo hrad od terénu. Před zámkem je velký anglický park, nahoře prý má být nějaká kaplička na památku šlechtičny, kterou usmýkal splašený kůň. Dole ve městě je muzeum herce Jiřího Kodeta, v nádherném renesančním paláci, ale bohužel, zavřené. Mohli bychom i do Ivančic, kde má být muzeum herce Vladimíra Menšíka, ale čas tlačí a nastal čas odejet.
Ve Velkém Meziříčí je placené parkování, ale v sobotu od 11:00 je zdarma. Jsou i města, která odírají turisty a platíte i o víkendech. Zaparkoval jsem to rovnou na náměstí, místa bylo dost.
Cenné renesanční domy. Na to jak je město málo známé, je to tu zajímavé.
Turistické informační centrum sídlí na renesanční radnici a ta byla o víkendu zavřená. Takže jsme šli do místní cukrárny, něco objednali a zašli tam i na záchod, který byl mimochodem unisex pro obojí pohlaví. Možná to bylo tím, že byl jen jeden.
Podzimní slunce čaruje s osvětlením fasád, vypadá to pěkně.
Na druhé straně náměstí stojí gotický kostel,
Před vchodem spousta motorek. Rád vidím, že se motorkáři dali na pokání a obrátili se k Bohu. Nebo ne? Jdu se podívat dál a koukám, ona je tam motorkářská svatba! Asi nebude vhodné jim tam lézt, přijdu později.
Uvnitř hodně tmavo, ale krásné gotické klenby.
V tomto krásném renesančním paláci je muzeum herce Jiřího Kodeta. Bohužel bylo zavřené. Kousek odtud v Ivančicích je dokonce spojené muzeum herce Vladimíra Menšíka a malíře Alfonze Muchy. Odkazy ani nemusím dávat, tyhle lidi přece zná každý. Nebo ne? Dějí se různé věci. Třeba japonská zpěvačka a tanečnice Kazuha Nakamura neví co to je pokémon. Někdo by mohl namítnout, že je to v pořádku, protože japonský výraz pro Pokémon je Pocket Monsters. Ale Kazuha třeba nikdy neslyšela o Pikaču. Hm, tak tam radši ty odkazy dám, i když se mi po poslední přeinstalaci systému, odmítá přepínat klávesnice na programátorskou. Stisknu Alt+Shift, vpravo dole se objeví že klávesnice je anglická, ale dál to píše česky a dělá mi to docela problémy při psaní html.
Novogotická cihlová stavbička z konce 19. století, asi židovská synagoga.
Zámek jde vidět rovnou z příjezdové silnice a od náměstí je jen 5 minut chůze.
První věžová brána hradu, asi pouze kulisová.. Vchod je hodně úzký, ale odrazníky má. Těžko říct jestli byla i pro vozy, spíš ne. K cestě před zámkem by mohli udělat přechod pro chodce, silnice je hodně rušná a přecházení silnice není nejpříjemnější.
Nad zámkem se tyčí dálniční most Vysočina, který byl vybudován v letech 1972–78. Doprava na Brno, doleva na Prahu, aspoň myslím.
I industriální architektura má jistý půvab. Pořád lepší koukat chvíli na most, než dlouhodobě studovat architekturu Mírova přímo zevnitř.
Cesta na hrad je úzká, takže byla asi jen pro pěší, nejspíš aby měšťané zezdola nemuseli oklikou z druhé strany.
Františka Stránecká Neznám, nevím o koho jde, nikdy jsem neslyšel. Ano, budu patrně tendlencten nekulturní barbar.
Brána do původního středověkého opevnění. Brána samotná má renesanční bosáž a celé je to zjevně v novověku upravované.
Před vchodem do zámku si to štráduje holub a kašle na mě. Asi si hlídá svůj rajón, protože když jsme se na zámek za více než hodinu vrátili, byl tam ještě.
Samotné jádro zámku už moc nepřipomíná románský a gotický původ, ale podobně jako na Kunštátu
má v sobě zachovány staré zdi, které jsou odhadem tak 3 metry silné.
Zámek obklopují zahrady, které jsou samozřejmě soukromé a nepřístupné.
Osobně si myslím, že když je tam takhle vidět, tak si toho soukromí majitelé stejně moc neužijí.
Asi je spíš nebaví, sbírat ve své zahradě vajgly a nic z toho nemít.
První nádvoří zámku, určené pro návštěvníky. Ta bílá paní před vchodem je nevěsta, která akorát fotí svatební foto. Svatebčané už jsou uvnitř.
Branská věž z nádvoří.
Původní hradba má údajně na šířku 4 metry, dneska porostlá břečťanem, či to to je. Je to hezké, ale jestli jste někdy likvidovali břečťan, tak je to pěkné svinstvo. Proroste to zem 3 metry od zdi tak, že ji můžete kopat krumpáčem.
Průčelí paláce kde je vchod do muzea a k pokladně. No a samozřejmě taky na záchod.
Kolem dokola zámku se projít nedá, soukromé a nepřístupné.
Kradmý pohled na nádvoří, kde jsem pod gotickými arkádami zahlédl nádherné gotické malby. Bohužel jak píšu, není přístupné. Snímáno přes tlustý sklo, proto lehce rozmáznuto.
Před zámkem stojí původní gotické opevnění. Hrad sice stojí na skalnaté ostrožně nad městem, ale ta vybíhala z většího terénního útvaru a terén od hradu dokonce stoupal. Bylo to u našich hradů velmi obvyklé řešení. Proto bylo potřeba oddělit se od terénu pořádným příkopem, v tomto případě i obezděným.
Procházím se po dně hradního příkopu, odtud se dá po mostku jít i do zahrad před zámkem.
Slunce mi nepřeje, ale co se dá dělat, fotím. Máme co máme.
Bok zámku z opačné strany, slunce mi svítí do protisměru, marně hledám pod stromy stín.
Dál se jít nedá, terén prudce spadá do údolí.
Když nemůžu fotit uvnitř, tak aspoň zvenku.
Po cestě právě odjíždí motorkářský gang z kostela a dělají ohlušující randál. Jenže s pohybujícími se cíli má můj foťák zjevně problém a nedokáže zaostřit. Takže fotka nebyla, místo gangu tu mám tenhle krásný dřevěný vyřezávaný altánek.
Přímo pod zámkem je zimní stadion, který tam nedělá moc parády. Osobně bych takovou věc postavil kdekoli jinde, než na místě, kde kazí krajinné panorama. Ale co se dá dělat.
Zdeněk Pohlreich by z toho neměl radost. Restaurace za dlouhým průchodem a pak do prvního patra. Mají to i v názvu, Passage Restaurant. Ale je to tu hezký a je tu i venkovní terasa s výhledem na řeku.
Zatímco cesta tam, byla ve znamení téměř naprosté pohody, první třetina cesty nazpět, byla ve znamení uzavírek, objížděk, děr v silnici a výmolů. Kam jsem se hnul, tam uzavírka. Navigace se snažila a dělala co mohla, ale stejně jsme projížděli neskutečně rozbitými silnicemi v dědinkách okolo. Příště pojedu po dálnici i kdyby mě to mělo zabít. Už ne výmoly a objížďky, už prosím ne. Silničáři řádili jak pominutí a měl jsem docela obavy, jestli poloosy vydrží takový silniční Mordor. Jednu vesničku jsem dobrovolně projel dvacítkou, abych si nerozbil auto. Evropská Jůnie pořád řeší, jak zpomalit a omezit dopravu, přitom řešení je nasnadě! Přestaňte investovat do silnic a doprava se automaticky zpomalí sama! Jak jednoduché, jak účinné, jak levné, proč ještě nejsem ministrem dopravy?
Zámek v 18. století, malba v zámeckém sále, pohled ze strany od města, zboku.
Velké Meziříčí v 19. století. Autoři: Haun Kaliwoda 1864, převzato z hrady-zriceniny.cz, na zdroj odkazuji. Pohled z opačné strany, z údolí, zboku.
Franz Richter 1829, převzato z liechtensteincollections.at, na zdroj odkazuji. Tento pohled se vlastně naskytne z dnešního dálničního mostu.
Muzeum Velké Meziříčí
Na zámku se točil film Jarmareční Bouda (2009)
U rozestavěného dálničního mostu, byl natočen film Hřiště. (1975)