28.10.2024 Zpět na hlavní stránku.
zámek Kroměříž
motorest Samota
hrad Buchlov
chrám Velehrad
archeoskanzen Modrá
Staré Město muzeum Velké Moravy
ZOO Hodonín
zámek Zdounky
zámek Chropyně
zámek Holešov
chrám Hostýn
zámek Bystřice pod Hostýnem
lázně Teplice nad Bečvou
zámek Račice
restaurace Nemojanský Mlýn
kostel sv. Martina Luleč
zámek Kroměříž
Na zámku Kroměříž už jsem kdysi byl. Ale nedostali jsme se dovnitř, že prý je nás málo. No, pro turisty se fakt nepřetrhli. Čekal jsem, že se tam nedostanem ani podruhé. Ale zázrak se stal a šli jsme s velkou skupinou poláků a výklad byl výhradně v polštině. Nepostrádalo to jisté komické prvky, ale z výkladu jsem nerozuměl ani slovo. Focení bylo přísně zakázáno, ovšem kampak s tímhle na poláky. Vytáhli mobily, foťáky, kamery a fotili jak o život. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že když budu předstírat že jsem polák, můžu klidně fotit taky! Být polákem má své výhody!!! Proše pana, někupi paňstvo? Levno dam!
I když jsem si dal závazek, že parkovací automaty krmit nebudu, musel jsem se nakonec podvolit, zadat své RZ a zaplatit. Leda bych parkoval pár kiláků za městem. Myslel jsem, že 50kč je až moc, že tolik času ani nevyužijem. Omyl, měli jsme co dělat, abychom stíhali limit. Jen tak z legrace jsem nadhodil, že jestli přijdem pozdě, už tam na nás určitě čekají policajti, aby nám napařili pokutu. No, nebyl to vtip, vážně už stáli v pohotovosti pár míst od nás. Odjížděli jsme přesně v limitu.
Na náměstí se konaly trhy. Maso, cukrovinky, perník, všelijaké věci, proč ne, tyhle akce se vždycky hodí.
Hudební sál. Škoda, že jsem se stal polákem tak pozdě, nejhezčí sály mi utekly.
motorest Samota
V motorestu Samota už jsem byl. Ale vždycky se tu rád stavím. Ceny mírné, prostředí pěkné. Hodil bych odkaz na předchozí návštěvu, ale už nevím kde jsem to zašantročil. Nevadí. Cca půlhodinku chůze přes most, leží v lese zbytky hradu Střílky. Pokud jsme na kole, o dalších 6 km dál, je zřícenina hradu Cimburk.
Menší zahrada v japonském stylu. Přes velmi rušnou silnici vede most do lesů. Ono se to hodí, protože silnice je opravdu nebezpečný nehodový úsek a přejít ji pěšky, by byl velký risk.
hrad Buchlov
Na Buchlově i pod Kateřinkou, i pod Břesteckou skálou už jsem byl. Ale už je to dlouho.
Buchlov oficiální stránky
wikipedia
Buchlov
hrady.dejiny
Nádvoří hradu Buchlova, odhadem asi 18. století
Pro srovnání, dnešní stav.
V dáli hrad Buchlov. Co bych pro fotku neudělal. Právě riskuji život na extrémně nebezpečné silnici, kde řidiči obvykle jezdí jako šílení a každou chvíli je tu nehoda. Vypadá prázdně, protože jsem zrovna vychytal vteřinku, kdy nic nejelo.
Byli jsme na prohlídce jen čtyři. S průvodcem se dalo pokecat. Obvykle se to nedá, protože standartní průvodce odříká naučenou básničku a zeptat se na něco, na to musíte vychytat mezeru při nádechu.
Buchlov je jeden z mála skutečně dochovaných hradů u nás, podobně jako Pernštejn. Samozřejmě prošel bezpočtem novověkých přestaveb které změnily hrad částečně na zámek, ale není to rekonstruovaná zřícenina, či polozřícenina, jak je u nás obvyklé.
Na hradě se natáčela pohádka O Statečném Kováři
Vstup na hradní nádvoří.
Vnitřní nádvoří hradu, už má zámecké novověké arkádové ochozy. Majitelé hradu Berchtoldové, sice od 18. století bydleli v luxusním zámku Buchlovice, ale hrad stále udržovali a měli na něm sbírky, aby měli zálohu na horší časy.
Pohled z okna hradu na barokní bránu, ze kterou stojí barokní dělový bastion. Na protějším kopci kaple svaté Kateřiny.
Hrad údajně nikdy nebyl dobyt, ale bohužel, asi byl. Viníkem je jako obvykle Korvín a nešťastný rok 1468. Rozstřílel z děl přední věž, ve které z nějakých důvodů byla mimořádně výstavná a krásná gotická kaple, která to samozřejmě nepřežila a je dochována ve zbytcích. Osobně bych si právě tenhle světlý a veselý prostor kaple vybral jako ložnici.
Hradní páni ovšem radši bydleli v tmavých a studených kobkách. Komnaty v celém tomto patře, nechali zaklenout páni z Cimburka v 15. století. Na svornících kleneb jsou jejich i cizí šlechtické erby. Jestli to bylo takhle čistě bílé, o tom silně pochybuju. Asi to bylo kdysi malované a různě zdobené, ale entropie je krutá.
Zdobené truhly.
Středověký arkýřový záchod.
EDIT: jiná návštěva
Stmívá se, ale neodolám stromům bez listí, které odkrývají hradní zdi. Kdyby mi někdo Buchlov ukázal z téhle strany, nevěděl bych, co je to za hrad. To je nešvar všech fotek hradů. Všechny zachycují to samé, z nejpohodlnějšího úhlu.
Z této strany, jsem Buchlov ještě neviděl.
Proč se kolem každého hradu pěstuje takové křoví, co zakrývá výhled, je to samý trn a nepustí to chudáka fotografa blíž? Hrad byl z téhle strany nádherný a strmil se na vysoké skále. Ale je skoro tma, je čas to vzdát a jet domů.
EDIT: zase jiná návštěva
Buchlov v noci.
Našel jsem obrázek hradu Buchlov, kde panstvo sídlilo přes zimu. V létě se pak stěhovalo do zámku Buchlovice, který stojí na dohled pod kopcem. Později, s rozvojem techniky, kdy už nebyl problém zámek rozumně vytopit, už sídlili výhradně na zámku. Bydleli tam až do roku 1945. Jasně jde rozeznat, že hrad se od těch dob v podstatě nezměnil. Vidíme renesanční věž Andělku, barokní bastion u vstupu, i původem románské jádro hradu s přistavěnou barokní věží. Vpravo vidíme pohřební kapli svaté Barbory.
Pro srovnání, dnešní fotka hradu. Směr je stejný, ale je to bráno z větší výšky. Obrázek převzat ze stránek penzionvkoute.cz, na zdroj odkazuji.
Buchlov od příjezdové cesty ke hradu. Za parkovné se platí.
Pod hradem koníci, něco pro děti.
Barokní brána do hradu, s padací mříží. V bráně je pokladna. Nabízí se několik různých okruhů, podle délky se odvíjí cena.
Hrad z druhého nádvoří.
Ten strom tam opravdu má růst?
Zbytky omítek na hradním paláci. Kdysi to mohl být výstavný hrad, ale už by potřeboval rekonstrukci.
Tyhle schody jsou ukončeny zamčenými dveřmi, takže tudy ne. Tohle mě vadí na hradech, kde se provází. Nemůžete se podívat tam, kam byste chtěli.
Renesanční portál, který dal postavit Jan Ždánský ze Zástřizl. Tudy se jde na prohlídku. Vlevo cedule se spoustou zákazů, Fotit vevnitř, je pochopitelně zakázáno taky. Portál už je vyloženě zámecký, scházel tady padací most, nebo mříž - bezstarostné 16. století. Aby to nebylo tak jednoduché, je za portálem aspoň fůra schodů.
Vyhlídka z věže, dole renesanční věž Andělka. Podobně jako Daliborka na Pražském hradě, i tahle věž se jmenuje podle chlápka, který v ní byl zavřený. Proč mi leze prst do záběru, už jsem vysvětloval.
Touhle barokní věží, jsme vstoupili do hradního paláce. Mimochodem, pokud půjdete na prohlídku Buchlova a v komnatě s egyptskou mumií, začne průvodkyně vyprávět o duchovi Černé Paní Buchlovské, pak důrazně doporučuji zacpat si uši a připravit se na nejhorší.
Pohled z vrcholku věže, na kapli Svaté Barbory, na vedlejším kopci Modla. Od Buchlova jde za pěkného počasí, údajně vidět i podhůří Alp.
chrám Velehrad
Je to opravdu pěkné. Barokní chrám se zachovalými románskými částmi. Dá se dostat do podzemí, kde jsou románské hrobky mnichů.
Okno s barevnými vitrážemi.
Přímo naproti restaurace s velmi příznivými cenami. Ano, ještě pořád se dají najít.
archeoskanzen Modrá
Už jsem tu kdysi byl. Tak nějak mohla vypadat velkomoravská hradba z kamení stavěného nasucho, či snad na hlínu.
Kolem výběhu býků je ochoz pro jejich bezpečné pozorování. Je zde i známý podvodní tunel, kde se dají pozorovat ryby.
Staré Město muzeum Velké Moravy
Moderní kostel u muzea. Pod kostelem přijelo a zaparkovalo Ferrari. Skutečné Ferrari. Ale místo luxusního sporťáku to byl náklaďáček pro údržbu městské zeleně. Chtěl jsem ho cvaknout, ale řidič seděl uvnitř, tak radši nic.
Jak to vypadá v moderním kostele.
Nápis na budově je jasný.
Velkomoravská hradiska u nás většinou přežila maďarské nájezdy. Protože maďaři se realizovali v Karpatské kotlině a naše malá Morava už byla mimo jejich zájem. Pak ovšem přišla česká knížata, která začala Slavníkovskou Libicí, pokračovala dále na východ a obrátila celou tehdejší Moravu v prach. Hradiska byla dobyta, vybita, zničena, hroby vykradeny, knihy spáleny, chrámy srovnány se zemí a místo nich češi nastavěli správní hradiska nová, podstatně skromnější a obvykle na jiných místech.
Zkáza byla dokonalá, dlouhodobě a plánovitě bylo ničeno absolutně všechno, co by mohlo zbytkům moravanů připomínat dřívější časy. Proto se toho z dob Velké Moravy dochovalo tak zoufale málo. Co nebylo pod zemí, to bylo zničeno. I hrob Metoděje, který byl nejspíš v chrámu na Starém Městě, byl vykraden a zničen. Byla to vysoká cena, za sjednocení Moravy s Čechami.
ZOO Hodonín
Plameňáci nad sebou nemají žádný plot. Kdyby chtěli, můžou kdykoli ulítnout. Jestli teda plameňáci lítají.
Po celé ZOO jsou vylepeny poučné plakáty o tom, co by turista v cizině neměl. Asi to tu vede nějaký aktivista.
ZOO má tvar kruhu, takže se dá všechno krásně obejít.
Kdysi se do ZOO jezdilo přímo ze silnice Hodonín-Břeclav, to už je pryč. Vchod je předělaný a do ZOO se jede bludištěm hodonínských uliček.
Před ZOO je velké free parkoviště, pak se jde pár set metrů pěšky.
Kdysi se boxer Cassius Clay vydal do ZOO a trval na tom, že chce zápasit s gorilou. Naštěstí mu to nedovolili, jinak by bylo po něm. Gorila je asi 10x silnější než člověk.
Král zvířat lev, ve velkém výběhu krytém sklem.
zámek Zdounky
Chvíli jsem bloudil, na zámku jsem totiž nikdy nebyl. Hned vedle rampy s vjezdem do zámku bylo úplně prázdné parkoviště, ale určené jen pro zaměstnance jakéhosi místního podniku. Tam jsem si to přece jen neodvážil zaparkovat, i když by se nejspíš nic nestalo. Nakonec jsem to dal asi půl kilometru daleko, k nějakým bytovkám, kde bylo ofiko parkoviště.
Touhle uličkou nahoru.
Brána do zahrad.
Najel jsem autem přímo k zámku. Já fakt nevěděl jak to tam chodí, takže jsem otevřenou bránou najel přímo do zahrad. Nějací lidi co byli v zahradě, na mě koukali jak na zjevení, zjevně se jim nelíbilo, že se jim vytáčím s mazdicí přímo u vchodu, za což se omlouvám, nevěděl jsem prostě kde v místě zaparkovat.
Zámek Zdounky, oficiální stránky.
Barokní sýpka, kde si panstvo skladovalo obilí.
Oranžerie, kde se přes zimu skladovaly teplomilné rostliny a přes léto se tam snad i pěstovalo jižní ovoce.
Zámek je zdá se nepřístupný, ale okolí stojí za výlet.
zámek Chropyně
Zatáhlo se a sluníčko zašlo za mraky. I když jsem si dal závazek že na prohlídky zámků kašlu, protože je to všechno na jedno kopyto, přece jen jsem neodolal, vypláznul 80 korun a vnutil se opožděně na prohlídku. Ta už sice probíhala, ale když jsem projevil zájem k ní přidat, odvedl mě pokladní na místo. Fotit se bohužel nesmělo a neumím polsky, abych si zase zahrál na poláka.
Byl to lovecký zámeček biskupů z Kroměříže, nikoli jejich hlavní sídlo, takže není nijak obří.
První dva sály byly nádherné, zdobené, vyložené řezbovaným dřevem. Ovšem pak už to bylo jen o moderním kubizmu a lidové kultuře, to mě zase až tak nebralo. Sice jsem mlčel, ale asi se tvářil. Takže průvodkyně se asi trochu urazila, protože se s námi na konci prohlídky nerozloučila a beze slova se ztratila. Měl bych mít na ten ksicht zbrojní pas.
Za zámkem zbytky zámecké zahrady s rybníkem.
zámek Holešov
Ve městě je sice placené stání, ale v neděli je to zadarmo. Takže parkování u zámku bez problémů. Zámek stojí přímo ve městě, poblíž náměstí. Cestou tam se mi stala zajímavá příhoda. Přijíždím k přechodu pro chodce, u kterého stojí dva chodci. Disciplinovaně zastavuji a pouštím chodce přes přechod. Ti dva se spolu baví a vůbec si mě nevšímají. Jako bych byl vzduch. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že přejít nechtějí, že se tam jen zastavili na pokec. Proboha, proč těsně u přechodu pro chodce, proč ne o metr dál? Je tohle normální? Klepu si na čelo, rozjíždím se a jedu dál. Někteří lidi jsou prostě bezmozci.
Vstup do zahrad, zboku zámku.
Zahrady jsou velmi zajímavé a v nich plno lidí.
Nad zahradami se tyčí místní hory, vypadá to malebně.
Zahradní průčelí zámku.
Nádvoří. Na zámku se provází, ale dovnitř nejdu. Už se brzo stmívá a vracet se potmě nechci, takže musím spěchat.
Možná si šlapu po štěstí, možná je to na zámku super, ale nemám odvahu to zkoušet. Ono je to obvykle až na výjimky všude stejné a to i na velmi slavných památkách. Projdete pár pokojů, v každém se dozvíte kdo je na kterém obraze a z kterého století je která váza, v každém cimře stojíte nekonečně dlouho, záda a nohy bolí a konec prohlídky obvykle vítám s velkým ulehčením. Jak by to bylo skvělé, moct si prolézt zámek od sklepa po půdu a nebýt zdržován výkladem. Ale třeba se do Holešova ještě podívám a třeba budu příjemně překvapen.
Oficiální stránky zámku.
chrám Hostýn
Před Bystřicí pod Hostýnem, samozřejmě objížďka. V jakési vesničce se mi naskytl pohled na poutní chrám Hostýn.
Po přiblížení. Na Hostýn jsem chtěl, ale byly tam nějaké potíže s parkováním. Parkovací místa jsou omezená na 50 a obsluhuje je (mnou nenáviděný) parkovací automat. Takže bych to musel nechat dole na záchytném parkoviště a jít nahoru pěšky, nebo autobusem. Dost bych se zdržel, takže návštěva vrcholku hory někdy jindy.
zámek Bystřice pod Hostýnem
Budova je přímo ve městě, zase je tu placené parkování, ale v neděli zdarma. Před zámkem je extrémě živá křižovatka, už jen přejít přes přechod u zámku, mě stálo jisté úsilí.
Kolem přední části zámku se dá jít po chodníku, nad zámeckým příkopem. Ovšem zadní strana zámku je už nepřístupná, ani není vidět.
Dozadu do zahrad se bohužel projít nedalo.
Na zámku jsou také obecní úřady a policie, takže je pěkně opravený.
Zámek byl už bohužel zavřen, ale ochotná paní mě pustila dál, takže jsem si mohl cvaknout sál.
Na zámku byl i záchod, ale zavřen a zamčen. Nezbývá, než si jít odskočit do města, naštěstí je to kousek.
Náměstí v Bystřici pod Hostýnem. Marně jsem hledal nějaký záchod. Prošel jsem všechny obchody na náměstí, že si tam něco koupím a vyptám se šikovně na záchod. Všechno zavřené. Cukrárna? A podle vývěsky by měla mít otevřeno. A jeee. Na dveřích cedule "dneska jen do 12:00." Takže má zavřeno. Na druhé straně náměstí vidím ceduli "Veřejné WC." Jdu podle cedule a skutečně v dolní části nacházím WC! Podle vývěsky má otevřeno! Beru za kliku a... zamčeno, zavřeno. Záchod jsem tam nenašel. Takže rád či nerad, za městem jsem se musel zastavit v lesejčku. Tohle by chtělo vyladit.
Barokní interiér kostelíka v Bystřici pod Hostýnem.
lázně Teplice nad Bečvou
Chtěl jsem se podívat do místních aragonitových jeskyní. Časový plán vycházel pěkně, vypadalo to nadějně. Projížděl jsem pomalu Teplice nad Bečvou a hledal parkovací místo. To se mi bohužel nevedlo, takže jsem se otočil a zase se pomalu vracel. Všude jen soukromé penziony a lázeňské budovy, kde parkovat nemůžu. Možná je tu někde parkoviště, které místní znají, ale já místní nejsem. Dávám auto až úplně nahoru k bytovkám a dotazuji se místního občana, jestli se tu smí parkovat. Pán je ochotný, parkovat se tu smí.
Jdu tedy dolů a snažím se najít nějakou ceduli k jeskyním.
Z mapy.cz sice přibližně tuším, že mám jít dolů a doprava, ale kudy přesně?
Vyptávám se dalšího místního, který mě navádí na ty správné schody. Ano, právě tady doprava po schodech, před cedulemi konec obce Teplice a začátek města Hranice.
Bohužel, díky příliš dalekému parkování přicházím na místo se zpožděním. Prohlídka ve 14:00 už odešla, další jde až za hodinu. Takže bych musel hodinu čekat, pak hodina prohlídka, pak půlhodina pěšky k autu, mezitím se setmí a pojedu zpět za tmy. Nestíhám to, jedině že bych tu přespal, ale tolik utrácet se mi zase nechce. No nevadí, tak aspoň budu mít důvod přijet zase.
Jsou tu skutečné lázně s lázeňskými domy. Zkusil jsem se napít z místního free pramene, teče z toho minerálka. Přes řeku Bečva vede most, na protějším břehu jsou zbytky hrádku Svrčov a taky Hranická propast, nejhlubší propast vůbec. Tam spadnout fakt nechcete.
zámek Račice
Takový kousíček od Brna a já tam ještě nebyl? Že zámek existuje jsem věděl, ale jak blízko je, to mě překvapilo.
Padací mříž v renesanční bráně. Zámek byl bohužel zavřen, tak se pokouším aspoň ho obejít.
Bohužel dál než k první bráně jsem se nedostal, nedalo se dostat ani na nádvoří. Zámek byl prostě uzavřen.
Všude u zámku, jsou cedule s free parkingem. Jo, kdybych to věděl, tak jsem nemusel dávat auto dolů do městečka a pak šlapat kopec pěšky. Zaparkovat se dá pohodlně přímo u zámku.
Zámek vypadá dobře a probíhá na něm stavební obnova.
Tady se opravuje portikus. Kolem zámku se právě rojila slunéčka sedmitečná, různých druhů. Stovky slunéček, všude slunéčka. Zjevně se jim tu daří.
Věž první brány.
Barokně upravená bašta.
restaurace Nemojanský Mlýn
Skutečně nejspíš bývalý mlýn, přestavěný na luxusní hotel a restauraci.
Vzadu za hotelem je malé ZOO.
Oslíci. Je tu i jízdárna pro koně.
Rybník bývalého mlejna, vzadu je dokonce i skutečný ostrov.
Voda je pravda plná listí, na koupání to moc není, ale vypadá to dobře.
Hráz rybníka. Celé se to dá obejít.
kostel sv. Martina Luleč
Nad jízdárnou hotelu, vyčnívá na kopci věž kostela. Už cestou sem byl krásně vidět, jen z auta mi nejde fotit. Kolik krásných fotek mi takhle uteklo. Nevadí, i tak se to musí rekognoskovat.
Autem se dá zajet až nahoru, ale cestička je ouzká a dolů pořád něco rajzovalo. Vyhýbal jsem se protijedoucím, jak mi jen složitý terén dovolil.
Poblíž kostela kdysi stálo velké hradisko, v jeho části stál ve středověku hrádek Luleč. Mnoho z něj pravda nezbylo, dneska na jeho nejvyšším místě stojí XIV. zastavení křížové cesty.
Užívám si posledních paprsků světla, začíná se stmívat.
Na zpáteční cestě dole v Lulči, jsem měl skoronehodu. Chlápek přijíždějící z vedlejší mi prostě nedal přednost. Následovalo krizové brzdění, kvílení pneumatik, stržení volantu a naděje, že ten co se na mě lepí zezadu, to ubrzdí. Naštěstí to ubrzdil, pánovi z vedlejší jsem se smykem vyhnul, nicméně, tohle se mi stalo už NĚKOLIKRÁT, že mi někdo prostě nedal přednost! Právě na tomto výletu v městečku Zdounky. Chlápek v kšiltovce s kšiltem dozadu, jel z vedlejší a VŮBEC SE NA MĚ NEKOUKAL. Jako bych vůbec neexistoval. Vjel do křižovatky vysokou rychlostí a těsně před hranicí křižovatky dupnul na brzdu. Podotýkám, že celý ten manévr se díval na přesně opačnou stranu, jakoby mě neviděl, takže do poslední vteřiny jsem nevěděl, jestli zastaví nebo ne. Je to čínský způsob řízení, schválně se nedívat a doufat, že tam nadrzo najede a druhý jej pustí. Marně dumám čím to je. Mám rudé auto, které je opravdu dobře vidět. Svítím plnými světly, nikoliv led bludičkami pro "denní" svícení. Auto je velké a dost nepřehlédnutelné. Jak to, že mě někteří prostě nevidí?
Mám pocit, že je to rok od roku horší. Čím víc se zvyšují pokuty, které jsou už dneska v podstatě likvidační, čím více se utahují šrouby a zpřísňují pravidla, tím víc hovad na silnicích vidím. Prasárny na silnicích už nejsou výjimkou, ale standartní součástí provozu. Zaparkovat tak abys nemohl vyjet, to je nová norma. Jízdu na červenou vídám každou chvíli. Šílených sebevražedných předjížděčů, schopných předjíždět do pravotočivé nepřehledné zatáčky přes plnou čáru, potkávám odhadem tak 1-3 na sto kilometrů. Policejní hurá akce, kdy jednou za půl roku chvíli pokutují a měří rychlost, se tak nějak míjí účinkem. Co by se muselo stát, aby lidi v téhle zemi nejezdili jak totální hovada? Nevím.